Tato webová stránka slouží k nahrávání seminárních prací z předmětu B02329 Monitoring a terapie obezity a B02171 eHealth a telemedicína. Seminární práce musí být v rozsahu minimálně dvou normostran původního VLASTNÍHO textu.
Tématem je práce z předmětu Monitoring a terapie obezity na akademický rok 2016-17 je :
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením tak, aby byla zaměřena na udržení hmotnosti, případně mírnou a postupnou redukci hmotnosti. Můžete zvolit individuální aktivitu, ale i skupinovou aktivitu pro osoby v některé z komunit pro mentálně postižené. Důraz musí být kladen na jednoduchost a srozumitelnost projektu, protože cílovou skupinou jsou osoby s mentální retardací.
Pohybová aktivita se může týkat zdravotní tělesné výchovy, běžného cvičení, volnočasových aktivit, aplikovaných aktivit, aktivizační činnosti, rekreační činnosti apod. Může jít o témata spojená s taneční a pohybovou terapií mentálně postižených.
Pokud je zaměřena seminární přímo na cílenou redukci hmotnosti, lze ji doplnit i vzor příkladového jídelníčku s uvedením energetických hodnot.
Přesný návod, jak odevzdat seminární práci, najdete na webu www.doktorweb.cz. Tam také najdete všeobecné informace týkající se výuky tohoto předmětu.
Seminární práce je samostatná písemná práce založená na rešerši odborné literatury a podobných materiálů. Skládá se ze tří částí, kterými jsou úvod, vlastní tělo práce a závěr.
Moc pěkně všechno shrnuto do posledního puntíku. Za mě nejvíc mi pomohly ke cvikům tablety na hubnutí. Avšak chýápu, že každý to může mít jinak.
Edukační plán pacienta trpícího obezitou a mentálním onemocněním
Edukační plán je určen pro pacienta, který trpí obezitou a zároveň má mentální onemocnění. Hlavní cíl: Cílem edukačního plánu je prevence komplikací, které jsou s obezitou spojeny a to pomocí snížení obezity, resp. v dlouhodobém časovém horizontu dosažení normální hmotnost i vzhledem k pacientově výšce, pohlaví, věku, fyzické aktivitě apod.
Kognitivní cíl: Pacient pochopí, že potřebuje snížit svoji tělesnou hmotnost a pochopí základní kroky, které k tomu vedou s ohledem na své mentální onemocnění (tj. pacient např. ví, že má konzumovat zeleninu, nemá konzumovat sladkosti, tučná jídla apod.).
Psychomotorický cíl: Pacient bude schopen vybrat si vhodné potraviny k přípravě jednoduchých pokrmů. Pacient ví, že nesprávné stravování jeho tělu a zdraví škodí.
Afektivní cíl: Pacient vykazuje pozitivní změny v názorech na to, co by měl a naopak neměl jíst.
Obsah a postup edukace:
1) Dostatečná informace o tom, že obezita je onemocnění a zejména o jejích možných komplikacích (přiměřeně k psychickému a mentálnímu stavu je nutné informace formulovat tak, aby pacient pochopil, že obezita mu škodí, je příčinou řady nemocí (nepoužívat odbornou terminologii, hovořit laicky a přiměřeně schopnostem klienta, nevyděsit klienta příliš).
2) Motivace pacienta k tomu, aby změnil stravovací návyky, snažil se sportovat, snížil svoji váhu (opět je nutné přizpůsobit vyjadřování a mluvu schopnostem a psychickému stavu klienta).
3) Edukace ohledně stravovacích návyků, opět je nutné informace přizpůsobit na míru mentálního a psychického stavu klienta, vhodné je poskytnout klientovi co nejvíce konkrétních vzorových jídelníčků, sestavených nákupních seznamů apod., aby se jich klient držel. Ukázat klientovi příklady zcela zakázaných potravin a naopak příklady potravin a nápojů, které může konzumovat téměř bez omezení (voda, zelenina).
4) Edukace týkající se pitného režimu – voda, neslazené čaje, nepít sladké nápoje, džusy apod. (v návaznosti na psychický a mentální stav klienta je vhodné například ukázat klientovi na obrázcích či jinak demonstrovat příklady).
5) Zjistit, jaké sportovní či pohybové aktivity má klient rád a může je vykonávat.
6) Naplánovat s klientem plán sportovních aktivit, např. 2x týdně procházka, 2 x týdně cvičení na domácím cvičebním stroji apod. Opět je třeba brát v potaz mentální schopnosti klienta, zařazovat to, co je klient bez problémů schopen pochopit a řádně vykonávat, pokud klient cvičí nesprávně, není cvičení zdaleka tak efektivní.
7) Shrnutí oba, problémů, toho, čemu pacient neporozuměl, zaměřit se na shrnutí určené pro rodinného příslušníka (pokud se edukace účastní, což je u pacienta s mentálním onemocněním velmi žádoucí), zodpovědět dotazy. Poskytnout tištěné materiály (proto, aby je měl jednak k dispozici klient, ale také rodinní příslušníci, kteří mu při přípravě stravy mohou s ohledem na mentální onemocnění v řadě případů výrazně pomáhat).
8) Kontrola za 1 měsíc, zvážení klienta, kontrola sepsaných jídelníčků např. za 3 dny, identifikace pozitiv a nedostatků. Doplnění nových jídelníčků a nákupních seznamů.
9) Kontrola u lékaře – obezitologa, popř. u praktického či odborného lékaře, od kterého pochází indikace ke snížení hmotnosti.
Edukátor: dietní sestra, nutriční terapeut, lékař – obezitolog
Metody edukace: Instruktáž, praktický výcvik, opakované demonstrace, diskuse.
Metody hodnocení: Pozorování, měření výsledků (snížení hmotnosti), hodnocení na základě informací od rodinných příslušníků.
Možné kontrolní otázky:
Jakou potravinu si z těchto vybereme na svačinu?
Jakou potravinu si vybereme jako přílohu k obědu/večeři?
Jaké potravině se naopak vyhneme?
Další informace, poznámky:
Vzhledem k mentálnímu onemocnění pacienta je nutné zapojit do edukace rovněž rodinu, především osobu, která s pacientem bydlí ve společné domácnosti (partner, rodič, sourozenec dle situace), a která se podílí na přípravě stravy pro pacienta a nákupech potravin. Rodinný příslušník by měl být přítomen všem fázím edukace. Na mentální kapacitu náročnější informace je nutné směřovat zejména k rodinnému příslušníkovi (byť pacient se nesmí cítit opomíjen).
Edukační plán pacienta trpícího obezitou a mentálním
onemocněním
Edukační plán je určen pro pacienta, který trpí obezitou a zároveň má mentální onemocnění.
Hlavní cíl: Cílem edukačního plánu je prevence komplikací, které jsou s obezitou spojeny a
to pomocí snížení obezity, resp. v dlouhodobém časovém horizontu dosažení normální
hmotnost i vzhledem k pacientově výšce, pohlaví, věku, fyzické aktivitě apod.
Kognitivní cíl: Pacient pochopí, že potřebuje snížit svoji tělesnou hmotnost a pochopí
základní kroky, které k tomu vedou s ohledem na své mentální onemocnění (tj. pacient např.
ví, že má konzumovat zeleninu, nemá konzumovat sladkosti, tučná jídla apod.).
Psychomotorický cíl: Pacient bude schopen vybrat si vhodné potraviny k přípravě
jednoduchých pokrmů. Pacient ví, že nesprávné stravování jeho tělu a zdraví škodí.
Afektivní cíl: Pacient vykazuje pozitivní změny v názorech na to, co by měl a naopak neměl
jíst.
Obsah a postup edukace:
1) Dostatečná informace o tom, že obezita je onemocnění a zejména o jejích možných
komplikacích (přiměřeně k psychickému a mentálnímu stavu je nutné informace
formulovat tak, aby pacient pochopil, že obezita mu škodí, je příčinou řady nemocí
(nepoužívat odbornou terminologii, hovořit laicky a přiměřeně schopnostem klienta,
nevyděsit klienta příliš).
2) Motivace pacienta k tomu, aby změnil stravovací návyky, snažil se sportovat, snížil
svoji váhu (opět je nutné přizpůsobit vyjadřování a mluvu schopnostem a
psychickému stavu klienta).
3) Edukace ohledně stravovacích návyků, opět je nutné informace přizpůsobit na míru
mentálního a psychického stavu klienta, vhodné je poskytnout klientovi co nejvíce
konkrétních vzorových jídelníčků, sestavených nákupních seznamů apod., aby se jich
klient držel. Ukázat klientovi příklady zcela zakázaných potravin a naopak příklady
potravin a nápojů, které může konzumovat téměř bez omezení (voda, zelenina).
4) Edukace týkající se pitného režimu – voda, neslazené čaje, nepít sladké nápoje, džusy
apod. (v návaznosti na psychický a mentální stav klienta je vhodné například ukázat
klientovi na obrázcích či jinak demonstrovat příklady).
5) Zjistit, jaké sportovní či pohybové aktivity má klient rád a může je vykonávat.
6) Naplánovat s klientem plán sportovních aktivit, např. 2x týdně procházka, 2 x týdně
cvičení na domácím cvičebním stroji apod. Opět je třeba brát v potaz mentální
schopnosti klienta, zařazovat to, co je klient bez problémů schopen pochopit a řádně
vykonávat, pokud klient cvičí nesprávně, není cvičení zdaleka tak efektivní.
7) Shrnutí oba, problémů, toho, čemu pacient neporozuměl, zaměřit se na shrnutí určené
pro rodinného příslušníka (pokud se edukace účastní, což je u pacienta s mentálním
onemocněním velmi žádoucí), zodpovědět dotazy. Poskytnout tištěné materiály (proto,
aby je měl jednak k dispozici klient, ale také rodinní příslušníci, kteří mu při přípravě
stravy mohou s ohledem na mentální onemocnění v řadě případů výrazně pomáhat).
8) Kontrola za 1 měsíc, zvážení klienta, kontrola sepsaných jídelníčků např. za 3 dny,
identifikace pozitiv a nedostatků. Doplnění nových jídelníčků a nákupních seznamů.
9) Kontrola u lékaře – obezitologa, popř. u praktického či odborného lékaře, od kterého
pochází indikace ke snížení hmotnosti.
Edukátor: dietní sestra, nutriční terapeut, lékař – obezitolog
Metody edukace: Instruktáž, praktický výcvik, opakované demonstrace, diskuse.
Metody hodnocení: Pozorování, měření výsledků (snížení hmotnosti), hodnocení na základě
informací od rodinných příslušníků.
Možné kontrolní otázky:
Jakou potravinu si z těchto vybereme na svačinu?
Jakou potravinu si vybereme jako přílohu k obědu/večeři?
Jaké potravině se naopak vyhneme?
Další informace, poznámky:
Vzhledem k mentálnímu onemocnění pacienta je nutné zapojit do edukace rovněž rodinu,
především osobu, která s pacientem bydlí ve společné domácnosti (partner, rodič, sourozenec
dle situace), a která se podílí na přípravě stravy pro pacienta a nákupech potravin. Rodinný
příslušník by měl být přítomen všem fázím edukace. Na mentální kapacitu náročnější
informace je nutné směřovat zejména k rodinnému příslušníkovi (byť pacient se nesmí cítit
opomíjen).
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Pro pacienta s tímto postižením bych navrhovala takovou aktivitu, kterou by mohl vykonávat co nejčastěji, s jakýmkoliv doprovodem, v jakémkoliv ročním období. Aby pro něj byla snadno pochopitelná, obsahovala co nejméně instrukcí, dělala mu radost a ideálně v prostředí, které ho vhodně dále stimuluje k dalšímu pohybu, tedy příroda. Pro pacienta s mentálním postižením bych tedy navrhovala jako základní pohybovou aktivitu chůzi stejně tak jako pro každého jiného pacienta. Bude prospěšná jak jemu, tak lidem v jeho okolí, kteří s ním budou chodit. V ideálním případě ve formě procházek jak s rodiči, tak v kolektivu. Chůze je aktivita, která může ale nemusí mít moc vysokou intenzitu, nepotřebujete k ní žádné pomůcky, dá se dělat kdykoliv a kdekoliv a člověk po ní nemusí extra dlouho regenerovat. Dobré by bylo procházku spojit s návštěvou parku například s hřištěm pro děti, kde často není potřeba děti k žádnému pohybu nutit, prostředí je k němu inspiruje samo. Můžou všude běhat, lézt po prolézačkách, případně po stromech, hrát hry v kolektivu. Ideální by byly i delší, třeba celodenní výlety do přírody v kolektivu s ostatními pacienty. V přírodě nebudou přestimulovaní přílišným hlukem a stresem z aut, přechodů a spoustou lidí. Jako další bych navrhovala různé pohybové aktivity s míči, které může dělat jak v kolektivu, tak sám. Jako další vhodné aktivity bych viděla například plavání v bazénu, který nemá moc velkou hloubku, samozřejmě pod dohledem. Výborný by mohl být tanec, opět jak v kolektivu, tak individuálně. Jako nejdůležitější bych viděla to, aby se pacientovi našla aktivita, kterou by byl schopný provádět i sám a hlavně kterou sám bude vyhledávat, bude ho bavit a bude ji moct dělat co nejčastěji. Samozřejmě mu ji můžeme občas různými způsoby zpestřit, například jízdou na bruslích, na kole nebo třeba i na koni nebo dříve zmiňované plavání, záleží na tom, čeho je pacient schopný. Dále bych navrhovala pro tyto pacienty výukové místnosti bez židlí. Židle je něco, co nutí lidi trávit spoustu času v jedné poloze, což je v případě, že chceme redukovat hmotnost, naprosto nežádoucí jak pro dané pacienty, tak pro lidi bez mentální retardace. Místo židlí bych navrhovala pouze stoly, na zemi koberce, případně terapeutické balony nebo míče bosu. Takhle pacient místo hodiny na židli stráví hodinu v místnosti, kde má možnost za danou dobu vystřídat nespočet poloh, například chvíli stát u stolu, sednout si na míč, na zemi může vystřídat desítky pozic. Zem má tu výhodu, že v tu chvíli, kdy trávíme příliš dlouho v jedné pozici, začne nás to tlačit. Tím pádem jsme nuceni změnit polohu, takže se musíme hýbat, rozproudí se nám krev, zvýší se nám pozornost. Díky tomu se nám pacienti nebudou hodinu nudit, ale je větší možnost, že udrží pozornost a v podstatě se budou hodinu hýbat, což je náš cíl.
Pokud chci, aby pacienti redukovali hmotnost, zaměřila bych se kromě pohybu samozřejmě také na stravu. Primárně bych doporučila, aby se jim nepodávaly nápoje s přidaným cukrem, ideálně voda nebo neslazený čaj, velmi výjimečně třeba šťáva z ovoce, opět bez přidaného cukru. Dále bych doporučila, aby se ze stravy vyřadily veškeré průmyslově zpracované výrobky, o dost se navýšil jejich příjem zeleniny, kterou bych nahradila většinu příloh, a místo jakýchkoliv sušenek dostávali výhradně ovoce. Doporučila bych stravu s omezeným příjmem sacharidů a dostatkem bílkovin a zdravých tuků. Už jen toto základní doporučení by mělo pomoci s redukcí hmotnosti.
Jídelníček a návrh pohybové aktivity pro mentálně postiženého pacienta
Základní režim mentálně postižených pacientů s cílem snížení či udržení hmotnosti by měl být postaven na rovnováze příjmu a výdeje energie.
Pohybová aktivita
Pohybovou aktivitu bych rozdělila do dopoledního a odpoledního bloku o době trvání 90 min.
Využila bych možnosti jít do přírody ideálně lesa či parku. Do náplně jednotlivých bloků bych zařadila co nejvíce pohybových aktivit s prvky běhu. Pokud zdravotní stav pacientů dovoluje, volila bych s případnou asistencí typy her jako pro malé děti.
Venkovní hry
♣ Hra na babu
♣ Hra na schovávanou
♣ Rybičky rybáři jedou
♣ Stanoviště s úkoly, lze využít dětské hřiště
♣ Hřiště s posilovacím nářadím pro seniory
♣ Varianty jednoduché opičí dráhy
♣ Procházka s indiánským během a písní
♣ Kruhové rozcvičky
♣ Praskání mýdlových bublin a běh za nimi
♣ Běh za fáborky
♣ Hledání schovaných věcí
♣ Výlet na naučné stezky do přírody.
Hry uvnitř
Některé výše zmíněné hry lze využít i v tělocvičně. Inspirovala bych se hrami a cviky ze sokola a případně upravila možnostem pacientů. Např.:
♣ Válení sudů na žíněnce
♣ Prolézání pod překážkou
♣ Chození na lavičce za doprovodu
♣ Přetahování lana
♣ Opičí dráha
♣ Řízená diskotéka s tančícím vychovatelem s typem písniček: Jede jede mašinka, kouří se jí z komínka či jiných oblíbených aktuálních písní
V rámci možností pohybové aktivity s míči velkými či malými:
♣ Předávání míčků typu štafeta
♣ Sbíraní rozsypaných míčků
♣ Házení na koš
♣ Přehazování nízké sítě a běh za míčem
♣ Hry se sportovním náčiním např. hraní si s florbalovými hokejkam
Mimo pohybové bloky bych se snažila pacienty co nejvíce začlenit do každodenních činností včetně pomoci při úklidu – zametání, vytírání luxovaní, pomoc při věšení prádla. Pacienty bych zapojila do péče o park či areál, ve kterém pacienti žijí. Péče může zahrnovat zalévaní květin, hrabání listí, sběr ovoce a jiných plodů, pokud je možnost k dispozici.
Jídelníček
Jídelníček bych upravila tak, aby se v něm minimálně objevovali sladkosti typu zmrzliny, lízátka, bonbony, levné čokolády a sušenky s náplní. Pro odměny pacientů či k zahnání chuti na sladké bych využila širokou nabídku ovoce, kombinované s jogurtem či tvarohem. Pokud možnosti dovolují (např. stravování v jídelně) využila bych čerstvě připravované a pečené zákusky ze zdravých sezonních potravin bez zbytečných konzervantů a dochucovadel. Jídelní režim by měl být pravidelný a skládat se ze snídaně, svačiny (sladké), oběda, svačiny (slané s doplněním o zeleninu) a večere ideálně teple připravované. Jídelníček je možné doplnit o lehkou večerní svačinu jako je např. jogurt.
Pacienti by měli dodržovat pitný režim a vypít denně alespoň 1,5 l tekutiny. Slazené nápoje, jako je coca cola, fanta, sprite včetně energetických nápojů bych kompletně vyřadila. K pití je možné podávat ideálně neperlivou vodu či ovocné a bylinkové čaje. Vodu lze smíchat s kvalitními šťávami či přichutit citronem a mátou.
Návrh jídelníčku
Snídaně:
Varianta 1: Jemně doslazované kaše ideálně medem např. ovesné, pohankové, rýžové, kukuřičné a krupičné doplněné o sezonní ovoce, případně kombinované s tvarohem či jogurtem
Varianta 2: Neslazené cereálie s mlékem a ovoce
Varianta 3: Kvalitní pečivo např. žitný chléb s marmeládou či medem případně slaná varianta
K pití čaj, mléko či kakao
Dopolední svačina
Ovoce, pečivo, sladký zákusek domácí přípravy v případě slané snídaně, jogurt
Oběd
Pestrá nabídka nevylučující maso, ryby a zeleninové pokrmy a klasické přílohy, případně i sladká varianta
Varianta 1: Přírodní plátek masa s bramborovou kaší a menší zeleninový salát
Varianta 2: Kuřecí rizoto s okurkou
Varianta 3: Zapečené těstoviny
Odpolední svačina
Zelenina, pečivo se šunkou či sýrem, ovoce či jogurt
Večeře
Ideálně teplá vařená varianta jako v případě oběda
Druhá večeře
Pouze v případě nutnosti lehce stravitelné jídlo málo kalorické.
Mentální retardace a pohybová aktivita
Pro pacienty s mentální retardací má pohybová aktivita zásadní vliv na rozvoj tělesných funkcí a také na emocionální vývoj, neboť výrazně ovlivňuje jejich chování a prožívání. Lidé s mentální retardací jsou většinou emocionálně nevyzrálí a chovají se jako děti. Při práci s nimi je důležité umět navázat kontakt, získat si důvěru, brát v úvahu jejich mentální vyspělost a tím jim dát možnost adekvátně reagovat na podněty. Lidé s mentální retardací mohou na cizí prostředí a neobvyklé situace reagovat třesem či vegetativními poruchami. Jsou závislí na systému pochval, odměn a trestů.
Pro osoby s mentálním postižením jsou charakteristické zvláštnosti psychických procesů zejména v oblasti vnímání (nejde do potřebné hloubky ani šířky, bývá zpomalené, často ovlivněné přidruženými smyslovými vadami), pozornosti (nestálá, rozptýlená a kolísavá), paměti (obtížné osvojování poznatků, uchovávání informací v paměti i následné vybavování, mechanická paměť převažuje nad logickou), myšlení (velmi konkrétní, s malou schopností zobecňovat, málo produktivní) a řeči (po stránce obsahové i formální – nedostatečné vyjadřování myšlenek a pocitů). Tyto zvláštnosti bývají tím výraznější, čím hlubší je mentální postižení jedince. Individuálně se u lidí s mentální retardací vyskytuje také snadná ovlivnitelnost (sugestibilita), nestálost nálady, citová i volní labilita, impulsivnost, agresivita nebo naopak pasivita a úzkostnost.
Při cvičení a hrách je potřeba dostatečně srozumitelně vysvětlit způsob pohybu, pravidla nebo postup. Slovní popis nejlépe objasní názorná ukázka – to pomůže k lepšímu pochopení. Vhodné jsou jednoduché pohyby, procvičované pozvolna a s častým opakováním, aby se pohybový vzorec snadněji zautomatizoval a usnadnilo se učení. Důležitý je také dostatečný dohled a kontrola, protože osoby s mentálním postižením nemusí vždy správně vyhodnotit následky svého jednání, případně hrozící nebezpečí úrazu.
Pohyb, rozvíjení jemné i hrubé motoriky, rytmickou výchovu je vhodné začlenit do denního režimu mentálně retardovaných pacientů. Práce s tělem je pro ně velice důležitá a pomáhá jim uvědomit si jeho jednotlivé části, vnímat je a ovlivňovat.
Ráno volíme rozcvičku pro celkové protažení těla, stimulaci k další aktivitě a procvičení smyslového vnímání. Pro zvýšení zábavnosti a efektivnosti cviků je vhodné využívat cvičební pomůcky – pomáhají přirozenou a hravou formou zdokonalovat základní pohybové dovednost, celkovou obratnost a pohybovou koordinaci. Jedinci s mentální retardací se tak také seznamují s různými materiály a jejich vlastnostmi – váhou, tvrdostí, velikostí, povrchem, barvou, tvarem. Vhodné je například využití gymnastických balonů (fyzioballů), které jsou vynikajícím pomocníkem k procvičování senzomotoriky, protahování a posilování jednotlivých částí těla.
Během dne je vhodné zařadit do programu kratší cvičební bloky, sestavené především ze zdravotních cviků – zaměřenými na správné držení těla, pohybovou koordinaci, jemnou motoriku, správné dýchání a individuální zvláštnosti (správná poloha končetin, hlavy, protažení…) –, nebo hudebně pohybovou výchovu, která pomáhá k relaxaci, zklidnění, učí vnímat hudbu, poznat rytmus písně a s ním sladit i jednoduchý pohyb.
Vhodným druhem pohybu pro jedince s mentální retardací je turistika. Procházky, delší výlety i túry přiměřené zdravotnímu stavu, pomáhají takto handicapovaným lidem po celý život nejen s fyzickou kondicí, ale také s navazováním sociálních kontaktů.
Navrh pohybove aktivity a jidlenicku pro redukci hmotnosti mentalne postizeneho klienta
Jako volnocasovou pohybovou aktivitu pro snizeni hmotnosti jsem zvolila beh v kombinaci s chuzi. Beh je prirozenym pohybem cloveka a pri diete je to jeden z nejucinejsich prostredku. Samozrejme zde musime vzit v potaz kolik kilo nas pacient vazi. Vetsi nadvaha muze nepriznive ovlivnovat zdravotni prinos pohybu. Zatezovani kloubu, zvysena srdecni aktivita a spatne okyslicovani organismu kvuli spatnemu dychani muze zpusobit vic skody nez uzitku. Nasledny nezpracovany metabolit kyseliny mlecne ve svalech neni moc prijemny posportovni zazitek a mohl by v pacientovi jen utvrdit jeho nesnasenlivost k pohybu obecne. Uvedu zde tedy pravidla pro spravne behani, ale stejne je lze praktikovat i pro rekreacni chuzi.
Pred behem se dobre protahneme a lehce zahrejeme. Zametime tim zbytecnemu pretazeni svalu a telo pripravime na sportovni aktivitu. Staci protazeni nohou, par shybu, protazeni zad a chvilka chuze. Pote muzeme zacit pozvolne klusat.
Cela tato aktivita muze probihat bud ve skupine nebo muze mit pacient sveho vlastniho behaciho partnera/kouce. Ten muze dobre sledovat jak clovek na beh reaguje, zda ho neco neboli. Pomuze mu prekonat prvni krizi, ktera se vetsinou dostavi do 15cti minut.
Vysvetlit techniku spravneho dychani, nehrbit se a rovinu tela naklonit mirne dopredu usnadni prvni zkusenosti s behem. Behem behu muzeme pacientovi obcas neco kratce rict, hodne ho podporujeme a pokud citime, ze je to soutezivy typ – muzeme ho i hecovat a zkouset jeho limity. Vse ale velmi pozorne sledujeme a kontrolujeme reakce pacienta.
Po behu je dulezite zaverecne protazeni, opet pochavala a zvoleni nejake odmeny, pokud citime, ze ji pacient nejakym zpusobem vyzaduje.
Pripojuji denni jidelnicek pro ukazku muze s lehci nadvahou a vetsim mnozstvim tuku v tele:
170 cm, 78 kg, BMI 26, tuk v tele 29, 8%
Po vypoctu je jeho idelani denni prijem 9630 kJ.
Z toho tuky do 30%, takze 76 gr/2890 kJ.
Bilkovin ma mit 1, 2 gr na kilo sve hmotnosti, takze 94 gr/1598 kJ.
A sacharidu zbyvajici cast, takze 285 gr/5142 kJ.
SNIDANE ovesna kase
Ovesne vlocky – 25 gr/404 kJ
Kukuricna mouka polohruba – 25 gr/335 kJ
Chia seminka – 10gr/210 kJ
Ovesne mleko – 250 ml/420 kJ
Med vceli – 1 lzicka/98 kJ
Orechy mandle neloupane – 20 gr/267 kJ
Rozinky susene – 10gr/141 kJ
DOPOLEDNI SVACINA
Jablko – 175 gr/416 kJ
Seminkova smes (dyne, slunecnice) – 50 gr/1354 kJ
OBED
Kuskus nevareny – 100 gr/490 kJ
Kukurice konzervovana – 140 gr/234 kJ
Seitan se zeleninou – 250 gr/1471 kJ
ODPOLEDNI SVACINA PRED BEHEM
Datle susene – 40 gr/464 kJ
Fresh stava z karotky – 200 ml/310 kJ
VECERE
Banan – 120 gr/ 476 kJ
Chleb zitny – 2 krajice/100 gr/1010 kJ
Tvarohova pomazanka s cibulkou a paprikou – 200 gr/ 1226 kJ
Celkem – 9468 kJ
Bilkoviny – 91 g
Sacharidy – 282 gr
Tuky – 79 gr
Vlaknina – 40 gr
Chůze jako pohybová aktivita pro osoby s mentálním postižením.
Po osoby s tímto postižením je důležité nevybírat složité cviky, proto je zapotřebí zaměřit se na jejich jednoduchost a efektivitu. Takovým cvikem je například chůze, případně chůze na běžeckém pásu. Tento pohyb je pro lidské tělo zcela přirozený a není zapotřebí předešlých zkušeností. Už i při nízké zátěži docílíme spalování kalorií a zlepšení fyzické kondice. Intenzita zátěže i frekvence tréninku by měly vždy odpovídat věku pacienta, jeho fyzickému a psychickému stavu.
Příklad tréninkového plánu pro osobu s lehkým mentálním až středním mentálním postižením ve věku 30 let. Pacient cvičí 4x týdně v posilovně na běžeckém pásu. Toto cvičení je zaměřeno na pomalou redukci podkožního tuku. Na začátku se pacient vždy protáhne, aby nedošlo ke zranění. Rozvrh tréninku:
pondělí: rychlá chůze – rychlost 5 km/h; 15 min
středa: pomalá chůze – rychlost 3,5 km/h; 30 min
čtvrtek: pomalá chůze -rychlost 3,5 km/h; 30 min
sobota: rychlá chůze – rychlost 5 km/h; 15 min
Pro správnou redukci váhy doporučuji vyváženou, pestrou stravu s nízkým podílem sacharidů.
V mé seminární práci se budu zabývat návrhem základních pohybových aktivit u dětí s nadváhou. Rostoucí počet dětí s obezitou a nadváhou je jedním ze strašáků moderní doby. Z průzkumů VZP vyplynulo již každé třetí dítě v České republice má problémy s váhou.
Hlavní zásada v prevenci i terapii obezity je méně jíst a více se hýbat. V případě problémů s váhou dítěte je nutné začít s úpravou jídelníčku a stravovacích návyků. Postupná změna by se měla týkat celé rodiny, nejen samotného dítěte, aby mu připadala přirozená. Je třeba do jídelníčku zařadit více ovoce a zeleniny, omezit smažená jídla, sladkosti i slazené nápoje.
Pohyb a jeho nedostatek je skutečně závažný novodobý problém. U dětí, které nemají ke sportu vztah a jsou obézní a nemotorné, je důležité zpočátku zvolit pozvolné tempo. Podstatné je, aby se zapojily i jejich rodiče a aby je pohyb bavil a tím motivoval k dalším sportovním aktivitám. Stejně, jako v případě jídelníčku, by aktivity neměly být omezeny na dítě samotné, ale měly by se týkat celé rodiny. Dítě musí vidět pozitivní příklad rodičů. Kromě společných rodinných výletů na kolech, kolečkových bruslích nebo v létě na vodu, by se dítě mělo věnovat pohybové aktivitě každý den. Sportů a kroužků pro děti je celá řada: od chůze, jízdy na kole, plavání přes tanec až po jízdu na koni.
Na prvním místě platí pravidlo: “radost z pohybu – pohyb pro radost“.
Nepřirozenějším pohybem pro člověka je chůze. Její výhodou je minimální náročnost na sportovní vybavení, čas a snadná dostupnost. Nevýhodou je malá motivace. Ke zvýšení atraktivnosti pro děti může být chůze se psem, zajímavé prostředí nebo propojení se hrou (např. hledání pokladu). U větších dětí lze využívat ke zvýšení atraktivnosti různé technické pomůcky např. krokoměry.
Po chůzi je jízda na kole druhý nepřirozenější pohyb, je to sport dostupný pro nejširší veřejnost, odlehčuje dostatečně klouby a šlachy dolních končetin. Cyklistika je pro děti velmi atraktivní a dostupný sport. Vhodné je pohybovat se po polních cestách nebo cyklistických stezkách samozřejmě s cyklistickou přilbou.
Další vhodnou pohybovou aktivitou je plavání. Největší jeho výhodou je, že odlehčuje nosným kloubům a využívá cvičení proti odporu vody. Nejšetrnějším stylem je plavání naznak vzhledem k přirozenému zakřivení páteře. Značného energetického výdeje je docílit při soutěživých hrách ve vodě.
Dá se využít i zájmu dětí o nové sporty a cvičení jako jsou různé druhy aerobiku, bojová umění a další.
Pohyb patří k základním biologickým projevům a potřebám člověka, pravidelná pohybová aktivita je jednou ze základních podmínek zdraví. Je tedy důležité nezapomínat na to, že naprosté většině dětí, které jsou obézní v dětství, zůstávají problémy s váhou i v dospělosti. Proto je nutná prevence a pokud již dítě problémy s váhou má, začít s pravidelnou pohybovou aktivitou.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Cílem této seminární práce je navrhnout pohybovou aktivitu pro mentálně postiženého pacienta. Konkrétně jsem se zaměřila na pohyb pro udržování hmotnosti a prevenci vzniku obezity. Zvolila jsem návrh skupinové aktivity pro pacienty v komunitě pro mentálně postižené, kdy je kladen důraz na jednoduchost, srozumitelnost a bezpečnost. Navržená aktivita zahrnuje taneční a hudební prvky, cvičení s pomůckami a prvky hry. Vše by mělo probíhat pod dohledem zkušeného terapeuta a zábavnou formou. Cílem je, aby si pacienti užili legraci s ostatními a získali pozitivní vztah k pohybu, ne aby cvičili do absolutního vyčerpání.
Konkrétní návrh:
(potřebné pomůcky: technika na přehrávání písniček, korále a míče do dvojic, provázek, lavička, nízké překážky (např. druhá lavička vzhůru nohama), podložky na cvičení; technika na promítání filmu)
Celá aktivita je inspirovaná pohádkou Šíleně smutná princezna. Hodina začíná rozcvičením na písničku Znám jednu starou zahradu. Pacienti jsou v kruhu a terapeut předcvičuje protahovací cviky, v závěru i tanec na rozhýbání celého těla. Následuje hra na prince a princeznu, kdy se pacienti rozdělí do dvojic a rozdají si role (pokud by se nemohli dohodnout, ten kdo je menší, bude dělat princeznu). Princezna je smutná a princ jí musí darovat korále, aby ji rozveselil – pro ty musí doběhnout a vzít je z krabice. Princezna má radost, doběhne tedy pro míč, který je opět připraven někde v místnosti, a začnou si s princem házet. Postupně cvičitel dává pokyny, jak si mají házet (klasicky, spodem, jenom pravou/levou rukou, vyskočit u toho atd.). Následuje písnička Kujme pikle, kdy terapeut předcvičuje prvky, které se hodí do rytmu (tleskání, dupání, pochodování na místě i v kruhu, doprava/doleva, další pohyby rukou a nohou atd.). Aby mohli být cvičenci „správnými záškodníky“, musí umět překonávat překážky – následuje opičí dráha: skákání přes nízké překážky, podlézání pod provázkem, přechod přes lavičku, přeskok „řeky“ tvořené podložkou na cvičení, „maskování“ za žabáka (skoky ze dřepu) atd. Dále následuje písnička Jedním tahem, kdy každý tancuje podle sebe jako na diskotéce. Na závěr hodiny přichází protažení celého těla, zklidnění dýchání i mysli a relaxace na podložkách s uklidňující hudbou (např. zvuky přírody se zpěvem ptáků).
Celá lekce by měla trvat zhruba 30 minut. Po jejím skončení navážeme společným shlédnutím pohádky. Podle toho, kolik je právě hodin, zahrneme ještě před pohádkou, nebo po ní, svačinu, kterou může tvořit např. jogurt a kus ovoce či kousek pečiva s tvarohovou pomazánkou a zelenina.
Takovéto lekce by probíhaly 2x týdně a mohly by kromě tohoto schématu zahrnovat rozličné typy aktivit. Bylo by možné zahrnout lekce plavání, procházku do lesa spojenou s nějakou hrou nebo pobyt venku na zahradě se zábavným cvičením, tancem či hrou.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Pohybové aktivity hrají důležitou roli v rozvoji mentálně postiženého dítěte. Rozvíjí dítě nejen v oblasti vzdělávací, výchovné a zdravotní, ale jsou i prevencí nadměrné hmotnosti, která je u těchto dětí poměrně častá. Děti se potřebují odreagovat a uvolnit, což pohyb tyto potřeby dětí uspokojuje. Pohybové činnosti musí mentálně postižené děti zaujmout a bavit je, čímž se docílí pravidelného cvičení a zamezí se zvyšování váhy dítěte. Cvičení pro tyto děti jsou typická především jednoduchostí a emocionálností (Karásková, 2000).
První část seminární práce je zaměřena na cvičení prováděném na velkém gymnastickém míči, kde individuální pohybovou aktivitu provádí mentálně postižené dítě a dopomáhá mu dospělý cvičitel. Cvičení je zaměřeno především na pohybovou koordinaci, posílení a uvolnění jednotlivých svalových skupin a nácvik správného držení těla. Vhodnou motivací k udržení pozornosti mentálně postiženého dítěte jsou doprovodné říkanky a písničky. Pohyb ve spojení s říkadlem děti motivuje ke spolupráci a navozuje kladné emotivní prožitky. Použití tohoto míče je také cvičením paměti, pozornosti, myšlení a řeči (Kobzová, 2002).
Druhá část se věnuje především skupinovému cvičení mentálně postižených dětí s netradičním náčiním. Cvičení musí být přiměřená a vhodně dávkovaná s přihlédnutím k aktuálnímu zdravotnímu a psychickému stavu mentálně postižených dětí.
⦁ Metodické podněty
Před cvičební hodinou je třeba dbát na to, aby se děti převlékly do volného oblečení, přezuly do vhodné obuvi, a aby byly vymočené. Každá nová činnost se musí dětem srozumitelně vysvětlit, názorně ukázat a případně se kontrolní otázkou přesvědčit, zda je jejich představa o cvičení správná. Místo povelů a kritiky spíše volit radu a pomoc tam, kde to děti potřebují. V průběhu vyučovací jednotky je vhodnější zařazovat více různých druhů činností než jednu činnost ve více obměnách. Při skupinovém cvičení se doporučuje prostorová organizace v kruhu, protože kruh formuje u dětí pocit skupinové sounáležitosti. Cvičení ve dvojicích je možno rozdělit na cvičení s „někým“ (do dvojice volíme dítě pohybově méně a pohybově lépe disponované), dále cvičení „spolu“ (jsou založena na vzájemné spolupráci) a cvičení „proti sobě“ (mají obvykle soutěživý náboj, děti vybíráme s podobnými pohybovými dispozicemi). Výběr cvičení by měl brát zřetel na individuální možnosti mentálně postižených dětí. V každé cvičební hodině je třeba usilovat o přátelskou atmosféru. Vhodné je děti oslovovat křestním jménem. Vysoce motivační je užití pochvaly. Pro děti lépe pohybově disponované se volí cvičení fyzicky náročnější a složitější. Pro děti méně pohybově nadané se volí cvičení spíše jednodušší a se snadno ovladatelným náčiním. Dítěti se tak umožní zažít pocit úspěchu. Zásadně se eliminují cvičení, při kterých hrozí nebezpečí zranění (Karásková, 2000, 2003).
⦁ Cvičení na míči
⦁ Pejsek
Cíl: Posílení svalstva dolních končetin a trupu.
ZP: Sed na míči rozkročmo.
P: Dítě zvedá střídavě pokrčenou pravou a levou dolní končetinu tak, že kolena dítěte jsou mezi koleny cvičitele. Dítě se svýma rukama drží kolen cvičitele, ten svýma rukama nadlehčuje pravé – levé koleno dítěte v jeho podkolenní jamce a dopomáhá ke zvednutí kolena nahoru.
Doprovodná písnička: Skákal pes přes oves, přes zelenou louku…
⦁ Kravička
Cíl: Posilování břišního svalstva a dolních končetin.
ZP: Leh na zádech, lýtka leží na míči.
P: Leh na zádech na podložce, paže podél těla, dolní končetiny dítě pokrčí v kolenou a položí lýtkama na míč. Cvičitel klečí vedle míče ze strany, jednou rukou vychyluje míč vpravo-vlevo a druhou rukou přidržuje dolní končetiny dítěte na míči.
Doprovodná říkanka: Zdálo se dnes krávě o zelené trávě. Až se jí dost napase, mléko nám donese.
⦁ Veverka
Cíl: Posílení břišního a hýžďového svalstva.
ZP: Leh na zádech, lýtka leží na míči.
P: Dítě leží na zádech, paže má podél těla, dolní končetiny pokrčeny v kolenou, lýtka se opírají o míč. Pomalu, postupně dítě podsadí pánev a zvedá zadeček a trup nad podložku. Cvičitel klečí vedle dítěte, jednou rukou přidržuje dolní končetiny na míči a druhou ruku podsune pod zadeček dítěte. Tlakem své ruky vede jeho pohyb z odlehčení do zvednutí až po lopatky.
Doprovodná říkanka: Veverka čiperka sedí v rudém kožíšku, ráda jí jadérka ze šišek a oříšků. Skoč, veverko, skoč, s námi se zatoč.
⦁ Medvěd
Cíl: Posilování svalstva horních končetin, zádového svalstva a koordinační cvičení.
ZP: Vzpor ležmo na míči, míč v oblasti pánve, dolní končetiny natažené.
P: Dítě je ve vzporu ležmo na míči, míč je v oblasti pánve, dolní končetiny jsou natažené. Dítě provádí chůzi po rukou, hlučně plácá dlaněmi o podložku. Cvičitel stojí rozkročmo za míčem, rukama ze stran drží dítě nad koleny a vede směr pohybu vpřed- vzad.
Doprovodná říkanka: Medvěde, medvěde, polévka ti nejede, takhle kdyby to byl med, to bys ty ho slupl hned.
⦁ Vrabec
Cíl: Posilování mezilopatkového svalstva, koordinační cvičení.
ZP: Vzpor klečmo, míč pod břichem.
P: Dítě je ve vzporu klečmo, míč pod břichem. Pokrčí obě horní končetiny v loktech a zvedne paže do svícnu, potom uvolní zpět do výchozí polohy. Cvičitel klečí před míčem a oběma svýma rukama dopomáhá k pokrčení horních končetin a přidržuje paže dítěte ve svícnu.
Doprovodná říkanka: U našeho plotu suší vrabec botu, šlápl ráno do bláta, když ho honil pantáta.
(Kobzová, 2002).
⦁ Cvičení s plachtou
Plachta je kruhová, o průměru cca 3-7 metrů, ušitá z tenkého, pevného materiálu, z barevných dílů několika opakujících se barev. Ve středu plachty je otvor velikosti tenisového míčku. Jedná se o skupinové cvičení MP dětí.
⦁ Děti stojí bokem k plachtě, drží ji jednoruč a pohybují se různými kroky vpřed, vzad po obvodu tak, aby plachta byla stále napnutá. Obměnou je chůze (běh, poskoky) ke středu plachty a zpět.
⦁ Děti drží plachtu ve vzpažení (před tělem). Na pokyn učitele obíhají určené děti po obvodu plachty slalomem své spolužáky až zpět na své místo. Děti vyvoláváme podle barvy dílu plachty, kterého se děti drží.
⦁ Děti vzpažují s plachtou a v jejím nejvyšším bodě si na pokyn učitele vyměňují místa chůzí, během, lezením pod plachtou, např. podle jmen dětí, podle čísel, podle barvy dílu plachty, kterého se dotýkají apod.
⦁ Totéž cvičení, avšak určené děti oběhnou ostatní stojící děti zpět na své místo.
⦁ Děti stojí kolem plachty a drží ji obouruč. Vzpažují a připažují s plachtou.
Plachta a míč
⦁ Děti stojí kolem plachty a drží ji obouruč před tělem. Na plachtu položí učitel míč. Děti pohybem plachty vzhůru míč vyhazují.
⦁ Děti vyhazují více míčů pohybujících se na plachtě, je možno použít i nafukovací míče.
⦁ Děti pohybují plachtou tak, aby malý míček propadl otvorem ve středu plachty. Totéž je možno provádět s více míčky.
(Karásková, 2000).
⦁ Cvičení s kolíčky
Prádelní kolíčky jsou svým mnohostranným využitím oblíbeným netradičním náčiním. Pro jedno dítě se doporučuje asi 10 barevných, plastikových nebo nebarvených dřevěných kolíčků.
⦁ Boj o liščí ocásek je honička, při které má každé dítě vzadu na teplácích připevněn kolíček, ovšem mimo honícího. To je liška bez ocásku, která honí ostatní a snaží se sebrat některému ze spolucvičenců ocásek. Kdo nemá, honí.
⦁ Každé dítě si připne na své oblečení určitý počet kolíčků (např. 5). Na pokyn učitele si děti berou navzájem kolíčky a připevňují je na své oblečení (po jednom). Snahou je získat co nejvíce kolíčků. Je možno omezit jen na polovinu těla.
⦁ Děti sedí v kruhu, jedno stojí uprostřed, každé dítě drží v ruce kolíček. Stojící dítě řekne barvu (nebo více barev), např.: „zelená“. Všechny děti, které drží v ruce zelený kolíček, vstanou a vymění si místa. Stojící dítě se snaží zaujmout některé z uvolněných míst.
⦁ Každé dítě si položí na jedno místo v tělocvičně určitý počet kolíčků (např. 5). To jsou hnízda a děti představují straky. Na pokyn učitele si všechny děti – straky berou navzájem z libovolného hnízda po jednom kolíčku a přenáší si jej do svého hnízda. Vyhrává ten, kdo bude mít nejvíce kolíčků.
⦁ Cvičení jednotlivce: házení kolíčků na cíl, např. do kbelíku. Obdobně lze házet kolíčky do stejně barevných kbelíků.
⦁ Cvičení jednotlivce: Dítě si kolíčky sepne k sobě nohavice kalhot a pohybuje se vpřed.
(Karásková, 2000).
⦁ Cvičení s malou dekou
Využívají se malé deky nebo kobercové čtverce (obdélníčky), nejlépe z barevného materiálu.
Cvičení jednotlivce:
⦁ Dítě si sedne na deku, odráží se rukama a nohama, a tím se posunuje po podlaze vzad.
⦁ Dítě si klekne na deku, odráží se rukama a pohybuje se po podlaze směrem vpřed.
⦁ Dítě si stoupne jednou nohou na deku, druhou nohou se odráží od podlahy a pohybuje se vpřed jako na koloběžce.
⦁ Dítě stojí každou nohou na jedné dece a posunuje se vpřed jako při běhu na lyžích.
Cvičení ve dvojici:
⦁ Honička dvojic, přičemž každá dvojice drží jednu deku.
⦁ Jedno dítě sedí na dece a druhé ho tlačí před sebou.
⦁ Každé dítě z dvojice stojí na dvou dekách a spolu se pokouší o bruslení „taneční dvojice“.
⦁ Děti stojí čelem k sobě, na dece mají položenou drátěnku, vyhazují drátěnku z deky kolmo vzhůru a chytají zpět do deky.
(Karásková, 2000).
⦁ Závěr
Je známo, že přiměřený pohyb je klíčem ke zdraví člověka. O to větší úsilí je třeba vynaložit v rámci prevence nadváhy a obezity u mentálně postižených dětí a nabídnout jim takovou pohybovou aktivitu, která je bude bavit, zpestří jim život a bude jej činit radostnějším. V pohybových činnostech těchto dětí by měla hrát prim především jednoduchost a emocionálnost. Důležité je uzpůsobit pohybovou aktivitu tak, aby z ní mohly mentálně postižené děti těžit po celý jejich další život.
Návrh pohybovej aktivity pre pacienta s mentálnym postihnutým
V mojej seminárnej práci sa venujem hlavne téme ako udržať primeranú hmotnosť, poprípade zhodiť prebytočné kilá u mentálne postihnutých pacientov a zároveň ich zaradiť do spoločnosti.
Mne príde ako najlepší pohyb pre mentálne postihnutých tanec. Hodiny tanca by som určite navrhla usporadúvať v skupinách po 6-10 deťoch. Nakoľko v jednej činnosti sa skĺbi pohybová aktivita a sociálna interakcia. Určite by som túto skupinu neobmedzila iba na postihnutých, ale zapojila by som do nej aj zdravých ľudí. Pomohlo by to v šírení povedomia o tom kto sú vlastne osoby s mentálnym postihnutým a ako sa k ním správať.
Určite by som za vedúceho tejto tanečnej skupinky vybrala skúseného pedagóga, ktorí už pracoval s mentálneho postihnutými. U týchto detí často pozorujeme narušenú koordináciu pohybov a sťažené vnímanie. Práca v skupine by sa zameriavala na správne držanie tela, pravidelné dýchanie, rytmus, orientáciu, silu, rýchlosť, vytrvalosť, obratnosť a vnímanie hudby. Veľkým prínosom by bolo, že deti by sa medzi sebou zoznámili a dochádzalo by k uvoľneniu napätia, odstráneniu hanblivosti. Zároveň by rozvíjali svoju vlastnú tvorivosť a fantáziu.
Vždy pred cvičením by sa vytvoril priestor, kde by sa mohli deti zabaviť a zároveň medzi sebou zoznámiť
Ďalším krokom by bola rozcvička, ktorá by trvala približne 5 minút. Jednalo by sa o sériu jednoduchých pohybov, ktoré by zvládol každý. Napríklad ukláňanie hlavy, pohyby panvou, preťahovanie končatín.
Následne by nasledoval tanec. Pustila by sa pútava a rytmická hudba a vedúca skupiny by začala predvádzať tanečné pohyby. Samozrejme by sa jednalo o niečo jednoduché, aby deti dokázali udržať krok. Veľmi dôležitou súčasťou každej skupiny by malo byť viacero lektorov, ktorí by deťom pomáli. Celá atmosféra by mala byť uvoľnené a zameraná na pohyb. Celá lekcia by trvala približne 45 minút. Na tieto lekcie by som odporúčala deťom dochádzať 2 krát týždene.
Ďalším možným pohybom by boli špeciálne lekcie plávanie zamerané na deti s mentálnym postihnutým. Všetko by to prebiehalo zábavným spôsob. Deti by k plávaniu mohli používať rôzne pomôcky ako je plavák, plutvy atď. To by určite zlepšilo pohybovú.
Na záver uvádzam ideálny jedálniček na celý deň.
Raňajky:
• 1 plátok celozrnného chleba 96kcal
• 25 gramov šunky 23kcal
• 1 paradajka 22kcal
• ½ papriky 18kcal
• Desiata:
• nízkotučný jogurt 69kcal
• 40 gramov ovsených vločiek 154kcal
• Obed:
• 100g morčacie prsia 108kcal
• 1 zemiak 67kcal
• zeleninový šalát 47kcal
• Olovrant:
• tuniakový šalát (tuniak a zelenina) 185kcal
• Večera:
• sójové mäso 178kcal
• pololúpaná ryža 221kcal
• čínska kapusta 17kcal
Celkovo kalórii: 1205kcal
Ve své seminární práci jsem se zaměřila na návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením, tak aby udržel svoji hmotnost.
Pro uskutečnění pohybové aktivity u člověka s mentálním postižením je důležité si uvědomit, že je nutné přizpůsobit průběh hodiny jeho chápání.
Jako jednu z nejdůležitějších věcí vidím nutnost udržet pacienta aktivního a tím soběstačného. Jako bonus je pro obě zúčastněné strany – terapeuta cvičitele a postiženého cvičence radost z lekcí a zlepšování provedení cviků.
Pro mentálně postiženého člověka je možností cvičit individuálně nebo ve skupině. Cvičení ve skupině, které jsem si vyprala umožňuje i určitou socializaci postiženého. Pro terapeuta cvičitele je důležité, aby byl seznámen s jednotlivými cvičenci nejen po stránce zdatnosti, ale hlavně co se týká jejich onemocnění, např. vyvarování se situací zvyšujících agresi či naopak najít způsob, jak například autistického cvičence zapojit do cvičební lekce. Terapeut/cvičitel musí najít způsob, jak přistupovat k cvičencům tak, aby byli schopni zvládnout a pochopit jednoduché povely při hodině. Lekce cvičení musí být koncipována jako snadno srozumitelná, jednoduchá a názorná.
Návrh lekce pro skupinu různě mentálně postižených klientů:
Pomůcky: overball, velký rehabilitační balón, lehké šátky, magnetofon, podložky na cvičení, ručníky
Cíl hodiny: protáhnout a posílit těla každého zúčastněného cvičence, v rámci jeho možností, zlepšování koordinace, orientace v prostoru
Zahřátí 5 minut: Dnes máme krásný jarní den, slunce svítí, ukážeme si sluníčko – krouživé pohyby paženi ve stoji, jarní déšť – rozhýbání prstů, létají již včely a čmeláci: všichni bzučí, může foukat i vítr: všichni foukají: málo, středně a více do šátku, drží ho za cípy a fouká do něj sám.
Vlastní část cvičební hodiny ca 20 minut: Jedeme na výlet na kole: leží na zemi a šlapou na kole: pomalu nebo rychle.
Zahrajeme si hru s míči: cvičitelka hází na jednotlivé cvičence overballem, ti se pokoušejí chytat, nakonec mají všichni míč a hází ho zpět k procházecí cvičitelce do koše.
Nácvik koordinace: – cvičenci si lehnou na balon n břicho a zkouší zapérovat případně je drží cvičitelka či asistent případně leží na zádech a zkouší nadhazovat míč nad tělo a chytat ho.
Protažení stehen: – turecký sed a hra na letadlo, zkouší se naklánět ze strany na stranu s roztaženými pažemi.
Posílení paží: – střídavě mává ručníkem na letadlo pravou a levou rukou, stále sedí v tureckém sedu.
Protažení zad a posílení: kolíbka na zádech na optimistickou a veselou hudbu.
Zklidnění a relaxace 5 minut: cvičitelka zapne v magnetofonu uklidňující relaxační hudbu: hra na hada: leh na zádech, vzpažení a protažení, lze i syčet a posílit dech, kroužení chodidly a dlaněmi– zaháníme zvědavé mouchy a mravence na chodidlech, dlaních.
Cviky se většinou musí opakovat více lekcí, aby si cvičenci zafixovali pohyby, provedení cviku, naučili se ho. Cvičitel většinou i ve skupině musí přistupovat ke každému individuálně, dle jednotlivého onemocnění a postižení. Musí často i improvizovat, být kreativní.
Lidé s mentálním postižení se musí a chtějí hýbat mnohdy i víc, než zdravý člověk, potřebují vybít energii spřaženou s jejich onemocněním, najít činnost dávající jim denní řád, činnost, která je udrží dlouho soběstačné a zabrání komplikacím spojeným s případnou obezitou či nadváhou. Nejlépe je zapojit cvičební aktivitu denně.
Aktivit pro mentálně postižené je celá řada, je však nutné individuálního posouzení vhodnosti a zájmu jednotlivce, najít činnost, která ho baví a naplňuje ho. Může se jednat o plavání či pobyt ve vodě s pomůckami či za pomocí asistenta, práci na zahradě, taneční terapii pro chodící postižené, hippoterapii či canisterapii. Pro více zdatné jedince je dokonce možné se zúčastnit i atletických soutěží v jednotlivých disciplínách.
Důležité pro mentálně postiženého obézního pacienta jsou nejenom sportovní aktivity, ale i dodržování stravovacího režimu, který taktéž řeší asistenti či jiný personál nebo rodinné příslušníci. Je třeba dodržovat 5 denních dávek jídla: snídaně by měla zahrnovat 20-25 % celkového energetického příjmu, dále přesnídávka 10 %, oběd 30-35 %, svačina 10% a večeře 20-30 %. Je vhodné přidat ovoce a zeleninu ke každému denní mu jídlu, dodržovat pitný režim: nejlépe pít čistou vodu, neslazený čaj.
Lidé s mentálním postižením mají svůj svět a je třeba jim jejich nelehký osud ulehčit a umožnit jim kvalitně prožít a žít život, pokud je to v rámci našich možností.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Pacienti s mentálním postižením jsou vzhledem ke svým intelektovým schopnostem limitováni v běžném životě. Správně vedené pohybové aktivity jsou pro osoby s mentálním postižením velmi přínosné nejen z hlediska pomoci při udržování optimální tělesné hmotnosti, ale jsou také prostředkem reedukace a rehabilitace pacienta. Zlepšují jeho vnímání, pozornost, myšlení, paměť a umožňují rozvíjet představivost nebo řeč. Celkově zvyšují jejich sociální adaptibilitu, umožňují např. získávání nových přátel a zlepšují orientaci v okolním světě.
V této seminární práci se budu zabývat návrhem pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením, která bude zaměřena na udržení jeho přiměřené hmotnosti, případně na mírnou a postupnou redukci hmotnosti.
Na základě svého dlouholetého zájmu o jezdecký sport, kterému se ve svém volném čase věnuji, jsem se rozhodla zvolit jako vhodnou pohybovou aktivitu pro pacienta s mentálním postižením právě hipoterapii a to i z důvodu, že většina těchto pacientů má kromě tohoto postižení i další přidružené poruchy hybnosti.
Hipoterapie je metoda, která prostřednictvím spolupráce speciálně vyškoleného terapeuta a připraveného koně, může výrazným způsobem zlepšit kvalitu života těchto pacientů. Kontakt s koněm vyvolává u pacientů emotivní zážitek a je tak současně umožněno propojení zážitkové terapie s pohybovou.
Na základě pohybových schopností pacienta mohou být cviky na koni vykonávány nejen vsedě, ale také např. vleže na zádech nebo na břiše. Pacient se musí neustále přizpůsobovat rytmu a tempu koně a tato rozmanitost klade určité nároky na rozvoj koordinace a rovnováhy. Postupně dochází ke zlepšování fyzické kondice, posílení svalstva, normalizaci svalového tonu a následnému uvolnění spasticity.
Kromě samotného ježdění je vhodné pacienta zapojit i do prací ve stáji a do samotné přípravy a péče o koně. Tzn., že si v rámci možností sám přivede koně z výběhu, vyčistí, nasedlá, nauzdí a zabezpečí koně po samotném výcviku, což také představuje jistou fyzickou aktivitu.
Hipoterapie je přínosná jak v oblasti fyzické, tak i emocionální a psychické. Může být koncipována jako individuální, ale i jako skupinová. Není věkově omezena a je vhodná jak pro děti, tak pro dospělé.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením – skupinové plavání
Mentální retardace v souvislosti s pohybovou aktivitou může být problematická. Lidé s mentální retardací nejsou 100% samostatní a potřebují spolupráci a pomoc od osob kolem sebe, ať už se jedná o rodinu a přátele nebo asistenční službu. Je jasné, že ani problémy s váhou se jim nevyhýbají. Problémy s redukcí váhy a změnou životního stylu a pohybu jsou nelehké i pro pacienty bez jakéhokoliv mentálního postižení, natož pro mentálně retardované. U této speciální skupiny je důležité zahrnout pohybovou aktivitu nenásilně do jejich každodenního života a vest je k pohybu zábavnou a přirozenou formou. Je nutné zajistit, aby si obecně pohybovou aktivitu užili a rádi se k ní vraceli, což platí i u mentálně zdravých lidí, u těch postižených je psychický pohled na aktivitu ještě důležitější. U těchto lidí je také důležité, aby se zapojovali do aktivit v rámci svojí i jiných věkových skupin a získávali tak větší rozhled a nadhled.
Pro návrh pohybové aktivity jsem vybrala skupinové plavání. Jedná se o volnočasovou aktivitu pro skupinu dětí smíšeného věku (např. 10-18 let). Právě hlavně plavání přispívá k lepší adaptaci mentálně postižených dětí na prostředí pro volnočasové sportovní aktivity. Cílem kurzu je primárně pohyb dítěte, tedy zdravý životní styl co se týče pohybových aktivit. Dále je to sociální začlenění a velmi důležitý různorodý sociální kontakt (je důležité, aby se mentálně retardovaní setkávali s co největším počtem dalších dětí). Dalším cílem je vytvoření určité samostatnosti. Je evidentní, že mentálně postižení budou potřebovat k většině sportovních aktivit osobní asistenci, plavání nevyjímaje. Navíc mnoho z nich trpí strachem nebo úzkostí z vody a plavání, je tedy výhodné se tohoto strachu nenásilně zbavit a zároveň udržovat dítě ve fyzické (a potažmo i psychické) kondici.
U jakéhokoliv skupinového organizovaného plavání je základní zajištění dostatečného dozoru. Vodní sporty jsou nebezpečné a zejména u mentálně postižených je důležité, aby byl dostatečný počet vedoucích a dozorujících asistenčních osob. Dalším předpokladem je kladný vztah pacientů k vodě, musíme tedy zajistit, aby mentálně postižení vnímali vodu kladně a nebáli se jí. Pokud tento vztah kladný není, snažíme se o změnu, nicméně může se stát, že dítě vodu nadále odmítá, rozhodně jej tedy nebudeme nutit. První hodina (možná více) je tedy nutná k seznámení se s vodou a pomůckami a pomalému se navyknutí na aktivitu ve vodě. Každé hodině by měl předcházet společný pozdrav a hlavně zopakování bezpečnostních pravidel. Dále dětem oznámíme, co budeme danou hodinu dělat a jak vše bude probíhat.
Na začátku každé hodiny, stejně jako u jakéhokoliv jiného sportu, je dobrý strečink. Ten by neměl být moc dlouhý, abychom udrželi pozornost dětí, cca do 5 minut. Zábavnou formou rozcvičky může být například hra na honěnou ve vodě, popř. šlapání vody na místě. Můžeme zahrnout i další jiné lehčí pohybové cvičení.
V další fázi kurzu bychom se mohli zaměřit na konkrétní plavecké dovednosti. Obecně se snažíme o schéma pohybu co nejjednodušší, tedy alespoň ze začátku vynecháme další plavecké styly jako např. znak. Další, složitější plavecké styly jako motýlek a kraul vynecháme z kurzu úplně. Většinu pohybů v rámci plaveckého stylu ukazujeme hlavně na suchu, kde je lépe vidět a děti si mohou vše lépe zkusit, zatím bez vody. Samozřejmostí je použití určitých nadlehčovacích a dalších pomůcek (destičky apod.)
Ke konci kurzu je dobré děti odreagovat a zakončit hodinu buď hrou, potápěním, lovením předmětů nebo skoky do vody. Díky tomu si děti přivyknout pohybu ve vodě ještě více a nenásilnou formou pro ně bude čím dál tím víc přirozenější.
Na rozdíl od plaveckých kurzů a kroužků se zdravými dětmi, kdy se soustředíme mimo jiné i na to, jak správně technicky děti provádějí určité pohyby a části plaveckého stylu, při plavání s mentálně retardovanými se nesoustředíme výhradně na správné technické provedení, ale spíše na to, aby si děti čas ve vodě užili, rádi se do ní vraceli a vštípili si kladný vztah k vodě, plavání a hlavně obecně sportovním činnostem. Ke konci kurzu by měly být děti schopny použít méně (ideálně žádné) nadlehčovací pomůcky a potřebovat co nejmenší pomoc asistenčního dozoru.
Natálie Urbanová
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
V této seminární práci se zabývám sestavením cvičební jednotky / cvičebního režimu pro mentálně postiženého jednotlivce nebo skupinu a to za účelem udržení nebo redukci hmotnosti a také zlepšení fyzické výkonnosti. Zásadní pro tento navrhovaný cvičební režim je frekvence cvičebních jednotek (ideálně 3-5 týdně), ale také dostatečná připravenost a odpovědnost předcvičujícího s ohledem k mentálně postiženým cvičencům.
Návrh jedné konrétní jendotky uvádím zde
Začátek – tato část slouží k přípravě organismu na výkon, pro získání pozornosti, důvěry cvičenců a hlavně pro chuť cvičit. Předcvičující dává pokyny a názorně ukazuje požadované úkony.
Cvičenci obchází předcvičujícího který dává pokyny k různým zábavným druhům chůze. např. „čapí“, „medvědí“, „kachní“, „račí“ (pozpátku) chůze.
Hlavní cvičební blok
Cvičenci si vyberou místo ke cvičení, kde bude připravena žíněnka, případně karimatka. Předcvičující stojí čelem ke cvičencům, pomáhá všem na jejich místa a následně začne cvičení.
Cviky:
Leh na zádech:
1. MOST – leh na zádech, pokrčené nohy s výdechem zvedáme pánev, nahoře nádech, dolů opět výdech
2. SKLÁPĚNÍ KOLEN – leh na zádech, ruce rozpažené, pokrčená kolena, plosky nohou na podložce, nádech, s výdechem kolena na jednu stranu, nádech zpátky, s výdechem na druhou stranu. BEDRA PŘITISKNUTÁ na podložce!!!
3. PŘITAHOVÁNÍ KOLEN – leh na zádech, pokrčené nohy, plosky na podložce, s výdechem koleno jedné DK uchopíme rukama a přiblížíme k hrudníku (pokud zvládne, může současně ke kolenu přiblížit hlavu); střídáme P – L
4. JÍZDA NA KOLE
ZP – leh na zádech, DK pokrčené, plosky nohou na podložce, s výdechem přiblížíme kolena k břichu, provádíme pohyb DK jako při jízdě na kole. S nádechem postavíme DK do ZP. BEDRA PŘITISKNUTÁ STÁLE k podložce!!!
5. PROPÍNÁNÍ ŠPIČEK – leh na zádech, ruce připažené k tělu – špičku pravého chodidla s nádechem přitáhneme k bérci, s výdechem povolíme – střídáme P – L
Leh na břiše:
1. KOPÁNÍ DO HÝŽDÍ – leh na břiše, nohy pokrčit v kolenou a snažíme se patami dotknout hýždí – oběma nohama/střídavě
2. ZVEDÁNÍ LOKTŮ – leh na břiše, hlava na podložce, ruce za hlavou, zvedáme lokty – odlepujeme je od podložky
3. ZVEDÁNÍ HLAVY – leh na břiše, hlava leží na sepnutých rukou na podložce, nohy co nejvíce roztažené; nádech – s výdechem se snažíme zvednout hlavu i s rukama od podložky (hlava je v prodloužení páteře – nezaklánět!!!), s nádechem dolů
4. PROTAHOVÁNÍ – leh na břiše, snažíme se, co nejvíce protáhnout ruce dopředu. s výdechem střídáme ruce
5. PROPÍNÁNÍ KOLEN – leh na břiše, ruce pod čelem, zapřeme se za špičky a propínáme kolena
6. ZVEDÁNÍ NATAŽENÉ NOHY – leh na břiše, ruce pod čelem, zanožujeme nataženou DK (pohyb v kyčelním kloubu), střídáme P – L
Závěr cvičení
Cvičenci dostanou pokyny k tzv. „vydýchání“. Cvičební jedotka končí.
Toto byl můj návrh cvičební jednotky s výčtem cviků pro jednotlivce či skupiny cvičenců s mentálním postižením.
Délka cvičební jednotky je přibližně 30-45 minut. Pro zaujetí cvičenců je po několika cvičebních jednotkách možné některé cviky vynechat nebo nahradit jinými.
Pohybová aktivita u osob s MP
______________________________________________________________________________
Statistiky WHO uvádějí, že osob s mentálním postižením jsou na světě 2–3 % bez ohledu na podmínky geografické, politické, ekonomické, kulturní či úroveň zdravotní péče v daných zemích. Tvoří tak největší procento osob s „jinakostí“ ve vztahu k majoritní společnosti. Problematika osob s mentálním postižením (MP) zůstává často ve stínu pozornosti ve srovnání s jinými specifickými skupinami, a to z několika důvodů: neupozorňují na sebe výrazně odlišností somatickou, nevyžadují množství kompenzačních pomůcek běžného denního života či aplikovaných pro oblast sportu, nedovedou intenzivně upozorňovat na svá práva a potřeby, vzhledem k problematické komunikaci nejsou mediálně atraktivní a tudíž veřejnost je stále málo informovaná o limitech, možnostech či schopnostech těchto osob.
Účast ve volnočasových aktivitách je nezadatelným právem občanů s MP v každém věku, což podtrhují dokumenty mezinárodní i národní úrovně. Mezi volnočasové aktivity patří i aktivity pohybové a tělocvičné, tělesná výchova a sport. Pohybovými aktivitami rozumíme veškeré činnosti založené na pohybu (zahrádkaření, houbaření, vycházky se psem). I když ohniskem zájmu by měly být činnosti tělocvičného charakteru, je třeba respektovat, že mnozí si zvolí činnost obecně pohybovou, která bude pro daného jedince vyhovující a bude se v ní cítit spokojen; bude aktivní a podporujme jej i v tomto ohledu. Závisí pak na vhodných stimulujících nabídkách, možnostech, aby se zájem a vnitřní motivace přesunuly k zájmu o činnosti tělocvičné a sportovní.
Rozvoj pohybových aktivit souvisí s rozvojem poznávacích schopností, rozvíjí bezprostřední vnímání, pozornost, paměť, obrazotvornost, představivost, myšlení a řeč, proto je nutné jejich využití u osob s mentálním postižením jednoznačně podporovat. S tím se ztotožňuje Valenta a Krejčířová. Když mluví o utváření časoprostorových představ, odhadu vzdálenosti, rychlosti, pochopení předmětových vztahů promítajících se do celkové anticipace osobnosti. Současně podtrhují význam těchto činností při zkvalitnění oběhové a podpůrné soustavy těla, respirace, metabolismu a v širším slova smyslu i při zlepšení sociální adaptability osob s mentálním postižením. Bude záležet na proporcích, které z cílů nabídnutých pohybovými aktivitami a sportem si budeme postupně klást vzhledem k věku, zdravotní způsobilosti, ke schopnostem a limitům či jiným podmínkám. I když osoby s MP mají mnohdy zvláštní, neočekávané chování, mají i schopnosti. Jsou schopny zvládnout významné dovednosti, mají intenzivní vnitřní život, včetně chápání hodnot rodiny, domova, zdraví.
Vzhledem k širokému spektru schopností i limitů osob s MP je zapotřebí respektovat řetězec možností pohybových dovedností a později pohybových činností, a to v celoživotním kontextu. Bazální (elementární) dovednosti souvisí jak s ontogenezí motoriky, tak s individualitou. Pro některé jedince bude zvládnutí bazálních dovedností maximem jak pro rekreaci, tak i pro případnou soutěž, u některých budou počátečním stádiem pro zvládnutí dovedností v určitém sportu. Každá z oblastí těchto dovedností může být přetvářena, a to podle pokynu cvičitele nebo samostatně podle nápadů cvičících. Mezi tyto dovednosti patří: dovednosti lokomoce a mobility, dovednosti manipulativní a uchopovací, dovednosti pro činnost ve vodním prostředí, dovednosti uplatnitelné v zimním prostředí. Je možné je cvičit pouze s vlastním tělem, následně zkombinovat s úkolem (nebo úkoly). Je možné využít jednoduchých pomůcek i těch netradičních (noviny, kelímky, pet-lahve nebo malé plechovky atd. Za velmi vhodné pak považujeme činnosti charakteru psychomotorického, činnosti s cílením (házení – kutálení na cíl). Oblíbený a vhodný je i tanec a aktivity v přírodě spojené s pohybem: hry, přesuny, turistika.
Naprosto stěžejní je především sociální kontakt s novými lidmi v novém prostředí. Na tomto místě uvádíme vybrané aspekty, které se týkají jak rekreačních aktivit mimo třídu a školu, tak také programů ve vyučovacích jednotkách školní tělesné výchovy. Můžeme je shrnout do následujících oblastí:
sebeobslužné návyky;
orientace v prostředí;
sociální kontakt s lidmi;
naučení se novým termínům;
rozvoj výkonové motivace (dříve morálně-volních vlastností);
rozvoj specifických dovedností (psaní, čtení, motorické dovednosti, aj.).
Sebeobslužné návyky zahrnují samostatnost v oblasti hygieny, dovednost postarat se sám o sebe při běžných činnostech denního režimu, jako je používání toalet, stravování se, základní příprava potravin apod. Pokud mluvíme o orientaci v prostředí, myslíme tím především schopnost orientovat se v budově školy, ve třídě (kde jsou schované pomůcky, sešity aj.). Sociální kontakt je klíčový především ve vztahu ke skupině spolužáků, k ostatním žákům, ale i k pedagogickým pracovníkům. Žák by měl umět požádat adekvátním způsobem o pomoc své spolužáky nebo naopak jim pomoc poskytnout, měl by být schopen oslovit pedagogické pracovníky atd. TV vytváří vhodné podmínky pro všechny tyto popsané aspekty. Rozvoj výkonové motivace je důležitý jak z hlediska dopadu v sociální oblasti, tak především ve vztahu k sobě samému. Žák by měl být veden k vlastní zodpovědnosti a současně s tím i k motivaci ve vztahu k jednotlivým činnostem.
V této seminární práci se budu zabývat návrhem pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením. Tato aktivita by měla být zaměřena na udržení hmotnosti, případně mírnou a postupnou redukci hmotnosti.
Vzhledem k cílové skupině je pro navržení vhodné aktivity je důležité dbát na srozumitelnost. Projekt navržený v další části práce bude určen pro skupinu několika dětí s lehkou mentální retardací. Hodnota IQ jedince s lehkou mentální retardací se pohybuje mezi 50 až 69 (to u dospělého člověka odpovídá mentálnímu věku dítěte, kterému je 9-12 let). Ačkoliv mívají omezené logické myšlení, paměť i motoriku a tím jsou tedy znevýhodněni v běžné školní výuce, jsou schopni užívat řeč v běžném životě a udržet konverzaci. Také jsou schopni provádět základní úkony jako jsou např. osobní hygiena, oblékání, schopnost napít a najíst se. Pro osoby s lehkým mentálním postižením je pro udržení dobré kondice vhodných spoustu sportů, např. běh, plavání, bojové sporty a spousta dalších. Vzhledem k tomu, že pro děti s lehkou mentální retardací je vhodné rozvíjení dovedností a kompenzování neodstatků a zároveň preferujeme zaměření spíše na praktické dovednosti (než teoretické), ať už vzhledem k postižení či důrazu na pohybovou aktivitu v tomto projektu, pro rozvoj jemnější motoriky a abstraktního myšlení jsem se ovšem rozhodla pro navrhnutí hudebně-tanečního projektu.
Projekt je koncipován jako kroužek, do kterého účastníci jednou týdně dochází. Počet členů by se logicky odvíjel od počtu dostupných vyučujících či asistentů, při větším počtu by bylo vhodné rozdělení členů do různých menších skupin (podle schopností a náročnosti) pro dílčí nácviky a následné propojení nacvičených úseků v celku. Pro rozvoj dalších sociálních dovedností by ideálním případem bylo zapojení i dětí bez mentálního postižení (např. stejně starých, kteří mohou sloužit jako opora i mladších, se kterými by mentálně postižení mohli býti na stejné úrovni). Doba trvání kroužku je 60 minut, rozdělena do několika segmentů.
1. Úvodní část – rozehřátí (15 minut). V této části se skupina opět setkává po týdenní odmlce, dochází k uvítání, připomenutí minulého setkání. Dále pak přichází na řadu rozehřívací hra zahrnující pohyb a případné další rozcvičení/protažení, podle potřeby pro další program.
2. První část – hudební segment (15 minut). Nácvik hudební části programu. Podle schopností jednotlivých účastníků rozděleny jednoduché rytmické nástroje, flétny či zpěv, podle aktuální potřeby.
3. Krátká přestávka po první polovině programu (5 minut).
4. Druhá část – taneční segment (15 minut). Seznámení a trénování pohybové aktivity a následné zapojení pohybových/tanečních prvků do nacvičené hudební složky.
5. Závěr (10 minut). Spojení všech skupin a složek, závěrečný trénink.
Pokud by se tato aktivita odehrávala formou docházení do zařízení (např. hudební/umělecké školy či domy dětí a mládeže), vzhledem k povaze projektu by nebylo možné mimo pohybové aktivity dohlížet na stravovací návyky zúčastněných, bez pochyby by ale bylo možné zahrnout prevenci obezity či informace o správném stravování do samotných her a nácviků a tím zvýšit povědomí u účastníků. Pro zajištění předání těchto informací rodičům či jiným pečovatelům by bylo vhodné a zajímavé utvořit a nacvičit alespoň jednu lekci či vystoupení, ve které je hravá hudebně-pohybová forma pro děti prokládána důležitými informacemi poskytnutými přítomným pečovatelům. Při využití této aktivity v dlouhodobějších či pobytových zařízeních je samozřejmě celkový dohled na propojení pohybu a správné stravy výrazně snažší. Program by bylo možné využít i pro jiné druhy či stupně mentálního postižení, vždy je ale nutné dbát na stupeň omezení a schopnosti jedince a podle nich pak účastníky šetrně rozdělit do jednotlivých skupiny či navrhnout jiná řešení a aktivity.
Návrh pohybovej aktivity pre pacienta s mentálnym postihnutím – AQUAAEROBIK
ÚVOD:
V tejto seminárnej práci je navrhnutá aktivita pre mentálne postihnuté deti, ktorá im pomôže udržať ich hmotnosť, zlepšiť kondíciu, takisto rovnováhu a nadobudnúť priateľov.
Teoretická časť:
Mentálne postihnutí ľudia a hlavne deti sú vo väčšine prípadov nesebestačné, nedokážu sa sami o seba postarať a potrebujú starostlivosť. Činnosti a aktivity, či už športové alebo záujmové by mali byť pre mentálne postihnuté dieťa sprostredkované hravou formou, nenásilne a mali by byť hlavne zaujímavé, kde sa upúta pozornosť dieťaťa. Takisto kvôli zníženej chápavosti a ich nepozornosti by nemali byť ťažké a ani dlhé. Hlavne by pri tom mali byť v kontakte s blízkymi a kamarátmi rovnakého veku. Doraz by sa nemal brať na schudnutie, ale aby dieťa sa pri danej aktivite zabávalo a aby si udržalo jeho hmotnosť.
Praktická časť – AQUAAEROBIK
Táto fyzická aktivita vo forme jednoduchých a hravých cvikov je v malom bazéne, kde je výška vody 80 centimetrov. Dĺžka jednej hodiny je 90 minút z toho sú deti vo vode 60 minút, dvakrát do týždňa. Aktivita má povahu hry a cielenej rozcvičky pohybového aparátu. Rodičia sú spolu so svojimi deťmi v bazéne, kde na ne dávajú pozor a dávajú svojim deťom hlavne pocit bezpečia a opory vo vode. Aktivita je vhodná aj pre neplavcov. Deti postupne zistia, že sa dá vo vode aj inak pohybovať ako na zemi.
Hodina by sa skladala z 5 časti. Úvodná časť je nástup detí, zoznámenie rodičov s bezpečnosťou, organizačne pokyny a program danej hodiny. Rozcvička je krátka (6-7 minút), kde deti najprv vojdu do bázena spolu s ich rodičmi a pomaly pri pustení hudby sa prejdú z jednej strany bazéna na druhú, pričom tam čelom vpred a naspať čelom vzad alebo sa deti môžu aj ponaháňať. Následne si vezmú pomôcky na plávanie (plávaciu dosku) a spolu s rodičmi sa rozmiestnia po bazéne. V hlavnej časti sa pustí hudba a deti rytmicky opakujú 10 rôznych cvikov s 3 opakovaniami. (viz. nižšie), ktoré im predvádza inštruktor pred nimi. Rodičia asistujú svojmu dieťaťu ak nevie ako to má urobiť. Inštruktor chváli deti, upútava ich pozornosť.Cviky robíme rytmicky podľa hudby a tak sa dieťa učí aj rytmu. Cviky sú nenáročné, používame rôzne plávacie pomôcky (napr. doska, lopta) Táto časť trvá 40 minút a dieťa si precvičí väčšinu svalov. V záverečnej časti deti hrajú krátke skupinové hry ako napr. hádzanie mӓkkou loptou, ktoru si hádžu medzi sebou alebo s rodičom. Úplne na konci hodiny je dieťa pochválené a motivované na ďalšiu hodinu.
Zoznam niektorých cvikov:
1. Dieťa sa postaví, nohy dá od seba, ruky zdvihne na úroveň jeho ramien od seba a postupne pomaly robí drep dokým nemá vodu pri brade, pričom ruky dáva ku telu.
2. Dieťa stojí a pomaly zdvíha jednu pokrčenú nohu do úrovne bokov potom ju vyrovná, následne pokrčí a položí na zem. To isté opakuje s druhou nohou.
3. Dieťa si dá plávaciu dosku pred seba, rodič mu chytí nohy a pomaly mu ich zdvihne. Potom pustí a dieťa začne kopať do vody po dobu 10-15 sekúnd.
4. Rodič chytí dieťa a položí ho na chrbát na vodu. Slabo pridržiava (ak sa dieťa bojí drží ho) a snaží sa ho nechať splývať.
5. Dieťa dá ruky pred seba a pomaly vo vode robí prsia alebo kraula.
Záver: Pre mentálne postihnuté deti je veľmi dôležitý pohyb, ktorý by mal byť hravý, pre dieťa zábavný a nenáročný. Rozvíja ich pohybové schopnosti, skupinové športy rozvíjajú aj sociálne schopnosti a takisto slúži ako prevencia obezity. Táto prevencia je dôležitá, pretože mentálne postihnutý ľudia ostávajú väčšinou doma a tak kvôli nedostatku pohybovej aktivity mávajú tendenciu k vzniku obezite.
Seminární práce:
Návrh pohybové aktivity pro mentálně postiženého pacienta.
Obezita či nadváha je u mentálně retardovaných osob častým problémem. Důvodem může být zaprvé to, že mohou mít špatné stravovací návyky, mohou mít problém s tím si uvědomit, že už jsou sytí, nebo mohou například přijímat zvýšené množství cukrovinek jako odměny nebo motivace při práci s pečovatelem. Na druhé straně je to pohyb, který zde může chybět. Není pro ně úplně jednoduché si nějakou pohybovou aktivitu zařídit. Dítě nebo dospěý postižený nemá dostatečnou motivaci cvičit a nemá ani potřebu vypadat dobře či být štíhlý. Nemusí si vůbec uvědomovat ani zdravotní důsledky nadváhy a obezity. Tito lidé ani nemají dost silnou vůli a sebekázeň, aby udržovali nějaký stravovací a pohybový režim.
Jelikož se s mentální retardací často pojí i řada onemocnění a problémů, je třeba zabránit dalším zdravotním komplikacím způsobeným obezitou.
Pohybová aktivita pro ně určená by měla být jednoduchá, zábavná a nejlépe v kolektivu. Zde popíši, jak by podle mě mohla vypadat taková pohybová aktivita pro dětské mentálně postižené pacienty.
1. Část: pacienti si stoupnou do řady. Postupně si podávají gumový míč a stručně se představí.
2. Část: Rozcvičení. Děti skáčou na místě „panáka“ (roznožují a rozpažují ruce) v rytmu nějaké veselé písničky. Poté skáčou na jedné noze, na druhé, přeskakují z jedné na druhou.
3. Část: Protažení. Protáhnout ruce, sáhnout si na špičky, úklony do stran, kroužky pánví, protažení hlavy.
4. Část: Tzv. běžecká abeceda. Děti v dostatečných rozstupech běhají mezi dvěmi liniemi (5 metrů od sebe), jednou obyčejný běh, poté například skáčou jako žáby, poté na jedné noze atp.
5. Část: Odpočinek, tleskání do rytmu písničky.
6. Část: Děti si podávají gumový míč za znění písničky, ta je občas zastavena a ten, kdo v tu chvíli drží míč, musí udělat pět dřepů a ostatní mu je nahlas počítají.
7. Část: Taneční část. Děti si mohou samovolně tančit do rytmu hudby. Jeden z postižených může ukázat nějakou kreaci a ostatní napodobují.
8. Část: Zpívání písničky.
9. Část: Protažení. Podobně jako na začátku.
10. Část: Protažení vleže, relaxace a poslech klidné hudby. Hluboké dýchání.
11. Část: Nakonec si děti pořádně zatleskají.
Energetický výdej je u takovéto aktivity už celkem významný, samozřejmě to pacienty nesmí přestat bavit a nesmí se nutit do nějakého skákání, když už nemohou. V pauzách si mohou tleskat nebo si zazpívat, měl by být dostatek času na vydýchání. Když už nemají chuť běhat nebo skákat, mohou alespoň tleskat a povzbuzovat ostatní.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
V seminární práci jsem sestavila plán volno časové aktivity pro děti s mentálně postižené a pro děti bez mentálního postižení na jeden týden. Plán je sestaven pro větší skupinku děti, ideálně rovnoměrně zastoupenou dětmi s obou skupin.
Plán je koncipován tak, aby se všechny děti mohly aktivně zapojit. Cílem toho projektu je začlenit mentálně postižené děti do společnosti zdravých dětí a naopak děti bez mentálního postižení naučit toleranci a komunikaci s těmito dětmi.
Aktivity jsou převážně pohybového charakteru, a to vždy formou hry. Plán je rozložen po dobu 5 dní, aktivita by měla trvat alespoň jednu hodinu denně.
Pondělí
Tancování na hudbu
Děti se pohybují v rytmu hudby, kterou instruktor v různých intervalech zastaví. Pokud se hudba zastaví, musí se zastavit i děti, pokud tak neprovedou, vypadávají. Vyhrává ten kdo zůstane jako poslední.
Úterý
Hra na honěnou s šátkem
Jedno z dětí si umístí za opasek šátek, tak aby šel snadno vytáhnout, ostatní děti mají za úkol vytrhnout mu šátek, ten komu se to podaří se stává honěným.
Středa
Ukryté předměty
V místnosti nebo venku poschovávejte několik předmětů. Po té co hra začne, popisujte dětem jeden předmět a ty musí hádat jaký předmět máte my mysli, když předmět uhádnou , musí ho potom najít.
Za každý uhodnutý a nalezený předmět si dítě připisuje jeden bod. Vyhrává dítě s nejvyšším počtem bodů.
Čtvrtek
Opičí dráha
Pomocí různých cvičebních pomůcek (koza, lavičky, míče, žíněnky) sestavíme dráhu. Děti mají za úkol proběhnout jí co v nejkratším intervalu. Nejrychlejší vyhrává. U této hry dáváme pozor na nebezpečí úrazu !!
Pátek
Zrcadlo
Děti se rozdělí do dvojic, nejlépe jedno dítě mentálně postižené a jedno zdravé. Jeden z dvojice ukazuje nějaký pohyb, který den druhý musí zopakovat
Návrh pohybové aktivity pro osoby s mentálním postižením
V této práci se pokusím navrhnout, jak by mohlo vypadat dopoledne v rámci příměstského tábora pro osoby s mentálním postižením. Aktivity jsou cílené na skupinu asi 15-ti osob různého věku, pohlaví i stupně postižení.
Účastníci se sejdou ráno. Program začne přivítáním se se zdravými vedoucími i mezi sebou. Všichni se posadí a ze všeho nejdříve si zkusí popovídat o tom, jaký je den, roční období, počasí, případně jak se mají apod. Komunikace a snaha zapojit klienty do běžného života je důležitá.
Poté přejdeme k aktivnějším činnostem. Pohyb je zásadní pro všechny a to i pro osoby s mentálním postižením. Sami si to ale jen těžko uvědomují a cíleně nějakou aktivitu provozují. Proto je dobré snažit se je k tomu vést. Důležité je, aby jednotlivé činnosti nebyly příliš složité, a to jak na pochopení, tak na samotnou realizaci. Není ani tak podstatné, jestli úkol dělají přesně tak, jak by měli, ale hlavně, aby je zaujal.
S výhodou může být například pomoci si hudbou. Postavíme se, zpíváme „hlava, ramena, kolena, palce,…“ a zároveň se jednotlivých míst dotýkáme. Tempo se snažíme přizpůsobit tak, aby ho pokud možno všichni stíhali. Klienti se u této činnosti protáhnou a zároveň si zopakují některé části těla.
Jako další můžeme zařadit hru s míčem, která slouží ke zlepšení koordinace. Účastníci se rozdělí na 2 skupinky, například podle pohlaví. Z každého týmu vždy jeden vyběhne, míč před sebou podle schopností kope, kutálí nebo ho alespoň drží, oběhne kužel a na zpáteční cestě se pokusí míč hodit svému spoluhráči. Hru můžeme pojmout jako závod, pro motivaci se mezi sebou povzbuzovat, nijak výrazně ale neoslavovat vítěze.
V polovině dopoledne zařadíme přestávku na odpočinek a svačinu. Tou může být například celozrnný chléb s tvarohovou pomazánkou, půlka jablka a džus.
Po přestávce můžeme zařadit další aktivní program jako například cvičení s gymnastickými míči nebo relaxační cvičení na podložce. U toho není na škodu klienty lehce opravovat, či jim pomáhat například s mírným protažením končetin apod.
Na závěr si můžeme popovídat o tom, co se nám na dopoledni líbilo, případně to doplnit nakreslením obrázku, či zpíváním a tancem.
Zdeňka Nováková
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
V této seminární práci se budu zabývat návrhem pohybových aktivit za účelem prevence obezity a udržení dosavadní hmotnosti pro menší skupinu klientů s středně těžkou mentální retardací v denním stacionáři.
V prvé řadě si musíme uvědomit, že klienti s mentální retardací nebudou vykonávat pohybové aktivity z vlastního přesvědčení za účelem snížení tělesné váhy apod. jako u klienta bez mentální retardace, který to dělá dobrovolně většinou ze sociálních, zdravotních nebo osobních důvodů. Z toho vyplývá, že nejenom u pohybových aktivit, ale i u ostatních je ze všeho nejdůležitější najít vhodný způsob motivace a komunikace, abychom klienty zaujmuli a zvládli udržet jejich pozornost.
Jednou z možností pohybové aktivity je rozcvička. Vzhledem k tomu, že se jedná o denní stacionář
můžeme jí zařadit do programu klientů každý den. Nejlépe však ráno, kdy předpokládáme, že klienti budou odpočatí a plní energie. Samozřejmě není problém ji zařadit i kdykoliv během dne dle
potřeb klientů. Všechny cviky by měli být přizpůsobené k rozumovým a pohybovým schopnostem klientů. Pracovník stacionáře, který bude předcvičovat by měl stát před klienty, aby na všechny dobře viděl a mohl klientům individuálně pomoci nebo je opravit, také by se měl před začátkem cvičení ujistit, že klienti mají kolem sebe dostatek místa a vidí na něho. Při cvičení by se mělo vždy postupovat od hlavy směrem dolů, a jednotlivé cviky by neměli být fyzicky náročné a složité, aby si klienti neublížili a bez problémů je zvládli. Rozcvičku můžeme například zpestřit tím, že si s klienty stoupneme do kroužku, a sdělíme jim, že si zahrajeme na zrcadlo. Každý z klientů včetně pracovníka stacionáře předvede nějaký cvik či pohyb, a ostatní se ho snaží napodobit. Rozcvička by neměla být nikdy příliš dlouhá, stačí okolo 15 minut, dále nesmíme zapomenout na možnost přizpůsobení jazyka pro lepší pochopení cviků např. výtáhneme krk jako žirafa nebo vyhrbíme záda jako kočička. Za hezkého počasí lze rozcvičku provést venku, a tak můžeme spojit pohyb s pobytem na čerstvém vzduchu.
Další možností pohybové aktivity jsou hry, lze je také zařadit do programu klientů kdykoliv během dne, ale pokud by klienti měli ráno rozcvičku, tak bych doporučovala nějakou hru zařadit na odpoledne, abychom klienty nepřetížili a vždy bych jí pojala formou soutěže např. o malou čokoládovou medaili, diplom apod. kvůli motivaci klientů a větší aktivity.
Pro klienty bych vybrala pantomimu a pohybovou hru se židlemi. Na pantomimu si pracovník stacionáře ( terapeut) připraví kartičky s jednoduchými obrázky (zvířata, sporty), a tabuli či papír na který bude zaznamenávat uhádlí věci jednotlivých klientů. Klient si vždy vylosuje kartičku s obrázkem a pokusí se jí ztvárnit, pokud by si nevěděl rady, tak mu pracovník poradí nebo danou věc předvede spolu s ním. Neměl by používat slova, ale lze povolit zvuky ( haf, bé apod.) kvůli sníženým rozumovým schopnostem jednotlivých klientů. Ostatní během předvádění hádají, pracovník se snaží o vystřídání všech a nechat klienty, aby na předváděnou věc přišli sami i při pomoci. Ten, kdo toho uhádne nejvíce je vítěz a obdrží odměnu.
Na pohybovou hru se židlemi si pracovník připraví větší místnost, jednoduchou písničku ( říkanku) a správný počet židlí, vždy o jednu méně než je klientů ( např.8 klientů=7 židlí). Židle umístíme do kroužku zády k sobě, pracovník začne zpívat a klienti chodí dokola kolem židlí, jakmile pracovník dozpívá písničku, klienti rychle usednou na židle, na koho nezbyde vypadává ze hry, a připojí se k pracovníkovi. Do dalšího kola odebereme jednu židli a klient, který vypadl zpívá společně s pracovníkem stacionáře. Tímto způsobem postupuje až do posledního kola, kdy zbyde pouze jedna židle a dva hráči, ten který po skončení písně usedne jako první, stává se vítězem. Během této hry musí dávat pracovníci větší pozor, aby si klienti v zápalu hry neublížili nebo při vypadnutí ze hry nezačali být agresivní, kdyby tomu došlo je důležité hru přerušit, vysvětlit vše v klidu domluvou, popřípadě zvolit jinou klidnější hru.
U žádné z výše pohybových aktivit bychom si měli uvědomit, že pokud by byl viditelný nezájem či únava ze strany klientů, je lepší zvolit jiný typ aktivity nebo jí na chvíli přerušit, abychom klienty v žádném případě nenutili, a v důsledku toho u nich nevyvolali odpor k pohybu, takže nezapomínat na to, že každá aktivita má klienty hlavně zaujmout a bavit je. Pokud rozcvičku nebo nějakou hru zařadíme do programů klientů každý den, tak omezíme nejen vznik obezity, ale i klienty udržíme v dobré fyzické kondici. A u her zároveň procvičíme a zapojíme kognitivní funkce jako je paměť, pozornost a fantazie.
Pohybová aktivita pro jedince s lehkou mentální retardací.
Tématem mé práce je návrh pohybové aktivity pro mentálně postiženého člověka, jež má za účel udržení kondice a tělesné váhy, případně její mírné redukci. V tomto případě se budeme zaměřovat na člověka, který trpí pouze mentální retardaci bez dalších přidružených vývojových chorob.
Jako pro každého je i pro mentálně postiženého člověka je velmi důležité najít si aktivitu, která ho bude bavit a vydrží jí dělat co nejdéle. Může to být jak aktivita v kolektivu tak pro jednotlivce.
Pokud volíme ze skupinových sportů, může to být například:
-Florbal
-Basketball
-Fotbal
-Tenis
-Stolní tenis
Aktivity vhodné i pro jednotlivce:
-Chůze
-Běh
-Plavání
-Jízda na kole (nebo na rotopedu)
-Veslování na trenažéru
Příkladem vhodným jak pro jednotlivce, tak pro kolektiv je i kruhový trénink. Jedná se o spojení několika cviků (obvykle kolem deseti) na různé svalové skupiny cvičících se hned po sobě s vysokou intenzitou bez přestávky. Tento soubor cviků se několikrát opakuje s možností zařazení krátké přestávky mezi cykly.
Příklad kruhového tréninku:
Jednotlivé cviky střídáme po 45s
1.Skákáni přes švihadlo
2.Výskoky na bednu (nebo na cokoliv vyvýšeného) – výskoky provádíme snožmo a seskoky taktéž
3.Kliky (kdo nezvládá klasické, opírá se místo o špičky nohou o kolena)
4.Dřepy s výskokem
5.Plank – výchozí pozice jako u kliku, pouze se člověk nepohybuje dolu, ale drží stále natažené ruce
6. Kliky o lavičku (možnost využít židle) – sedneme si na zem zády k lavičce, dlaně položíme na lavičku a zvedáme své tělo pomocí rukou na úroveň lavičky
7.Opírání o míč v dřepu – za záda si dáme míč, který přimáčkneme zády ke zdi, dále pak uděláme dřep, ale místo klasického zvednutí se nahoru držíme ve spodní poloze dřepu co nejdéle
8.Zvedání nohou vleže – lehneme si na zem, natáhneme ruce, dáme je pod hýždě, poté zvedneme nohy a držíme je ve vzduchu
9.Výpady
10.Rozpažování s gumou (nebo s lehkými činkami) – na gumu si stoupneme, její druhou půlku chytneme do rukou a rozpažujeme
Po odcvičení těchto cviků můžeme zařadit krátkou pauzu a následně 2x-3x cviky opakujeme.
Pokud náš pacient nepotřebuje pouze udržování momentální tělesné váhy, ale vyžaduje i její redukci, je nutné se zaměřit současně se zvýšenou tělesnou aktivitou i na složení a objem stravy. Pro redukci je třeba docílit negativní energetické bilance (energetický výdej vyšší než příjem). Výdej se zvyšuje zmíněnými aktivitami a příjem snížíme úpravou potravy. Pro inspiraci přikládám denní jídelníček včetně energetických hodnot pro 85kg muže (185cm, 30 let), jehož denní energetický výdej při lehké zátěži je cca 2350kcal.
1.Snídaně – ovesné vločky 50g, bílý jogurt 150g a borůvky 125g (172+93+71 =357kcal)
2.Svačina – mandle neloupané 40g (254 kcal)
3.Oběd – kuřecí prso 100g, rýže 60g, dušená mrkev 180g, olivový olej 10g (101+218+64+89 = 509 kcal)
4.Svačina – šopský salát 300g (279 kcal)
5.Večeře – pečený losos 150g, salátek 200g (312+43 = 388kcal)
Celkový denní příjem v případě tohoto jídelníčku je 1787kcal, což nám vytvoří s výdejem 2350kcal energetický deficit 563kcal denně, díky čemuž dochází k redukci váhy.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
V této seminární práci se budu věnovat návrhem hmotnostní redukce u mentálně postiženého pacienta.
Pohybová aktivita je nesporným faktorem, která napomáhá pacientovi nejen v redukci váhy, ale navíc podporuje utváření a zlepšování mezilidských vztahů a duševních schopností člověka, což je pro pacienta s mentálním postižením podstatným přínosem. Velmi důležitým faktorem u takového pacienta je také trpělivost a zainteresovanost ze strany terapeuta, který má nad redukcí dohled a který má za úkol vymyslet takový způsob, který by pacienta zaujal.
Pro pacienta s lehkým mentálním postižením v dětském věku bych nejprve navrhl pohyb formou hry, který by zahrnovaly aktivity typu „Hry na babu“ či „Mrazíka“, a které jsou důležité pro zahřátí svalů. Další aktivitou, která by přímo navazovala na předchozí, by bylo cvičení s měkkým míčem, kdy bychom si s ním např. ve skupince házeli v kruhu, popř. míč vyhazovali do vzduchu s tím, že ho má pacient chytit.
Jako další pohybovou aktivitu bych pro pacienta zvolil gymnastické cvičení, které by sestávalo z následujících cviků: vzpažení v lehu (5 opakování), sed skrčmo (10 opakování), vzpor klečmo pro obě strany (10 opakování) a dále cviky na udržení rovnováhy: dřep pokrčmo (vydržet alespoň 5 vteřin) a stoje a podřepy (alespoň 5 opakovaní).
Můžeme také využít pomůcky jako např. gymbal, pomocí kterého budeme nacvičovat udrždení rovnováhy.
Využil bych také tzv. hipoterapie. Jedná se o fyzioterapeutickou metodu, která spočívá v cyklickém a rytmickém využití hřbetu koně. Tato metoda ovlivňuje motorické chování pacienta, neboť působí na jeho centrální nervový systém, který nejenže dává pacientovi podněty o změnách polohy těla, ale také pacienta nutí udržet rovnovážnou polohu. Polohy lze později i střídat (např. lze využít i polohu vleže).
Další pohybovou metodou je tanec. Po protažení instruktujeme pacienta, aby v rámci rytmu dělal synchronní pohyby. Např. aby pochodoval na místě, prováděl úklony do stran, skoky a posléze můžeme nechat na pacientovi, aby sám vymyslel nějakou sestavu. Písničky by byly čím tím rychlejší a pacienta by stimulovaly k čím dál tím větší svalové aktivitě. Dobré je, aby pacient měl zpětnou vazbu v podobě zrcadla.
Existuje mnoho dalších aktivit, jako je např. plavání či atletické disciplíny, na které bych přistoupil až po předchozích cvičení.
Důležitý je neustálý sociální kontakt s pacientem.
Návrh pohybové aktivity pro děti s mentálním postižením.
Má seminární práce se bude zabývat návrhem vhodné pohybové aktivity pro děti s mentálním postižením. Cílem této pohybové aktivity bude udržet děti v optimální váze, a také pro ně připravit zábavný program v kolektivu svých vrstevníků.
Jako pohybovou aktivitu jsem si pro děti s mentálním postižením připravila jízdu na koni. Podle mého názoru jsou koně perfektní zvířata pro spolupráci s již zmíněnou skupinou jedinců a mohou pomoci jejich jak psychickému, tak i fyzickému rozvoji. Je to skvělý způsob, jak si děti mohou udržet optimální váhu a zároveň se nadýchat čerstvého vzduchu, což je pro zdraví velmi prospěšné a především o to nám u dětí jde. Dalším nepochybným přínosem je, že se děti budou bavit a při tom sportovat.
Důležité je zmínit, že kůň musí být speciálně vycvičený a zvyklý na spolupráci s mentálně postiženými pacienty. Nepostradatelný je pro tuto aktivitu také kvalifikovaný instruktor, který po celou dobu koně vede a je zároveň instruktorem našeho pacienta.
Celá aktivita bude probíhat následovně:
Po příchodu se děti převléknou do vhodného oblečení, ochranné vesty a helmy. Dále bude následovat seznámení s instruktory, se kterými se přesunou do stáje ke koním. Ve stáji proběhne krátké představení koní.
Poté co děti s koňmi seznámí, dostanou ještě chvíli prostor pro adaptaci na nové prostředí. Následně se dětí ujmou instruktoři, kteří jim pomohou do sedla a koně vyvedou ze stáje. Následovat bude program, který je přizpůsobený jednotlivým úrovním postižení u dětí. Každý instruktor má na starosti jedno dítě, tudíž může program přizpůsobit jedinci tak, aby se bavil a neměl důvod mít strach. U dětí je důležité především, aby se cítily pohodlně a komfortně.
Instruktoři s dětmi provádí na koních různorodé cviky, které mají odlišnou obtížnost. Jednotlivé cviky jsou sestaveny tak, aby posilovaly svaly dětí. Díky těmto cvikům mohou děti, které trpí i fyzickým postižením rozvíjet svou motoriku. Po skončení lekce pomůže instruktor dítěti z koně a společně ho odvedou do stáje, kde koně odstrojí a vyhřebelcují.
Myslím si, že udržet mentálně postižené dítě v optimální váze je velmi složité. Měli bychom se snažit vyhledávat jakékoliv aktivity, které ho budou bavit a maximálně ho v nich podporovat. Nedílnou součástí je určitě i strava, která by měla být vyvážená a plnohodnotná.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Mnoho lidí nenapadne, že by i mentálně postiženého člověka mohl trápit vlastní vzhled. V dnešní době, kdy je člověk víceméně neustále konfrontován se štíhlými idoly, je velmi těžké nesoustředit se na to, jak sám člověk vypadá. Tato seminární práce by měla poskytnout krátký náhled na problematiku hubnutí či udržení váhy u mentálně postižených pacientů.
Pokud se jedná u pacienta jen o „pár kilo navíc“, tak není třeba vymýšlet nějaká extremistická řešení, a ideální je nastavit režim pravidelné fyzické aktivity ještě předtím, než vůbec dojde k rozvoji obezity. Je dobré pamatovat na to, že mentálně postižený člověk je ve většině případů v určitých věcech závislý na svém okolí a je tedy dobré v úvahu vzít jeho možnosti, protože takový člověk si sám nezajde do posilovny a velmi pravděpodobně ani denně nebude běhat pár kilometrů lesem.
Naopak ideální pro takové lidi jsou skupinové aktivity v kolektivu jim podobných lidí. To jim zaručí příjemnější pocity a tím pak máme my snazší práci, protože je pravděpodobnější, že budou spolupracovat i v delším horizontu. Také to nechce spoléhat, že se navrhovaná aktivita bude pacientovi ihned líbit. Je potřeba, aby se jakékoliv aktivity pacient účastnil dobrovolně a ideálně i s nadšením, aby byly výsledky lepší.
V následující části je nastíněný týdenní plán pohybových aktivit pro středně těžce mentálně postižené dítě ve věku okolo 13 let. U takového pacienta počítáme se zapojením rodičů.
Pondělí: Hodinová procházka s rodiči občasným během či rychlou chůzí. Na cestu si zvolíme nějaký cíl např. hřiště, návštěvu oblíbeného hračkářství či zverimexu, v přírodě např. rybníček. Dítě se snažíme k běhu motivovat pobídkami jako „Kdo bude u té lampy první?“.
Úterý: Hodinová pohybová aktivita v kolektivu např. tancování a cvičení. Na začátku hodiny se protahujeme. Kroutíme hlavou jako sova, máváme křídly jako orel, stojíme na jedné noze jako čáp, skáčeme jako žába, protahujeme se na čtyřech jako kočka. V náročnejších cvičeních děti opět motivujeme soutěží, kdo nejdéle vydrží s rukou zvednutou, kdo udělá více dřepů apod. Na konci pustíme hudbu a „za odměnu“mohou děti tancovat dle libosti.
Středa: Plavání. Pro práci s mentálně postiženým dítětem je určitě vhodné používat pomůcky na plavání, jako jsou destičky, rukávky, pásy apod. Na nácvik motoriky je dobré trénovat techniku plavaní prsou.
Čtvrtek: Hraní s míčem v kolektivu. Míč je velmi vděčná pomůcka, má mnoho velikostí a tím i mnoho využití. V průběhu jedné lekce můžeme použít malý míč na házení do velkého koše, můžeme použít lehké nafukovací míče na házení ve dvojici, medicimbaly se dobře koulí po zemi a na velkých gymnastických míčích můžou děti při sezení trénovat rovnováhu.
Pátek: Opět hravá procházka s rodiči.
Sobota: Hipoterapie. Jelikož kůň je mezi dětmi velmi často oblíbené zvíře, skloubí tato aktivita v sobě zábavu i cvičení. Jízda na koňském hřbetě dá dítěti úplně nový pohled na svět, zpevňují se svaly, zlepšuje se koordinace. Je dobré, aby se dítě se zvířetem „skamarádilo“ a cítilo se pak v průběhu jízdy v bezpečí.
Neděle: Protahování doma s rodiči. Postupujeme od hlavy až k patě a cvičíme nenásilnou formou: koukneme se na okno, koukneme se ke dveřím, zatřepeme hlavou, zamáváme rukou apod.
Tohle je má představa aktivně stráveného týdne. Samozřejmě všechny aktivity jsou nahraditelné, je třeba dbát na to, aby každého jednotlivého pacienta opravdu bavily.
V neposlední řadě je třeba nezapomínat na stravu. Strava by měla bát bohatá na všechny živiny, na vitamíny, měla by být pestrá složením a hezká na pohled, protože i děti potřebují jíst očima. Je dobré klást rodičům na paměť, že oni dítě krmí a dítě jí, co mu předloží. Je tedy dobré nechat rodiče napsat týdenní jídelníček a v případě potřeby zkorigovat i stravu ve formě sestaveného jídelníčku, aby se dostavily výsledky snažení.
Gymnastika jako forma tělesné výchovy u dětí s mentálním postižením
Gymnastika je charakterizována jako otevřený systém metodicky uspořádaných pohybových činností koordinačního charakteru se zaměřením na tělesný a pohybový rozvoj člověka, na udržení a zlepšení zdraví.
Gymnastika je záměrně pohybová činnost, která splňuje tyto specifické úkoly:
– kultivace pohybového projevu a držení těla
– rozvoj tělesné zdatnosti
– osvojování dovedností s kladným prožitkem
Základní druhy gymnastiky:
1. Cvičení pořadová
Zařazujeme sem nástupové a pochodové tvary. U mentálně postižených dětí je obtížnější. Příčinou je buď poruchy pohybové koordinace a neobratnost nebo nedostatek smyslu pro rytmus a tempo pohybu
2. Cvičení prostná a průpravná
Tato cvičení jsou konána převážně jednotlivcem utříděná do jednoduchých druhů pohybů, poloh těla a jeho částí, např. postoje, kleky, sedy. U mentálně postižených platí ve zvýšené míře, neboť je většina s vadným držením těla.
3. Cvičení obratnosti
Z méně obratných dětí se vytvoří skupina a nacvičují jednotlivé základní pohybové dovednosti.
4. Cvičení s náčiním
Základ tohoto cvičení vychází z poloh a pohybů cvičení prostných a je rozšířen o cvičení vycházející ze specifiky náčiní např. s míčem – držení v rukou, zvedání a pokládání míče, podávání nebo házení druhému.
5. Cvičení na nářadí
Za typické nářadí se považuje lavičky, žíněnky, žebřiny nebo kladiny. Vhodné je využít tyto nářadí jako překážku – vede k cviku pohotovosti, prostorové orientace a obratnosti. U méně obratných dětí je třeba hledat jednudušší a lehčí cviky. Zvláštní opatrností při výběru a provádění cviků na nářadí je třeba u dětí, kteří nemají při sníženém intelektu dostatek soudnosti a ruzumových zábran. Hrozí tu riziko zranění jak sami sebe tak i ostatních.
6. Rytmická cvičení
Rozvoj rytmu má význam pro zdokonalování pohybových dovedností. Proto je vhodné při cvičení s mentálně postiženými dětmi provádět za doprovodu hudby. Tím se rytmizují jednotlivé pohybové dovednosti – tleskání, podávání míčku se zpěvem, pohod se zpěvem nebo jednoduché tance. U mentálně postižených se značným omezením intelektu se projevuje sklon ke stereotypnímu opakovaní jako je např. kývání hlavou nebo rukou.
7. Gymnastika se sportovním zaměřením
a) lehká atletika – běh na krátké trati, poskoky na místě
b) plavání – vhodný prostředek při vadném držení těla
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením tak, aby byla zaměřena na udržení hmotnosti, případně mírnou a postupnou redukci hmotnosti.
Důraz musí být kladen na jednoduchost a srozumitelnost projektu, protože cílovou skupinou jsou osoby s mentální retardací. Nejdůležitější je, aby určitá aktivita tuto osobu bavila, jen díky tomu u ní vydrží a bude ji opakovat a lépe si ji osvojovat. Díky těmto činnostem se může pacient rozvíjet a lépe se integrovat do společnosti. Volnočasové aktivity umožňuji člověku s postižením jeho život nejen přežít, ale i prožít. V dnešní době se stále častěji integrují osoby se zdravotním postižením do aktivit společně se zdravými jedinci.
U mentálně postižených osob se musíme zaměřit hlavně na aktivity, které jim nebudou dělat problém je zvládnout. U každého jedince jsou jiné limity.
1. individuální aktivity – domácí práce, venčení psa, práce na zahradě, řemesla, plavání.
2. skupinové aktivity – různé koncerty, taneční zábavy, jednoduché kolektivní hry, skupinové sporty, herecké umění, stolní tenis, fotbal, hry s míčem.
Organizované aktivity jsou pro mentálně postižené další důležitou zkušeností, jelikož sami nejsou zpravidla schopni něco zorganizovat. Musí to za ně obstarat někdo jiný. Takže by bylo dobré pro tuto skupinu lidí zajistit místo, kde by mohli společně nějaké, ať už sportovní nebo jiné aktivity vykonávat. Takové aktivity, ve kterých by se mohli zdokonalovat a také v nich soutěžit. V rámci jejich komunity, nebo i pro jejich vrstevníky se může zorganizovat nějaká menší olympiáda. Kde by mohli soutěžit mezi sebou, ale i se zdravými lidmi. Jsou totiž velmi rádi, pokud mohou získat ocenění nebo medaile, stejně jako my všichni ostatní. Je to pro ně určité vítězství nad svým postižením.
Dále je dobré je podporovat v jejich koníčcích – mohou venčit psa, házet mu míček, běhat s ním a starat se o něj. Také mohou pracovat na zahradě, kde se nabízí přirozený pohyb ve formě hrabání listí, okopávání záhonů, sázení nebo skládání dříví. Určitě by se našla spousta dalších aktivit, které by mohly vykonávat pod dohledem, ale i bez něj. V případě, že by je nenadchnula nějaká sportovní aktivita. Mohou se věnovat i tanečním aktivitám ve stylu, který jim vyhovuje.
U stravy je důležité nejíst mnoho typicky českých moučných jídel. Ze začátku je jen omezovat, aby si pomalu zvykli na jiná jídla. Lehce redukovat jejich množství, pokud by se jednalo o jedince, kteří potřebují redukci váhy. Takže můžeme postupně ubírat například knedlíky a jiné přílohy a nahrazovat je různými saláty. To samé jde udělat i u snídaní, místo běžného pečiva přejít na zdravější formu různých celozrnných chlebíčků nebo extrudovaných výrobků. Samozřejmě různé sladkosti nahradit ovocem v dopoledních hodinách a zeleninou po celý den. Také je velice důležité, aby přísně dodržovali adekvátní pitný režim, zvláště když se sportuje. Takže pověřená osoba, které na tyto jedince s mentální retardací dohlíží, jim musí zajistit dostatek tekutin.
Mentálně postižení ale potřebují stále nějaký doprovod, podporu a dohled a to i v dospělosti. Různé sportovní aktivity těmto osobám přináší potěšení, uvolnění a sekávání s lidmi stejných zájmů, se kterými se mohou spřátelit. Aktivní sportování je důležité pro jejich fyzickou zdatnost i psychickou oporu.
Návrh pohybové aktivity s mentálním postižením
Ve své seminární práci se hodlám zabývat návrhy pro jedince s lehkým mentálním postižením, které budou mít za úkol udržet ho v kondici a pokud se budou opakovat, tak i zredukovat váhu.
Jako aktivitu pro jedince s lehkým mentálním postižením jsem vybrala procházku v týmech s plněním úkolům. Myslím, že tato aktivita bude pro pacienty zajímavější než obyčejná procházka a zároveň budou procvičovat i logické myšlení. V praxi bych celé setkání rozdělila na několik částí:
1. část – úvodní
Nejdříve se se všemi seznámíme a vysvětlíme program dnešní hodiny, kdy bude nejdříve krátká rozcvička, pacienti se rozdělí na týmy (kdy v každém týmu bude jeden instruktor, který bude pacientům pomáhat, ale nebude se angažovat, když to nebude nutné). Každý tým dostane plánek, na kterém bude vyznačená trasa se stanovišti. Trasu bych udělala dlouhou asi na dva kilometry v rovném terénu a stanoviště by bylo vždy po 250 – 300 metrech s lehkými úkoly. Tým také dostane kartičku, kam instruktor bude zapisovat, zda splnil tým na stanovišti úkol, anebo další pokyny.
2. část – rozcvička
Na rozcvičku si všichni stoupnou do kolečka, přičemž jeden bude vždy veprostřed, vymyslí jeden cvik, který předvede ostatním, a takto se všichni prostřídají. Začne se od hlavy a bude se pokračovat až k nohám.
3. část – procházka
Přejdeme k samotné procházce, na kterých bude připraveno 7stanovišť:
1. Házení míče do koše – každý bude mít 5 pokusů
2. Přetahování dvou týmu o provaz
3. Instruktor bude svému týmu předříkávat „hlava, ramena, kolena, palce“, poté se zapíše doba, jak dlouho to tým zvládnul
4. Překážková dráha
5. Trakaři ve dvojicích na vzdálenost 5 metrů
6. Skákání v pytlích
7. Lidé v týmu si stoupnou do kruhu na vzdálenost cca 2 metrů od sebe a budou si házet frisbee– napíšou pak nejlepší výsledek, kdy jim frisbee nespadl
4. část – vyhodnocení a protažení
Na konci se sejdou všechny týmy, vyhodnotí se nejlepší tým a na konci se ještě všichni společně protáhnou.
Na této aktivitě je výhoda, že pokaždé se může obměňovat. Může se například prodlužovat trasa nebo měnit úkoly, mohou například na každém stanovišti dělat nějaký jednoduchý cvik nebo jindy se zaměřit spíše na logické uvažování.
U pacientů s mentálním postižením je velmi důležité dbát na správnou životosprávu aby nedocházelo právě k rozvoji obezity. Když už ale k rozvoji obezity dojde, jsme tu my jako zdravotníci pracující s těmito lidmi odpovědní za její řešení. Mentálně postiženým pacientům je víceméně jedno jestli se budou líbit okolí nebo jestli se sebou budou sami spokojení. Je proto dobré hlavně rozvoji obezity předcházet zvolením správné pohybové aktivity a když už musíme řešit obezitu opět volit její řešení tím nejvhodnějším způsobem pro daného klienta. Ne každý pacient toleruje skupinové hry a akce, proto ke každému klientovy přistupujeme individuálně a navrhujeme řešení problému jemu na míru.
Doporučit vhodnou pohybovou aktivitu pro člověka s mentálním postižením aby byla v rámci možností účelná a pomohla mu zhubnout se zdá jako obtížný úkol. Základem však podle mého názoru musí být jednoduchost a účinnost aktivity. Všechny aktivity člověka s mentálním postižením by měly být prováděny pod dozorem. Důležité je i fakt aby pohybová aktivita jedince bavila a měl k ní kladný vztah. Různorodost a zábava nejsou vůbec na posledních místech. Kdybych měla navrhnout vhodný týdenní plán pro takového člověka určitě bych sem zařadila jak skupinové hry/aktivity jako je například. Zpěv a taneční hodina při které jedinec zapojí celé své tělo i hlasivky. Určitě bych navrhla i návštěvu aquaparku nebo vodního zábavního centra, pokud umí daný jedinec plavat je to velmi vhodná aktivita v redukci tělesné hmotnosti. Kromě hudební výchovy ještě můžeme využít výchovu dramatickou, kdy opět dochází k zapojení celého těla nebo výchovu výtvarnou ve větší míře než je normální aby byl klient zapojen co nejvíce. Pokud plavat neumí určitě ho zabaví vodní aerobik nebo jiné vodní hry ve skupině. Dále je určitě reálné, každý den třeba i ve skupině podniknout procházku např. s plněním úkolů (např.20 dřepů). Ve skupině je další možnost zahrát si míčové hry, ve kterých opět zapojí celé tělo, míčové hry lze opět spojit např. se zpěvem. Chození bude pro mentálně postiženého jedince určitě nejlepší forma pohybu a tak kromě zmiňovaných procházek určitě ocení i celodenní výlet do zoo. V zoo můžeme opět využít her k zapojení celé skupiny a k vyvinutí ještě větší pohybové aktivity. U klientů u kterých došlo k rozvoji obezity dbáme na správný jídelníček a zapojíme co nejvíce ovoce a zeleniny. Kontrolujeme zda se pacient stravuje podle našich doporučení a jeho jídelníček i aktivitu upravujeme podle aktuální situace. Pokud si pacienty např. na víkendy bere rodina, je dobré jí sdělit náš zájem o snížení hmotnosti pacienta a poprosit ji o vzájemnou spolupráci. Není totiž vhodné, když se my snažíme o redukci hmotnosti a rodina o této snaze neví. Podle mě bude redukce hmotnosti u mentálně retardovaného pacienta těžší než u normálního jedince hlavně pro nás jako pro zdravotníky, ale určitě je velmi důležité na redukci pracovat a nevzdávat se.
Návrh pohybovej aktivity pre pacienta s mentálnym postihnutím
V úvode tejto seminárnej práce by som chcela predstaviť návrh fyzickej aktivity pre ľudí s mentálnou retardáciou. Zamerala som sa na problematiku pravidelnej fyzickej aktivity u pacientov s Downovým syndrómom. Výhody pravidelného telesného cvičenia sú dobre známe, keďže redukujú riziko vzniku kardiovaskulárnych ochorení, diabetes mellitus 2. typu, depresie a obezity, ktoré su práve s týmto syndrómom veľmi často spájané.
Pri výbere vhodného cvičenia je dôležité riadiť sa špecifickými požiadavkami a nárokmi jednotlivca. Mala by to byť pravidelná fyzická aktivita obsahujúca aeróbnu záťaž, posilňovacie cvičenia a strečing. Prvotným cieľom je nájsť aktivity, ktoré budú pre jednotlivca zaujímavé a ktoré sú zlučiteľné so schopnosťami a možnosťami postihnutého. Nasledujúcim krokom je udržanie, poprípade zníženie hmotnosti, nabratie svalovej sily a rast kondície. Ak je úroveň vytrvalosti a kondície nízka, je potrebné začať s krátkodobou záťažou nízkej intenzity a postupne sa dostať na minimálne 30 minút aeróbnej aktivity, 3 krát týždenne. Doporučuje sa najmä plávanie, spinning a z outdoorových aktivít dlhšie prechádzky v prírode. Neoddeliteľnou súčasťou každej aktivity je príjemná atmosféra v podobe hudobného doprovodu alebo cvičenia v kolektíve, ktoré môžu výrazne napomôcť k vytvoreniu kladného vzťahu k cvičeniu.
Je dôležité si uvedomiť, že každé cvičenie a pohybová aktivita ide ruka v ruke so zdravou výživou, preto pozornosť treba upriamiť aj na správnu voľbu jedál a veľkostí porcií. Zamerať sa je potrebné najmä na pravidelnosť a rozloženie príjmu do celého dňa. Zaradenie svačiniek medzi jedlá, potravín bohatých na vlákninu a dostatočný pitný režim hrajú významnú úlohu v prevencii obezity.
Na záver by som prácu chcela doplniť o príklad jedálnička pre 25 ročného pacienta s Downovým syndrómom, BMI 27, čo znamená, že je v pásme nadváhy. Tento muž má výšku 165 cm a snaží sa o redukciu aktuálnej váhy 74 kg. Pravidelne pláva 2x týždenne, tiež má v obľube dlhé prechádzky v parkoch a venčenie psíka.
Vzorový jedálniček je prepočítaný podľa rovnice Harris- Benedicta a do rovnice dosadená hodnota optimálnej váhy. Energetická potreba muža je 2265 kcal= 9515 kJ.
Raňajky: miešané vajíčka 2ks s jarnou cibuľkou, pečivo celozrnné -100g, uhorka -100g, čaj 200ml (2554 kJ/ 610 kcal)
Desiata: jogurt biely 3,5 % -150g, banán- 120g (904 kJ/ 216 kcal)
Obed: Polievka fazuľová, Pečené kurča so zemiakmi a mrkvový šalát s ananásom (3071 kJ/ 734 kcal)
Olovrant: Acidofilné mlieko 3,5 % – 300ml, jablko -130 g ( 1023 kJ/ 245 kcal)
Večera: Toast – 80 g s Lučinou, paradajkami a bazalkou ( 1837 kJ/ 436 kcal)
Možnosti pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Pohybové aktivity hrají v životě člověka velice důležitou roli. Rozvoj pohybových aktivit souvisí s rozvojem např. poznávacích schopností, představivosti, myšlení a řeči (Kvapík a Černá, 1990). Zdraví lidé je vnímají jako prostředek duševní hygieny a zároveň jako způsob, jak udržet své tělo v dobré kondici. U mentálně postižených lidí je situace jiná. Sami si většinou neuvědomují důležitost pohybu. Proto je na nás, abychom pohyb u osob s mentálním postižením co nejvíce podporovali.
Jednou z aktivit, kterou bych u mentálně postiženého člověka doporučila, je canisterapie. Jedná se o léčebný kontakt psa a člověka. Pes je schopen svou přítomností vyvolat dobrou náladu a zároveň je možné využít různé techniky polohování, kdy dochází k relaxaci a uvolnění svalů postiženého člověka. Dochází tedy ke komunikaci, což můžeme počítat jako druh pohybu, a zároveň k aktivizaci, kdy postižený relaxuje se psem. Při tomto cvičení dochází ke zklidnění pacienta.
Poloh, jak provádět canisterapii se psem je spousta. Nejjednodušší je, když si nemocný lehne na záda, pes leží před ním a nemocný si přes záda psa skrčí nohy. Další možností je položení psa vedle nemocného tak, aby zády ležel podél boku postiženého. Takto dochází k velice blízkému kontaktu. Jako terapie působí samostatná přítomnost psa v blízkosti nemocného. Proto pro mobilizaci nemocného můžeme využít příležitosti přítomnosti psa a vyrazit do přírody na procházku.
Jako další z pohybových aktivit vhodných pro člověka s mentálním postižením je plavání. Samozřejmě záleží na úrovni postižení. Ve vodě dochází k rovnoměrnému zatížení svalstva. Postižení lidé si většinou neuvědomují důležitost kompenzačního cvičení svalových skupin, které jsou neposílené. Plavání je tedy vhodnou rehabilitací, jak předcházet následně vzniklým onemocněním či chronickým bolestem. Ve vodě zároveň může docházet k relaxaci, uvolnění a zlepšení nálady postiženého. Mezi další pozitiva pohybového cvičení patří zvětšení svalové síly a zlepšení fyzické kondice.
Můžeme s nemocným cvičit s použitím pomůcek, jako jsou plovací destičky, opasky, různé míčky nebo je možné se zaměřit na samostatné plavání. Celé cvičení doporučuji provádět v bazénu o takové hloubce, aby se pacient cítil bezpečně a zároveň cvičitel či fyzioterapeut měl stoprocentní jistotu, že v případě potřeby bude schopen pacienta bezprostředně a bezpečně dostat z vody.
Během výběru pohybových aktivit pro mentálně postiženého člověka je důležité zohlednit několik faktorů. Míru jeho postižení, fyzickou zdatnost, schopnost porozumění, osobnost jedince, náladu jedince, ale také jeho fyzické proporce. Výběrem správné pohybové aktivity můžeme dosáhnout redukce váhy. Hlavním přínosem bych však viděla přínos psychický.
Doporučení pro redukční plán pacientky s lehkým mentálním postižením
věk: 25let váha: 72kg výška: 155cm BMI: 30(počínající obezita prvního stupně)
U této pacientky chce vysvětlit zásady zdravé a vyvážené stravy. Také je zapotřebí ji vysvětlit důležitost fyzické aktivity nejen při redukci, ale jako důležitou součást zdravého životního stylu předcházející kardiovaskulárním chorobám a zlepšení psychické kondice. Jelikož se jedná o pacientku s lehkým mentálním postižením, edukujeme ji snadnou a pochopitelnou formou. Při představování doporučených potravin používáme obrázky a s sebou domů ji dáme srozumitelný přehled v bodech všech výživových doporučení. Edukační materiál dáme i doprovodu klientky.
Doporučená aktivita: Jelikož má klientka sedavé zaměstnání a na fyzickou aktivitu není zvyklá. První měsíc zařadíme pouze procházky, každý den minimálně 30min nepřetržité chůze po nenáročném terénu po lesní cestě či cyklostezce. Klientka by se měla snažit chodit vzpřímeně a koukat rovně před sebe, aby nezatěžovala krční či zádové svaly. Po měsíci doporučuji zařadit nějaké skupinové cvičení pro větší motivaci jako cvičení na gymnastických balónech nebo plavání. Plávání je pro klientku v 1. stádiu obezity úlevou pro kolenní klouby. Doporučuji plavat ve skupině s plaveckým instruktorem, aby nedošlo ke špatné plavecké technice a z toho plynoucích možných následků. Aktivitu by měla klientka praktikovat alespoň 2 krát týdně (během prvního měsíce) další měsíc zařadit jinou kompenzační aktivitu jako jógu či pilates. Po dnech, kdy klientka vykonávala jí vybranou aktivitu by měla mít druhý den odpočinek.
Energetický příjem bude při redukci stanoven na 8500 KJ.
Doporučení ke stravovacím zásadám
Zvýšení příjmu vlákniny: konzumace zeleniny 400-500g/denně, zařadit luštěniny a celozrnné pečivo
Pravidelnost v jídle: Pacientka stává v 6 hodin ráno. Rozložit denní příjem do 5 porcí ve stanovených časech. 3 hlavní jídla a 2 malé svačiny, aby nenastal pocit hladu a možnost dojídání se. Snídaně 6:30, první svačina 10:00, oběd 13:00, druhá svačina 16:00 a večeře 19:00.
Co z jídelníčku vyloučit: sladkosti jako bonbóny, čokoládové tyčinky a sušenky, smažené pokrmy, slané pochutiny a alkohol
Jaké potraviny vyhledávat: čerstvou zeleninu a ovoce, celozrnné těstoviny a pečivo, libové vepřové či hovězí, kuřecí či krůtí maso, zařadit konzumaci mořských tak sladkovodních ryb alespoň 2 krát týdně (upřednostňujeme méně tučné ryby), mléčné výrobky zařadit do jídelníčku každý den (preferuje se mléko, jogurt či tvaroh polotučný, sýr s obsahem tuku v sušině do 30%)
Dodržování pitného režimu: příjem tekutin alespoň 2l za den (doporučená čistá voda), pokud je klientka navyklá na slazené nápoje jako alternativu navrhneme vodu s plátky citrusů. Množství tekutin na den dáme do průhledné nádoby či láhve, aby si klientka mohla přes den kontrolovat kolik již vypila.
Doporučená aktivita: Jelikož má klientka sedavé zaměstnání a na fyzickou aktivitu není zvyklá. První měsíc zařadíme pouze procházky, každý den minimálně 30min nepřetržité chůze po nenáročném terénu. Po měsíci doporučuji zařadit nějaké skupinové cvičení pro větší motivaci jako cvičení na gymnastických balónech nebo plavání. Plávání je pro klientku v 1. stádiu obezity
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Pojem mentální postižení je velmi rozsáhlý a osoby s mentálním postižením můžeme klasifikovat do několika kategorií dle hodnot jejich inteligenčního kvocientu. Proto bych se v mé práci ráda zaměřila na jedince postiženého Downovým syndromem, u něhož bude IQ obvykle dosahovat hodnot kolem 50 – 70, abych lépe mohla popsat návrh pohybové aktivity.
Mezi lidmi postiženými Downovým syndromem nalezneme jak aktivní jedince, tak i jejich naprostý opak – jedince pasivní. Je také známo, že postižení jsou vystaveni většímu riziku vzniku obezity.
U takovýchto jedinců je velmi důležité najít činnost, která jim bude činit radost, bude je bavit, vydrží u ni a budou se k ní rádi vracet.
Můj návrh na pohybovou aktivitu je volnočasová aktivita – plavání. Tato pohybová aktivita je velice variabilní a může být vhodná jak pro plavce tak i pro neplavce, kteří mohou plavat s kruhem, tak i pro všechny věkové kategorie. Je nutné, aby byl návrh jednoduchý a srozumitelný a aby odpovídal schopnostem a potřebám postiženého, aby zadané aktivity byl schopný zvládnout a tudíž byl motivován k dalším výkonům.
Navrhovaná aktivita je prováděna 2x týdně. Jednou týdně se jedná o individuální lekci a jednou týdně o skupinové hry ve vodě.
Základní plavání pro plavce
Před samotným vstupem do vody je důležité, aby se pacient zahřál na suchu. Doporučuji proto několik zahřívacích cvičení, např.: 10x dřepy a 10x jumping jacks, následuje důkladné protažení a opět 5x dřepy a jumping jacks. Toto celé trvá přibližně 10 – 15 minut. Čím je voda chladnější, tím déle je nutné provádět zahřívací část. Důležité je, aby aktivity byly prováděny pravidelně. Jako vhodné vidím tréninky, které jsou kratší, ale častější, aby jedince nezačaly nudit. Délku pobytu ve vodě bych doporučovala kolem 30 – 45 minut.
Vstup do vody je vhodný provést rychlým způsobem, nejlépe může do vody skočit např. šipku. Na začátku je důležité rozplavání. Jedná se o 2×25 metrů volným stylem, tempem na 50%. Poté následuje samotné plavání. Je důležité uzpůsobit lekci možnostem jedince. Začneme plaváním na čas. Je nutné zvolit takový časový limit, který postižený může bez problémů zvládnout. Cílem je pouze motivovat jedince a ukázat mu, že je schopný to zvládnout. Zvolíme si úsek o délce 25 metrů, volným stylem. Následuje odpočinek a dýchání do vody. Poté rozdáme plovací destičky a postižený plave za pomoci destiček úsek 50 metrů. Poté opět nastane pauza, relaxace, vydýchání. Přichází část, kdy můžeme jedince naučit novému plaveckému stylu či zdokonalovat techniku. Do další části lekce je vhodné vložit zábavnou část, kdy postižený může například proplavávat kruhy umístěnými pod hladinou vody apod. Na konci lekce si volným tempem zaplave 50 metrů.
Důležitá je také pochvala a odměna za snahu a dobře provedenou práci. Provadíme-li aktivity na místech, kde je k dispozici např. tobogán, může být na konci lekce využít jako odměna.
Skupinové hry ve vodě
Tato část aktivity by měla u postiženého vyvolávat radost z pohybu a také zbavit ho strachu z vody, je-li u něj přitomen. Aktivita je prováděna ve skupině.
Jednou z her je cvičení ve vodě. Ke cvičení je puštěna hudba. Doporučuji, aby si každý z účastníků mohl zvolit svou oblíbenou písničku. Na břehu stojí předcvičovatel a předvádí jednoduché cviky, které ostatní, kteří stojí ve vodě po pás, opakují. Například: pacienti stojí bokem u břehu bazénu a nohou dělají kroužky nebo kývají jednou nohou dopředu a dozadu. Mohou také provádět dřepy či kliky, kdy se opírají o břeh bazénu či různé otáčení trupu apod.
Jako další může následovat pomalá chůze po dně, kdy jsou postižení po pás ve vodě. Dojdou-li ke konci bazénu, zpět mohou jít pozadu či bokem. Jindy u chůze mohou zvedat vysoko kolena. Můžeme si také házet s míčem. Jako zpestření můžeme provádět plavání na člunech, jsou-li k dispozici.
Jako součást aktivity je také vhodné např. jednou za 3 měsíce uspořádat v rámci skupiny postižených plavecké závody. Například závody na 25 metrů volným stylem nebo 50 metrů volným stylem či štafetový závod. Neplavci mohou plavat s kruhem dráhu 25 metrů.
Existuje také několik závodů, kde se setkávají mentálně postiženi jedinci z různých speciálních zařízení, kde mohou poměřit své síly s ostatními. Tato možnost účasti na soutěžích může být skvělým zdrojem motivace, mají možnost setkat se s ostatními podobně postiženými, kteří mají nadšení pro stejnou aktivitu.
Cílem lekcí plavání pro mentálně postižené patří především to, aby se nebáli vody a aby se nejdřívě naučili plavat jedním plaveckým stylem a až poté dalším plaveckým stylům. Je proto důležité, aby postižený měl k cvičitelům důvěru a mohl tak získat sebedůvěru sám v sebe.
V kombinaci s vyváženým jídelníčkem by takovýto pohyb měl vést k udržování váhy, popřípadě k její redukci.
REDUKČNÍ REŽIM U MENTÁLNĚ POSTIŽENÝCH
V této práci bych ráda shrnula režimová opatření, která lze použít, pokud se setkáme s pacientem s mentálním postižením, který se bude snažit zhubnout. Mentálně postižení mají větší tendence přibírat na váze – jde o multifaktoriální problém. Mají velmi úzké spektrum sportovních aktivit, mentální postižení jim často brání v přípravě jídel a dodržování diet, a v neposlední řadě je jejich postižení stěhuje na okraj společnosti – tento stres snaze udržet stálou tělesnou hmotnost nepomáhá.
V první části uvedu některé příklady pohybových aktivit a v té další bych se ráda zaměřila na výživu.
Základem fyzické aktivity pro mentálně postiženého pacienta je, aby ho cvičení bavilo a udržel při něm alespoň základní pozornost. Myslím si, že vhodné by bylo pacienta zaujmout například zvířaty. Pacient by s rodinou nebo opatrovníky mohl chodit do přírody a pozorovat divokou zvěř. Procházka kolem ohrady i po louce by byla ideální. Pokud je pacient z většího města mohl by například navštěvovat různé ZOO. Kdyby měl pacient větší zájem například o koně mohl by si najít program hippoterapie – koně působí na určitou část populace uklidňujícím dojmem a pohyb na hřbetě je formou nenásilného cvičení. Dále by se pacient mohl věnovat canissterapii. Kromě zvířat by pacienta mohly zaujmou barvy a tvary – skupina postižených by pod vedením kvalifikované osoby například provozovat cvičení s barevnými padáky – jedná se o netradiční metodu hravé aktivity. S barevným padákem se dá vymyslet spousta zábavných her. Je spousta fyzických aktivit, které by mentálně postižený mohl bez problémů provozovat – záleží na jeho povaze, rozsahu postižení a samozřejmě i vůli a přijetí okolí.
Co se týče nutriční péče, tak při snaze o redukci u pacienta s mentálním postižením bych neváhala s návštěvou nutričního terapeuta nebo nutricionisty. Spočítal a vyhodnotil by nutriční bilanci a jistě by pacienta a jeho rodinu dobře edukoval do dalším postupu. Pokud se o pacienta stará rodina, je nutné dobře vzdělat rodinu a zdůraznit zásady zdravé výživy a redukčního režimu. Pokud se o pacienta rodina nestará a on sám si vaří nebo kupuje pokrmy, je nutné vymyslet individuální nutriční plán. Některým pacientům s mentálním postižením autistického spektra například vyhovuje krabičková dieta, kdy se vlastně přípravou jídla nemusí vůbec zabývat. Mohlo by to být dobré řešení i u více těchto pacientů, protože příprava jídla není mentálně ani zručně lehká činnost. Udávám příklad jídelníčku normovaného na 7 000 kJ, který by byl například vhodný pro pozvolnou redukci u mentálně postižené pacientky.
Jogurt s ovocem, čokoládovými sušenkami a semínky
Musli tyčinka FIT malina
Krůtí stehno na rozmarýnu, brambory
Šopský salát
Květákové flíčky
Na závěr bych ráda řekla, že redukce a udržení stále hmotnosti u pacientů s mentální retardací je dozajista těžší, než u většinové populace, ale neměli bychom tyto pacienty odbývat. Často je třeba najít silně individuální metody a cíle pro pacienta, aby režim fungoval. Je třeba mít trpělivost a nebát se práce s takovýmto pacientem.
Liečebný víkend pre ľudí s mentálnym postihnutím
7:00 vstávanie
7:15 ranná rozcvička na tému slniečko vstáva
cviky prispôsobené jednotlivo, no hlavný princíp:
• naťahovaní horných končatín, striedavo jedna a druhá ruka, poprípade nohy sa prepínajú na špičky (naťhujeme sa za slniečkom)
• cviky na oblasť rúk a bedernej oblasti, ruky sú prepnuté a telo sa nakláňa z prava do ľava (opisujeme dúhu)
• premasírovanie a natiahnutie chrbtice, hlava sa roluje postupne krkom k hrudníku, zaobluje sa hrudná oblasť, ruky sa naťahujú až k zemi a chytia sa palcov (zrolujeme sa ako ježko)
• natiahnutie nôh, telo je v pozícií z predchádzajúceho cviku, nohy sa rozkročia a telo robí kmitavé pohyby smerom k zemi (trháme kvetinky)
• pomaly sa telo narovnáva smerom nahor a na konečné zahriatie sa skáče nohy od seba a rukami sa tleskne nad hlavou (šašo)
8:00 raňajky
9:00
1.deň – kútik šikovných rúk
Sú pripravené čiernobiele šablóny zvieratiek, účastníci si vezmú farebný papier a trhajú z neho kúsky, tie tvarujú do guličiek a prilepujú na nimi vybranú šablónu. V ideálnom prípade, za pekného počasia sa koná aktivita vonku, a po dokončení, budú zvieratká rozmiestnené na stromy alebo po priestore záhrady jednotlivými účastníkmi.
2.deň – hravo náučný kútik
Je pripravená magnetická tabuľa s obrázkami ovocia a zeleniny. Na zadnej strane magnetky je napísaný jednoduchý cvik, typu úklon, záklon, krúživé pohyby rukami, kmitavé pohyby rukami…
Na stole poblíž sú pripravené nakrájané kusky ovocia a zeleniny.
Účastníci jednotlivo prichádzajú k tabuli, po vybratí si magnetky, splnia zadanú úlohu vo forme cviku a môži si zobrať zo stola daný kúsok.
V prípade špatného počasia sú aktivity presunuté do vnútorných priestorov.
11:30 presun na obed
prípadná pomoc pri osobnej hygiene
12:00 obed
13:00 poobedný oddych, poprípade čítanie v spoločenskej miestnosti
14:00
1.deň – aktívne popoludnie
Vonku sú pripravené penové pomôcky (hranoly, schody, mierne nakolená rovina, penové tyče pripevnené do výšky). Sú usporiadané do jednoduchej dráhy. Úlohou bude preliezť, podliezť, prejst po učitom atypickom tvare.
2.deň – loptové hry
Sú pripravené lopty rôzneho typu (gymnastické lopty, malé nafukovacie lopty, volejbalové lopty…)
Účastníci sa rozdiela do skupiniek po 3-4 osoby a odídu na jednotlivé pripravené stanovištia. Na jednom sa skáče na lopta, na druhom si ju hádžu, na tretiom sa posadia na zem a posúvajú si ju pomocou nôh, na štvrtom sa ju snažia vybalancovať na dlaniach otočených smerom hore bez držania, na piatom sa postavia za seba a snažia sa loptu si podávať pomedzi nohy bez toho aby im spadla)
15:30 presun do vnútorných priestorov
16:00 oddych
16:30 poobedné plávanie v detskom bazéne
pripravené pomôcky ako penové dosky, plávajúce lopty.. sa plne vyúžíva k namotivovaniu a na pomoc pri plávání…
18:00 presun na izby
19:00 večera
20:00 večerný kľud, po prípade zrekapitulovanie denných zážitkov v spoločenskej miestnosti
Návrh pohybových aktivit pro pacienta s mentálním postižením
Pohyb a aktivity s ním spojené jsou velmi důležitou součástí lidského života. Ve své seminární práci bych se zaměřila na návrh pohybových aktivit u pacienta s mentálním postižením.
Mentální postižení jako takové ve velké většině případů nebrání pohybovým aktivitám, které jsou pro zdraví a pro dobrý pocit nesmírně důležité. Ve své práci bych se zaměřila na pacientku s lehkou formou autismu.
Autismus je mentální postižení, které se projevuje naučenými vzorci chováním, nezvyklým chováním v situacích spojených se sociální interakcí. Onemocnění má pak široké spektrum příznaků, atˇ už se jedná o nejrůznější rituály, záchvatovité chování, vyhýbání se kolektivům a tak podobně. U mojí pacientky byla lehká forma autismu diagnostikována ve 4 letech, nyní je jí 9 let, navštěvuje 3. Třídu menší vesnické základní školy, kde chodí spolu se svojí asistentkou.
Pohybovou aktivitu jsem naplánovala na tři dny v týdnu po škole. O víkendech se o sportovní aktivity starají rodiče, kteří se mé pacientce snaží najít to nejvhodnější prostředí pro pohybovou aktivitu.
V pondělí je naplánováno plavání. Jedná se o menší bazén, který nemá příliš velkou navštěvovanost, většinu dne je prázdný. Vyškolená trenérka pro práci s dětmi s mentálním postižením se věnuje 45 minut nejen pohybovým plaveckým aktivitám, ale i nejrůznějším relaxačním technikám. Základním krokem je pro pacientku naučit se plavat prsa, která tvoří základ plavání. Z relaxačních technik pak můžeme zmínit uklidňující dýchání do vody, cvičení motoriky s balónky, plavání na podložkách.
Ve středu se pacientka bude účastnit tzv. Canis terapie. Jedná se o cvičení s pejsky, které trvá zhruba hodinu a blahodárně působí na psychický i fyzický stav mé pacientky.. Pacientka má stále svého pejska, kterého každý týden navštěvuje, prvních 30 minut je věnováno motorickým a relaxačním cvičením spolu s pejskem, dalších 30 minut pacientka tráví na procházce (za příznivého počasí) a nebo cvičením agility v menší tělocvičně, kdy se pacientka aktivně pohybuje a zároveň komunikuje se svým mazlíčkem. Nutno podotknout, že tato terapie je zaměřená na děti s nejrůznějšími mentálními postiženími, to znamená, že vedle kontaktu s pejskem je pacientka v kontaktu i s ostatními dětmi.
V pátek je připravená jóga. Tuto aktivitu jsem záměrně zvolila i proto, že školní týden je dlouhý a pacientka se může po celém týdnu v kolektivu cítit unavená a proto pro ní bude výborné právě toto cvičení, které je vhodné pro relaxaci, naučení se správného dýchání a používání nejrůznějších svalových skupin. Lekce trvá opět 45 minut a je také vedená instruktorkou, která je zaměřená na práci s dětmi s mentálním postižením. Zde chodí cvičit má pacientka i s maminkou a ostatními dětmi a jejich maminkami.
Víkendové aktivity jsou v režii rodičů, nicméne nejčastěji se jedná o procházky za příznivého počasí a nebo o plavání. Časté jsou také výlety do ZOO, kterou moje pacietka ráda navštěvuje, protože je velkou milovnicí zvířat.
Nezbytně nutné je pak k těmto pohybovým aktivitám zařadit i zdravou stravu, o kterou dbá hlavně maminka, protože má pacientka má pouze 9 let. Snažíme se konzumovat zdravou stravu, zaměřenou hlavně na ovoce a zeleninu. Stravujeme se 5x denně, 5x týdně jsou obědy ve školní jídelně. Prvním jídlem je snídaně, následuje dopolední svačina, oběd buď doma, nebo ve školní jídelně, odpolední svačina a posledním jídlem je večeře. Dbáme i na pitný režim, který se pohybuje okolo 1,75-2 litrů za den. Pacientka s tímto stravovacím, ale i pohybovým režimem souhlasí a vyhovuje jí.
Návrh pohybovej aktivity pre pacienta s mentálnym postihnutím
V tejto seminárnej práci sa budem venovať možným návrhom pohybovej aktivity tak, aby bola zameraná na udržanie zdravej telesnej hmotnosti pre ľudí trpiacich mentálnym postihnutím. Na príklady pohybových aktivít som si vybral dieťa trpiace Downovým syndrómom. Cviky sú zamerané či už v kolektíve tak aj individuálne.
Základná telesná výchova:
Základná telesná výchova sa začína nastúpením. Deti si nastúpia do radu od najvyššieho po najnižšieho. Učia sa tak všímavosti a pozornosti. Zároveň počúvajú pána učiteľa o tom čo sa bude na hodine robiť. Ako prvé sa deti chytia za ruky, vytvoria kruh a chodia najprv na jednu stranu a po minúte zase na druhú stranu. Následne sa rozmiestnia po celej ploche a začína rozcvička. Rozcvička vyzerá nasledovne: Krúženie hlavou, potom rukami, trupom a nakoniec nohami. Rozcvička je zámerne situovaná smerom od hlavy až po prsty na nohách, aby si deti snažili zapamätať systém. Po rozcvičke sa idú napiť. Následne ich rozdelíme na 4 skupiny z toho každá skupina stoji pri jednom rohu, v každej skupine bude mat prvé dieťa v rade loptu. Pán učiteľ dá každej skupine jedno číslo od 1-4. Cvičenie začína pokynom učiteľa ktorý povie jedno číslo skupiny, ak povie napríklad tri, v skupine č.3 odovzdáva prvý loptu druhému stojacemu za ním, a následne prejde na koniec skupiny (medzitým si deti v rade postupne podávajú loptu z ruky do ruky) kde mu postupne príde lopta, keď ju chytí všetky deti pred nim sa rozkročia a on ju pomaly po zemi dokotúľa pre dieťa na začiatku. Cvičenie končí keď sa všetky deti vystriedajú.
Ďalším príkladom aktivity je hiporehabilitácia:
Hiporehabilitácia je zameraná predovšetkým na pozitívne ovplyvnenie telesnej stránky dieťaťa. Pohybový impulz, ktorý vzniká pohybom chrbta koňa v kroku sa podobá pohybu pri chôdzi zdravého človeka. Dieťa sa snaží prispôsobiť pohybu koňa, hľadá rovnováhu. Tým si mimovoľne posilňuje ochabnuté svaly a rozvíja správne pohybové vzorce a korektné držanie tela. Vyššia teplota tela koňa pôsobí relaxačne a napomáha uvoľneniu stuhnutých svalov.
Posledným príkladom je plávanie:
Vo vode je telo nadľahčované čo je ideálne pre menšiu záťaž pohybového aparátu. Hodina začína nastúpením detí. Následne sa vychovávateľ postará o rozcvičku. Po rozcvičke sa deti osprchujú a postupne za pomoci učiteľov vstupujú do vody. Tu je veľmi doležíte byť deťom oporou, nakoľko im treba dať vo vode pocit bezpečia. Ako prvé si deti zatlieskajú ale tak že budú búchať do vody. Takouto hravou formou sa snažíme z detí zmazať možný strach z vody. Nasleduje cvičenie dýchanie do vody pri ktorom sa deti naučia správne dýchať. Všetci sa stále držia na okraji bazénu, z hlboka sa nadýchnu a následne sa predklonia a vydýchnu do vody. Cvičenie opakujú niekoľkokrát podľa pokynov. Po tomto cvičení sa všetky deti zoradia do radu a po jednom si u učiteľa skúšajú kopanie vo vode. Dieťa sa chytí okraja bazénu, učiteľ mu pomaly dvíha trup a dáva pokyn na kopanie nohami ale pritom dáva neustály pozor na dieťa, aby malo hlavu stále nad hladinou a plynulo v pokoji dýchalo. Ako posledné cvičenie si po jednom každé dieťa učiteľ zoberie na ruky a za neustálej opory drží na vode, dieťa je pri tejto polohe uvoľnené, môže si zavrieť oči, zhlboka dýcha a necháva sa vodou nadnášať.
Záver: Všetky tieto príklady sú dôležitým prvkom vývoja mentálne postihnutého dieťa, od základnej pohybovej aktivity cez psychoterapiu s koníkmi až po plávanie. A pomáhajú mu zlepšovať motoriku a predchádzať vzniku nadváhy. Pri každom jednom cvičení je ale veľmi dôležitý kontakt medzi učiteľom a dieťaťom, dieťa sa musí cítiť pochopené a musí mať pocit istoty, zároveň je veľmi dôležitý ľudský prístup a trpezlivosť učiteľa.
Návrh pohybových aktivit pro pacienta s mentálním postižením
Cílém této práce je navrhnout pohybovou aktivitu pro pacienta s mentálním postižením tak, aby si udržel váhu, nebo případně docházelo k jejímu postupnému poklesu.
K tomuto účelu mi přijdou vhodné zejména dvě aktivity – turismus a plavání.
Plavání je cvičení, které lidi baví a je pro ně atraktivní. Díky fyzikálním vlastnostem vody nedochází k přetěžování pohybového aparátu, navíc lze provádět spoustu pohybových aktivit s využitím odporu vody. Pro příklad uvádím některé vodní hry, které by děti mohly bavit a zajímat.
Vodní polo
Hra jakožto nástroj zábavy by měla téměř vždy zabrat. Proměnlivost nebo akčnost činnosti a touha zvítězit způsobí podání lepšího sportovního výkonu. Jedná se o kolektivní sport, používáme speciální míč s gumovou úpravou, který zajistí lepší manipulaci i jednou rukou. Pacienti jsou rozděleni do dvou družstev, která hrají proti sobě.
Plavání s pomůckami (destičky, míče, pěnové tyče, velká deska na plavání nohou, piškot mezi nohy, packy)
Dle mého je zapojení pomůcek pro pacienta zajímavé. Dochází k tomu, že sport je pak vnímán opět jako hra, pacient se na něj těší. Činnosti s pomůckami lze různě obměňovat a zdravotní účinek je již jen příjemným benefitem. Pro mentálně retardované bych vybrala jednoduché pomůcky, se kterými se jim bude dobře pracovat. Můžeme například plavat pouze s destičkou uchopenou v rukách, aby pacient procvičil svaly nohou.
Aqua aerobic
Léčebný účinek hudby je znám již od pradávna, hudba způsobí, že sport se pro pacienta stává atraktivním a baví ho. Lze provádět nejrůznější činnosti, lektor stojí na břehu bazénu a předcvičuje. Pacientův pohyb je stížen odporem vody. Jde o různé druhy šlapání vody, pohyby končetinami, někdy i prvky klasického aerobiku. Bylo by dobré předem zjistit, jaká hudba se pacientům líbí a motivuje je tak k výkonu.
Turismus
Turismus je dle mého názoru jedním z nejpřirozenějších sportů vůbec. Vyhledala bych nějaké zajímavé místo v okolí a uspořádala společný výlet pro skupinu pacientů. Tato akce může být spojena i s poznáváním památek a přírodních zajímavostí. Výlet je příjemná činnost na čerstvém vzduchu, díky změně terénu dochází přirozeně k zapojení různých svalových skupin.
Na závěr bychom mohli v cíli svého putování uspořádat společný piknik složený ze zdravých potravin.
Dalším nápadem je geocaching, kdy hledáme ukryté předměty pomocí souřadnic. Toto dobrodružství opět v pacientech probudí zájem a sportovní výkon se stává příjemnějším. Navíc je to opět činnost v přírodě nebo historicky zajímavých oblastech.
Svými nápady jsem chtěla zdůraznit, že důležité je, aby aktivita člověka bavila a měl k ní pozitivní vztah. Zvláště pro retardované jsem chtěla zmínit činnosti v přírodě, které by je mohly psychicky uklidňovat.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením, zaměřená na postupnou redukci hmotnosti.
Pro pacienta s mentálním postižením, je důležité nastavit životní styl takovým způsobem, aby pro něj byl dlouhodobě udržitelný, srozumitelný a zároveň jednoduše udržitelný. Pacient by si na změnu životního stylu měl zvyknout postupně, aby se necítil zatížený až moc změnami najednou a zároveň by pro něj tato změna měla býti příjemná.
Jako základní pohyb bych proto navrhovala každodenní procházky v přírodě. Při takovéto procházce by měl pacient udržovat vyšší tempo chůze a dosahovat tepové frekvence kolem 60% maximální tepové frekvence, tuto frekvenci si pacient může ověřit tak, že je při ní stále ještě schopen mluvit, ale už se při ní zadýchává. Toto cvičení se nazývá LIIS (low intensity interval training) a mělo by trvat něco mezi třiceti minutami a jednou hodinou. Pro tyto procházky bych navrhovala, aby pacient nechodil sám, ale chodil s dalšími lidmi, pro zpestření se mohou zapojit do hraní různých her jako je geocaching, nebo při sezónních podmínkách například sběru hub, pouštění draka nebo v zimě například klouzání a bruslení na ledě.
Jako druhou aktivitu bych navrhovala plavání, plavání je sport při kterém dochází k posílení téměř všech svalových skupin, protažení svalů, ale zároveň nedochází k přetěžování kloubů, což je v našem případě výhodné. Pro pacienta bych doporučovala, aby se zapsal do kurzu plavání, kam nemusí chodit pouze když plavat neumí, ale také když si chce svůj styl pouze vylepšit. Tím, že bude mít pacient stálý režim, například každé pondělí bude mít kurz, tím lépe si tuto novou aktivitu osvojí, ale také bude mít trenéra, který bude kontrolovat, aby plaval správným stylem a nepřetěžoval si například krční páteř záklonem hlavy. Tuto aktivitu bych navrhovala jedenkrát týdně, s tím, že pacient může vynechat jeho každodenní procházku s tím, že pokud ho aktivita bude bavit může její počet navýšit.
Vzhledem k tomu, že podíl na naší váze nemá pouze naše aktivita, ale také to co jíme, doporučovala bych i mírnou a postupnou korekci jídelníčku. Nejprve bych navrhovala, aby pacient si pacient zapisoval po nějakou dobu co jí a poté se poradil ohledně složení stravy s odborníkem, důležité je aby pacient nevynechával nějakou ze složek jídla a měl dostatečný přísun cukrů, tuků a bílkovin. Pacienta bych se snažila vést k pravidelnému stravování, tak aby neměl hlad a jedl čtyřikrát až pětkrát denně po menších porcích, také bych se snažila do pacientova jídelníčku přidávat co nejvíce zeleniny a ovoce, ale převážně bych kladla důraz na to, aby pacientovi jídlo chutnalo a neměl pocit, že strádá.
V tomto případě je nejdůležitější, aby pacient byl schopen tento životní styl dlouhodobě udržovat, proto všechny aktivity musí být pro pacienta zábavné a hubnutí by nemělo být moc rychlé, aby se pacient vyhnul jojo efektu.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Seminární práce se bude zabývat různými návrhy pohybových aktivit u pacientů, kteří mají mentální postižení.
Pokud hledáme nějakou volnočasovou aktivitu pro pacienty s mentálním postižením, měli bychom vybrat takovou aktivitu, kterou daný jedinec bude zvládat. Vždy při výběru záleží na jednoduchosti a pestrosti aktivity. Jedinec by se neměl do žádné aktivity nutit. V našem případě hledáme takovou aktivitu, která bude zároveň zaměřena na udržení hmotnosti nebo na postupnou redukci hmotnosti.
Dále také záleží na typu postižení. Jedinci s lehkým mentálním postižením budou zvládat určité sporty lépe než jedinci s těžší formou postižení.
První aktivitu, kterou bych navrhla je plavání. Plavání, jak již víme je vhodná činnost na snížení hmotnosti a nedochází k velkému zatížení kloubů u obézních pacientů.
Jak již bylo řečeno, záleží na stupni postižení pacienta. Od toho také vybíráme cviky ve vodě.
Součástí každé hodiny plavání je rozcvičení a zahřátí. Pokud se jedná o mělčí bazén, kde mohou děti běhat, můžeme zvolit nějakou verzi hry na honěnou či rybičky, rybičky, rybáři jedou. Všem hrám a cvikům, předchází vysvětlení pravidel nebo provedení ukázky cviků, a to ve krátké a jednoduché formě, aby všichni přítomní porozuměli činnosti.
Dále můžeme zařadit seznámení se s vodou jako takovou, zjišťujeme jak na tom pacienti jsou. Jak foukají do vody, jak se dokáží potopit nebo zda zvládají kopat nohama. Do hodin plavání zařadíme různé druhy pomůcek. Od pěnových žížal, desek, koleček a pásků až po míčky a různé kruhy.
Další vhodná činnost pro všechny stupně postižení jsou procházky. V přírodě můžeme vymyslet různé druhy her, kde se bude běhat, poznávat a skákat. Opět zvolíme určitý druh zahřátí, rozcvičení. Hra na slepou bábu, různé druhy slalomů, sbírání určitých druhů věcí a následně zařadit nějakou kreativní činnost, jako například stavění domečků z právě nasbíraných věcí, nebo na procházce nasbírat věci a následně z nich něco jednoduchého vytvořit.
Například: Dopředu si nachystáme pastelky, barvy, tužky a papíry. Na konkrétní cestě rozmístíme obrázky na stromy, a děti budou po skupinách touto cestou chodit. Na různých stanovišti by pak obrázky kreslili.
V případě špatného počasí navrhuji také aktivitu vnitřní a to například v tělocvičně, která by byla vybavena gymnastickými míči a různým dalším nářadím.
Gymnastické míče jsou vhodné pro rozvoj motoriky. Do hodiny můžeme zařadit: různé jednoduché pohupování ze strany na stranu, úklony, tzv. trhání jablíček- kdy se vytahujeme do výšky, zvedání balónů, jednoduché balanční cviky např. zvedání jedné nohy nad zem. Dále sezení na míči a házení si balonu. Můžeme zapojit také jednoduché posilování například tzv. svícen, kdy ležíme na zemi, na břiše, hlavu opřenou o zem a ruce máme ve tvaru svícnu a vše zvedáme nahoru, tzv. kočku, kdy se vyhrbujeme na všech čtyřech či motýlka, kdy paty směřují k sobě, pozice vsedě, a snažíme se mávat směrem vzhůru a k zemi, jako křídla motýlů.
To vše za doprovodu hudby do zpěvu.
Všechny zvolené aktivity by měli jedince bavit, neměl by se do něčeho nutit. Vhodnější jsou skupinové aktivity. Všechno jednoduše vysvětlujeme, užíváme krátké věty a snažíme se vše názorně předvést.
Základem práce s pacienty s různým stupněm mentálního postižení je trpělivost.
Vhodný typ stravování pro autistického pacienta určený k redukci hmotnosti.
Jako modelového pacienta jsem si vybrala mladou ženu – autistku. Pacientka je tělesně zdravá,
s BMI v kategorii nadváhy (28,5). Neléčí se s žádnými závažnými onemocněními. Pacientka
ač trpí autismem, tak vyniká v grafickém designu a studuje v tomto oboru. Není ovšem schopná
se o sebe postarat ve smyslu nutriční péče a vyvážené stravy. Je pro ni nemožné si vařit
a připravovat jídlo sama. Fyzickou aktivitu má lehkou až střední – chodí na MHD, do školy,
na procházky. Nedělá žádný sport.
Pro pacientku by bylo vhodné, aby se dostala do kategorie normálního BMI, zhubla nadměrnou tukovou tkáň a nabrala svalovou.
Pacientce lékař doporučil redukční dietu s přípravou jídel doma, to ovšem samozřejmě nefungovalo, protože toho pacientka není schopná. Dále přešla do péče nutričního terapeuta, který zvažoval možnosti a nakonec se jako nelepší řešení jevila krabičková dieta s celodenním energetickým příjmem 7000 kJ – pacientka neměla práci s přípravou jídla a každý pokrm měla pohodlně zařízený donáškovou službou. Zde uvádím třídenní vzorový jídelníček služby poskytující krabičkovou dietu:
PONDĚLÍ:
———————————————————————————————
SNÍDANĚ – Cottage s kukuřicí a jarní cibulkou,cereální pečivo 1.780kJ
SVAČINA -Müsli tyčinka Fit, ovoce 850kJ
OBĚD -Krůtí prsa na hořčici,zeleninová rýže 2.430kJ
SVAČINA -Směs sýrů,zelenina 610kJ
VEČEŘE -Bramborový guláš s hovězím masem, pečivo 1.660kJ
——————
CELKEM: 7.330kJ
ÚTERÝ
——————————————————————————————-
SNÍDANĚ – Dýňový chléb s máslem a povidly, ovoce 1.710kJ
SVAČINA – Tvaroh s cibulkou,křehký chléb 880kJ
OBĚD – Bifteky z mletého masa,brambory,salát 2.290kJ
SVAČINA – Ovoce,kešu 600kJ
VEČEŘE – Celozrnné špagety s kuřecím masem a zeleninou 1.880kJ
————————-
CELKEM: 7.360kJ
STŘEDA
——————————————————————————————
SNÍDANĚ – Žitný chléb s Lučinou,zelenina 1.480kJ
SVAČINA – Ovocný jogurt, cereální sušenka 810kJ
OBĚD – Vepřový závitek plněný fazolkou a šunkou,brambory 2.400kJ
SVAČINA – Ovoce, mandle 660kJ
VEČEŘE – Zeleninový salát s krabím masem,cereální pečivo 1.990kJ
———————-
CELKEM: 7.340kJ
Co se týče fyzické aktivity, pacientce bych doporučila zařadit jakýkoliv vhodný sport 2 -3x týdně. Mělo by se jednat spíše o relaxační aktivity jako plavání, procházky v přírodě, tanec. Pacientka preferuje především individuální sportovní aktivity, doporučila bych zařadit i jógu
a pilates, aby vybudovala svalové zásoby.
Na závěr bych řekla, že uvedená režimová opatření pacientce vyhovovala. Krabičková dieta byla ideální a pacientka se snaží o vyšší fyzickou aktivitu.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením – cvičení s vlastním tělem
V této seminární práci se budu zabývat návrhem pohybové aktivity pro mentálně postiženého pacienta, která mu napomůže předcházet obezitě a udržet ho v kondici. Je známo, že lidé s mentální retardací mají větší sklony k obezitě, než běžná populace a je proto žádoucí již od útlého věku nastavit návyky k pravidelnému pohybu.
Aktivitou, kterou bych se chtěla v této práci zabývat je cvičení s vlastním tělem, které zlepšují dovednosti lokomoce a mobility a dále dovednosti manipulativní a uchopovací. Při cvičení s vlastním tělem je dobré to následně zkombinovat s úkolem. Je možné využít jednoduchých pomůcek i těch netradičních (noviny, kelímky, pet -lahve nebo malé plechovky atd.)
Zkusme si udělat plán, jak by mohla vypadat jedna hodina cvičení
1. Nástup – začátek hodiny :
Seznámíme účastníky s programem hodiny, sdělíme bezpečnostní pravidla
2. Rozcvička :
Jako při každém jiném sportu je důležité začít cvičit s řádně rozehřátým tělem. Na rozcvičku si vyhradíme cca 10min. Nejdříve zvolíme pohybovou hru (např. honičku), při které dojde k propojení všech účastníků a případné seznámení. Poté se zaměříme na protažení a zahřátí všech svalů, které budeme během dané hodiny nejvíce zapojovat.
3. Hlavní část hodiny :
Všechny cviky, které během hodiny dělat je nutné přizpůsobit stupni mentálního postižení. Je důležité hned na začátku každý cvik jasně a stručně vysvětlit, aby nedošlo k špatnému pochopení a následní i provedení. Mohlo by to způsobit více neplechy než užitku. Dalším bodem, na který bychom neměli zapomenout, je správně zvolená hudba. Cviky by měly začínat od nejjednodušší a postupně se muže obtížnost jednotlivých cviků zvyšovat. Tím dosáhneme toho, že pacienti na začátku získají dostatek sebedůvěry a sami se přesvědčí, že cvičení bez problému zvládnou a na závěr se dostaneme k plnění požadovaných výsledků = zvýšení kondice a redukci váhy. Po celou dobu terapeut předcvičuje cviky a kontroluje jejich správné provedení. Měl by dbát na zapojení všech účastníku do programu, komunikovat a podporovat všechny pacienty – díky tomu si získá jejich důvěru, pozitivní naladění hodiny a i zájem o navštěvování dalších lekcí.
Mezi cviky je nutné dávat pauzy na odpočinek a doplnění tekutin – i to je dobré pacientům vysvětlit, jak důležité je doplňovat tekutiny během fyzické námahy.
Postupem času při zvyšování obtížnosti cviků je možné zapojit i nějaké pomůcky – dojde ke zpestření hodiny a opět ke zvýšení sebevědomí a získání nových dovedností.
Cvičení s vlastním tělem může probíhat několika způsoby. Buď že předcvičovatel ukazuje cviky a každý jednotlivec se ho snaží napodobit nebo další způsob je cvičení ve dvojících či ve skupinách. Vždy záleží na schopnostech a stupni postižení dané skupiny.
4. Závěr :
Na závěr bychom neměli zapomenout na důkladné protažení svalů a částí těla, které jsme zapojovali. Dobré je k tomu vybrat pomalejší hudbu na uklidnění a relaxaci. Pokud byl terapeut spokojen, tak by měl své pacienty pochválit a na konec jim zapleskat.
Myslím, že díky cvičení může dojít k příjemnému zpestření života pacientů, naplnění jak po stránce psychické, tak fyzické a při pravidelném navštěvování lekcí také ke zvýšení kondice a úbytku na váze.
Návrh pohybových aktivit pro pacienta s mentálním postižením
Pacienti s mentálním postižením mají často mnoho zdravotních problémů spojených s fyzickou neaktivitou, jako jsou onemocnění kardiovaskulární, respirační, metabolická či neurologická. Pravidlenou fyzickou aktivitou lze však těmto zdravotním problémům předejít. Dále lze s její pomocí dosáhnout zvýšení sebevědomí, síly, vytrvalosti, a udržování hmotnosti či hubnutí.
Na udržení váhy či hubnutí bych doporučila aerobní aktivity. Jsou to dlouhodobá cvičení vytrvalostního charakteru. Intenzita cvičení se pohybuje okolo (200 – věk) tepů za minutu. Patří mezi ně svižná chůze, běh, jízda na kole, plavání nebo pro dívky tanec. Aerobní cvičení dále zlepšuje funkci srdce, plic a snižuje riziko vzniku onemocnění srdce a cév. Může tedy vést k delšímu a zdravějšímu životu.
Během každé aktivity je zásadní, aby na pacienta dohlížel buď rodič, pověřená osoba či terapeut. Předchází se tak nejrůznějším zraněním a cvičení pod dohledem bývá efektivnější. Důležité je také motivovat pacienty k pohybu nenásilnou formou a děti odměňovat pochvalou.
Zpočátku je dobré, aby pacient začal s fyzickou aktivitou o krátké době trvání, třeba 10 až 15 minut, a tuto délku postupem času navyšovat na minimálně 30 minut. Podobný přístup je vhodné volit i k frekvenci pohybových aktivit – začít například na 2 nebo 3 trénincích za týden a v závislosti na zlepšování kondice jejich frekvenci zvýšit až na 5 nebo 6 týdně. Tento přístup umožní pacientovi i jeho tělu zvyknout si na fyzickou aktivitu a postupně zvyšovat náročnost tréninků úměrně rozvoji pacientových kapacit.
Po každé pohybové aktivitě by mělo zcela jistě následovat protahovací cvičení o délce minimálně 10 minut. Je to zvláště důležité u osob s mentálním postižením, které mohou mít v důsledku svalových křečí sníženou flexibilitu. Protahování přináší všeobecně řadu výhod – zlepšuje celkovou kvalitu pohybu, rozsah pohybu kloubů, držení těla, snižuje bolest kloubů a snižuje svalové napětí. Mezi další benefity patří také prevence zranění při sportovních aktivitách, rehabilitace a psychické uvolnění.
Všechny namáhané svaly by se měly důkladně protáhnout, a to pomalým a kontrolovaným pohybem. Snažíme se přitom vyhnout hmitání, naopak chceme postupným tahem dojít na konec rozsahu pohybu, jenž nám daný sval umožňuje. V krajní poloze pak protažení držíme 10 – 20 sekund. Poté sval opět kontrolovaně povolíme. Takovéto protažení bychom měli v ideálním případě na každém svalu zopakovat až třikrát. Pro systematický strečink celého těla je vhodné postupovat od krku dolů. Protahování lze provádět i hravou formou při přeříkávání si básniček.
Pokud bych nyní měla uvést konkrétní pohybový program pro pacienta s mentálním postižením, sestavila bych ho následujícím způsobem.
Alespoň třikrát týdně bych pacienta vzala na procházku – ideálně do přírody kvůli čistému vzduchu a rozmanitosti terénu, což přispěje k fyzické náročnosti. Cílem těchto procházek by bylo rozvinout u pacienta vztah k pohybu jako takovému.
Pro pacienta, který se doposud nebyl fyzicky velmi aktivní, bych dále zařídila nějakou skupinovou aktivitu, jako jsou třeba jednoduché sportovní a pohybové hry. Příkladem může být hra na babu nebo různé štafetové týmové závody. Pacient se tak dostane do kolektivu dalších lidí, což ho může pozitivně motivovat k dalším fyzickým aktivitám. Dále jsou tyto hry také velmi vhodné k rozvoji základních motorických dovedností, jež jsou předpokladem pro další sportovní činnosti.
Při dlouhodobé spolupráci s tímto pacientem bych postupně přistoupila k zařazení nějakého konkrétního sportu nebo jiné pohybové aktivity, a to ideálně dle jeho vlastní volby, je-li toho schopen. Příkladem by mohlo být plavání, fotbal či tanec.
Pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Mentální retardace se rozumí celkové snížení intelektuálních schopností osobnosti postiženého, které vzniká v průběhu vývoje a je obvykle provázeno nižší schopností orientovat se v životě. Příčinou mentálního postižení je organické poškození mozku, jedná-li se o poškození ke kterému došlo na základě dědičném či vrozeném, mluvíme o oligofrenii. Jestliže došlo k poškození v průběhu života jedince, jedná se o demenci. Každý mentálně postižený jedinec je svébytnou bytostí s vlastními lidskými potřebami i problémy a s vlastními vývojovými potencialitami, které je nutné podporovat a rozvíjet. Je nutné si uvědomit, že všichni mají stejná práva a povinnosti a to musíme respektovat. Z toho vyplývá, že nelze připravovat postižené děti na život v běžné občanské společnosti výhradně v segregovaných speciálních institucích. Kvalita prožívání životního času člověka se dostává do popředí zájmu. U jedinců s mentální retardací je význam zájmové činnosti ještě mnohem větší než u zdravých lidí. Když z různých důvodů po nějakou dobu nebo i trvale nepracují, nemají pak protipól práce, tedy volný čas, a jsou to právě zájmy, které jim dávají individualitu a pocit seberealizace.
Zvláštnosti jedinců s mentálním postižením: Každý člověk je individualita. Má různé zájmy, vlastnosti, charakter. Charakteristická bývá: zpomalená chápavost, snížená mechanická a logická paměť, těkavá pozornost, nedostatečná slovní zásoba, impulsivnost, hyperaktivita, poruchy pohybové koordinace a mnohé další. Bývají většinou pasivnější a závislejší na zprostředkování informací zdravými lidmi. Orientace v běžném prostředí je pro ně náročnější. Důsledkem bývá to, že si vytvoří pevné pouto k jinému člověku, na kterém jsou pak závislí. Tak se stávají nesamostatnými a méněcennými.
Terapeutické přístupy v práci s mentálně retardovanými-muzikoterapie: Muzikoterapie nachází projekci v prožitku a imaginaci při slyšené hudbě, zvuku či rytmu. Muzikoterapie je velmi účinná metoda při léčbě psychosomatických potíží, například pocitu úzkosti, depresi, poruch spánku, komunikačních problémech. Ve formě pohybové terapie je schopna zlepšit tělesnou kondici, přispět k zvýšení sebevědomí. Ve formě zvukoterapie a imaginací s hudbou podporuje pozitivní myšlení, mění pohled na svět. Muzikoterapeutické postupy přinášejí mentálně postiženým uvolnění, relaxaci a hluboké emocionální prožitky. Pomáhají rozvíjet motorické schopnosti a prohlubovat koncentraci. Cílem muzikoterapie je usnadnit klientovi vyjádření jeho pocitů umožňujících změnu v prožívání a chování pacienta. Pravidelné naslouchání hudby by mělo klientovi z podvědomí pomalu, ale jistě vyplavovat směs nedefinovatelných emocí, které by pak měly být s pomocí terapeuta vytříděny, pochopeny a upraveny tak, aby klient pocítil úlevu a především aby porozuměl sám sobě. Nejlepším způsobem ventilace emocí je jejich reprodukce. V ideálním případě by po naslouchání hudby měla následovat taková aktivita, při níž by klient vyjadřoval co nejspontánněji své pocity (aktivní provozování hudby, tanec, zpěv, výtvarná činnost).
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením.
ÚVOD:
Pohybová aktivita je důležitá pro všechny lidi, bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou nějakým způsobem postiženi. Avšak pro lidi s mentálním postižením by pohybová aktivita neměla být nijak složitá a měla by je bavit.
CVIČENÍ VE VODĚ:
Toto cvičení je vhodné hlavně v menší skupině lidí, okolo 10 až 20 lidí, záleží na velikosti bazénu a na dalších možnostech, které místo, kde se cvičení uskutečňuje, nabízí, ale nejdůležitější je, aby měl každý svůj vlastní prostor a mohl například upažit nebo dělat jiné pohyby a to bez jakéhokoli omezení. Cvičení by mělo být v místech bazénu, kde mají lidé hladinu vody nejvýše u svého hrudníku, aby byl pro ně pohyb snadnější. Cvičení může probíhat jak s pomůckami , jako jsou například molitanové destičky a jiné, tak i bez nich, ale pro zpestření je nejlepší kombinace těchto dvou možností nebo se na každé hodině může styl cvičení střídat. Ten, kdo předcvičuje, je většinou venku mimo bazén, aby cvičící dobře viděli, jaké pohyby mají ve vodě dělat. Na začátku by se měli pomalu rozehřát nějakými jednoduchými a základními kroky z aerobicku a aby bylo cvičení a celková atmosféra mnohem příjemnější, cvičí se při nějaké hudbě. Mezi základní kroky na začátku se postupně přidávají pohyby rukama. Kroky a jakékoli jiné pohyby ve vodě by měli být jednoduché, aby lidé chápali, co mají přesně dělat, ale zároveň musí být cvičení účinné a efektivní. Díky tomu, že voda nadnáší, je cvičení zábavné, ale zároveň pohyb ve vodě není kvůli odporu nijak jednoduchý, takže ti, co cvičí musí vynaložit určitou energii, aby pohyb mohli vykonat a při správné teplotě vody, která by měla být tělu především příjemná, ale neměla by být studená – doporučuje se teplota okolo 25 až 30 stupňů Celsia. Je to vhodná teplota proto, aby splnila své účely, kdy chceme, aby lidé při cvičení redukovali svou váhu.
ZÁVĚR:
Takový tip cvičení není zcela vhodný úplně pro všechny lidi s mentálním postižením. Ti by především měli umět plavat a nesměl by jim pobyt ve vodě nijak vadit. Cvičení ve vodě má mnoho výhod, kdy samotné prostředí ve vodě je velice příjemné a vhodné hlavně pro lidi s nadváhou, protože si zde nezatěžují tolik své klouby. Další výhody jako po každém sportu je dobrá nálada.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Tato práce se zabývá návrhem pohybové aktivity pro pacienty s mentálním postižením, s cílem udržení tělesné hmotnosti.
Téma pacientů s mentálním postižením je dnes čím dál více diskutováno a převládá snaha tyto jedince alespoň částečně, dle možností, zařadit do společnosti, integrovat. Tudíž se velmi klade důraz na zájmové činnosti, více než u zdravých lidí. Tyto činnosti dávají pacientům pocit nejen naplnění a seberealizace, ale taktéž i přispívající k lepšímu zdravotnímu stavu.
Při cvičení s mentálně postiženými bychom si měli uvědomit základní pravidla. Jasně si vymezit cíl cvičení a jeho průběh, jelikož jsou u pacientů narušeny jednak poznávací schopnosti, jednak cílevědomé jednání. Dále bychom při provádění jednotlivých cviků měli být názorní a cviky řadit dle složitosti, od jednoduchého ke složitějšímu. Ke cvičení bychom měli správně motivovat, například společné vykonávání cviků (musíme však brát i v úvahu, že pacientům může být nepříjemné cvičit v okolí ostatních), dále motivaci pomocí hudby či využití různých pomůcek. Důležitý je taktéž přistupovat k mentálně postiženým individuálně, věnovat se pečlivě všem potřebám každého jedince. Jeden z důležitých bodů je též zajištění bezpečnosti okolí.
Pro pacienta bych navrhovala tanečně- pohybovou terapii, která usiluje o podporu rozvoje osobnosti člověka s mentálním postižením, posiluje a zlepšuje fyzickou kondici, ale zároveň také přináší příjemné zážitky, uspokojení či radost z úspěchu. Pacient k provádění tohoto cvičení nemusí mít žádné předchozí znalosti či zkušenosti s tancem. Pro lepší kontrolu provedení pohybu je možnost instalovat do cvičící místnosti i zrcadla, díky kterým dochází k lepšímu napodobování a realizaci cvičících prvků. Hodina se dělí na několik částí. Při skupinové aktivitě začíná každá hodina v kruhu, který dává pocit ochrany. Důležitý je vzájemný oční kontakt. Po uvítání navazuje zahřívací fáze – např. strečink, vyklepávání končetin. Je nutno navázat kontakt s každým pacientem a přizpůsobit rozsah cvičení a pohybů dle možností, vybírat také pohyby, které se v kruhu často opakují. Velkou úlohu hraje rytmus a jeho změny, ke kterým dochází spontánně (zrychlení rytmu při tleskání či dupání). Terapeut musí být velmi vnímavý ohledně pohybů vykonávaných ostatními, podle nich se řídí a posouvá cvičení dál, taktéž rozpoznává problémy jedinců. Nápady na pohybové variace vycházejí z pacientů.
Možnosti aktivit při tanečně- pohybových cvičeních:
• změny rytmu hudby
• vlastní improvizace na hudbu (tělesná)
• vytvoření dvojic, vnímání hudby a následné vzájemné vedení
• protahovací cviky – řízený, uvědomělý a kontrolovaný pohyb svalů, které mají tendenci ke zkracovaní
• posilovací cviky (předem nutné rozcvičení)
• relaxační cvičení – uvolnění na podlaze během klidné hudby, leh na zádech, na břiše
• dechová cvičení
Volnočasové aktivity jsou velmi důležitou součástí života člověka s mentálním postižením. Díky nim dokážou pacienti zůstat v dobré fyzické kondici zároveň s vyváženou pestrou stravou, která je taktéž neodmyslitelnou složkou prospívajícího člověka.
Návrh správného stravování a druhy sportů pro pacienty s lehkou mentální retardací.
Někdo by si mohl říct, že pacienti trpící tímto onemocněním neřeší co jí, jak vypadají, co dělají, ani jestli je zapotřebí to řešit. Opak může být pravdou, někteří se zajímají o to, co jedí a zda jim to chutná. Líbí se jim barvy ovoce a zeleniny, upoutává to jejich pozornost. Když je jejich váha optimální, cítí se dobře a spokojeně, mohou dělat sporty, které si osvojí a baví je. Je nutné, aby měli různorodou aktivitu, poznávali nové věci a i ostatní pacienty se stejnou chorobou, jelikož jsou všichni jako jedna rodina.
Co se týká jídelníčku, základ všeho je to, aby se tímto pacientům nedávalo vše, na co si ukážou, o co si řeknou a co si vydupou. Je zapotřebí, aby i z jídla pociťovali radost a dobrý pocit. Dělat jim jídlo pestřejší, jak na chutě, tak na barvy. Zapojovat je do příprav jídel, aby si k nim našli vztah, díky kterému mohou získat novou zálibu, zkušenosti, kamarády, chodit na kroužek vaření s ostatními se stejným handicapem.
Důležité je jíst pravidelně v menších porcích. Mít v jídelníčku dostatek zeleniny, ovoce, vlákniny a zdravých tuků. Pokud si neodpustíme sem tam nějakou dobrotu ve formě sušenky, buchtičky, čokolády nebo čehokoli, kde je nadmíra cukru, je důležité to vyvážit přiměřenou aktivitou.
Podle mého názoru by se pacientům s lehkou mentální retardací nemělo bránit jakémukoli sportu. I když nám pro ně přijde nebezpečný nebo nevhodný, jelikož tito lidé jsou pomalejší nebo třeba nechápou pravidla hry, je vždy důležité je to aspoň nechat vyzkoušet a především, aby k sobě měli hráče „svého druhu“. Díky tomu se nepřijdou tak odlišní a hra či sport je bude bavit.
Existuje Český svaz mentálně postižených sportovců, kde jsou aktivity přizpůsobeny podmínkám lidem s mentálním handicapem. Tento svaz jim umožňuje sportovat v takové nabídce sportů, že si vybere každý a tím se pro ně stane sport radostí a zábavou.
Jedním z nejzábavnějších sportů pro ženy s lehkou mentální retardací patří plavání, zumba, aerobic a turistika. Muži mají zase rádi cyklistiku, košíkovou a kopanou.
Je také možnost zapojit se do spolku České hnutí speciálních olympiád – zde jde především o to, zapojit se do sportovních soutěží bez ohledu na výkonnost, kde se každému dostane ocenění a uznání.
Jelikož je všeobecně známo, že lidé trpící lehkou mentální retardací jsou náchylnější k obezitě, je důležité podchytit tento problém v útlém dětství a naučit je vhodnému stravování.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením.
V této seminární práci se budu zabývat pohybovou aktivitou lehce mentálně postižené, žijící v rodině.
Dívka věk 18 let, váha 80 kg, výška 160 cm, BMI 31 obezita.
Hlavním pomocníkem mi bude její maminka na které je dívka závislá. Nejprve upravíme jídelníček. Sestavíme ho do šesti chodů – snídaně, svačina, oběd, večeře, druhá večeře. Dívka navštěvuje denní stacionář. Odpoledne a o víkendu bývá doma. Snídat bude doma před odjezdem do stacionáře, dopolední svačina a oběd bude ve stacionáři, odpolední svačina a obě večeře opět doma.
Můj první návrh pohybové aktivity bude rychlá chůze formou procházky se psem. Dívka má psa velmi ráda, bude to nenucená forma pohybu. Tyto procházky můžeme střídat s chůzí pomocí trekkingových holí. Pojmu to formou hry, chůze s hůlkami se jí bude líbit. Postupně budu zvyšovat tempo a délku procházky.
Druhý návrh je návštěva bazénu. Vodu má od mala ráda. Do bazénu s náma bude jezdit i maminka. Dívka se vody nebojí, pomocí rukávků dovede plavat na kratší vzdálenost, pár temp. Ve vodě budeme spíše poskakovat, zvedat kolena, hrát na honěnou, provádět jednodušší cviky.
Třetí návrh cvičení je v domácím prostředí. Cviky na velkém míči. Samozřejmě si musíme udělat prostor na cvičení, aby nedošlo k úrazu. Nejprve sed na míči s mírným pohupováním boků. Poté budeme přidávat ruce, vzpažovat s povytažením do výšky. To budeme opakovat 10x. Při cvičení bude klidně a pravidelně dýchat. Poté se položíme na záda na rovnou podložku s chodidly na balónu, nohy mírně pokrčené. Nohy tlačíme do balónu, zadeček postupně zvedáme až k lopatkám a pomalu spouštíme zpět, toto cvičení je na posílení nohou a stabilizaci zad. Na posílení svalů na nohách a břicha ještě zůstaneme ležet na zemi na zádech, nohy položíme na míč zvedneme nohu ke stropu a zvedáme zadeček od podložky nahoru a zpět na podložku. Zopakujeme 5 až 10 x a vystřídáme nohu. Další cvik bude leh na břiše na míči s nohama na podložce.
Důležité je mentálně postiženého zaujmout, brát to formou hry, neunavovat, nepřetahovat, nezvyšovat hlas.
Doufám, že ve spojení s úpravou jídelníčku se nám podaří shodit nějaké to kilo nebo alespoň nepřibrat. V tomto případě je také důležitou součástí týmu maminka.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Jako modelový případ pro tuto seminární práci jsem si vybrala pacientku mladšího školního věku s lehkým mentálním postižením. Dívka má mírný pohybový handicap, je však velmi živá, největší obtíže jí bude činit především delší soustředění a pozornost. Cílem práce je navrhnout týdenní plán aktivit pro udržení hmotnosti a zařazení pravidelné pohybové aktivity do běžného denního života děvčete.
Jelikož dívka netrpí nadváhou, zařadila bych pravidelnou, organizovanou pohybovou aktivitu do plánu 2x týdně, zbylé dny bych doporučila delší či kratší procházky, například za určitým konkrétním cílem, nebo se psem, pro motivaci. Co se týče pravidelných aktivit, velmi vhodné v tomto případě jsou především herní aktivity v kolektivu s jinými dětmi. Hry se mohou střídat, není nutné se striktně věnovat po celou dobu pouze jediné. Při všech aktivitách by dívku měl doprovázet rodič, příbuzný, nebo osobní asistent, tedy osoba, která zná dívčiny limity, a kterou dívka zná a důvěřuje jí.
Praktická část – Modelový plán:
pondělí: vodní hrátky (herní kroužek v dětské skupině)
pohybové aktivity (příklad jedné hodiny):
-na souši: krátké rozcvičení, protažení, bezpečnostní pokyny
-v bazénu: mělký bazének
pomůcka – pěnový had
cviky- příklad:
-uchop hada oběma rukama a ponoř hada pod vodu – posilování proti odporu
-stále držíme hada oběma rukama a otáčíme se vpravo a vlevo – had jezdí po hladině (těžší varianta- had jezdí pod hladinou)
-pokus se hada sešlápnout až ke dnu jednou nohou
-polož hada na hladinu a zkus ho podplavat, aniž by ses ho dotkla
-posaď se obkročmo na hada a zkus udržet rovnováhu, aniž by ses dotýkala dna nohama
pomůcka: míč
cviky- příklad:
-hoď si míč ve vodě před sebe a na povel- TEĎ- se ho snaž co nejrychleji doběhnout
-míč nech volně na hladině před sebou a hlavou (bez pomoci rukou) se jej pokus odstrkat na druhou stranu bazénku
bez pomůcek:
cviky- příklad:
-bublání do vody
-chůze, běh ve vodě
-leh na hladinu (s dopomocí)
-skoky
-skupinová hra- „Rybičky, rybičky, rybáři jedou“
Na závěr je vhodné zařadit volnou hru a nechat děti zrelaxovat a odpočinout si.
Obtížnost cvičení může samozřejmě postupně narůstat
Důležité pro tento druh cvičení, je pestré složení her, a především děti chválit a trpělivě a správně motivovat.
úterý, středa: volnočasové aktivity- procházky, jízda na kole, koloběžka,
čtvrtek: cvičení na gymnastickém míči (sami doma či v menší skupince dětí)
Pohybové aktivity (příklad cviků):
stoj:
-dítě se snaží míč rozdriblovat pomocí krátkých a ostrých úderů
-kutálení míče kolem překážky
sed na míči:
-vytahujeme střídavě pravou a levou paži vzhůru, “jako bychom chtěli utrhnout lístečky ze stromu“
-pohupujeme se na míči nahoru a dolů, nebo ze strany na stranu a tleskáme do rytmu pohupování
-kroužíme pánví na míči
leh:
-leh na míči na břiše (dřep s koleny od sebe, míč obejmeme rukama a pomalu se nakulíme na míč)
-leh na míči na zádech (ze dřepu pomalu zády naleháváme na míč, pracují stehna, ale nesmíme zapomenout silně tlačit zády do míče, chodidla jsou na místě a míč se nám pod zády valí tak daleko, až na něm celými zády ležíme, ruce vzpažíme a celé tělo takto protáhneme, pak se pomalu vracíme zpět do dřepu)
-leh na zádech na podložce, nohy opřené o míč a paže podél těla, nohama se opíráme o míč a nadzvedneme páteř, po chvilce výdrže se vracíme zpět do výchozí polohy
-leh na zádech na podložce, míč uchopíme nohama, zvedáme jej nad podložku a pokládáme zpět, neprohýbáme se v bederní páteři
– Cvičení bude dětem příjemnější při hudbě.
pátek, sobota, neděle: volnočasové aktivity – procházky, jízda na kole, koloběžka, tanec
Vybíráme-li pohybové aktivity pro dětské jedince s mentálním postižením, musíme vždy zohlednit jejich individuální možnosti a schopnosti. K pohybu se je snažíme motivovat nenásilnou formou a pro hry a aktivity vybíráme příjemné a klidné prostředí.
Pohybová aktivita s využitím muzikoterapie pro dětské pacienty s mentálním postižením
V této práci se zabývám návrhem na skupinovou pohybovou aktivitu pro děti postižené mentální retardací. Jde o pohyb využívající hudbu a její možnosti dále rozvíjející. Aktivně prováděná skupinová muzikoterapie zapojuje poslech hudby spolu s pohybem do rytmu, příp. hrou na nástroj. Hudba a rytmus pacienty nejenže povzbuzují psychicky, ale rovněž podporují pohyb celého těla. Vyjadřování hudby pohybem, příp. až tancem má za úkol udržet u dětí jejich hmotnost a rovněž i předcházet nadváze a obezitě už v raném věku. Učí děti, aby pohyb byl přirozenou součástí jejich života. Konkrétně tato technika při pravidelném opakování napomáhá rozvoji pohybů, koordinaci, zlepšuje sílu svalů a stejně tak kreativní vyjadřování pohybem.
Důležité je myslet na to, aby činnost děti bavila po celou dobu, tedy dbát na aktivní motivaci v průběhu celého cvičení. Ve skupině se mohou setkat děti s různým stupněm postižení, terapeut proto musí brát v potaz rozdílné možnosti osob. Nejlépe je se předem seznámit s každým jednotlivcem a podle tohoto co nejlépe uzpůsobit program. Jednotlivé pohybové prvky je potom potřeba dětem názorně a s trpělivostí předvést.
Neméně významný je výběr vhodné písně – terapeut musí pečlivě zvážit volbu textu hudby i její melodii – tak, aby podporovala pohybovou aktivitu. Obsah musí být dětem blízký, jen takto si jej snadněji osvojí. Děti nejenže používají své vlastní tělo, ale také pracují s různými pomůckami, příp. jednoduchými hudebními nástroji, kterými ťukají do rytmu. Rytmické prvky hudby pomáhají s motivací a zájmem dětí, zvyšují prožitek z pohybu a hudby.
Příklad č. 1: Terapeut připraví program v souladu s nahrávkou
Tématem mohou být například roční období a s nimi spojené činnosti, počasí, zvířata. Před prvním poslechem hudebního doprovodu je vhodné děti nejprve seznámit s jejím obsahem a pomůckami – např. s nimi terapeut nacvičí klusot koně – skákání (těm, kteří s tím mají potíže, pomáhá k malým výskokům) a s ozvučnými dřívky společně ťukají v rytmu koně. Poté teprve jednotlivé prvky zapojují do hudby a snaží se dodržovat tempo nahrávky.
Další motivy jako příklady k uvedenému tématu: vítr (pomocí rukou a pomůcek (větrníky, šátky atd.) se dělají malé pohyby a v případě vichřice se děti snaží pohyb zrychlovat, např. se šátkem stoupají vzhůru), ptáci (pohyby rukou a rychlejší chůze po místnosti), podzim (napodobení padání listí, sběru spadlého ovoce, pomocí dřevěných dřívek vyťukávání do rytmu padajících kapek deště), zima (přiložením rukou k tělu je možné vyjádřit mrazivé počasí), slunce, teplo (děti ukáží, jak velkou radost mají z teplého počasí), konec a začátek dne (s využitím polštáře si děti lehnou na zem a položí hlavu na polštář, „ráno“ se probouzejí – promnou si oči, protáhnou se a vstanou).
Příklad č. 2: Pohybové úkoly dány přímo v písni
Děti poslouchají nahrávku, která přímo obsahuje úkoly k pohybu. Cílem je splnit všechny, o kterých se v písničce zpívá – např. ukazovat na nejrůznější části svého těla, vyměnit si s někým ze skupiny místo, chytit se za ruce a udělat kruh, …
Příklad č. 3: Spontánní pohybová improvizace a kreativní vyjádření při hudbě
Děti jsou vyzvány, aby se na základě hudebního podkladu pokoušely samy vymýšlet nové pohybové prvky – jedno dítě ostatním předvede cvik a skupina se jej potom snaží napodobit a také hudebně doprovodit (improvizuje na nástroje). Skupina také může od terapeuta dostávat různá témata pro ztvárnění pohybu – vyjadřují například svoje pocity nebo to, co pro ně znamenají jednotlivé barvy.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Pro tuto práci jsem si vybrala návrh pohybové aktivity pro děti ve věku 8-12 let, které trpí lehkou mentální retardací. Cíl této práce je sepsat vybrané hry a cviky v přírodě, které mají dětem pomoci udržet jejich hmotnost a zároveň je rozptýlit, zlepšit jim náladu a umožnit jim trávit čas v kolektivu.
Kategorie mentální retardace:
Lehká mentální retardace (IQ 50-69)
Středně těžká mentální retardace (IQ 35-49)
Těžká mentální retardace (IQ 21-34)
Hluboká mentální retardace (IQ pod 20)
Předtím než vyrazíme s dětmi do přírody, musíme se ujistit, že jsou správně oblečené, zejména aby měli správně pevnou obuv. Dále zkontrolujeme, že sebou mají batůžek se svačinou a dostatečný příjmem tekutin. V případě vysokých teplot, je důležité rodičům připomenout, aby dětem dali nějakou pokrývku hlavy.
Po příchodu do přírody si najdeme hezké místo, kde hrozí minimální nebezpečí úrazu. Obeznámíme děti, že se nesmí nikam rozutéct bez našeho vědomí a pokud by chtěli někam jít tak pouze s naším doprovodem. Na začátek si děti rozestavíme, aby měli kolem sebe dostatek prostoru, a provedeme s nimi krátkou rozcvičku.
Rozcvička:
1)Natáhneme pravou ruku, levou rukou chytíme pravý loket a táhneme ho co nejvíce k levému rameni
2)Obě paže zvedneme nad hlavu a vytáhneme se, s nataženými pažemi se ukláníme do stran, stejně jako větve stromů při větru
3)Postavíme se s mírně roztáhnutýma nohama a provádíme předklon s nataženýma rukama a pokusíme se dotknout země
4)Postavíme se na jednu nohu jako čáp, tak dlouho jak dítě vydrží, poté nohu vyměníme
5)Skákání na místě – roztáhnout ruce a zároveň nohy – skok – ruce a nohy k sobě (jako panák)
Poté následuje první hra pro lepší koordinaci dětí – Házení šišek na strom. Vybereme nejsilnější kmen stromu, z klacíku vytvoříme startovací čáru, za kterou se dítě postaví a bude se muset trefit šiškou do kmene stromu. S umístěním startovací čáry musíme brát ohledy na zúčastněné děti, které jsou lehce mentálně retardované.
Jako smyslovou hru jsem vybrala známou hříčku – Na kukačku. Jedno dítě, nebo-li kukačka, se schová v lese v dosahu předem určeném, kvůli bezpečnosti a občas zakuká. Ostatní hráči ji hledají a ten, kdo kukačku najde první se stává při další hře kukačkou. Je důležité mít dítě, které napodobuje kukačku stále v dohledu, aby nedošlo k zatoulání dítěte.
Jelikož mentálně retardované děti dříve ztrácejí soustředěnost, vybereme poslední hru, která se zaměří na kolektivnost – Molekuly. Páskou se vytvoří kolem stromu prostor, ve kterém budou děti. V prostoru se děti pohybují a jakmile řeknu číslo od 2-5 musí si vytvořit skupinu se stejným počtem členů. Ty děti, které nedokážou vytvořit skupinu musí udělat 3 dřepy.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Tématem této práce je návrh několika pohybových aktivit, které může jedinec s mentálním postižením provozovat, které by ho také mohli bavit a přitom mu i pomoci předejít obezitě.
Samozřejmě, že předpokladem k úspěchu v redukci, a celkově v prevenci obezity, je vyvážená strava. To je ovšem kapitola sama pro sebe, v dnešní době je to velmi populární téma a existují o tom celé knihy a možná spíše celá oddělení knihkupectví.
U tématu pohybové aktivity jedince s mentálním postižením je třeba si uvědomit několik bodů:
1.Musíme vybrat takový pohyb, který jedinec je schopen zvládnout fyzicky.
2.Jedince do aktivit nenutit – je lepší, když ho to bude bavit.
Když jsem si uvědomila tyto skutečnosti, tak jsem zkusila popřemýšlet, jaké pohybové aktivity by těmto bodům i vyhovovaly. Napadlo mě několik možností a vzhledem k tomu, že pro mě je toto téma spíše na podkladu teorie, neboť přiznám se, že praktické zkušenosti zabývající se tímto tématem nemám. Proto jsem tuto práci pojala spíše jako takový výčet možností než jako metodickou osnovu.
Vzala jsem předpoklad, že hledáme aktivitu pro jedince s lehkým mentálním postižením. Poté jsem to zkusila propojit s výše vyčtenými body, z čeho vyšla otázka – co by bavilo dítě. Vzato ze zkušeností vlastního dětství, největší zábavou bylo hřiště a běhání po parcích. Lezení po hřišti bohužel není pro dospělého člověka, ale park může být využit jako skvělá tělocvična. Jakožto pomůcky si stačí koupit na frisbee na házení nebo míč na kopání, což není nějak extrémně drahé. Nejdříve je lepší začít staticky, tedy házením či kopáním na místě, ale po zvyknutí si jedince na tyto pohyby se, se může přejít i do aktivnějších her. To může být třeba házení frisbee za běhu za účelem dotyku určitého stromu nebo nahození frisbee na větev či postavenou flašku, která může složit jako záchytný bod. U kopání míče se můžou cvičit přihrávky nebo je možné hrát na branky (nejjednodušší je vybrat si jako bránu dva stromy.) Dalšími výhodami je, že toto jsou i skupinové aktivity, takže můžou jedinci pomoci jak fyzicky v prevenci obezity, tak ke zlepšení motoriky a sociálního chování.
Další možností je sloučení animoterapie. Procházky, běhání a aportování se psem je náročnější než se zdá, obzvlášť pokud to pes bere jako hru a místo aportování nemá hračku v úmyslu přinést až k nohám, ale nechat se s ní honit kolem dokola.
Dalším příkladem animoterapie a pohybové aktivity, kterou může lehce postižený jedinec vykonávat, je jízda na koni. Jízda a starání se o koně je samo o sobě vynikající na uklidnění a odbourání stresu. Starost o stáj, o koně i samotná jízda jsou navíc poměrně fyzicky namáhavější práce, kterou může do pohybu započítat. Nevýhodou ovšem je, že celý tento koníček je časově i finančně náročnější.
V tělocvičně je mnoho možností. Jednou z nich je tanec, což už je ovšem samostatná terapie. Každopádně to má mnoho pozitivních účinků, už z toho důvodu, že pohybování do rytmu je skoro až instinktivní a uklidňující. Dále je možné ještě zkusit různé hry, například florbal. Spíše než k vlastním zápasům bych se přiklonila ke cvičením jako přihrávky nebo střílení na bránu. Prakticky to samé lze ještě zkusit s basketbalovým míčem nebo s míčem na ragby. To bych ovšem nedoporučovala do větších skupin, ale v menší skupince to je poměrně zábavné. Zejména kvůli tomu, že je to trošku jiný způsob házení a chytání, a navíc v případě odražení od země si „ míč skáče, kam chce“. Proto to potom připomíná honbu za míčem, ale člověk se u toho aspoň zasměje a unaví.
Celkově bych chtěla shrnout, důležité je, aby cvičení mentálně postiženého jedince bavilo. Navíc vzhledem k tomu, že to můžeme brát buď jako společenskou událost na posílení sociálního jednání a sociálních vztahů jedince, tak by rozhodně takové aktivity měly najít své místo v časovém plánu. Také ještě musíme zdůraznit možnost rozvíjení motorických schopností, ale na to je hlavně ze začátku lepší menší kolektiv, nejlépe pouze pár jedinec-asistent, kterého mentálně postižený jedinec zná a kterému věří. Z toho vyplývá, že nejlépe je kombinovat jak aktivity do dvojice, tak aktivity pro menší skupinu.
Závěrem chci říct, že toto téma nebylo pro mě zrovna nejjednodušší na nápady, vzhledem k prakticky neexistujícím zkušenostem, ale rozhodně to bylo zajímavé na zamyšlení.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
V této seminární práci se budu zabývat návrhem pohybové aktivity pro skupinu klientů s středně těžkou mentální retardací v denním stacionáři, která napomůže předcházet přibývání na váze a bude zároveň klienty udržovat v kondici.
Jednou z možností pohybové aktivity je ranní rozcvička. Jednotlivé cviky by měli být jednoduché a srozumitelné, samozřejmě při nich musíme vycházet z pohybových schopností jednotlivých klientů. Při cvičení by klienti měli mít mezi sebou rozestupy a dostatek místa. Pracovník, který předcvičuje by měl stát před klienty, aby na sebe viděli dobře navzájem, a mohl je kontrolovat, popřípadě individuálně opravit a pomoci s jednotlivými cviky. Při cvičení vždy postupujeme směrem od hlavy k patě, abychom postupně protáhli celé tělo. Pro zpestření si můžeme s klienty stoupnout do řady za sebe nebo do kroužku, což je lepší, protože na všechny vidíme. A oznámíme jim, že si zahrajeme na zrcadlo, vždycky jeden z klientů udělá jakýkoliv pohyb a ostatní ho musí, co nejvěrněji zopakovat. Na závěr rozcvičky si protřepeme horní a dolní končetiny,abychom se uvolnili.
Dalšími vhodnými pohybovými aktivitami by mohli být hry, např. pantomima nebo hra se židlemi. Při pantomimě bychom mohli využít např. jednoduchých obrázků se zvířaty nebo s jinými věcmi, které jsou klientům známé, a nebudou jim dělat problém při předvádění. Jeden z klientů si vylosuje obrázek a danou věc předvede, klient by neměl při předvádění mluvit, ale vzhledem k rozumovým schopnostem jednotlivých klientů můžeme povolit zvuky(např. haf, mňau apod.),pokud by si některý z klientů nevěděl rady, tak mu pracovník poradí nebo bude předvádět společně s ním, ostatní hádají. Postupně se všichni vystřídají tak, aby každý alespoň jednu věc předvedl. Hru můžeme pojmout i jako soutěž pro větší motivaci klientů, např. že ten kdo toho nejvíce uhádne získá nálepku nebo něco jiného.
Hra se židlemi spočívá v tom, že doprostřed místnosti umístíme do kroužku zády k sobě menší počet židlí než je klientů, vždy o jednu méně( např.8 klientů-7židlí).Před začátkem hry si připravíme tedy správný počet židlí, umístíme je do kruhu, a vybereme si jednoduchou říkanku nebo písničku, kterou všichni klienti znají. Pracovník stacionáře bude říkat říkanku či zpívat danou píseň, klienti během toho budou chodit kolem židlí, jakmile pracovník domluví říkanku, klienti si musí rychle sednout na židle, na jednoho klienta židle nevyjde a ten vypadává. Klient, který vypadne se připojí k pracovníkovi, a bude s ním říkat říkanku. Po každém kole se jedna židle odebere, aby v posledním kole zbyla pouze jedna židle a dva klienti, vyhrává ten, kdo dříve ze zbylých dvou klientů usedne na poslední židli.
Rozcvičku do denního programu stacionáře pro klienty můžeme zařadit samozřejmě kdykoliv během dne, ale myslím si, že nejideálnější je ráno, protože klienti ještě nejsou unavení, ráno by měli být plní energie a odpočatí. Pokud je hezké počasí můžeme rozcvičku provést venku nebo ji spojit s příjemnou procházkou. Z důvodu prevence obezity by měla být rozcvička zařazena do programu klientů každý den. Nenásilnou formou pohybu jsou výše uvedené hry, při kterých můžeme spojit pohyb s tréninkem kognitivních funkcí, jako je pozornost nebo fantazie, a tak můžeme spojit pohyb i s další užitečnou věcí.
Motivace mentálně postiženého jedince ke zdravé životosprávě.
Cílem tohoto textu je redukce a následné udržení hmotnosti osoby s mírnou mentální retardací – např. po zánětu mozkových blan. Nezbytnou součástí terapie je nejen snížení příjmu potravy, ale i pohybová aktivita.
Vzhledem k tomu že naše osoba s mentální retardací je schopna se pohybovat po okolí sama, orientovat se v prostoru, je schopná smysluplné činnosti a bydlí na vesnici u lesa, byla pohybová aktivita vybrána v přírodě. Bylo by však vhodné jedinci pořídit GPS lokalizátor s možností zavolání pomoci, pro možnost kontroly délky pohybové aktivity, tak i možnosti v případě potřeby jedince lokalizovat. Podle ročního období členové rodiny motivují jedince k procházkám. Nejen na jaře motivujeme jedince aby zjistil kde co kvete, kolik teče vody v potoce, jestli jsou v rybníce žáby, kolik mají kachny mláďat, kde vykáceli les a zasadili mladé stromky… Mezi další jarní aktivity můžeme zařadit rytí zahrady. V létě pobízíme jedince k zalévání zahrady, k zjišťování velikosti plodů na stromech. Motivujeme jedince i ke sběru jahod a malin. Borůvky a ostružiny vzhledem k možné záměně s rulíkem nedovolujeme sbírat, pokud je v lese sám. Na podzim může jedinec sbírat již zralé ovoce – jablka, hrušky…, přinášet suché větévky, větší kusy dřeva na zatopení či šišky, zametat listí. V zimě zametá sníh, při náledí je doporučeno nevycházet. Celoročně spolupracovat s rodinou při údržbě domu, vynášet odpadky, popel. V případě že se v rodině nachází vycvičený pes typu zlatého retrívra, může jedinec psa venčit.
Množství potravy přizpůsobujeme dané pohybové aktivitě, kterou jedinec vykonával či bude vykonávat. Menší sladkosti (např. sušené ovoce, čokoláda s vysokým obsahem kakaa…) povolujeme jako odměnu za určitou pohybovou aktivitu. Vyhýbáme se cukrovinkám s vysokým obsahem cukru, které mohou způsobovat hyperaktivitu. Do potravy zařadíme dostatek čerstvého ovoce a zeleniny, luštěnin, masa, vajec, mléčných výrobků, ryby pouze bez kostí (tuňák). Dbáme na dostatečný pitný režim (nejlépe čistá voda, případně ochucená bylinkami, plátky ovoce, k případnému slazení nápoje můžeme použít např. lístek stévie či aztéckého cukru, v malé míře med). Není vhodná konzumace uzenin, tučných jídel, jídel s vysokým obsahem soli, cukru, pití slazených či energetických nápojů, kofeinu… Je vhodné, aby se uvedeným pincipem řídila celá rodina, neboť by jedinec nechápal, proč musí konzumovat jiné potraviny než ostatní členové rodiny.
Vést mentálně postiženého jedince ke správné životosprávě – pohybu a zdravému jídelníčku vedoucí k optimalizaci tělesné hmotnosti, je mnohem náročnější, jak už časově, tak i psychicky. Je zapotřebí spolupráce celé rodiny. I při provedených chybách jedince nekritizovat, spíše jedince chválit při úspěchu. Nejdůležitější je pozitivní přístup a vytrvalost.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
V moji seminární práci se budu zabývat návrhem pohybových aktivit pro pacienta s lehkým mentálním postižením. Tato práce má hlavní úkol udržet váhu jedince, v případě pozitivního projevu i snahu o redukci váhy.
Pro většinu pacientů s mentálním postižení je jen otázka času, kdy se u nich začne projevovat nadváha. Jednak proto, že si sami neuvědomují to, že by měli se svojí váhou něco dělat, protože tito pacienti si moc neuvědomují, co je pro ně zdraví prospěšné a co není, ale i kdyby si to uvědomovali, tak v rámci samotného sebezdokonalování nebudou chtít udržovat svoji váhu. Nemají k tomu žádnou motivaci. Zdraví jedinci si hlídají svou váhu ze dvou základních důvodů:
1) Chtějí vypadat ve společnosti mezi ostatními dobře
2) Chtějí pečovat o své zdraví
Paradoxně naše zdraví je až na druhém místě pod společenským hodnocení a vlastním egem, jak člověk bude vypadat mezi ostatními.
Tyto dva odstavce – bod 1 a bod 2 u pacienta s mentálním postižením nemáme, proto potřebují naši pomoc, jistou intervenci, abychom se o ně postarali.
Jelikož pacienti s mentálním postižením nemají ve svém vlastním zájmu hlídat si svou váhu, a to nemluvím o redukci váhy, Proto je obtížné je nějak motivovat nebo donutit k fyzické aktivitě. Hlavní je dělat s nimi věci, které je baví, za které budou dostávat odměny a z kterých se budou těšit a rádi si je zopakují.
Takový příkladem může být vymýšlení různých skupinových her, kdy samotného pacienta nedokážeme donutit k nějaké aktivitě, ale ve skupině použijeme psychologii davu a pacient bude napodobovat ostatní. Může to být zpěv, kdy budeme zpívat velice krátké verše z písniček a po každém ukončení verše se snažíme pacienta donutit k intenzivnímu a déletrvajícímu potlesku, aby tleskal s námi, jakože se mu to taky líbilo. A Když budeme tleskat každou minutu o dobu 10-15 sekund relativně s vysokou frekvencí, je to docela dobrá aktivita pro pacienta.
Dalším příkladem velice dobré pohybové aktivity je bazén, kdy pacienti mají rádi vodu a je tam mnohem menší riziko zranění způsobené pádem, nebo nějaké odřeniny. Toto je velice důležité, protože když si náš pacient v průběhu nějaké pohybové aktivity něco bolestivého udělá, hrozí riziko, že už se této aktivitě nebude dále chtít věnovat. Proto je dobré dát mu vestu, aby se nám neutopil a zkoušet veškeré možné pohyby ve vodě. Už jen to, že ve vodě bude chodit, bude pro něj pohybová aktivita díky většímu odporu prostředí.
Posledním příkladem bych uvedl ZOO. Určitě každý člověk má rád zvířátka, a proto chození po ZOO se bude líbit každému. Už jen chůzi po zoologickém areálu pacient spálí spoustu kalorií a zároveň je to prostředí, kde se dá dělat spousta dalších aktivit. Protože častokrát ani nejde o danou pohybovou aktivitu, který se pacientovi líbí, ale jde o prostředí, ve kterém tu aktivitu vykonává.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením – plavání
V této seminární práci se zabývám návrhem aktivity pro mentálně postižené dítě, která mu napomůže předcházet obezitě a pomůže jej udržet v kondici. Aktivita, kterou se budu v této práci podrobněji zabývat, je plavání. O plavání se mluví jako o vhodné pohybové aktivitě pro každý věk a to nejen u zdravých, ale i u zdravotně oslabených, či postižených pacientů.
Podívejme se, jak by mohla standardní výuková hodina plavání vypadat:
Stavba výukové hodiny se skládá ze čtyř částí:
1. Úvodní část – nástup, pozdrav, seznámení s programem hodiny, organizační pokyny (bezpečnost).
2. Průpravná část – rozcvičení probíhá na suchu nebo ve vodě (v rámci využití vodní plochy). Rozcvičku volíme krátkou (4-5 minut) se 6-7 cviky zaměřenými na obsah lekce. Dále zařazujeme hry a cvičení na mělčině, honičky ve vodě, hry a cvičení zaměřené na nácvik základních plaveckých dovedností.
3. Hlavní část – opakování probraného učiva, nácvik nových pohybových prvků na suchu i ve vodě, spojování prvků v celek, plavání na vytrvalost.
4. Závěrečná část – uvolnění z předcházející pozornosti, zařazujeme různé hry, skoky a pády do vody, potápění, lovení předmětů, relaxace, vydýchání. V této části provedeme zhodnocení, udělíme pochvaly (dítě musí odcházet spokojené), vhodné namotivovat dítě na příští hodinu. Event. zadání domácí přípravy (př. dýchání).
A jak může začátek spolupráce vypadat v praxi?
Po vstupu do vody je nutné žákovi poskytnout maximální možnou míru jistoty a bezpečí. Asistent stojí k žákovi čelem a neustále se s ním snaží udržovat oční kontakt. Někteří žáci se křečovitě a s velkou silou drží asistenta kolem krku. U některých toto pevné držení povolí, ale stále se drží v objetí s asistentem. V dalším kroku nabídne asistent žákovi oporu pouze za předloktí. Vrcholem spolupráce ve vodě je dosažení pozice židle, kdy si asistent přetočí žáka k sobě zády a vloží své ruce přetočené dlaněmi vzhůru pod žákovo předloktí. Ten má v této poloze pokrčeny nohy tak, jako by seděl na židli. Zpočátku může být tělo napjaté až křečovité. Postupným procvičováním této pozice by mělo dojít k uvolnění, voda mu poskytuje úplně nové, jiné možnosti pohybu, nežli nabízí souš.
Po uvolnění můžeme přejít k dalším cvikům:
• Leh na zádech – z pozice židle položí asistent žáka na záda. Při této pozici by měl mít žák položenou hlavu na vodě a nohy by se mu měly volně vznášet na hladině. Asistent poskytuje oporu zpočátku pevným, později již lehkým držením za boky žáka. Jeho hlavu si opírá o své rameno z jedné, nebo z druhé strany. Při této pozici by měla být mezi žákem a asistentem maximální důvěra. O tuto pozici se snažíme, až cítíme, že je plavci ve vodě dobře, je uvolněný a zvládá pozici židle. Než se žák dostane do správné pozice v této poloze, je jeho tělo nejisté, křečovité, zvedá hlavu nad hladinu. Pomalými a postupnými kroky lze této pozice dosáhnout.
• Foukání do vody – naučit se správně dýchat, je velmi složitý a dlouhodobý proces, jenž je při pobytu ve vodě velmi důležitý. Se žáky nacvičujeme foukání i ve třídě. Foukáme slámkou do nádoby s vodou, do podzimního listí, vaty nebo bublifuku. Žák se při foukání do vody může držet okraje bazénu nebo být ve vodě otočen k asistentovi čelem případně zády. Zpestřit a motivovat žáky k foukání lze pomocí míčku, který takto před sebou posunují. Těžším úkolem je foukání do vody tak velkou silou, aby se v ní vytvořil důlek. Navazujícím krokem je foukání do vody s ponořenými ústy, postupně i nosu.
Je všeobecně známo, že lidé s mentální retardací mají větší sklony k obezitě, než běžná populace a je proto žádoucí již od útlého věku nastavit návyky k pravidelnému pohybu. Z pohledu dostupnosti a náročnosti se plávání jeví jako velmi vhodný způsob pravidelného pohybu, který umožní nenáročnou formou nastavit vhodné pohybové návyky, ale zároveň přispívá k nastavení a prohloubení sociálních vazeb mentálně retardovaných lidí.
Hudebně-pohybový kroužek pro osoby s mentálním postižením
1. Úvod
Tato seminární práce obsahuje konkrétní návrh volnočasové aktivity pro osoby s mentálním postižením s cílem udržení stávající tělesné hmotnosti.
2. Teoretická část
Lidé s mentálním postižením jsou více či méně závislí na zdravých lidech a nejsou schopni si řídit svůj čas sami. Potřebují od pečujících osob citlivé vedení a to i v oblasti zájmových činností. Důležité je, aby vedení k zájmové činnosti bylo nenásilné, činnosti byli pestré a zajímavé. Měli by přinášet radost, zábavu, odpočinek, které obnovují a rozvíjejí tělesné a duševní schopnosti, popřípadě i tvůrčí schopnosti jedinců. Při výběru takové činnosti je třeba zohlednit i charakteristické znaky jedinců s mentálním postižením, jako jsou například zpomalená chápavost a těkavá pozornost.
Mentálně postižení jedinci jsou často v kontaktu hlavně s rodiči, proto jsou pro ně zajímavé a přínosné organizované aktivity, kde mohou mimo jiné navázat přátelství s lidmi stejného věku. Příkladem takové organizované aktivity může být týdenní rekreační pobyt, různé celoroční aktivity nebo jednorázové akce.
3. Praktická část – Hudebně pohybový kroužek
Jednou z možností, jak zařadit fyzickou aktivitu do programu mentálně postižených a tím napomáhat k udržování tělesné hmotnosti, je hudebně-pohybový kroužek. Zvolila jsem program pro cca. 20 osob s délkou trvání jedné lekce 60 minut. Činnost má povahu zčásti hry, zčásti cílené činnosti. Je potřeba, aby činnosti měli přesně daná pravidla a postup, který se dodržuje. Účastníci si pamatují, kdy co mají udělat.
Program začíná motivací, pokračuje protažením, říkankami, zpěvem, cvičením a je zakončen relaxací s písničkou.
Příprava k hodině:
Téma: Němé tváře
Cíl: Cvičení
Pomůcky: Hračky zvířat – kočka, pes, kůň, ovce, …; Orffovy nástroje; nahrávka vybraných písní
A. Motivace
– přivítání – ráno rádi slyšíme, když nás vítají ptáčci zpěvem, proto si zpíváním a povídám o zvířátkách zpříjemníme den
– kykryký, probouzí se kohout
– kočka si protáhne hřbet, pejsek zaštěká, …
– jaká další zvířátka znáte? (použijeme hračky zvířat)
– jak dělají?
B. Vytleskávání slov z motivace
– haf haf, ovečka, íhahá, žirafa, brum brum, … (měníme hlasitost, tleskáme, dupeme)
C. Protažení těla
– kohout zakokrhá a my se musíme vzbudit, pořádně se protáhneme
– říkáme říkanku Když já se vytáhnu a účastníci při ní napodobují to, co se říká v říkance:
Když já se vytáhnu,
ke sluníčku dosáhnu.
Když já se skrčím,
do výšky skočím.
Když já si lehnu,
ani se nehnu.
D. Písničky a básničky:
– nejdříve se učíme přednes po částech bez nástrojů
– řekneme, jaký nástroj budeme používat při slovech z říkanky, potichu je budeme šeptat, a kdo slovo uslyší, poběží si pro nástroj a pak slovo musí zahrát na nástroj
– pak vyzkoušíme nástroje a nakonec řekneme celou říkanku i s nástroji
Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata, (bubínky)
protože jsou chlupatá, chlupatá (tleskání)
a mají hebkou srst, srst, srst (tyčky)…
E. Zpívání a cvičení
– naučíme se písničku a pak při ní cvičíme
Ptáčci, ptáčci, jak si vlastně povídáte, ptáčci, ptáčci, jakou máte řeč.
Pí pí pí pí pí
(pohyb rukama – pokrčené v lokti, natažené)
Sovy, sovy, jak si vlastně povídáte, sovy, sovy, jakou máte řeč.
Hů hů hů hů hů
(pohyb hlavou ze strany na stranu)
Kočky, kočky, jak si vlastně povídáte, kočky, kočky, jakou máte řeč.
Mňau, mňau, mňau, mňau,
(provedení „kočičky“ na všech čtyřech končetinách – vyhrbení, pohyb dozadu, dopředu v prohnutí)
Pejsci, pejsci, jak si vlastně povídáte, pejsci, pejsci, jakou máte řeč.
Haf, haf, haf, haf, haf
(zvedání nohou do strany v poloze na všech čtyřech, zvedá se střídavě pravá a levá)
Hadi, hadi, jak si vlastně povídáte, hadi, hadi, jakou máte řeč
Sssss, ssss, sssss, sssss
(zvedání nohou a rukou v poloze na břiše)
Žáby, žáby, jak si vlastně povídáte, žáby, žáby, jakou máte řeč.
Kvá, kvá, kvá, kvá
(napodobení skoků žáby)
….
Němé tváře, jak si vlastně povídáte, němé tváře, jakou máte řeč.
Pí pí pí, haf, haf, haf, mňau, mňau,sssss, …
F. Relaxace
– účastníci si lehnou na zem na záda a chytnou se za ruce
– před poslechem vybrané skladby dostanou nějaký úkol, např. v písničce Když jde malý bobr spát si zapamatovat, co všechno bobr dělá před spaním
– po skončení skladby na otázku odpovídají
4. Závěr
Přínos volnočasnových aktivit je pro lidi s mentálním postižením nenahraditelný. Skupinově organizovaný hudebně-pohybový kroužek může postižené lidi motivovat k pohybu nenásilnou formou. Rozvíjí jejich tělesné a duševní schopnosti a také jim umožňuje navázání nových sociálních kontaktů.
Pohybová aktivita pro mentálně postiženého jedince
Tématem mé práce je návrh pohybové aktivity pro mentálně postiženého pacienta. Tato aktivita by měla pacienta udržovat v dobré kondici a napomáhat tak zdravějšímu životnímu stylu. Jako pohybovou aktivitu, kterou se chci v této práci zabývat, jsem zvolila hiporehabilitaci.
Hiporehabilitace je spektrum sportovních aktivit a terapií, které využívají koňského hřbetu pro různé druhy pohybu. Pohyby na koňském hřbetu jsou pro pacienta velmi přirozené a pomáhají udžení svalového tonu. Hiporehabilitace se dá využít u širokého spektra pacientů. Mimo fyzické aktivity pacienta, mají hodiny hiporehabilitace vliv i na zlepšení psychiky. Koně na ně působí uklidňujícím dojmem a na čas trávený na jejich hřbetě se těší více než na úmorné hodiny v tělocvičnách.
Návrh hodiny hipoterapie: Základem hiporehabilitace je klidný,hodný, pěčlivě připravený kůň, který bude dítěti vyhovovat. Přesný harmonogram hodiny záleží na jednotlivých dětech a stupni jejich postižení. Povinná výbava je volnější oblečení tak, aby byla zajištěna volnost jednotlivých pohybů. Helma a vesta pro ochranu jezdce. Také je vhodné s sebou přinést nějaké pamlsky pro koně. Klient může pomoct s přípravou koně (podle jeho dispozic). Následně začne hodina, kdy je dítě na hřbetě a kůň je veden vodičem. Dítě za pohybu koně cvičí jednotlivé cviky, které napomáhají rozvinutí jeho motoriky a také jsou na koňském hřbetě poměrně náročné. Na koňském hřbetě můžeme provádet jednoduché cviky jako například předklony, dotýkání se špiček nohou, ležení na zádech koně, sezení v kroku koně, postupem času přesun ke klusu, který je pro pacienta náročnějším pohybem.
Délka se liší podle schopností pacientů (od 20 minut po cca. 60 minut).Takto by měla lekce probíhat alespoň 1-2 krát týdně.
Pokud se tento program klientovi zalíbí a jeho zdravotní stav tomu dovolí, může pak přejít na parajezdectví, kde jedinec aktivně ovládá koně. Může se pak věnovat několika odvětvím jezdeckého sportu (paraparkur, paradrezura, paravoltiž). stejně jako zdraví jedinci. Avšak koně a jejich vybavení je přizpůsobeno tak, aby jej mohl ovládat i postižený jedinec. Za jednu hodinu jezdectví klient spálí přibližně 238 kalorií.
Stejně jako v každém sportu i zde je důležité, aby jezdectví klienta bavilo a „našel v něm své já“. Pokud se bude na hodiny těšit, má velmi dobře našplápnuto k pravidelné pohybové aktivitě. Pravidelnost je u pohybových aktivit velmi důležitým prvkem.
Mimo zmíněnou hiporehabilitaci by bylo také vhodné udržovat zdravý životní styl pomocí zdravé stravy a jejím správným dávkováním.
Takto bych doporučila plán k udržení případně snížení hmotnosti pacienta. Plán by se lišil podle schopností pacienta a druhu jeho postižení.
Mentální postižení
Mentální postižení můžeme rozdělit do několika skupin podle stupně mentálního postižení, které je měřené pomocí testů IQ, které vyvinul americký psycholog David Wechsler.
Mentální retardace
lehká mentální retardace středně těžká mentální retardace těžká mentální retardace hluboká mentální retardace
IQ 50 – 69 35 – 49 20 – 34 nižší než 20
Podle stupně mentálního postižení je nutné upravit složitost pohybové aktivity. Je také důležité brát na zřetel bezpečnost aktivity pro klienta, protože mentálně postižení jedinci mívají často doprovázející onemocnění – například: tělesné a smyslové vady, neurologické poruchy a epilepsii.
Návrh pohybové aktivity
Sporty vhodné pro mentálně postižené:
o atletika
o cyklistika
o florbal
o košíková
o lyžování
o plavání
o přespolní běh
o stolní tenis
o turistika
Mezi cvičení, která lze vykonávat z domova patří například cvičení s velkým míčem:
o cviky strečinkové a protahovací: (vhodné i pro nacvičování rovnováhy)
– protažení šíjového svalstva (sed na míči – úklony hlavy do stran, směrem k rameni, pohled přes rameno)
– protažení svalů zadní strany paže (sed na míči – držení horní končetiny ve vzpažení a pokrčení za hlavou v oblasti lokte – tlačit do zadu)
– protažení ohýbačů svalů prstů, svalů předloktí a paží (stoj za míčem, mírné pokrčení v kolenních kloubech, horní končetiny opřené o míč – prsty směřují k tělu)
– protažení bočních svalů trupu (sed na míči – jedna horní končetina vzpažená, úklony trupu do strany druhé ruky – položené na stehně)
– protažení předních svalů trupu (leh na míči, natažení končetin v kolenních kloubech, horní končetiny ve vzpažení)
– protažení zádových svalů (sed na míči, páteř je vyhrbená a horní končetiny jsou natažené dopředu)
o po strečinkových cvicích:
– zkracovačky na míči – leh na míči, kolena jsou ohnutá v pravém úhlu, zkracovačky jsou prováděny pomalu a pravidelně
– zvedání míče nohama – leh na zádech, vezmeme míč mezi nohy, pomalu zvedáme a pokládáme míč
– zvedání míče nohama – leh na boku, hlava podložená rukou, pomalu zvedáme a pokládáme míč
– zvedání pánve – leh na zádech, nohy položené na míči, kolena v extenzi, pomalu zvedáme a pokládáme pánev
– zvedání rukou – (pozor na kardiovaskulární onemocnění, kterým mentálně postižení – například osoby s downovým syndromem, trpí častěji) lokty jsou ohnuty v pravém úhlu, špičky prstů směřují nahoru – ruce zvedáme nahoru a postupně narovnáváme v loktech, poté se pomalu vracíme do původní polohy
Cvičení v bazénu:
o běh ve vodě
o skoky ve vodě
o osmičky – ruce jsou ve vzpažení, postupem pohybu dojde až k předpažení
o kroužení dolní končetinou – postupně oběma směry
o předpažování horních končetin pod vodou
o podkopávání a zakopávání dolní končetiny
o kroužení trupem
Mezi další cvičení vhodné pro mentálně postižené patří například i tanec.
Vzor jídelníčku
Navrhla jsem jídelníček pro ženu s mentálním postižením ve věku 25 let a vážící 70 kg, která má lehkou práci. Její denní spotřeba by měla být přibližně 8500 kJ po dosažení vytyčené váhy, do té doby by měl být o něco nižší.
o snídaně: nízkotučné mléko – 160 kJ/100ml, ovesné vločky – 1480 kJ/100g, ovoce (například: kiwi – 210 kJ/100g, jahody – 180 kJ/ 100g, borůvky – 280 kJ/100g)
o svačina: banán – 400 kJ/100g
o oběd: rybí filé – 300 kJ/100g, s fazolkami – 321 kJ/100g a vařenými bramborami 183 kJ/100g
o druhá svačina: nízkotučný kefír 164 kJ/100ml
o večeře: celozrnný chléb – 860 kJ/100g, s kuřecí šunkou – 410 kJ/100g
Návrh pohybovej aktivity pre pacienta s mentálnym postihnutím
V mojej seminárnej práci sa budem zaoberať návrhmi pohybových aktivít pre mentálne postihnutých jedincov, ktoré by mali pomôcť udržať si telesnú hmotnosť prípadne napomôcť k jej redukcii.
Pohybové aktivity ako také nemajú blahodarný vplyv len na hmotnosť jedinca, pomáhajú aj spoločenskej adaptabilite, vytváraniu nových vzťahov, sebarealizácii, bezprostrednému vnímaniu, zlepšujú pozornosť, pamäť jedinca, obrazotvornosť, predstavivosť, myslenie a reč. Samozrejme nehovorím tu len o športe, je mnoho iných aktivít, ktoré môžu zlepšiť kvalitu života mentálne postihnutých jedincov ako napríklad záhradkarčenie, prechádzky so psom, turistika, tvorivé dielne a podobne. Treba ale prihliadať na rôzne stupne mentálneho postihnutia. Nie všetky aktivity sú adekvátnym riešením. Ďalej je nutné zmieniť, že prácu s mentálne postihnutými jedincami by mali vykonávať ľudia s ľudským citom pre flexibilné a kreatívne riešenie jednotlivých interaktívnych situácii. Je nutná teoretická znalosť tématu.
Mentálna retardácia je vrodené postihnutie rozumových schopností. Jedinci nie sú schopný porozumieť svojmu okoliu a v požadovanej miere sa prispôsobiť. Preto je správna komunikácia nesmierne dôležitá. Nejde len o komunikáciu ako takú. Je to medziľudská interakcia, ktorá je základným procesom zdeľovania a prijímania informácií. Ak zvládneme viesť obojstrannú adekvátnu komunikáciu s osobou s mentálnym postihnutím, máme napoly vyhrané.
Pre svoju seminárnu prácu som zvolila modelového pacienta s ľahkým mentálnym postihnutím. Zvolila by som kombináciu viacerých pohybových aktivít a to konkrétne záhradkárstvo, plávanie, turistiku so psom či bez neho, kŕmenie kačiek.
Záhradkárstvo je podľa môjho názoru ideálnym riešením v prijateľnom počasí. Čerstvý vzduch a nie priveľmi náročná práca spojená s rozvojom estetického cítenia a dobrého pocitu z niečoho nového, čo dokázal pacient vytvoriť sám. Rozvoj dovedností, vnímania prírody, obrazotvornosti či predstavivosti je predsa žiadaný okrem udržania či redukcie obezity.
Každý má rád vodu a má ju rád aj môj modelový pacient. Preto navštevovanie bazénu a cvičenie vo vode je veľmi intenzívne využívanou aktivitou. Pacienta s obezitou voda nadľahčuje a teda umožňuje cviky, ktoré by inak nemuseli byť možné.
Turistika a opäť príroda. Je samozrejme nutné voliť nenáročné trasy, ktoré bude pacient zvládať. Pri prílišnej náročnosti by z toho sám nemusel pociťovať radosť a našou úlohou je predsa spojiť užitočné s príjemným. Správnym spoločníkom, či už na túru alebo na obyčajnú vychádzku do parku je pes.
Ako poslednú možnosť by som uviedla kačenky. Nieto krajšej aktivity ako prechádzať sa popri rieke a kŕmiť kačky suchým chlebom. Som presvedčená, že by sa to pacientovi s mentálnou retardáciou náramne páčilo.
S vyššie popísaným programom by obézny pacient s mentálnou retardáciou pravdepodobne neschudol ale ani by nepribral. Okrem udržania si váhy by bol tento plán prínosom hlavne psychickým.
Návrh pohybových aktivit pro pacienta s mentálním postižením
Aktivity, především ty pohybové, jsou pro každého člověka velmi důležité. Nejen proto, že si při nich můžeme odpočinout od práce, ale také například podporují zdravý životní styl. Pro lidi s mentálním postižením rovněž představují esenciální součást života i výchovně-vzdělávacího procesu. Rozvíjejí vnímání, pozornost, paměť, myšlení, řeč i představivost. Výběr aktivity pro člověka s mentálním postižením závisí na mnoha faktorech. Důležitou roli hrají věk a stupeň postižení. Jako modelovou situaci pro stanovení vhodných aktivit jsem si vybrala pacientku ve věku 10 let s lehkým stupněm mentálního postižení.
Jednou z aktivit, kterou bych navrhla pro dítě s mentálním postižením je hipoterapie. Jde o způsob terapie, která využívá hybných fyziologických impulsů koně k pohybové léčbě pacienta. Při střídavém, rytmickém a cyklicky se opakujícím pohybu koně se zapojují a stimulují všechny svaly pacienta. Jedinec se nejprve učí vnímat pohyby koně, postupně se může přidávat i provádění různých cviků zaměřených na podporu správného držení těla a koordinace pohybu. Tato aktivita má vliv nejen na zlepšování koordinace motoriky, ale také příznivě působí na psychiku pacienta. Prostřednictvím vnímání pohybů koně mezi pacientem a koněm vzniká psychický vztah, který napomáhá ke zvyšování sebevědomí pacienta a následnému aktivnímu podílení se na terapii.
Další možnou aktivitou pro dítě s lehkou mentální retardací je plavání a ostatní vodní aktivity. Způsobů jak pracovat s mentálně postiženými ve vodě je mnoho. Dají se využít různé pomůcky, jako jsou desky, pásy nebo zvedáky. S pacientem můžeme provádět méně náročná cvičení nebo se můžeme zaměřit na samotné plavání. V takových případech je nejvhodnější pacienta nejprve naučit plavat prsa. Přínosem po fyzické stránce je zvyšování nízké úrovně svalové síly i zlepšování koordinace a motoriky. Dochází také k odlehčení pohybového aparátu a k všestranné a rovnoměrné zátěži svalstva. Vedle těchto účinků působí pohyb ve vodě i na psychiku pacientů, protože jim pohyb ve vodě přináší radost.
Při výběru vhodných aktivit pro jedince je zásadní, abychom vždy zohlednili řadu kritérií, jako je věk, míra intelektu, pohybové schopnosti, osobnost jedince a další. To platí jak u lidí zdravých, tak u lidí s různými typy disabilit, ať už fyzickými, psychickými nebo lidí s poruchami intelektu. Pro mentálně postižené jsou aktivity obzvlášť důležité, protože jejich provádění zlepšuje, mimo jiné, i kognitivní funkce jedince, což je nápomocné při procesu reedukace či rehabilitace.
Pohybové aktivity pro děti s mentálním postižením za účelem redukce/udržení tělesné hmotnosti
Pro svoji práci jsem si zvolila téma práce s dětmi. V následujícím textu navrhnu nějaká základní doporučení pro práci s dětmi a nápady na hry. Nejdůležitějším bodem celé práce je umět děti motivovat a právě zde můžeme vidět první úskalí. Pro mentálně postižené děti je často jedinou motivací nějaký druh pochutiny, jako bonbón nebo lízátko, což by bylo samozřejmě kontraproduktivní. Dalším úskalím je, že nemůžeme s dětmi cvičit dlouho, protože snadno ztratí pozornost. Cvičení by tedy měla být krátká a jednoduchá. Je velice dobré je doplnit nějakou písničkou či básničkou.
Jednoduchou jednorázovou aktivitou je například procházka, avšak vždy musíme nejprve dítě navnadit na nějaký cíl. Můžeme se jít podívat na koně, ovce nebo můžeme jít nakrmit kachny. Pokud budeme pracovat se skupinkou dětí, které dochází pravidelně na kroužek, je dobré si vytvořit nějaké rituály, které budeme opakovat při každé hodině. Zde jsou nějaké konkrétní návrhy na aktivity. Po příchodu dětí je důležité se pozdravit. Posadíme s s dětmi do kruhu na polštářky a všichni se pozdravíme, můžeme pozdravit i sluníčko, oblohu, kytičky atd… Po pozdravu se rozhýbeme, nejlépe nějakou lehkou taneční choreografií, jako je např. hlava-ramena-kolena-palce. Účelné je také pokud si děti hrají na „babu“. Hodiny můžeme mít i tématicky orientované (vítání jara, Vánoce, co děláme o prázdninách) a podle daného tématu potom volíme aktivity. Je dobré naučit děti postupně pár základních tanečních choreografií, které s nimi každou hodinu opakujeme.
Další aktivitou, která je pro děti zajímavá je tzv. „opičí dráha“. Lze využít skládací tunely, molitanové kostky, lavičky. Další oblíbenou aktivitou je hra s padákem, avšak tato aktivita vyžaduje alespoň dvě dospělé osoby, které budou hry s padákem řídit. Děti mohou na pokyny dospělé osoby na střídačku lézt pod padák a opět ven, házet na padák míčky nebo je kutálet pod zvednutým padákem. Tím se dostávám k dalšímu bodu – hrám s míčem. Děti můžou míče házet do obručí, což podporuje i jejich motoriku. V létě lze hrát vodní bitvy s balónky naplněnými vodou.
Veškerá cvičení je důležité prokládat básničkami, písničkami, povídáním. Na konci se opět rozloučíme a můžeme děti i nějakým způsobem odměnit. Odměny můžeme praktikovat s pomocí kartiček, do kterých dáme za každou hodinu dětem jedno razítko. Na konci posledního cvičení dáme dětem nějakou malou odměnu výměnou za vyplněné kartičky.
Nejdůležitější je ale vždy volit obtížnost cvičení adekvátně vůči stupni mentálního postižení jedince případně skupiny. Pokud se ve skupině osob s lehkým mentálním postižením nachází jedna či dvě osoby s těžší formou postižení, je dobré mít k ruce asistenta, který těmto dětem bude pomáhat. Průběh hodiny tedy nebude narušen.
Zdravotní cvičení pro dětského pacienta s mentálním postižením
Za cíl mé seminární práce jsem si zvolila navrhnout vhodnou pohybovou aktivitu pro dětského pacienta s mentálním postižením, která bude zaměřená na udržení stabilní hmotnosti a zamezení vzniku nadváhy. S daným cvičebním plánem by měli být obeznámení i rodiče, protože je důležité dodržovat pravidelnost a dítě motivovat, což by mělo postupně vést k zařazení cvičebního plánu do každodenního režimu dítěte.
U mentálně postižených dětí se objevují některé zvláštnosti v pohybových projevech, se kterými musíme počítat a být s nimi obeznámeni. Časté bývá nesprávné držení těla, nejistá a disharmonická chůze doprovázená celkovou pohybovou neobratností. Pohyby jsou nekoordinované, někdy převládá nadměrná pohyblivost nebo až pohybový neklid. U některých se zase objevuje celková pomalost, ochablost či pohybové stereotypy. Napodobování je proto nepřesné a problémem se stává tak spojování jednotlivých pohybů v celky.
Z tohoto důvodu je za jedno z nejvhodnějších cvičení pro mentálně postižené děti s různými mírami postižení považováno zdravotní cvičení podobné termínu kondiční gymnastika. Součástí jsou cvičení zaměřená na posílení, protažení, posílení pohybové koordinace a uvolnění jednotlivých svalových skupin.
Stručně sestavený cvičební plán s prvky kondiční gymnastiky jsem rozdělila do celkem tří cvičebních celků.
Cvičební celek č. 1: cvičení s gymnastickým míčem
– skákání na míči, obě nohy pevně na zemi, ruce rozpažené – „pružení“
– skákání na míči, střídavě jedna noha na zemi a druhá ve vzduchu
– kroužení pánví na míči
– kutálení se přes míč ze strany na stranu, ruce rozpažené, udržování rovnováhy
– nohy opřené na míči, ruce podepřené na zemi – „most“ – kutálení míče pomocí „chůze rukama“
– nohy podepřené na míči, leh na zádech, zvedání pánve, ruce na zemi
– kroužení s míčem, natažené ruce vytváří tlak
– dřepy s míčem v natažených rukou
Cvičební celek č. 2: protažení na podložce (každý cvik opakovat 10-15 krát)
• leh na břiše
– nohy pokrčené v kolenou a oběma nohama se střídavě dotýkáme hýždí
– hlava položená na podložce, ruce za hlavu a postupně zvedáme jak hlavu s rukama, tak horní část hrudníku od podložky
– hlava podložená rukama na podložce, nohy jsou roztažené, při výdechu zvedáme hlavu i s rukama od podložky, bedra pevně na podložce
– leh na břiše, střídavé natahování rukou nad hlavu
– ruce sepnuté pod čelem, postupně střídavě zanožujeme nataženou nohu, hlavní jsou pohyby v kyčelním kloubu
• leh na zádech
– pokrčit nohy v kolenou, s výdechem zvedáme pánev
– ruce rozpažit, kolena pokrčit, plosky nohou na podložce a s výdechem kolena sesunout na jednu stranu a zase na druhou – bedra po celou dobu tisknout k podložce
– pokrčit nohy v kolenou, plosky nohou na podložce, s výdechem uchopit střídavě jedno a druhé koleno a rukama přiblížit k hrudníku, současně přiblížit hlavu ke kolenu
– pokrčit nohy v kolenou, s výdechem kolena k břichu, provádíme pohyb jako při jízdě na kole
ruce při těle, střídavě přitahujeme špičky k bérci
• Cvičební celek č. 3: cvičení na zpevnění těla
• leh na zádech
– ruce vzpažit, míč držet pevně oběma rukama, zpevnit celé tělo – „prkno“
– ručkování ze vzporu stojmo do vzporu ležmo – „střecha“
– vzpor ležmo, druhý cvičící uchopí nohy a dítě chodí po rukách ve vzporu ležmo směrem vpřed – „trakaře“
– hlava nad podložku v prodloužení trupu a přitisknutá k hrudníku, ruce i nohy natáhnout a napnout, bedra tisknout k podložce – „miska“ – vydržet na 4 doby a opakovat
Cvičební celky bych doporučovala cvičit střídavě a vždy před i po cvičení neopomenout důkladné 5-10 minutové protažení. Jeden cvičební celek by měl odpovídat 20-30 aktivně odcvičeným minutám. Je důležité dítěti v průběhu cvičení poskytnout oporu a zejména při cvičení s gymnastickým míčem napomáhat s udržováním rovnováhy.
Udržení váhy pro mentálně postiženého člověka
Pro udržení tělesné hmotnosti je třeba si všímat jak pohybové aktivity, tak samozřejmě i stravy. Lidé s mentálním postižením (uvažujme lehké mentální postižení) můžeme přirovnat k dětem, nelze po nich vyžadovat například zapisování si jídel do kalorických tabulek a skládat si vlastní jídla podle individuálních potřeb. Obdobně je nepošleme do posilovny nebo rovnou na bruslařskou dráhu.
Z mých osobních zkušeností, kdy jsem jako instruktorka pomáhala dětem s návratem k pohybovým činnostem se mi osvědčila hipoterapie. Hipoterapie je fyzioterapeutická metoda využívající jako pomůcku speciálně připraveného koně, konkrétně pohybu jeho hřbetu v kroku. Tento pohyb je střídavý, rytmicky a cyklicky se opakuje. Od tohoto tempa v kroku se dále přejde do tělesně namáhavějších temp, většinou do klusu. V obou případech osoba vykonává aktivní pohyb k udržení koně v chůzi, s čímž mu pomáhá instruktor.
Další, méně finančně nákladnou možností, jsem našla tábory speciálně pro mentálně postižené dospívající a děti. V rámci denních aktivit účastníci hrají hry, tudíž si vlastně ani neuvědomují, že jsou aktivní. Her je nepřeberné množství od jednoduchých, například hraní na babu, mrazíka, po složitější, například bojovky, hledání nápovědí apod. Ve skupině si mohou házet míček a pokoušet se házet si co nejdéle bez přerušení. Není tolik důležité, jaká hra se hraje, hlavně že se účastníci hýbají a dokážou se hrou udržet tempo.
Rozumnou cestou je „posilování“ na gymnastickém míči, kdy se osoba mírně pohybuje a vychyluje své těžiště, následně opět hledá stabilní pozici. Cvičení na míči také posiluje střed těla, které mívá většina populace ochablé. Pokud se bojí takovéto aktivity, může si postupně protahovat celé tělo nebo zkusit lehčí pozice v józe, tzv. asány.
Oblíbenou činností je tanec. S příjemnou hudbu se člověk pohybuje už sám od sebe, není potřeba speciálního náčiní ani prostory. Buď může tancovat doma nebo najít nejbližší místo, kde se „neprofesionální“ tancování pořádá veřejně. Věřím, že v místech, kde bydlí více mentálně postižených lidí by se dali otevřít lekce pro tyto jedince, aby se jim určil čas, což znamená, že by aktivita měla nějaký řád a byli by „pod tlakem“ s touto činností nepokračovat.
Vynikající pohybovou a zároveň relaxační aktivitou je plavání. Mírně se nám zvedá tepová frekvence, spalujeme více kalorií, zlepšuje se nám držení těla a také se nám uvolňuje páteř, kterou namáháme zejména nevhodným sezením a špatným držením těla.
Vhodnou motivací přimějeme jedince snáze k činnostem. S vidinou odměny se budou na aktivitu těšit a nebude jim už jen myšlenka na další opakování připadat nepříjemná. Odměnou může být jeho jiná oblíbená činnost, dívaní na oblíbený pořad nebo hraní na počítači.
Pokud bychom tuto cestu spojili ještě s vyváženým jídelníčkem, neměla by nastat potíž v udržení si tělesné hmotnosti. V případě redukce by se vypočítal lehký kalorický deficit a poté by se nová tělesná váha udržovala.
Pohybové aktivity a pravidla pro sestavení vyváženého jídelníčku pro předškolní děti s mentálním postižením
Ve své seminární práci bych ráda rozebrala problematiku týkající se pohybové aktivity, která pomůže mentálně postiženým v prevenci před vznikem obezity, zlepšit fyzickou kondici a zapojit se do skupinové aktivity. Také bych ráda zmínila pár zásad zdravé výživy, které by měli pomoci při sestavování vyváženého jídelníčku. Jako cílovou skupinu jsem si vybrala děti předškolního věku s lehkým mentálním postižením, kteří mají 69-50 bodů inteligenčního kvocientu. Komunikace musí být založena na jednoduchém výkladu, právě proto jsem vybrala pohybové aktivity, které nejsou příliš složité a mohou se aplikovat při pohybových, volnočasových či relaxačních aktivitách pro mentálně postižené.
Mezi pohybové aktivity pro mentálně postižené děti bych zařadila tanec, který lze zábavnou formou spojit s výtvarnou činností. V rámci výtvarné výchovy si děti připraví masky svých oblíbených pohádkových postav a poté si v nich mohou zatancovat s ostatními dětmi. Mentálně postižení většinou postrádají smysl pro rytmus a neudrží stálé tempo pohybu, proto bych děti nezatěžovala příliš složitými kombinacemi pohybů. Dále bych zařadila dechová relaxační cvičení, jako například cvičení správného nádechu a výdechu s využitím různých metodických pomůcek (např. při výdechu zařadit hru „hraní na včeličky“), nebo je spojila s hrou (např. foukání balónku před sebou po předem vyznačené dráze, hraní na flétnu atd..). Co se týče sportu, tak bez omezení se může zařadit turistika, která je pro děti s mentálním postižením velmi vhodná i z hlediska výuky (např. procházky do lesa za účelem poznávání stromů, zvířat ..). Dále můžeme zařadit i plavání, nebo lehkou atletiku ( běhy pro krátké trati, překážkové dráhy, skoky do výšky, skoky do dálky).
Pro sestavování vyváženého jídelníčku je důležité dodržování denních doporučených dávek živin a energií. Děti od 4 do 7 let by měly za den přijmout: 5800 až 6400 kJ, 15-17 g bílkovin,
45-50g tuků a 177-188g sacharidů. U děti tohoto věku je důležité dbát na to, aby přijímali kvalitní rostlinné tuky a v menší míře potom tuky živočišné. Významnou roli v dětském jídelníčku hrají bílkoviny, které podporují správný růst a vývoj organismu a měli bychom je doplňovat v podobě masa, mléka a mléčných výrobků a v neposlední řadě vajec a luštěnin. Důležité jsou i sacharidy, které jsou pro děti zdrojem energie, ale měli bychom si dát pozor na monosacharidy a to především v podobě rafinovaných cukrů. Pravidelný příjem ovoce a zeleniny zabezpečí přísun vitamínů a vlákniny, což jsou nedílné složky zdravého stravování. Správné stravovací návyky by měli být dítěti předkládány už v útlém věku, aby si je osvojilo co nejdříve a bylo schopné se zdravě stravovat i nadále.
Spojení pravidelného a zdravého stravování s vhodnou pohybovou aktivitou je základem zdravého životního stylu, prevencí proti obezitě a tím i předcházení civilizačních chorob.
NÁVRH POHYBOVÉ AKTIVITY PRO PACIENTA S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM
V této seminární práci se budu věnovat návrhu cvičení pro mentálně postižené děti
za účelem redukce váhy a rozvoje fyzických zdatností. Náplň mého navrhovaného tréninku se skládá z fyzické aktivity spolu se vzdělávacími prvky a relaxací. Tyto prvky by se měli navzájem prolínat, tak abychom udrželi plnou pozornost všech zúčastněných.
Hodina by začala rozpohybováním těla a zahřátím svalů a to hrou „Na balónky“. Nejprve se určí dvě důležité role: jehla a pumpička. Ostatní představují balónky. Hra spočívá v tom, že představitel jehly chytá balónky. Pokud se jehla dotkne balónku, tak balónek jakoby praskne a představitel balónku musí udělat dřep. Ve dřepu čeká do té doby, než k němu přiběhne představitel pumpičky. Pokud pumpička doběhne k prasklému balónku, který setrvává ve dřepu, může se pokusit o jeho vysvobození a to tak, že udělá u prasklého balónku pět dřepů. Tímto způsobem je tedy balónek zachráněn a znovu nafouknut a představitel balónku se může znovu zúčastnit hry.
Po zahřátí svalů následuje protažení, které obohacujeme vzdělávacími prvky. Ruce dáme nad hlavu a snažíme se vytahovat co nevýše, jako kdybychom chtěli utrhnout něco
ze stromu. Během cvičení každé dítě řekne, jaké ovoce může nebo právě utrhlo ze stromu a jakou barvu toto ovoce má. Následují krouživé pohyby hlavy, rukou, trupu. Poté si všichni dřepnou a zahrají si na „kačenky“, kdy musí obejít jedno kolečko a vrátit se na své místo. Dále si všichni sednou na zem, dají si nohy před sebe a snaží se dosáhnout špiček, pokud se tak někomu podaří, je náležitě odměněn pochvalou.
Tělo je zahřáté a je čas na další hru. Děti mají za úkol vytvořit skupinky po třech a určit, jaké zvířátko budou představovat. Pokud úkol splní, tak opět následuje pochvala. Postaví se dva kužely, které děti budou muset při hře obíhat. Jednotlivé skupinky se rozmístí do prostoru a čekají, než uslyší svoje zvířátko. Pokud se tak stane, tak jejich úkolem je odpovědět zvukem, který dané zvířátko vydává a potom oběhnout oba kužele a vrátit se zpět na své místo.
Na konci hodiny si zaslouží děti cvičení v podobě odpočinku. Lehnou si na zem na břicho a budou si představovat, že se právě nachází v bazénu a snaží se plavat. Vyučující se pokusí dětem slovy dané vodní prostředí přiblížit a obohacuje tak toto cvičení příjemnou atmosférou. Úkolem však je, aby se děti nedotýkali rukami ani nohami země a vydrželi tak plavat
po nějakou dobu. Pokud však někdo poruší pravidla, tak se může dostat do problémů a jakoby se utopit. Motivujeme tak děti vydržet plavat co nejdéle a při tom během tohoto zábavného cvičení děti posilují i zádové svaly.
V dnešní době je důležité udržovat děti u sportu a snažit se tak nejen redukovat tělesnou hmotnost, ale také je rozvíjet ve fyzické zdatnosti. Mentálně postižené děti jsou otevřené kreativním věcem, a tak tu zde nejsou vymezené hranice a nápaditosti se meze nekladou. Důležité však je děti chválit a motivovat je k lepším výkonům. Pokud se jim něco ale zrovna nepodaří, je důležité jim dát najevo, že snaha se také cení a na všem je vždy potřeba pracovat.
NÁVRH POHYBOVÉ AKTIVITY PRO PACIENTA S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM
Náplní mé seminární práce jsou vybrané volnočasové aktivity pro pacienta s mentálním postižením. Jako u zdravých jedinců i u pacientů se sníženým intelektem, sníženou schopností orientovat se v životě a s nedostatkem adaptivního chování tvoří volný čas podstatnou část dne. Pokud by mu nebyla věnována pozornost například ze strany rodičů, dobrovolníků nebo terapeutů, klienti by se zdržovali sociálního života a zakrňovali by doma. Obdobně jako mladí lidé v dnešní době by zůstávali u počítačů či sedavých aktivit s minimálním pohybem a vedlo by to k nárůstu hmotnosti a zhoršování zdravotního stavu. Považuji to za zvláště akutní v případech vrozených syndromů, jež se pojí s nadváhou či náchylností k obezitě. Disabilitám se dnes ovšem přizpůsobuje čím dál tím více sportů i pohybových aktivit. Možnosti jsou široké. Aby byla aktivita skutečně efektivní při udržení či redukci váhy, je zapotřebí, aby si klient zvolil takovou zálibu, která ho bude bavit, těšit, případně naplňovat.
Mezi volnočasové aktivity pro mentálně postižené patří kromě tělovýchovných a sportovních aktivit i veškeré aktivity založené na pohybu. I když bychom měli apelovat na činnosti sportovně založené, musíme respektovat, že si mnozí vybírají právě činnost obecně pohybovou, jako je zahrádkaření či vycházky se psem. Mentálně znevýhodněný pacient potřebuje aktivitu snadno pochopitelnou, nenáročnou na pravidla. Případně, jedná-li se o dítě či o méně samostatného jedince, je zapotřebí někoho, kdo by zorganizoval plán pro volný čas. V prvé řadě bych ráda zmínila Český svaz mentálně postižených sportovců, který se aktivně podílí na vedení širokého rozsahu sportů a tréninkových jednotek pro lidi s mentálním postižením. V návaznosti na to se s jednotlivými týmy účastní i zápasů či turnajů. Florbal pro mentálně postižené se dynamicky vyvíjí a je velice populární. Důraz je kladen na herní činnosti jednotlivce a zaměření (soustředění) na jednu danou činnost. V klasickém florbale je zapotřebí komplexního myšlení, aby se jedinec soustředil na míček, na to kde má volného spoluhráče pro přihrávku a na to, aby se trefil do branky. K tomu bývá nutné ještě ohlídat jiné protihráče, a proto je lepší hru pro mentálně znevýhodněné jedince zjednodušit. Stačí, když hráč zvládne udržet míček na hokejce a vystřelí směrem na branku. Časem se dostane i k občasné přihrávce na spoluhráče. Procvičuje tak kromě koordinace nohou a hokejky i myšlení. Podstatný je rychlý běh neboli sprint. Zároveň musí hráči vydržet určitou dobu na hřišti, což si žádá kondici. Jestliže se bude pacient věnovat florbalu pravidelně, dokáže si potřebnou kondici vybudovat. Pohyb na hřišti je vhodnou prevencí nárůstu hmotnosti. Kromě toho posílí svaly horních končetin, jež se aktivně zapojí při práci s míčkem. I u mentálně znevýhodněných jedinců je potřeba cvičit práci s hokejkou, která může trvat poněkud déle. Speciální tým ovšem nemůžeme stresovat myšlenkou, že jde o vítězství. Členy bychom měli vézt k tomu, aby je to bavilo a aby se těšili z účasti, jež je hlavním cílem. Poté je to bude skutečně bavit a dostaví se lepší výkony. Pokud mezi pacientovy oblíbené aktivity nepatří činnosti či sporty spojené s během, může zvolit naprosto jakoukoliv aktivitu založenou na pohybu, jak jsem se zmínila výše. Chůze je obecně považována za nejzdravější sport, prostřednictvím kterého se dobře spalují kalorie a energie je vydávána pozvolna. Záleží na tom, kolik času věnujeme absolvování zvolené cesty. Dává-li pacient přednost chůzi pomalejší, při níž může věnovat pozornost podnětům kolem sebe, doporučila bych procházku spojenou se sběrem hub. V zájmu bezpečnosti bych doporučila, aby klient nechodil na houby sám, ale aby měl s sebou doprovod, který se bude dobře orientovat v lese a v přírodě, aby nedošlo ke ztrátě během cesty a případně aby nedošlo k pozření jedovaté houby či rostliny pacientem. Jestliže se jedinec radši věnuje chůzi svižnější nebo dává přednost obtížnějšímu terénu, může se účastnit turistických cest, které mimo jiné pořádá též Český svaz mentálně postižených sportovců.
Díky výše zmíněným volnočasovým aktivitám dokáží mentálně postižení udržet či zlepšit svoji kondici, zhubnout a dosáhnout cílů, jakými jsou úspěšné góly do branky, nalezení jednotlivých hub (dle možností případně rozlišení mezi jedlou a nejedlou), dorazit do cílové destinace dle plánu turistické trasy, a následně obdržet vytouženou odměnu v podobě medaile, oblíbeného houbového pokrmu nebo prohlídky kulturní památky a jiných míst v závěru turistiky. Pacient se tak bude cítit lépe fyzicky, ale i psychicky a bude mít opravdový pocit dobře odvedené práce.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Ve své seminární práci jsem se zaměřila na návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením, tak aby udržel svoji hmotnost.
Pro uskutečnění pohybové aktivity u člověka s mentálním postižením je důležité si uvědomit, že je nutné přizpůsobit průběh hodiny jeho chápání.
Jako jednu z nejdůležitějších věcí vidím nutnost udržet pacienta aktivního a tím soběstačného. Jako bonus je pro obě zúčastněné strany – terapeuta cvičitele a postiženého cvičence radost z lekcí a zlepšování provedení cviků.
Pro mentálně postiženého člověka je možností cvičit individuálně nebo ve skupině. Cvičení ve skupině, které jsem si vyprala umožňuje i určitou socializaci postiženého. Pro terapeuta cvičitele je důležité, aby byl seznámen s jednotlivými cvičenci nejen po stránce zdatnosti, ale hlavně co se týká jejich onemocnění, např. vyvarování se situací zvyšujících agresi či naopak najít způsob, jak například autistického cvičence zapojit do cvičební lekce. Terapeut/cvičitel musí najít způsob, jak přistupovat k cvičencům tak, aby byli schopni zvládnout a pochopit jednoduché povely při hodině. Lekce cvičení musí být koncipována jako snadno srozumitelná, jednoduchá a názorná.
Návrh lekce pro skupinu různě mentálně postižených klientů:
Pomůcky: overball, velký rehabilitační balón, lehké šátky, magnetofon, podložky na cvičení, ručníky
Cíl hodiny: protáhnout a posílit těla každého zúčastněného cvičence, v rámci jeho možností, zlepšování koordinace, orientace v prostoru
Zahřátí 5 minut: Dnes máme krásný jarní den, slunce svítí, ukážeme si sluníčko – krouživé pohyby paženi ve stoji, jarní déšť – rozhýbání prstů, létají již včely a čmeláci: všichni bzučí, může foukat i vítr: všichni foukají: málo, středně a více do šátku, drží ho za cípy a fouká do něj sám.
Vlastní část cvičební hodiny ca 20 minut: Jedeme na výlet na kole: leží na zemi a šlapou na kole: pomalu nebo rychle.
Zahrajeme si hru s míči: cvičitelka hází na jednotlivé cvičence overballem, ti se pokoušejí chytat, nakonec mají všichni míč a hází ho zpět k procházecí cvičitelce do koše.
Nácvik koordinace: – cvičenci si lehnou na balon n břicho a zkouší zapérovat případně je drží cvičitelka či asistent případně leží na zádech a zkouší nadhazovat míč nad tělo a chytat ho.
Protažení stehen: – turecký sed a hra na letadlo, zkouší se naklánět ze strany na stranu s roztaženými pažemi.
Posílení paží: – střídavě mává ručníkem na letadlo pravou a levou rukou, stále sedí v tureckém sedu.
Protažení zad a posílení: kolíbka na zádech na optimistickou a veselou hudbu.
Zklidnění a relaxace 5 minut: cvičitelka zapne v magnetofonu uklidňující relaxační hudbu: hra na hada: leh na zádech, vzpažení a protažení, lze i syčet a posílit dech, kroužení chodidly a dlaněmi– zaháníme zvědavé mouchy a mravence na chodidlech, dlaních.
Cviky se většinou musí opakovat více lekcí, aby si cvičenci zafixovali pohyby, provedení cviku, naučili se ho. Cvičitel většinou i ve skupině musí přistupovat ke každému individuálně, dle jednotlivého onemocnění a postižení. Musí často i improvizovat, být kreativní.
Lidé s mentálním postižení se musí a chtějí hýbat mnohdy i víc, než zdravý člověk, potřebují vybít energii spřaženou s jejich onemocněním, najít činnost dávající jim denní řád, činnost, která je udrží dlouho soběstačné a zabrání komplikacím spojeným s případnou obezitou či nadváhou. Nejlépe je zapojit cvičební aktivitu denně.
Aktivit pro mentálně postižené je celá řada, je však nutné individuálního posouzení vhodnosti a zájmu jednotlivce, najít činnost, která ho baví a naplňuje ho. Může se jednat o plavání či pobyt ve vodě s pomůckami či za pomocí asistenta, práci na zahradě, taneční terapii pro chodící postižené, hippoterapii či canisterapii. Pro více zdatné jedince je dokonce možné se zúčastnit i atletických soutěží v jednotlivých disciplínách.
Důležité pro mentálně postiženého obézního pacienta jsou nejenom sportovní aktivity, ale i dodržování stravovacího režimu, který taktéž řeší asistenti či jiný personál nebo rodinné příslušníci. Je třeba dodržovat 5 denních dávek jídla: snídaně by měla zahrnovat 20-25 % celkového energetického příjmu, dále přesnídávka 10 %, oběd 30-35 %, svačina 10% a večeře 20-30 %. Je vhodné přidat ovoce a zeleninu ke každému denní mu jídlu, dodržovat pitný režim: nejlépe pít čistou vodu, neslazený čaj.
Lidé s mentálním postižením mají svůj svět a je třeba jim jejich nelehký osud ulehčit a umožnit jim kvalitně prožít a žít život, pokud je to v rámci našich možností.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižení
Hodiny plavání pro osoby s mentálním postižením
Plavání představuje velmi vhodnou metodu fyzické aktivity pro osoby s mentálním či jiným postižením. Efekt plavání není pouze na úrovni fyzické, to znamená posilnění svalových skupin, či rehabilitace skeletálních anomálií, ale také se jedná o významný socializační prostředek, neboť pacient komunikuje se svým osobním „instruktorem“ a ostatními členy skupiny. Nespornou výhodou výcviku ve vodě je i fakt, že ho jsou schopni zvládnout i pacienti se závažnějším fyzickým postižením.
Hodina by měla začít úvodním seznámením s prostorem bazénu a navázáním vztahu plavce se svým instruktorem. Je nezbytné, aby plavec měl ve svého instruktora naprostou důvěru, proto je nesmírně důležitá komunikace mezi nimi. Pak by následoval vstup do bazénu, který by neměl plavce nijak traumatizovat, proto by na něj měl mít plavec dostatek času a měl by být maximálně podporován ze strany instruktora. Samotný program začíná v mělčí části bazénu, kde se nejprve plavci aklimatizují různými hrami s balónky, či jednoduchými tanečními pohyby v kruhu. Pak se přistupuje k nácviku dechu. Pro trénink správného výdechu je možné využít sfoukávání svíčky nebo foukání do balónku. Následně lze přistoupit k nádechu nad hladinou a vydechování bublinek pod hladinou. Po zvládnutí dechu přichází na řadu splývání na zádech, samozřejmě s podporou instruktora. Při splývání vyzveme plavce, aby se pokusil vířit vodu, nejprve pomocí kopání nohama a pak i pohybem rukama. Samozřejmě musíme požadavky individualizovat dle stupně závažnosti postižení plavce. Po tomto programu by následovala přestávka opět v podobě her s míčky nebo destičkami, aby se plavec odreagoval a maximálně se ve vodě uvolnil. Pak by následovalo splývání na břiše s hlavou pod vodou, kde by se opět trénoval výdech do vody. K tomu se může použít buďto pouze podpora trenéra, nebo použít plavecké destičky, aby se pacient cítil bezpečněji. Pokud toto plavec zvládne, přistoupíme ke splývání na břiše s podporou, ale s hlavou nad hladinou a můžeme opět přidat kopání nohama a víření rukama. Další část hodiny by se věnovala výuce pohybů ze strany na stranu. Plavec je v sagitální poloze podporován instruktorem a snaží se pohybem rukama dostat z jedné strany na druhou. Tuto činnost můžeme podpořit drobnými předměty, které má plavec na každé straně „ulovit“. Na závěr hodiny by bylo malé shrnutí, co se plavci naučili. Velmi důležité je pacienty motivovat a ukázat jim, jaký pokrok za tuto hodinu zvládli. Úplným koncem hodiny je samotný výlez z bazénu, kdy je mobilnější plavec vyzdvižen instruktorem u kraje bazénu. U méně mobilních pacientů je potřeba více instruktorů k vyzdvižení pacienta v horizontální poloze.
Cílem této hodiny je, aby plavci nejen posílili svůj opěrný systém, ale hlavně aby získali kladný vztah k vodě. Musíme si současně uvědomit, že pro některé pacienty je pohyb ve vodě také téměř jediným možným pohybem, ve vodě se cítí pohyblivější a schopnější, což nesporně přispívá k jejich psychické kondici.
Pohybová aktivita pro mentálně postiženou pacientku
V této seminární práci se budu zabývat návrhem pohybové aktivity pro předcházení obezity popřípadě redukování váhy u mentálně postižených osob. Při tomto tématu je velice důležité respektovat jednotlivé potřeby a především možnosti našich pacientů. Mou modelovou pacientkou bude žena, 62 let, výška postavy 171 cm, váha 82 kg. Dle výpočtu BMI – nadváha. Tato pacientka nemá víceméně žádnou pohybovou činnost.
Bezpochyby je velkým problémem u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů, natož dlouhodobě hospitalizovaných pacientů s mentálním postižením narůst hmotnosti nebo riziko nárůstu hmotnosti spojené s nedostatkem pohybu. Většina těchto pacientů nemá narůst váhy na základě špatného stravování, jelikož mají omezené možnosti jídla, ideální příjem a složení stravy (samozřejmě to tak nemusí být vždy a je důležité se se stravou řídit pokyny nutriční sestry). Problémem je spíše již zmíněný nedostatek fyzických aktivit.
Pro výše zmíněnou pacientku by bylo nejvhodnější možností pohybu zvolit plavání. Kromě toho, že v léčebně, jež se nachází je bazén, plavání je sport, který příliš nezatěžuje pohybový aparát. Jelikož má pacientka problémy s bolestmi kloubů, je tento druh sportu pro ni naprosto ideální volbou. Další možnou pohybovou aktivitou bych zůstala dále „ve vodě“. Každý den se koná v této léčebně lekce aqua aerobiku. Mohlo by být pro pacientku výhodou, že tato aktivita rovněž příliš nezatěžuje pohybový aparát. Přitom se ale jedná o zábavnou činnost s velkým množstvím nejrůznějších cviků, které nebudou působit monotónně jako by mohlo působit plávání. Dále jsou zde pořádány další skupinové lekce. Například hodiny yógy uzpůsobené mentálně postiženým pacientům, včetně toho, že se počítá s tím (i na lekci aqua aerobiku), jak jsou na tom pacienti s jejich kondicí a mentálním stavem. Předností lekcí yógy je také relaxace a síla, která posiluje mysl i duši pacientů, pomáhající se dostatečně odreagovat.
Další možností pohybu jsou různorodé tvůrčí aktivity. Pacientka nemusí vysloveně sportovat. Léčebna pro své pacientky nabízí různé výtvarné dílny, hodiny keramiky, pracovní činnosti nebo práci na zahrádce okolo záhonů, apod. Při všech těchto činnostech pacientka spaluje kcal a přitom je to opravdu zábavná forma, která pacienty ve většině případů moc baví.
Nepochybně to pacientka nemá jednoduché, ale je potřeba tyto osoby motivovat k aktivitám zmíněným i dalším, protože nejen, že pomáhají k udržení hmotnosti případně k redukci hmotnosti, ale také pacientovi zlepšují kvalitu života a dělají mu radost.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením.
Vybrala jsem si pacienta s mentální retardací středně těžké závažnosti, kdy tedy jeho IQ dosahuje 35-49 dle obecné klasifikace. V tomto případě bývá postižen pohybový vývoj a řeč na minimální slovní zásobu. Pacient ovšem zvládá dobře sebeobsluhu a také jednoduché pracovní činnosti. Tudíž zde je možný návrh pohybové aktivity a samozřejmě úprava stravovacích návyků, pokud chceme redukovat váhu pacienta.
Zaměřila bych se na volnočasové aktivity, které by pacient mohl vnímat jako nenucené, a pokud máme zájem o mírnou redukci váhy, může nám to k výsledku dopomoci.
U mentálně postižených je to zejména rodina, která utváří aktivity pro postiženěho jedince, tudíž by se sama rodina měla adaptovat na správný životní styl. Chce to zpočátku rodinu motivovat, aby viděla smysl v tvorbě vhodného programu pro pacienta. Z konkrétních aktivit bych zmínila práce v domácnosti, na zahradě, pokud má rodina zahradu k dispozici. Dále bych zahrnula sportovní aktivity, rodinné vycházky nebo výlety.
Práce v domácnosti je fyzicky náročná a pokud si v některé domácí práci najde pacient zalíbení, je vhodné, aby ji vykonával. Jen pro představu například vytíráním podlahy spálí jedinec 0,23 kJ/kg/min.
Důležité je, aby rodina dělala aktivity, které baví všechny členy zúčastněných, jelikož postižený jedinec potřebuje neustálý dozor.
Pokud rodina mentálně retardovaného pacienta je v kontaktu s lidmi podobného postižení jako je náš pacient, pak je vhodné, aby se začlenili do stejného sdružení, jelikož pořádají všemožné aktivity.
V dnešní době je mnoho možností různých aktivit pro všechny skupiny lidí. Jako vhodnou terapii pro našeho pacienta bych vybrala například taneční pohybovou terapii. Ta využívá poznatky psychoterapie a moderního tance. Jedná se o expresivní terapii stejně jako u muzikoterapie, arteterapie, dramaterapie. Vhodné je, že je pacient může být ve skupině dalších lidí. Dále, že se u terapie nehledí na estetickou stránku pohybu, ale na vnímání těla.
Toto jsou aktivity, které bych pacientovi doporučila. Nejde o to zvolit náročnou činnost, ale alespoň nějakou, aby mělo tělo pohyb, kterým dosáhneme redukce váhy.
Co se týče stravování, tak by náš pacient měl dbát na frekvenci a skladbu jídelníčku. Tedy zvolila bych pravideln příjem menšího množství potravy 3x až 6x denně. Porce by měly být po menších dávkách. Jednalo by se tedy v průbehu dne o snídani, svačinu, oběd, svačinu, večeři a eventuálně ještě druhou večeři, která už není podmínkou. Tento příjem často a po menších dávkách je právě vhodný, když chceme redukovat hmotnost. Dále by měl pacient pokrmy konzumovat pomalu, protože tak dochází k rychlejšímu zasycení.
Konkrétní jídělníček by měl být pestrý, tedy dostatek ovoce a zeleniny, mléčných výrobků, pečiva (především celozrnné). K obědu bychom neměli volit smažená jídla. Tedy takový vzorový jídelníček pro našeho pacienta by vypadal následovně:
SNÍDANĚ: 2x vařené vejce, celozrnný chléb, čaj
SVAČINA: 150g mrkvového/okurkového salátu nebo jablko/banán/ pomeranč
OBĚD: 200g pečeného kuřete se 150g rýže
SVAČINA: jogurt/celozrnná houska s kuřecí šunkou
VEČEŘE: 200g rybího filé s 150g vařených brambor
(DRUHÁ VEČEŘE ovoce/bílý jogurt)
Potraviny by se ale samozřejmě měli obměňovat, tedy toto je pouze jídlo zvolené na jeden den.
Myslím si, že s tímto režimem by náš pacient měl rozhodně svoji hmotnost částěčně redukovat, pokud bude dodržovat kombinaci pohybu a stravy.
Plán udržení hmotnosti u osoby mentálně postižené
Pro udržení hmotnosti, případně redukci váhy u osoby mentálně postižené je potřeba zvolit individuální přístup. Nejvhodnější by byla aktivita, která je hravá, zajímavá a pro jedince velmi fyzicky nenáročná. Preferované by bylo cvičení v kolektivu. Navrhla bych program spojený s pohybovou aktivitou na trampolínách a hudbou, z důvodu jednoduchosti pohybu, co se týče koordinace.
Při cvičení s touto kategorií dětí budeme používat speciální jumping trampolíny, které mají opěrná bezpečnostní madla. Ty jsou použity v případě problémů s rovnováhou. V rámci udržení příjemné a přátelské atmosféry budeme používat hudbu, která se dětem líbí.
Průběh hodiny: Před cvičením na trampolínách je potřeba se s dětmi rozcvičit, abychom se vzájemně poznali a minimalizovali riziko zranění. Jako rozcvičku bych zvolila hru s barevnými míči, kdy každé dítě držící míč určité barvy na povel barvy vyskočilo. Tato aktivita by trvala alespoň 5 minut. Děti, které s trampolínou nemají doposud žádnou zkušenost je potřeba před samotným cvičením individuálně seznámit s touto cvičební pomůckou.
Začali bychom sérií cvičení zaměřených na udržení rovnováhy. Deset sekund by děti stály na trampolínách oběma nohama, pak jen pravou a následně levou nohou za pomoci držení se kovového madla. Toto bychom opakovali alespoň pětkrát. V hlavní části bychom se přesunuli k trampolínám uložených do kroužku, uprostřed by stál instruktor.
První aktivita by zahrnovala přesun o jednu až čtyři trampolíny do pravé/levé strany, podle pokynu instruktora. Předvádělo by se pomalu, abychom se vyhnuli případným zraněním. Touto aktivitou by se rozvíjela motorika a schopnost orientace v prostoru.
Ve druhém cvičení by se každému druhému dítěti rozdal míč, ten by si na pokyn předávali po své pravé straně jeden druhému. Následně by se změnil směr.
Nakonec bychom míč dali všem dětem. Následnou úlohou by bylo zdvíhání balónu nad hlavu a do stran. To bychom opakovali třikrát. Při každém cvičení používáme míče pěnové, které jsou lehčí a méně náročné na zdvíhání. Předcházíme tím také možným zraněním. Abychom předešli únavě, je možné udělat krátkou přestávku na nápoj mezi jednotlivými cvičeními, neměla by však trvat déle než 5 minut, protože se dítě může upnout na jinou aktivitu a ztratit zájem o hru. Závěrečnou část by tvořilo skákání na hudbu, které by trvalo alespoň 5 minut s přestávkami podle potřeby. Tím by bylo naše cvičení u konce.
Po cvičení je důležitý strečink. Měl by se předvádět zábavnou formou, abychom si udrželi pozornost dětí. Posadili bychom se do řady a chytili se za ramena, přičemž instruktor by seděl vpředu. Následně by se první v řadě vytahoval dopředu a děti za ním, potom dozadu a do stran. Je možné zapojit do strečinku také míč.
V průběhu celé pohybové aktivity je třeba myslet na dodržování pitného režimu a pohody dětí. Důležité je, aby aktivita děti bavila. Cvičení je potřeba opakovat dvakrát týdně a cviky obměňovat. Tak by se měla hmotnost dětí udržet a předešlo by se tloustnutí. A na závěr je neméně důležité děti do cvičení motivovat a za každý výkon je patřičně pochválit.
Návrh pohybovej činnosti u dieťaťa s mentálnym postihnutím
U dieťaťa s mentálnym postihnutím je narušená najmä stála pozornosť. Preto časový limit aktivít u mentálne postihnutých je podľa mňa najviac 15 až 20 minút. Mentálne postihnuté dieťa je často fyzicky slabšie a tak zvyčajne menej znáša záťaž preto sa treba vyvarovať cvikom so zaťažím.
Mnou navrhnutá športová aktivita je zameraná na cvičenie s látkovými šatkami rovnakých rozmerov /ľahká dostupnosť v každej domácnosti/ najlepšie jednofarebných. Navrhnuté cviky si dieťa môže precvičovať aj v domácom prostredí. Ja navrhujem realizovať cvičenia 2-krát týždenne v telocvični alebo na vonkajšom ihrisku s možnosťou obmeny daných cvikov, či už počtu opakovaní alebo poradia cvičení. Cieľovou skupinou by boli deti s ľahkým mentálnym postihnutím a v menších skupinách v prípade individuálnej pomoci jednotlivým deťom s cvikom. Látkové šatky sa dajú využiť v rôznych častiach hodiny, či už na rozcvičenie, zahriatie, naháňačky, hru … Sú ľahké, pomaly padajú, farebné s možnosťou využitia ako pre jednotlivca tak pre kolektív.
Úvodná časť hodiny je veľmi krátka. Najdôležitejšie je upútať pozornosť a vyvolať záujem.
Najzákladnejšou časťou hodiny je zahriatie organizmu dieťaťa. Rozcvičenie musí byť zaujímavé príťažlivé pre dieťa. Deti by som si vopred rozmiestnil po priestore na vopred pripravené farebné značky. Zvolil by som hudobnú nahrávku pesničky určenú detskému poslucháčovi s obsahom jednoduchých povelov, ktoré by som deťom súbežne predcvičoval a oni by ich po mne zopakovali. Obsahom sú primárne cviky – ruky hore,ruky dole, poskoky na jednej nohe , na oboch, mávanie rukami, otáčanie sa okolo vlastnej osi…
V hlavnej časti hodiny by som sa zameral na cviky s látkovými šatkami. Bude dôležité osvojiť si nové pohybové schopnosti. Deti sa musia najprv stotožniť s materiálom, tvarom šatky. V úvode im dám možnosť vlastného výberu šatky – pravdepodobne budú vyberať podľa obľúbenosti farby. Danú šatku si môžu umiestniť na časť tela, kde si myslia, že sa využíva. Látková šatka je vyrobená z príjemného materiálu, cviky sú variabilné či už pre jednotlivca alebo vytváranie sociálnych väzieb – práca vo dvojiciach alebo v kolektíve.
Návrh cvikov so šatkou – je potrebný vhodný výber a počet opakovaní
– Dieťaťu dovolím pohyb po priestore s uviazanou šatkou – na písknutie píšťalkou sa musia vrátiť ku mne
– Deti si rozostavím po priestore / môžem využiť značky – dieťa si vyhadzuje šatku nad hlavu a snaží sa ju chytiť.
– Deti si šatku chytia na jednom konci pravou rukou a na druhom ľavou rukou. Na môj pokyn môžu robiť cviky – predpažiť, vzpažiť, dotknúť sa rukami držiac šatku zeme. Rôzne predklony, záklony, úklony…
– Deti si ľahnú na zem – šatku si opäť držia na jednom konci pravou a na druhou ľavou rukou – opäť sa nám ponúka rôzna škála nenáročných cvičení, kde sa môžu s minimálnou námahou spevňovať rôzne svalové skupiny – napr. v ľahu ruky držať v spažení a bicyklovať, striedavo dvíhať končatiny ….
– Šatkový kolotoč , zapojím všetky deti, jednoduchá pohybová hra so šatkami. Žiaci utvoria kruh. Na povel , vyhodia deti šatky do vzduchu a vybehnú na pozíciu susedného spolužiaka. Snažia sa chytiť jeho šatku ešte pred tým, ako padne na zem. Určím smer kolotoča, do ktorého sa budú žiaci točiť. Ak šatky na zem nepadajú a žiakom to ide, kruh sa zväčšuje a pridávajú sa variácie zmien smeru.
– Cviky typu preskoč, podlez, prebehni cez, a obehni okolo …. Hra je určená pre jednotlivca alebo skupiny detí. Každá napr. trojica predstavuje družstvo, ktoré súťaží na čas s ostatnými trojicami. Dvojica stojí oproti sebe a drží 2 šatky. Tretie dieťa postupne šatky preskočí, podlezie, prejde medzi šatkami . Akonáhle tak spraví, rovnaké úlohy vykoná druhé dieťa a napokon aj posledné z trojice. Keď úlohy splnili všetci, družstvo si sadá na zem. Tím ktorý si sadne ako prvý, víťazí. Spoluhráči si navzájom pomáhajú. Napríklad tak, že deti, ktoré šatky držia, ich dajú vyššie, nižšie atď, podľa toho, akú prekážku má tretie dieťa práve prekonať. Je v záujme teamu, aby úlohy vykonali čo najrýchlejšie.
Variabilnosť závisí od konkrétnej skupiny a ich schopnostiach.
Záverečnou časť hodiny je upokojenie organizmu detí. Obsahom upokojujúcej časti sú pohybové aktivity, ktoré majú za cieľ upokojiť organizmus, znížiť pulzovú frekvenciu žiakov a pripraviť tak organizmus na ukončenie fyzickej záťaže. Jej súčasťou môžu byť naťahovacie a vyrovnávacie cvičenia zamerané na najviac zaťažené svalové skupiny počas hlavnej časti hodiny, ale aj relaxačné a dychové cvičenia s minimálnymi zmenami polôh.
Na koniec deti pochválim, môžem viesť krátky rozhovor či sa im cvičenie páčilo, či cviky, ktoré sa dnes naučili budú precvičovať aj doma s rodičmi. Cieľom daných aktivít s látkovou šatkou je vyvolať u detí s nadváhou a mentálnym postihnutím záujem o cvičenie, vytvoriť kladný vzťah k pohybovým aktivitám prospešných pre ich zdravie. Cvičenie by preto malo prebiehať v pozitívne podfarbenej a radostnej atmosfére, ktorá deťom prinesie pohodu a bude prostriedkom eliminácie stresu a napätia a samozrejme udržania (redukcie) hmotnosti.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
V této seminární práci předkládám návrh průběhu lekce folklorních tanců pro skupinu pacientů s mentálním postižením. Tanec je velice dobrá a hojně využívaná forma pohybové aktivity pro mentálně postižené pacienty. Lze ho využít i jako způsob komunikace a je vhodná jak pro děti tak i pro dospělé. Pozitivně ovlivňuje nejen fyzickou, ale i psychickou formu pacienta. Lekce folklorního tance, tak jak ji popisuji v této práci, může proběhnout jedna, nebo je možné uspořádat lekcí více a zařazovat tak postupně i složitější taneční kroky a prvky.
Lekce se účastní jak skupina mentálně postižených, tak zdravých tanečníků (přibližně stejný počet). Před pohybem je nutné se protáhnout, naše hodina proto začne rozcvičkou. Zdraví tanečníci ukazují pacientům jednoduché cviky, například úklony hlavy, kroužení zápěstím, předloktím – postupně protáhneme všechny části těla. Nyní už můžeme začít tancovat. První tanec, který se naučíme, je polonéza. Vytvoří se dvojice, které se chytí za ruku a postaví se do zástupu. Se začátkem hudby vycházíme vpřed a dokola obcházíme celý taneční parket. Je důležité, aby tanečník při chůzi vnímal své tělo. Jeho trup by měl být narovnaný, našlapovat by měl zlehka, jakoby chodil v písku. Soustředíme se, aby naše kroky byly v rytmu hudby. Při obcházení parketu postupně tvoříme čtveřice, poté se znovu rozdělíme do dvojic, poté opět vytvoříme řadu , atd. dokud hraje hudba. Když písnička skončí, hudba pokračuje jinou písní s veselejším rytmem a tanečníci se chytnou za ruce/lokty a točí se dokola. Takto vypadá polonéza. Něco jsme se dnes naučili a můžeme si zatleskat.
Pro tuto seminární práci jsem si vybrala lekci folklorního tance, protože k němu mám velmi blízko a také mám přímo s lekcí s mentálně postiženými pacienty již zkušenost. Myslím si, že je to skvělý způsob pohybu pro tyto pacienty. Přínosem je i navazování vztahů se zdravými tanečníky. Jak jsem již psala v úvodu, lekce může proběhnout jedna nebo více, šikovné pacienty můžeme v několika lekcích naučit např. i základy tance polka.
Seminární práce:
Program cvičební jednotky pro mentálně postižené klienty
Návrh jedné cvičební jednotky pro skupinu od 5 do 10 klientů s mentálním postižením. Cvičební jednotka je zaměřená pouze na několik strukturovaných aktivit a cvičení formou her. Každá z jednotlivých aktivit se dá pozměnit dle stavu klientů nebo i nálady klientů ve skupině (př. Změnou hudby pořadím nebo vynecháním hry). Cvičební jednotka se dá taktéž zkrátit a nebo lze zařadit některou z her do volnočasových aktivit. Jednotlivá cvičební jednotka se dá provádět jednou týdně až každý den.
1.Seznámení se s klienty. Podání ruky a pozdrav. Říct si, co je za den, jestli má někdo narozeniny nebo svátek.
2. HRA V KRUHU NA JMÉNA tleskání do stehen (i s déle pracující skupinou je dobré si jména zopakovat)
3.SMETIŠTĚ – v kruhu v sedě každý začne postupně vytvářet jakýkoliv zvuk od bouchání rukou na zem až po hvízdání, houkání –> vznikne smetiště kde se to šíří hlukem a zvuky. Vyjadřují své aktuální rozpoložení a náladu.
4.TANEC – Pustí se hudba nejdříve pomalá kdy má klient za úkol se lehce zklidnit a hýbat se do na hudbu (tancovat)
5.ZRCADLO – klienti jsou rozděleni do dvojic a napodobují pohyby toho druhého u klientů kteří toto nezvládnou tak může napodobovat jejich pohyby terapeut
6.ČERTÍCI – Každý z klientů obdrží stuhu která se zastrčí za gumu od kalhot a pustí se hudba klient který posbírá nejvíce stuh vyhrává
7.STUHY – vrátíme všechny stuhy klientům. Vezmeme si stuhu do jedné ruky a vyzkoušíme udělat kruh celou paží ne jednu stranu a později i na druhou stranu a pozorujeme, jak stuha vlaje a dělá obrazce. Zkusíme udělat malé kroužky zápěstím nejdříve v připažení pak i předpažení a upažení. Pak přendáme stuhu do druhé ruky a uděláme to samé. Dále na hudbu dáme klientům prostor aby se stuhou vyzkoušeli další obrazce a mohli si zatančit.
8.HAD – Se stuhami se postavíme do kruhu a vždy volnou rukou chytíme stuhu sousedovi. Pak jeden z terapeutu chytí stuhu volného klienta, který tímto utvoří hlavu hada. Ukáže na dvojici klientů na opačném konci kteří zvednou ruce a celý had se pod nimi prosmýkne. Dá se dělat i říkáním říkanek například Zlatá brána otevřená.
9.UKONČENÍ – sedneme si do kroužku necháme puštěnou muziku a pomocí zvedání rukou s nádechem a výdechem při svěšení klienty zklidníme a ukončíme tímto skupinovou cvičební jednotku.
Jako shrnutí cvičební jednotka nemá časový harmonogram, nemusí se provést všechny body. A je to spíše volné shrnutí pohybových her které jdou hrát při skupinovém cvičení u mentálně postižených klientů.
Návrh pohybové aktivity pro děti s mentálním postižením
Jsem budoucí fyzioterapeutka a chtěla bych pracovat s dětmi, proto bych chtěla navrhnout pohybovou aktivitu u mentálně postižených dětí, protože tyto děti mají taky poruchu vývoje pohybového aparátu, ochablost a úbytek svalové hmoty nebo naopak zvětšené množství tukové tkáně. Pacienty můžou být děti ve věkové kategorii od 3 do 18 let.
yDěti často mají problém s dýchacím ústrojím, proto každý komplex cvičení musí obsahovat část, kde se pracuje s tímto problémem. Může to být například dělání bublin z bublifuku, foukání na malé papírové lodičky na vodě (například ve formě hry : kdo to udělá rychleji). Může to být také obyčejné poznávání vůní jablka nebo pomeranče. Tak se budou rozvíjet dýchací cesty dítěte a bude se zlepšovat jeho zdatnost a vytrvalost k dalším pohybovým aktivitám.
Komplex cvičení můžeme začínat obyčejným postavením do řady. Děti špatně zvládají udržení rozestupu mezi sebou, proto můžeme rozestavit různé pomůcky (kužely, malé vlajky atd), aby každé ditě vědělo, kam má jit. Pak se děti mohou rozejít na určitou vzdalenost mezi sebou a začít provádět chůzi v kroužku, poté pokračují rychlou chůzí, následuje pomalý běh, chůze po špičkách, po patách, v podřepu. Nakonec chůzi oživíme podle zvířat , pohybují se jako kočka, husa, medvěd atd. Kvůli tomu, že mentálně postižené děti těžce udržují rozestupy mezi sebou, můžou si dát svou ruku na rameno dítěte, které je před nimi, jako kdyby imtovaly lokomotivu. To se může doplňovat zvuky lokomotivy, nebo v předchozím cvičení zvukem zvířat. Pak se dětí postaví do kolečka a začínají provádět cvičení zaměřené na zlepšování pohybových schopností. Můžou se na začátku protahovat, vytahovat se “ke slunečku” ve stoji, pak se předklánět k zemi, mávat rukama jako ptáček . Pak si můžou hrát s míčem, házet ho kamarádům , nebo o zem. Na začátku dáváme přednost velkým míčům, postupně zmenšujeme velikost, a už si děti hrajou s malými míči, rozvíjí se i jemná motorika.
Mentálně postižené dětí taky mají rády hry, které jsou zaměřené na zvládnutí různých překážek, lezení. Můžeme používat speciální dráhu, s ruznými překážkami, tunely, a bazénem s míči. Tam mohou děti lézt po čtyřech nebo simulovat, že plavou. Jako každé dítě mají rády aktivní hry, které můžeme přizpůsobit schopnostem a návykům dítěte s mentálním postižením. Mohou dělat poskoky na místě nebo takové skoky, že v jedné fázi rozkročí nohy a spojí ruce nad hlavou (tlesknou), ve druhé naopak dají nohy k sobě a roztáhnou ruce.
Hry ve skupinách pomáhají upevnit přátelské vztahy mezi dětmi, zlepšit náladu. Dítě se bude víc věnovat aktivitám a snažit se dělat všechno co nejvíce pečlivě. Dalšími aktivitami může být udržení rovnováhy ve stoji na jedné noze, a nebo si můžeme vzít nějakou raketu, dát na ni míček a snažit se, aby míček nespadl na zem, přitom provádět různé pohyby raketou, například z jedné strany na druhou, zvedat dolů a nahoru, pomalu se s raketou otáčet.
Značnou výhodou k aktivaci pohybové aktivity je používání hudby během cvičení, která může doprovázet různé taneční aktivity. Můžeme naučit děti dělat synchronní (pokud jsou možné) pohyby, které by souvisely s hudbou. To jsou skoky, pochodování na místě, otáčení, předklony, záklony, úklony do stran atd. S hudbou je cvičení často dynamické, což zpevňuje svaly a pohybový aparát, stabilizuje váhu.
Pokud to počasí dovolí, všechny pohybové aktivity bychom měli přenést do přírody. Běh, chůze, různá cvičení s pomůckami, to všechno je lepší dělat v přírodě, kde je čistý vzduch, dostatek kyslíku, což způsobuje aktivaci různých hormonů, lepší prokrvení, zlepšení dýchání, zvětšení zdatnosti. Čím více je jakékoliv pohybové aktivity, tím příznivěji to působí na udržení tělesné hmotnosti a na organizmus celkově. Cvičební komplex se doporučuje provádět alespoň pětkrát týdně, ale nejlépe každý den. Pro udržení tělesné hmotnosti se doporučuje mírná až střední zátěž. Každé cvičení se doporučuje provádět 10 až 20 krát, v závislosti na schopnostech a zdatnosti dětí.
Každa pohybová aktivita příznivě ovlivňuje zdraví a udržuje normalní telesnou vahu mentalně postiženého ditěte.
Seminární práce na téma pohybová aktivita pro mentálně postižené děti
Program je určen nejen pro děti, ale pro všechny věkové kategorie mentálně postižených. Pozitivní přínos je nejen pro pohybový aparát a profylaxi obezity, ale i z rozvoj z hlediska psychiky a fungování v kolektivu. Jedná se o kombinaci lehkých cviků s tanečními pohyby a zpěvem. Rozsah cviků každý vykonává individuálně na schopnosti pohybu. Důležitá je podpora vyučujících a asistentů, myslím si, že je důležité pochválit i za pasivní účast. Toto cvičení by se mělo opakovat každý den nebo aspoň obden, po dobu 30 min a déle.
Pomůcky:
Cvičící podložky, šátky, pěnové míčky, plyšová zvířátka, bubínek, dřívka, tamburína, klavír nebo hudební přehrávač, veselé české písničky a říkanky – Tluče bubeníček, Skákal pes přes oves, Halí belí, Kočka leze dírou, pes oknem etc.
Provedení:
1. Rozcvičení – cvičící podložka, plyšová zvířátka, pěnové míčky a šátky. Vyučující má dřívka pro vyťukávání rytmu říkanek.
a) Na podložce sedíme, nejlépe v tureckém sedu. Provádíme lehké rotační pohyby ze strany na stranu s pomůckou v ruce a nataženými pažemi, rytmicky povolujeme paže s přitisknutím pomůcky na hrudník.
b) Natáhneme nohy a zkoušíme po nich s plyšákem „dojít“ ke kolenům a zpět.
c) Pomůcku si dáme za záda z pravé strany a snažíme se ho uchopit ze strany levé a naopak.
d) Pomůcku zdviháme nad hlavu a po té zkoušíme ve dvojici si je podat navzájem.
e) Lehneme si na podložku, cvik „jízda na kole“.
f) Cvik „stříhání nůžek“ vertikálně i horizontálně.
g) Cvik „kočičí hřbet“.
h) Lehneme na podložku a relaxujeme po dobu 3 min.
i) V sedě vytleskáváme rytmus říkanky Skákal pes přes oves a zkoušíme opakovat.
2. Tanec a zpěv – pokud možno za doprovodu hudby
a) Stoupneme si a rozezpíváme se základní oktávou c,d,e,f,g,a,h,c a zpět
b) Zkoušíme různé oktávy
c) Zazpíváme Halí, belí koně v zelí a s plyšáčkem houpeme, jako bychom ho chtěli uspat
d) Stoupneme si do kroužku a chytneme se za ruce, pomalu se točíme dokola a zpíváme Zajíčku, zajíčku zazpívám ti písničku a dlaněmi si u hlavy naznačíme ouška
e) Vezmeme si hudební nástroje a zkoušíme jaký dělají zvuk
f) Rytmicky vyboucháváme Tluče bubeníček, tluče na buben
g) Stoupneme si do kroužku a pohupujeme se do rytmu písniček a vybouchávání.
h) Zkusíme udělat vláček a „projet“ místností
i) Vyučující si vezmou nástroje a doprovázejí taneční sestavu o lehkých krocích, nejlépe se šátky, míčky a plyšovými zvířátky.
Na závěr si všichni zatleskáme.
SEMINÁRNÍ PRÁCE
POHYBOVÁ AKTIVITA PRO PACIENTY S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM
ÚVOD
Pohybovými aktivitami obecně jsou myšleny všechny volnočasové aktivity vyžadující pohyb. Jedná se tedy nejen o sport, ale i o vycházky do přírody, práce na zahradě, atd. Pro tuto seminární práci ale pohybové aktivity omezíme na činnosti a cvičení, které je možné vykonávat nezávisle na počasí či roční době.
Mentálně postižení se z hlediska nutnosti pravidelného pohybu zásadně neliší od ostatních lidí. Podstatné rozdíly však mohou nastat při volbě správné pohybové činnosti s přihlédnutím ke stavu klienta, jeho schopnostem a cílům cvičení.
MENTÁLNĚ POSTIŽENÝ PACIENT
Co je nutné vědět o mentálně postižených klientech pro efektivní spolupráci:
– záleží vždy na míře retardace ( lehká vs. střední nebo těžká ), u těžších forem jsou časté problémy s motorikou
– mají pomalejší chápání, menší schopnost logického uvažování
– mají omezenou paměť, více zapomínají
– mentální retardace ale nemusí znamenat, že všechny schopnosti jsou snížené
Zásadní pro práci s mentálně postiženými klienty je vysoká míra trpělivosti. Je nezbytné vzít na vědomí také to, že těmto pacientům musíme projevovat stejný respekt a úctu jako všem ostatních klientům. Velmi pomáhá přátelské chování, úsměv a navození dobré nálady. Je důležité být pozorný, empatický a všímat si i neverbálních projevů. Není nutné s klienty komunikovat přes prostředníka ( asistenta ). Mnohem přínosnější je přímá komunikace s klientem a asistenta oslovit jen v nezbytných případech. Zvládnutí komunikace s mentálně postiženými je naprosto stěžejní pro následnou práci s nimi.
POHYBOVÉ AKTIVITY S MENTÁLNĚ POSTIŽENÝMI
Několik zásad pro lektora pohybových aktivit mentálně postižených klientů:
– používat co nejjednodušší, krátké věty a jednoduchá, běžná slova
– pomalé tempo řeči
– ponechat klientům dostatek času na pochopení
– používat názorné příklady a ukázky
– omezit výrazy z cizích jazyků, složitá a mnohovýznamová slova
– navodit přátelskou atmosféru, motivovat a chválit klienty
Pohybové aktivity volíme nejen s ohledem na cíle cvičení (např. redukce váhy, zlepšení koordinace, posílení svalových partií těla či jiné ), ale i tak, aby byly pro klienta vhodné z hlediska jednoduchosti a srozumitelnosti. Podobně jako u dětí i zde platí pravidlo, že aby mělo cvičení smysl, musí klienta hlavně bavit.
Jako vhodné se ze zkušeností ukázaly být tyto sporty: plavání, cyklistika, lyžování a atletika. Všechny tyto aktivity mohou bez větších problémů vykonávat lidé s lehkou mentální retardací a s asistencí i většina těch se středním stupněm postižení. U pacientů s těžkou formou mentální retardace se pohybová aktivita zpravidla omezuje na fyzioterapeutická cvičení.
Jednou z možností jsou také skupinová cvičení, buďto formou cvičení samotným tělem ( např. jóga, aqua aerobic ) nebo s pomůckami ( např. s míčem ).
Velmi oblíbenou aktivitou mentálně postižených je tanec, párový i skupinový.
Příjemných zpestřením může být cvičení v přírodě nebo v parku.
NÁVRH POHYBOVÉ AKTIVITY PRO MENTÁLNĚ POSTIŽENÉ
Jedná se o skupinové cvičení – kombinaci jógy, protahovacích cvičení a hry s míčem. Vhodné je pro každodenní použití, jelikož není fyzicky ani časově náročné.
Potřebné pomůcky: cvičící podložky, míče ( např. volejbalové ).
1. Cvičenci stojí v půlkruhu. Předcvičující ( lektor ) stojí před nimi, na všechny vidí, průběžně je kontroluje a pomáhá jim, aby cvičili správně. Ke cvičení hraje klidná hudba, která navozuje příjemnou atmosféru.
– Začínáme zjednodušeným „pozdravem slunci“. Všichni zvednou ruce, v horní poloze spojí dlaně a pomalu spouštějí sepnuté dlaně podél osy obličeje dolů, u hrudi se dlaně postupně rozpojí a přechází se do předklonu, co nejníže každý zvládne. Z hlubokého předklonu se všichni pomalu zvedají a vytahují ruce vzhůru, aby celý cvik několikrát opakovali.
– Poté si všichni lehnou na břicho na podložku, čelo položí na podložku a dlaně vedle těla do úrovně hrudi. Pak začnou pomalu zvedat hlavu a současně se rukama odtlačují od podložky, zvedají hrudník, ale nohy zůstávají na podložce.
– Následuje přechod do polohy „kočka“. Dlaně, kolena a špičky chodidel jsou na podložce, dlaně pod rameny, kolena pod boky. Celé tělo tvoří pravé úhly. Střídavě se záda prohýbají dovnitř a ven, souběžně s hlavou, která se zvedá a předklání.
– Pak si všichni sednou na podložku, roztáhnou natažené nohy a střídavě se snaží dotknou pravou rukou levého chodidla a levou rukou pravého chodidla.
2. Ke cvičení hraje rytmická hudba, cvičenci sedí v kruhu v tureckém sedu a každý druhý drží míč. V pravidelném rytmu, který udává na základě hudby lektor, si míče podávají, nejdříve na jednu stranu, po čase na druhou.
Poté se všichni postaví k jedné straně tělocvičny ( nebo do řady, kterou určí předcvičující, pokud cvičíme venku ). Každý drží míč a postupně vybíhají na druhou stranu tělocvičny ( nebo na určené místo, např. ke stromu ) a zde pokládají svůj míč, poté běží zpátky, dotknou se svého souseda a běží on. Když už nikdo nemá míč, celá procedura se opakuje, ale tentokrát si každý vezme jeden míč z hromady, kterou předtím vytvořili a s ním se vrací zpátky. Cvičení můžeme opakovat.
Předcvičující pak postaví míče za sebe do řady s dostatečnými mezerami. Jeden po druhém běží a kličkuje mezi nimi. Jakmile je jeden na konci řady, vybíhá další.
Na závěr si všichni s předcvičujícím zamávají a zatleskají si.
STRAVOVÁNÍ MENTÁLNĚ POSTIŽENÝCH KLIENTŮ
Pokud nejsou s mentálním postižením spojená ještě další onemocnění, jedná se z hlediska výživy o běžného klienta. V případě, že má pacient nadváhu, je možné nasadit redukční dietu. Ta se stanoví tak, že vypočteme pacientův bazální metabolismus a od něj odečteme až 20%. Tato hodnota stanoví následný denní energetický příjem pacienta. Je nutné také dodržet vypočtený podíl sacharidů, tuků a bílkovin.
ZÁVĚR
Pohybové činnosti jsou pro mentálně postižené důležité nejen z hlediska tělesného zdraví, ale zlepšení motoriky často přispívá i ke zlepšování duševního stavu, tedy např. paměti, pozornosti, řeči a myšlení obecně.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením za účelem udržení tělesné hmotnosti
U osob s mentální retardací se často setkáváme s nadváhou, nesprávným držením těla a dalšími pohybovými problémy, je proto důležité klást důraz na dodržování nějaké pohybové aktivity. Jelikož ale mají snížené rozumové schopnosti, sníženou schopnost učení a také sníženou schopnost orientace ve světě a ve společnosti, je při práci s nimi třeba klást důraz na jednoduchost a srozumitelnost.
Taneční terapie je pro tyto osoby vhodnou pohybovou aktivitou z mnoha důvodů, jedná se totiž o spojení fyzické aktivity a psychoterapie. Tato terapie má pozitivní vliv na rozvoj pohybových dovedností, držení těla, osobnosti, rozumových schopností, myšlení, vnímání i paměti. Jakožto kreativní činnost přináší příjemné zážitky, prožitek z pohybu a pomáhá vyjadřovat emoce. Při tanenčí pohybové aktivitě je ceněn každý pohyb, neklade se důraz na estetickou stránku pohybu. Vychází se totiž z teorie, že mezi tělem a myslí existuje vztah, a tak pohyb reflektuje osobnost. Ze všech těchto důvodů je tato forma tělesné aktivity dobrou volbou, jelikož se jedná o spojení pohybové aktivity, která napomůže udržení tělesné hmotnosti, a psychoterapie, působící na posílení emociální a sociální integrace.
Průběh hodiny samozřejmě závisí na míře postižení zúčastněných, jelikož stupňů mentální retardace rozeznáváme více, od lehké po hlubokou. Dále také záleží na terapeutovi, vztah klienta a terapeuta je totiž velmi důležitý, terapeut musí umět s těmito lidmi komunikovat a musí být schopen získat si jejich pozornost a důvěru. Dále musí být připraven na to, že bude muset v průběhu hodiny do určité míry improvizovat a přizpůsobit hodinu výkyvům nálad postižených.
Taneční pohybová aktivita může probíhat dvěma způsoby. První z nich je založen na přístupu ‘zvenku dovnitř’, při které terapeut zvolí pohybovou hru, která je vztažena ke skutečnému předmětu nebo osobě. Druhý z nich je založen na přístupu ‘zevnitř ven’, při kterém si klienti pohyby vytvářejí sami, přičemž vychází z vlastního vnitřního prožívání.
Každá hodina se skládá ze tří častí, kterými jsou rozcvičení, hlavní část a zakončení. Důležité je, aby v průběhu pohybová aktivita narůstala, poté kulminovala a na závěr klesala. Hlavní část by měla trvat 60 minut, celková délka cvičení by neměla přesáhnout 90 minut, protože pak se již začíná objevovat únava a neklid. Začátek probíhá v kruhu, díky kterému klienti získají pocit bezpečí, přijetí a sounáležitosti. Terapeut je během něj seznámí s průběhem hodiny. Důležité je taky navázání individuálního kontaktu s každým ze zúčastněných.
První fázi věnujeme uvolnění klientů, zahřátí a protažení těla, přičemž klademe důraz na držení těla. Pohyb začínáme na periferii jednoduchými pohyby, takže začínáme pomalu hýbat končetinami, hlavou a nakonec zapojíme celé tělo a hýbeme i trupem.
Hlavní část cvičení spočívá v tématické taneční části. Je dobré, aby měl terapeut v záloze více možností, neboť se může stát, že daný tanec účastníky nezaujme. Využívají se nejrůznější typy tanců: společenské tance (valčík, polka), lidové tance (mazurka, čardáš), moderní výrazový tanec, country tance, africké tance, atd.
Závěr věnujeme krátké relaxaci, uvolnění a zklidnění. Probíhá většinou za doprovodu tiché hudby, při které klienti můžou ležet na podložkách nebo například sedět v kroužku se zavřenýma očima. Poté ještě následuje společná debata o průběhu hodiny, při které si klienti sdělují své dojmy a zážitky, čímž se zamezí tomu, aby měl někdo z nich z průběhu hodiny nejasné či rozporuplné pocity.
Myslím si, že je důležité, aby se mentálně postižení jedinci věnovali nějaké pohybové aktivitě, a to jak z důvodů často se vyskytující nadváhy, ale také nesprávného držení těla a jiných pohybových poruch. Mezi různými možnostmi se mi jeví taneční pohybová terapie jako jednou z nejvhodnějších metod, a to z důvodu komplexnosti svého efektu. Pozitivně působí jak na fyzické, tak na mentální úrovni – vnímání a zapamatování si pohybů, napomáhá seberozvoji a také komunikaci vytvářením mezilidských vztahů. Ze všech těchto důvodů je taneční terapie velice vhodná právě pro mentálně postižené jedince.
Tematické pohybové cvičení pro mentálně postižené
Téma: pošta (poštovní služby)
Pomůcky: poštovní schránky z kartonu, barevné dopisní obálky, poštovské čepice (celé z měkkého materiálu), mašinka z kartonu, zástěna, CD přehrávač, CD s písněmi “Jede, jede, poštovský panáček“ a “Veselá písnička (chodí všude s námi)“
Člověk předcvičující cvičení by měl vše komentovat hravě a úsměvem, nezacházet do přílišných podrobností, věci zjednodušovat a dělat je zajímavými a představitelnými.
Přivítaní
Všechny přivítáme. Zeptáme se, zdali někdo byl na poště a jestli ví, co dělá pošťák. Popřípadě jednoduše vysvětlíme, co dělá pošta.
1. cvičení
1. část – rozběhání na zahřátí
Jsme pošťáci a doručujeme dopisy – každý dostane dopisy (můžeme v daný okamžik rozdat i poštovské čepice) a za písničky “Jede, jede, poštovský panáček“ – během či chůzí (podle možností každého účastníka) a máváním dopisy nad hlavou se každý přemísťuje mezi jednotlivými poštovními schránkami (umístěnými před samotným začátkem cvičení zhruba v 10 metrové vzdálenosti od sebe) a postupně vhazuje dopisy.
pozn. Vše na začátku názorně ukážeme; nutno zajistit bezpečnost – zdůraznit, že se mají jednotliví pošťáci sobě vyhýbat a nenarážet do sebe; je nutné mít připravené další volné dopisy možné k doručení – pokud bude někdo rychlý, ať se nenudí. Je nutné ukončit danou hru, než cvičící rozdají všechny dopisy, popřípadě než začne 2. část 1. cvičení rozdat další.
2. část
Některé dopisy ale putují třeba až do jiné země, pošťák by takovou dálku neušel, byl by moc utahaný. Proto doneseme zbylé dopisy mašince, aby je odvezla tam daleko. Všichni dají dopisy mašince a mašince, aby se jí hezky jelo, zamáváme oběma rukama nad hlavou a říkáme básničku: Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka, jede, jede do dáli, veze psaníčka z Prahy.
pozn. Pro lepší udržení pozornosti, by kartonovou mašinku měl někdo za přeříkávání básničky cvičícími “odvézt“ za zástěnu, také je důležité při tom nevysypat dopisy.
2. cvičení
1. část
Rozdali či poslali jsme všechny dopisy, máme radost. Za hudby “Veselá písnička (chodí všude s námi)“ uděláme taneček s čepicí (předávání čepice před tělem a za tělem, schovávání obličeje za čepici a dělání “kuk“, vyhození čepice do vzduchu s výkřikem „jupí“ nad sebe a následující chycení).
pozn. Nutná názorná ukázka, předávání čepice ukazujeme bokem k cvičícím, aby vše hezky viděli a pochopili (pokud se cvičící rovněž otočí bokem, nevadí).
2. část
Kolega taky rozdal všechny dopisy a taky má radost. Rozdělení do dvojic – vyměňování si čepic na hlavách členů dvojice – postupné zrychlování tempa – v průběhu cvičení mohou, pokud si chtějí předávání čepic ztížit, recitovat krátkou básničku – „večer takhle po práci, užijem‘ si legraci“. Dělání zrcadla (pohyb rukou s čepicí zrcadlově, vede vždy jeden, druhý dělá zrcadlo, pak se vystřídají).
pozn. Upozornit, že si nemají při vyměňování čepic ublížit.
3. cvičení
Když někdo dostane dopis, má radost. Může radostí až tančit – vybídněme všechny, ať si s námi taky zatančí, pustíme muziku “Veselá písnička, chodí všude s námi“. Volné pohyby na hudbu, nicméně můžeme pro některé, kteří nemají zrovna nápad, nabídnout možnosti jako je například: radostné poskakování střídavě na levé a střídavě na pravé noze s rukama ve vzduchu, vrtění v bocích a postupné točení se dokolečka o 360°, mávání rukama nad hlavou ze strany na stranu a podupávání nohama.
pozn. V případě, že pracujeme se spolupracující a menší skupinou, můžeme vždy cvičit nějakou chvíli podle jednoho cvičence všichni – vystřídat by se v tomto případě měli všichni.
4. cvičení – závěrečné protažení
A někomu třeba přišel i velký balík, ale někdo ho moc dobře zabalil, pojďte pomoct balík rozbalit básničkou:
Poštou přišla bednička a v ní samá jablíčka. A pod víkem bylo psaní: Přejem‘ dobré pochutnání!
V průběhu prvního verše naznačíme rukama tvar bedničky – je veliká, větší než my, nejprve se musíme hodně natáhnout a postavit na špičky, abychom dosáhly až nahoru a postupně si musíme kleknout, protože dno leží na zemi.
Pro psaní z druhého verše se musíme natáhnout zase nahoru do stoje a na špičky, při slovech „Přejem‘ dobré pochutnání!“ pomalu přesouváme váhu těla i na paty – položíme celé chodidlo na zem. Opakujeme vícekrát, aby se tělo náležitě protáhlo. Vše děláme relativně pomalým tempem – i při opakování se držíme zavedeného tempa.
pozn. Je nutné upozornit, že se zvedáme na špičky nejen slovy, ale popřípadě i ukázáním rukama na nohy v průběhu zdvihu, aby to všichni zaregistrovali, nebo to slovně zopakovat vícekrát a počkat, až si všichni na špičky skutečně stoupnou. Není doporučeno provádět toto cvičení bokem k cvičícím, v případě, že bychom cvičení dělali bokem k cvičencům od začátku, ztratila by se názornost tvaru bedničky, navíc by cvičenci museli otáčet hlavu do boku po celou dobu cvičení. Otáčet se do boku v průběhu cvičení, i když jen na chvíli, také není ideální, neboť to pak zřejmě udělají všichni cvičící – zde by mohl vzniknout problém, že cvičící se bude točit do boku a zároveň stoupat na špičky, záleží samozřejmě na obratnosti cvičícího, nicméně je více pravděpodobné zranění kotníku – proto se tomu snažme vyvarovat.
Následuje rozloučení.
Všem poděkujeme, že tak usilovně pracovali a pomohli nám, popřejeme jim hezký den.
Nabídka cviků pro děti s mentálním postižením
Soustava cviků je doporučena pro děti s mentálním postižením. Cílem cvičení je zachovat nebo mírně zredukovat váhu pacientů. Navrhované cviky jsou vhodné pro individuální nebo skupinovou aktivitu. Doporučované cvičení lze provádět venku tak i v tělocvičně, nejlépe s doprovodem hudby
Cvik 1) zaujmeme mírný stoj rozkročný, dáme pravou ruku v bok a levou vzpažíme a natahujeme ji k hlavě, zároveň se ukláníme na stranu. Vystřídáme ruce i úklony na stranu
Cvik opakujeme na každou stranu 5x
Cvik 2) Obě ruce chytneme nad hlavou. S nádechem provádíme hluboký záklon, následně s výdechem hluboký předklon
Cvik opakujeme 5x
Cvik 3) Zaujmeme stoj mírný rozkročný. Natáhneme levou ruku, chytneme levý loket pravou rukou a táhneme ho co nejvíce k pravému rameni. Vystřídáme ruce.
Cvik opakujeme na každou ruku 5x
Cvik 4)Zaujmeme mírný stoj rozkročný, dáme ruce v bok a pomalu jdeme do hlubokého dřepu, paty se dotýkají podložky. Pomalu se zvedáme ze dřepu do stoje, přitom držíme ruce v bocích a trupem otáčíme střídavě ze strany na stranu
Cvik opakujeme 5x
Cvik 5) Sedneme si na podložku, pravou nohu natáhneme, levou nohu pokrčíme v koleni a umístíme ji tak, aby se chodidlo levé nohy dotýkalo vnitřní strany stehna pravé nohy. Poté se předkláníme podle možnosti, nebo do pocitu protažení. Následně vystřídáme nohy.
Cvik opakujeme na každou nohu 5x
Cvik 6)Posadíme se na podložku, nohy skrčíme v kolenou a dáme je k sobě tak, aby se zevní strany chodidel navzájem dotýkaly. Ruce ohneme v loktech, chytneme se za hrany chodidel a lokty rytmicky tlačíme na stehna, do pocitu protažení.
Cvik opakujeme 10x
Cvik 7) Zaujmeme pozici ,,na čtyřech“ kdy ruce i nohy jsou kolmo k podložce. S výdechem skloníme hlavu mezi ruce a záda, vyhrbíme se (uděláme ,,kočičí hřbet“). Při nádechu zvedneme co nejvíce hlavu na horu a prohneme se v zádech.
Cvik opakujeme 3x
Cvik 8) Lehneme si na záda, ruce položíme podél těla. Nohy jsou pokrčeny v kolenou a mírně od sebe. S nádechem nadzvedáme pánev nad podložku.
Cvik opakujeme 10x
Cvik 9) Zůstaneme ležet na zádech. Nohy jsou nataženy, paže jsou vzpaženy. S nádechem se protáhneme do maximální délky. V tomto maximálním protažení vydržíme 10 sekund. Pak povolíme
Cvik opakujeme 5x
Cvik 10) Vrátíme se zpět do stoje. Následuje běh vysokým zvedáním kolen
Zhruba 30s
Cvik 11) Na závěr opakujeme cviky číslo: 1, 2, 3
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením se zaměřením na udržení hmotnosti až mírnou redukcí hmotnosti
V této seminární práci se budeme zabývat návrhem pohybové aktivity pro mentálně postiženého pacienta. Naším cílem je udržení pacientovi stálé hmotnosti až mírná redukce hmotnosti. Jedna z metod pohybových aktivit, které předchází nadváze u mentálně postižených pacientů je hipoterapie. Jedná se o podpůrnou rehabilitaci, při které je důležitá koordinace motoriky a psychiky pacienta. Pacient kromě motoriky rozvíjí také sebevědomí.
Hipoterapie využívá jako pomůcku koně, především využívá jeho hřbet a rytmické pohyby. Koňský hřbet se pohybuje ve třech rovinách, stává se tedy pro pacienta jedoucí balanční plochou. Hipoterapie působí na klienta prostřednictvím pohybových impulzů. Centrální nervová soustava je tak stimulována skrze periferii. Hipoterapie se může aplikovat od 2 měsíců, horní věková hranice je neomezená. Protože je koňský hřbet pohodlný a prostorný, je vhodný k různému polohování pacienta např. klekání, lehání, různá cvičení pro správné držení těla a koordinaci.
Jak by hipoterapie mohla probíhat: Prvním krokem hipoterapie je seznámení klienta s koněm, který ho bude pokaždé doprovázet. Jelikož je kůň živé zvíře, je důležité dbát na bezpečnost. Po celou dobu cvičení budou přítomni fyzioterapeut a ergoterapeut, kteří jsou mentory výuky jízdy na koni a cvičení na koni. Je nezbytné, aby se pacient nebál přímého kontaktu se zvířaty. Až bude pacient připraven, kůň je přiveden k nasedací rampě, ze které je klient usazen bezpečně na hřbet.
Samotné cvičení na koni začíná v momentě, kdy klient hladí srst koně, kam až mu to ruce dovolí. Tímto hlazením se pacient postupně protahuje. Klient dostává za úkol podrbat koně za ušima, sáhnout si na špičky bot, lehnout si na záda.
Dalším krokem je chůze koně. Klient si nejdříve musí zvyknout na nezvyklý pohyb. Tím, jak se snaží udržet rovnováhu, aktivuje svaly, které se při běžném pohybu nezapojují. Fyzioterapeut udává pokyny pro koně zrychlit, zpomalit, změnit směr, zastavit a rozejít se.
Terapeut určuje polohu na základě postižení klienta a jeho fyzických schopností:
• vleže na břiše proti směru jízdy
• vleže na břiše proti směru jízdy s oporou o předloktí
• vsedě proti směru jízdy s oporou o horní končetiny (předloktí, dlaň)
• vsedě po směru jízdy s různou oporou horních končetin či bez ní
• vleže na břiše přes hřbet koně
• tzv. asistovaný sed, kdy terapeut sedí na koni s klientem a aktivně ovlivňuje jeho koordinační mechanizmy
Terapie je nejúčinnější 10-20 minut dvakrát do týdne. Cvičení budou postupně nabývat na obtížnosti, aby se váha pacienta začala mírně redukovat.
K ježdění na koni patří také péče o koně. Jak se starat o koně můžeme považovat za ergoteriapii. Do této péče patří, čištění koní, podávání krmení, stlaní podestýlky, sedlání aj. Těmito pracemi se nejen udržuje pacient v dobré fyzické kondici, ale upevňuje se přátelské pouto mezi koněm a klientem.
Hipoterapie je výborný prostředek nejen k pohybové aktivitě, ale také ke zlepšení sociální a psychické stránky pacienta. Sice tato metoda není levná záležitost, ale je to skvělý způsob integrace mentálně postižených lidí.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením, za účelem udržení hmotnosti až s mírnou redukcí hmotnosti
Ve své seminární práci se budu zabývat návrhem pohybové aktivity pro pacientku s mentálním postižením. Jelikož pacientka trpí obezitou, zaměřím se na redukci váhy i pomocí úpravy stravy.
Modelová pacientka je ve věku 28 let. Měří 165 cm, její aktuální váha je 84 kg a BMI 30,9, tedy obezita prvního stupně.
Aktivitou, kterou pro ni zvolím, bude tanec. Nejprve bude docházet na jednu hodinu tance týdně, jelikož není na fyzickou aktivitu příliš zvyklá. A postupem času by mohla chodit dvakrát i třikrát týdně. Lekce bude probíhat v poklidném a stálém tempu, tepová frekvence by se neměla dostat příliš vysoko, protože jinak by nedocházelo k odbourávání tuku. Hodinu bude vést kvalifikovaná lektorka, která má zkušenosti s prací s mentálně retardovanými. Pohyby budou jednoduché, snadno napodobitelné. Pacientka navíc bude na taneční lekce docházet individuálně, tudíž se jí bude moci lektorka plně věnovat a hodinu jí přizpůsobit a to jak z hlediska obtížnosti, tak i na základě její tepové frekvence, která bude snímána pomocí senzoru.
Co se týče stravování, nastavím mírnou redukci. Parametry potřebné pro její nastavení získám pomocí vážení na speciální váze. Zjistím tak hodnotu bazálního metabolismu pacientky a obsah tuku, svalové hmoty a vody v jejím těle. Také je vhodné změřit obvod pasu a paže a změřit kožní řasy. Zhodnotím, zdali její bazální metabolismus není příliš nízký. Pokud by byl, nejprve by bylo nutné ho zvýšit a až poté začít se samotnou redukcí. S pomocí faktoru aktivity, který bude odpovídat její průměrné fyzické aktivitě během dne, stanovím energetickou potřebu. Musím ale také přihlédnout k energetické spotřebě pacientky, aby při nastavené dietě netrpěla hladem. Příjem energie budu snižovat o 15%, což je snížení vhodné právě pro první stupeň obezity, jímž pacientka trpí.
Pomocí rovnice Harrise-Benedicta zjistím, jaký by správně měl být pacientčin bazální metabolismus. Jedná se o 1624 kcal. Bazální metabolismus pacientky odpovídá hodnotě mnou stanovené, není proto potřeba ho navyšovat. S použitím faktoru aktivity o hodnotě 1,3, který odpovídá její denní fyzické zátěži, stanovím energetickou potřebu. Ta činí 2111 kcal na den. Snížením o 15% dostanu hodnotu 1794 kcal. Denní energetický příjem pacientky, zjištěný na základě vyhodnocení jejího týdenního jídelníčku, je 2620 kcal. Kdybych jí rovnou nastavila jídelníček na zmiňovaných 1794 kcal, mohlo by pro ni být náročné ho dodržet, proto nejprve příjem snížím na 2207 kcal a posléze se dostanu na 1794 kcal.
Strava se bude skládat z 25% tuku, 20% bílkovin a 55% sacharidů. U tuků se zaměřím na jejich složení. Pacientka bude přijímat z větší části tuky nenasycené, zejména polynenasycené. Co se týče sacharidů, omezí jednoduché cukry a bude přijímat hlavně polysacharidy.
Pacientka bude každých 14 dní znovu zvážena a přeměřena. Budu sledovat, jestli výrazně neklesá bazální metabolismus a neubývají svaly. Mírné snížení bazálního metabolismu lze očekávat, jelikož s úbytkem váhy se budou snižovat energetické nároky organismu. Množství tuku by mělo klesat.
Váhový úbytek bude postupný. Měl by se pohybovat mezi 0,5- 1 kg za týden. Cílem redukce bude snížení váhy na alespoň 68 kg, což odpovídá BMI 25 a jedná se již o normální váhu, nicméně je stále na hranici s nadváhou, proto by bylo ideální se dostat ještě o trochu níže.
Takto nastavený režim by měl vést nejen k získání postavy, díky níž se pacientka bude cítit lépe, ale zejména ke snížení zdravotních rizik, která se s obezitou a nadváhou pojí. A to je dle mého názoru velkou motivací, která pacientku bude podporovat při jeho dodržování.
1.LF UK
SEMINÁRNÍ PRÁCE
Studijní předmět:Monitoring a terapie obezity
Téma: Redukce hmotnosti mentálně postiženého pacienta
Zpracovala: Helena Valentová
Obor studia: Zubní lékařství
Ročník: Čtvrtý
Studijní skupina: 4013
Akademický rok: 2016/2017
Vyučující: Doc. MUDr. Leoš Středa, Ph.D.
E-mail: Valentova17@seznam.cz
Jako návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením, za účelem udržení hmotnosti až s mírnou redukcí hmotnosti jsem si vybrala cvičení s gymnastickým míčem či overballem. Jedná se tedy o modelového pacienta, který má normální hmotnost či mírně zvýšenou hodnotu BMI. Toto cvičení je vhodné i pro pacienty s velkou nadváhou při kombinaci s některým dalším typem cvičení a druhem vhodné diety. K tomuto nám může být velmi užitečný web kaloricketabulky.cz, kde můžeme přesně určit vhodný denní příjem k redukci hmotnosti.
Velký gymnastický míč má všestranné využití. V rehabilitaci se velký míč používá zejména k terapii psychomotorických funkcí mentálně či tělesně postižených nebo psychicky nemocných a pedagogicko-terapeutické práci s nimi. Další jeho využití je právě redukce hmotnosti u lidí s nadváhou, protože zde dochází k minimální zátěži na nosné klouby a páteř. Umožňuje aktivní, dynamické, vzpřímené sezení. Jelikož je míč nestabilní, musí být svaly neustále aktivní a sed stabilizovat. Pacient si tento pohyb nemusí uvědomovat, takže při sedu na míči lze vykonávat další aktivity, jako třeba zpívání, tleskání nebo povídání si. Pohupováním na míči lze také rozptýlit neklid a nervozitu. Míč podporuje optimální držení pánve, které ideálně podmiňuje vertikální držení trupu a zachovává fyziologické zakřivení páteře. Díky pérování na míči se střídá zatížení a odlehčení plotének, které jsou pak lépe zásobeny živinami a pomaleji se opotřebovávají.
Cvičení by mělo probíhat v útulné místnosti, kde budou zrcadla, aby se cvičenci viděli a mohli i sami kontrolovat koordinaci svých pohybů. Složitost cvičení by se měla postupně zvyšovat v závislosti na učenlivosti cvičících. Důležité je zbytečně nezvyšovat nároky na cvičící, aby je pohyb bavil a cítili se u něj sebejistě. Počet účastníků cvičení je dobrý mít menší, aby se předcvičující mohl věnovat všem stejnou mírou a nestalo se, že nějaký cvičící se bude cítit odstrčený. Také je důležité, aby nový cvičící začínal s novými cvičícími, kteří budou na stejné úrovni. Důležitá je i vhodně zvolená hudba. Cvičení budou postupně nabývat na obtížnosti a tak se musí měnit i rytmus hudby v každé nové lekci.
Další vhodnou pomůckou může být overball. Je vhodný pro pasivní cvičení. Používá se při sedu místo sedacího klínu, kdy podpoří naklopení pánve vpřed a přenesení váhy na dolní končetiny, tento způsob zvládne i pacient s mentálním postižením, v závislosti na stupni postižení lze provádět i další využití. Jako je při sedu položením na záda a opěradlo židle v oblasti dolní hrudní páteře, při sedu jako opora mezi stolem a trupem, při sedu podložení krční páteře. Dále k protahování, posilování a relaxačnímu cvičení.
Tyto dvě pomůcky jdou i kombinovat a tak se cvičení může stát ještě zábavnější. Cvičení s gymnastickým míčem či overballem je podle mě příjemné zpestření života pacientů, může jim napomáhat jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické.
Návrh pohybové aktivity pro pacienty a mentálním postižením
V této práci bych se ráda zaměřila na pohybové cvičení pro skupinu osob dětského věku s lehčí formou mentálního postižení. V případě vážnějšího postižení by se cvičení dalo provádět i individuálně s pomocí rodičů. Cvičení má pomoci zlepšit pohyblivost a motoriku dětí, případně pomoci udržet či lehce snížit váhu.
K celému cvičení bych využila účinků hudby. Správně zvolenou hudbou lze navodit příjemnou a uklidňující atmosféru a tím přispět k uvolnění a zklidnění dětí.
Samotné cvičení zahájíme úvodním protažením, kdy se s dětmi postavíme do kruhu. Jako pomůcku bych zvolila různě barevné šátky. Děti si dají do každé ruky jeden šátek a necháme je si představovat, že jsou stromy ve větru a šátky v rukách jsou vlající listy. A právě v tomto momentě využijeme možnosti hudby, která představuje vítr, sílící a slábnoucí. Cvičíme spolu s dětmi, ukazujeme jim jak se jako větve stromu natahuje a prohýbáme pod poryvy větru. Pak se z dětí stávají lístky odfouknuté ze stromu a začnou volně tančit po místnosti.
Když hudba skončí a děti dotančí můžeme přejít k dalšímu cvičení. Šátky odložíme a aby se děti nezačaly nudit, použijeme dětskou představivost a k tomu nám poslouží hra na zvířata. Spolu s dětmi předvádíme různá zvířátka a zvuky, jenž vydávají. Opět lze využijeme možnosti hudby, převážně její tempo, které koresponduje s jednotlivými předváděnými zvířaty. Díky této hře děti provádějí různé druhy pohybu např. poskoky, podřepy…
Na závěr se s dětmi položíme na zem a provedeme několik dechových cvičení. I zde opět využijeme hudbu a navozujeme příjemnou, relaxační atmosféru. Využitím našeho vyprávění pomáháme dětem rozvíjet jejich představivost.
Toto cvičení je zaměřeno na práci s představivostí, tancem a hudbou. Při jeho vymýšlení jsem se nechala inspirovat roky, které jsem strávila v tanečním souboru zaměřeném právě na scénický tanec. Má navodit radost z pohybu a podnítit dětskou představivost. Protože jde hlavně o to, aby děti byly šťastné i přes nelehký život s postižením.
Monitoring a terapie obezity u mentálně postižených
Žijeme v době, kdy obezita patří mezi hlavní civilizační choroby u běžné populace. Nutno podotknout, že pokud se podíváme do řad mentálně postižených, jsou mezi nimi ve většině případů obézní jedinci. Toto je způsobeno tím, že se jim velmi těžko dá vysvětlit problematika zdravého a vyváženého stravování, které jdou ruku v ruce s potřebnou pohybovou aktivitou. Není tajemstvím, že mentálně postižená skupina obyvatelstva trpí od dětství přejídáním a zhoršenou koordinací pohybu. Výsledkem je již výše jmenovaná obezita této skupiny obyvatelstva. V každém případě záleží vždy na rodině, v které se retardovaný jedinec nachází, i na závažnosti mentálního postižení. Jistě se lépe a snáze pracuje s lehkou mentální retardací oproti těžké mentální retardaci, při které je postižený nevzdělavatelný. Pokud můžeme pracovat s lehkou mentální retardací, lze dosáhnout určitých pozitivních výsledků. Velkou výhodou je, pokud se takovýto jedinec nachází ve sportovně založené rodině, kde je pohyb a sport samozřejmostí. Jako nejjednodušší na pochopení a zvládnutí se mi jeví klasická chůze, pokud ji postiženému jedinci zpestříme různými hrami a společností jemu podobných jedinců, můžeme dosáhnout toho, že si daný jedinec tuto činnost oblíbí a buje ji pravidelně vyžadovat. Vhodné jsou rovněž kolektivní sporty, u kterých je postižený schopen pochopit pravidla a jsou pro něho pak motivující a chce vítězit, jako příklad bych uvedl vybíjenou, hru na slepou bábu, míčové hry. Zábavná může být i pohybová aktivita ve vodě, např. hry s míčem. Oblíbené jsou praporkové trasy, kdy jedinci hledají určitý cíl a v něm poklad. Pokud zvládnou pohyb na kole, kolečkových bruslích či koloběžce, je to další výhoda. U všech pohybových aktivit mentálně postižených je důležitá motivace v podobě malé odměny. V rámci školy s asistentem je vhodná zdr.tělesná výchova, TV spolu s ostatními žáky. Vždy záleží na hloubce mentálního postižení a vyhodnocení situace, co je daný jedinec schopen zvládnout. Lehce zvládnutelný je pohyb v podobě tance zejména s doprovodem hudby, kdy se činnost jeví daleko spontánnější.
Nedílnou součástí těchto aktivit je snaha o zdravé a pravidelné stravování. Samozřejmě, že opět je v popředí důležitost stravovacích návyků každé rodiny, pokud je většina členů s nadváhou v důsledku špatného stravování, těžko u mentálně postiženého jedince dosáhneme výsledků. Netřeba zdůrazňovat význam pravidelného přísunu ovoce a zeleniny, ryb, celozrnného pečiva, nízkotučných mléčných výrobků, luštěnin, minimalizovat přísun uzenin, rafinovaných cukrů, bílého pečiva, omezit dávky příloh, nenasycených mastných kyselin. Nezapomínat na slazené nápoje, které jsou obrovským zdrojem zbytečných kalorií, dávat přednost nenasycené vodě, bylinkovým čajů, č i ovocných šťáv. Daleko příznivěji tento fakt ovlivníme i tím, že strava bude esteticky na talíři naaranžovaná a upravená, že bude rodina stolovat pospolu a bude ve stravování mentálně postiženému jedinci příkladem.
V neposlední řadě nutno zdůraznit, jako moc záleží na trpělivosti při práci s takto postiženými jedinci, vše pomaleji chápou, nutno jim povely několikrát a důrazně vysvětlit, při nezdaru snahu nevzdávat a snažit se být za každou cenu důsledný. Je přirozenou vlastností zdravého jedince, natož pak mentálně postiženého pohodlnost, proto je důležitá důslednost a pravidelnost jak v pohybu, tak v dodržování stravovacích návyků a při neúspěších tyto snahy nevzdávat. Je jen na nás, jak tuto složitou problematiku zvládneme. Každý úspěch se vrátí v podobě fyzicky zdravějších jedinců a méně problémů spojených s obezitou.
Příkladový jídelníček
Snídaně:
50 g ovesných vloček + 200 ml polotučného mléka + středně velký banán + hrst ořechů
Dopolední svačina:
Středně velké jablko + 2 plátky 30% eidam
Oběd:
Pstruh lososovitý pečený v troubě + zeleninový salát (ledový salát, rajče, okurka) + zálivka z olivového oleje a balsamico octa
Odpolední svačina:
2 větší mrkve + 50 g hummusu z cizrny
Večeře:
Dva plátky vícezrnného chleba + guacamole (půl avokáda, sůl, pepř, citrónová šťáva) + 2 natvrdo uvařená vejce + zelenina (paprika/rajčata/okurka)
Večerní svačina:
Půl balení nízkotučného tvarohu + čajová lžička medu
Vhodné míčové hry pro děti s mentální retardací
Moje seminární práce pojednává o míčových aktivitách pro mentálně postižené. Pro tuto práci jsem zvolila skupinu postižených dětí s lehkou mentální retardací (IQ 50-69). Hry a jiné aktivity s míčem jim umožní navázat nové vztahy a najít si tak kamarády, zlepšit komunikaci ve své komunitě i mimo ni, udržet a případně redukovat hmotnost a samozřejmě i zlepšit zdravotní a psychický stav. Jako příklad jsem zvolila ukázku hodinové lekce, která se ideálně koná ve venkovním prostředí (hřiště, louka). V případě špatného počasí stačí i tělocvična nebo taneční sál. Je důležité, aby lekci organizoval alespoň 1 vedoucí na 5-7 dětí, protože jedině tak se jim může během hodiny naplno věnovat a popřípadě vysvětlit znovu pravidla.
Každá skupinová lekce by měla zahrnovat:
1) Seznámení
Lekce začíná tím, že vedoucí seznámí všechny přítomné, a to nejlépe formou hry. Velmi zábavná seznamovací hra je sezení v kroužku a při vyslovení jména jednoho účastníka se ho ostatní musí dotknout. Kdo se ho nedotkne, říká další jméno a to zajistí, že si postupně zapamatují většinu jmen úplně přirozeně nebo alespoň ztratí zábrany a ostych. Tento krok vynecháme, jedná-li se o hodinu tělesné výchovy ve škole.
2) Zahřátí
Pro rozpohybování svalů je pro děti opět nejvhodnější nějaký druh hry, například hra „na mrazíka“. Hra spočívá v tom, že někdo je mrazík a snaží se zmrazit ostatní. Ty, které chytil, musí zůstat stát jako přimražení a ostatní děti se je pokouší podlézt, aby je rozmrazily.
3) Protažení
Následuje krátké protažení, nejlépe na hudbu. Mělo by trvat ideálně alespoň po dobu jedné písničky (3-4 minuty) a být prováděno do rytmu, což v dětech rozvíjí radost z pohybu mnohem více než monotónní pohyb ze strany na stranu. Všechny protahovací cviky předvádí pořadatel lekce a u každého vysvětluje, jak ho správně provádět.
4) Míčové hry
Pro samotné míčové hry budeme potřebovat několik stanovišť, počet stanovišť se samozřejmě odvíjí od počtu dětí a čas na nich strávený určuje pověřená osoba. Nejprve vysvětlíme a předvedeme všem dětem, co mají za úkol na jednotlivých místech dělat a pokud bude potřeba, provedeme tento úkon znovu již v průběhu hry. Pro příklad uvádím 3 stanoviště.
1. Zde je potřeba 1 volejbalový měkký míč do dvojice či trojice a děti si míč navzájem hází. Měl by se jim ukázat rozdíl mezi házením míče vrchem i spodem.
2. Tady musí být připraven kbelík, koš nebo jiná velká nádoba, aby se do něj mohly děti trefovat. Zde může být zvolen i menší míč, například tenisový. Děti se střídají a snaží se z předem dané vzdálenosti hodit míč a trefit se do nádoby.
3. Na dalším stanovišti jsou rozmístěny 3-4 kužely cca 3 m vzdálené od sebe. Úkolem dětí je dostat míč až k poslednímu kuželu a to tak, že pokud někdo drží míč tak skáče. Jinými slovy, jedinec s míčem doskáče k prvnímu kuželu, v tom okamžiku vyběhne druhý, převezme míč u prvního kuželu a musí doskákat k druhému kuželu. Tuto hru lze provádět i paralelně s jinou skupinou a děti tak soutěží, kdo se dostane k poslednímu kuželu dřív.
Tyto lekce je ideální doplnit o zdravou stravu. Zejména u dětí je vyvážená strava s dostatkem všech živin opravdu důležitá, a to nejen pro udržení (případně redukci) hmotnosti, ale i ke správnému vývoji. Jejich denní jídelníček by měl zahrnovat dostatek ovoce a zeleniny, nenasycených (n-3 a n-6) tuků, plnohodnotných bílkovin a sacharidů (převážně polysacharidů).
Téma: Aqua aerobik pre podporu udržania telesnej hmotnosti u pacientov s mentálnym postihnutím
Mentálne postihnutie je vývojová porucha, ktorá postihuje jedinca vo všetkých zložkách jeho osobnosti či už duševnej, telesnej ale aj sociálnej, pričom je trvalo narušená jeho poznávacia schopnosť. Mentálne postihnutie je stav charakterizovaný celkovým znížením intelektových schopností a u ľudí s týmto postihnutím dochádza k zaostávaniu vývoja rozumových schopností, k odlišnému vývoju niektorých psychických vlastností a k poruchám v adaptačnom chovaní.
Voda má pre každého človeka viacero benefitov. Nie len, že je nevyhnutná pre život, ale pomáha ľuďom v dosiahnutí rôznych výhod po fyzickej aj mentálnej stránke. Dovolím si tvrdiť, že každý človek, ktorý má záujem udržať si svoju telesnú hmotnosť prípadne ju znížiť, zvolí ako prvú možnosť športovú aktivitu, ako napríklad pravidelný beh či cvičenie, spolu s úpravou svojho jedálnička. Nie každý si však túto možnosť môže zvoliť, vzhľadom na ich zdravotný stav či už sa jedná o morbídnu obezitu alebo mentálne postihnutie. Aqua aerobik je v týchto prípadoch cenená nová koncepcia udržovania telesnej hmotnosti. Pacienti, sú vodou nadnášaný a preto aj cvik, ktorý by na súši nezvládli vo vode zvládnu bez problémov a pritom ešte trénujú udržovanie rovnováhy tela. Napriek tomu však cvičia proti odporu vody, čo celkovo pozitívne vplýva na svaly a krvný obeh. Vďaka vode sa cítia pacienti silnejší, s menšími obmedzeniami a hlavne pozitívnejší, takže cvičenie vo vode zaraďujú do zábavy než do namáhavej aktivity. Práve preto je aqua aerobik vhodnou metódou pre pacientov s mentálnym postihnutím, keďže deti berú toto cvičenie ako hru a starší pacienti ako zábavu.
Koncept aqua aerobiku je vo svojej podstate veľmi jednoduchý pre pochopenie aj pacientmi s mentálnymi postihnutiami. Táto aktivita sa môže vykonávať jednak formou individuálnych cvičení s pacientom, ale ideálna je formou skupinového cvičenia, kedy sa do aktivity zapája aj celková pozitívna energia celej skupiny. Princípom je skúsený precvičovateľ, ktorý predvádza cviky na viditeľnom mieste pri bazéne a pacienti tieto cviky zrkadlovo opakujú vo vode. Tento spôsob síce neumožňuje výhodu bližšieho kontaktu avšak pacienti vidia presný pohyb, ktorý sme urobili a pozíciu celého tela. Druhým spôsobom je, že sa precvičovateľ nachádza vo vode a tým pádom má aj väčší osobný kontakt s pacientmi. Tento spôsob má však veľa nevýhod vzhľadom na to, že je náročnejší na pochopenie niektorých cvikov, ktoré sa dejú pod vodou, ako napríklad cviky s nohami. Pre ľudí s týmto postihnutím je už v princípe jednoduchšie zopakovať to čo vidia než to, čo sa im vysvetľuje. Tento spôsob je však vhodnejší pre cvičenie v menších skupinách alebo pri individuálnom cvičení s jednotlivcom. Základom práce u pacientov s mentálnym postihnutím je vedieť udržať si ich pozornosť a preto je u precvičovateľa nutná znalosť empatie, trpezlivosti a schopnosti prispôsobiť sa zmene situácie či nálady pacientov. Aqua aerobik s postihnutými pacientmi nesmie byť drezúrnym typom, je dôležité vnímať náladu pacientov a má zmysel vtedy, keď majú pacienti záujem s nami cvičiť a pociťujú z cvičenia radosť. Neodmysliteľnou súčasťou tohto cvičenia je práve hudba, ktorá dotvára atmosféru, podporuje v nich vnímanie rytmu, tempa, melódie, dodáva im energiu, radosť a tým pádom súbor všetkého, čo hudba prináša podnecuje pohyb. O pozitívnych účinkoch hudby na psychické aj fyzické zdravie sa vedelo už v dávnych dobách a preto toto spojenie s cvičením vo vode je spojením ideálnym. Takmer všetci ľudia s mentálnym postihnutím majú radi hudbu a väčšina má vyvinutý výborný zmysel pre rytmus. Do cvičenia je najvhodnejšie zapojiť hudbu, ktorú pacienti poznajú a každý teda vie už dopredu akú rytmickú štruktúru dané piesne majú.
Cvičenie vo vode je, čo sa týka chudnutia, rýchle pri plnom nasadení do cvičenia a je vhodný pre všetky vekové kategórie aj pre pacientov s najrozličnejšími diagnózami. Dôvodom je práve voda a jej prirodzený odpor, vďaka ktorému vynaložíme viac aktivity pri prevádzaní cviku avšak cítime ju menej než by sme ju cítili na súši. Už len pri jednoduchom prechádzaní sa proti odporu vody po bazéne trénujeme rovnováhu a posilňujeme hlavné svaly brucha a nôh. Príklady cvikov, ktoré sa používajú v aqua aerobiku sú nasledovné:
• Chôdza na jednu stranu bazéna, chôdza po spiatky, chôdza do strán
• Beh na mieste s rôznou intenzitou
• Rôzne typy skokov na mieste
• Jumping jacks- na začiatku máme nohy postavené spolu, ruky rozpažené a z tejto pozície sa dostaneme do nôh postavených od seba s rukami vystretými nad hlavou
• Zjazdové lyžovanie- pozícia zjazdového lyžiara kedy vždy vyskočíme do jednej a druhej strany
• Zdvíhanie kolien do pravého uhla
• Rôzne cviky na vykopávanie nôh proti odporu vody
• Bubnovanie pod vodou v rôznej intenzite
• Flexia a extenzia rúk pod vodou
• Rôzne cvičenia v skupinách v kruhu a mnohé iné
Každý človek s mentálnym postihnutím je, rovnako ako každý zdravý človek, jedinečný a vyžaduje si špeciálny prístup. Všetci však majú spoločné, že sú úplne závislí na svojich blízkych, potrebujú pocit istoty, bezpečia a láskyplné priaznivé prostredie. Na oplátku ak sa k ním ľudia v ich okolí správajú láskavo oplácajú im to priateľstvom. Práca s postihnutými ľuďmi však nie je tak jednoduchá, ako sa môže na prvý pohľad zdať. Postoj ku ľuďom s mentálnym postihnutím prešiel od minulosti cestou k zlepšeniu, stále však pretrváva rozpoltený pocit u tých, ktorý sa s takýmito ľuďmi nestretli a nemajú s nimi skúsenosti. Spoločnosť sa však učí zaraďovať mentálne postihnutých ľudí do života avšak je to náročný proces. Každý mentálne postihnutý jedinec je bytosť s potrebami a problémami ako každý iný a aj ich môže trápiť potreba udržania si hmotnosti kvôli zdravotnému stavu. U nich viac ako u zdravých ľudí je potrebné dostať do popredia zaujímavú činnosť, ktorá by ich upútala od prvého momentu. Aqua aerobik je aktivita, ktorá prináša jednak fyzické benefity, ale zároveň odbúrava stres a prináša radosť do duše a mysle zdravého a rovnako aj mentálne postihnutého človeka.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
Mentálně postižení lidé velmi často trpí nadváhou.Při návrhu pohybové aktivity pro tyto osoby
je třeba vzít v uvahu rozsah a druh mentálního postižení.Mentální handikept může též doprová-
zet i fyzické postižení.Pak musíme celou situaci řešit komplexněji.
Cvičení by rozhodně mělo probíhat pod dohledem odborníka či proškolené osoby,která zavčas
rozpozná eventuální negativní varovné signály nesprávné reakce pacienta na zátěž.Jedná se zejména o vyvolání epileptických atak u predisponovaných pacientů či vyvolání hysterických reakcí
doposud stabilizovaných pacientů.
Určitě je nesmírně důležité pacienty motivovat a využít jejich osobních vlastností při volbě násled-
né aktivity.
Pro soutěživé typy bych zvolil formu míčových her,speciálních závodů,velmi oblíbená je i jízda na
koni.Zátěž se samozřejmě navyšuje postupně.Cílem je nejenom redukce váhy,ale zejména vypěstování si návyku potřeby pohybu,který se pak pro pacienta stává nezbytností.
Tvrdším oříškem při výběru pohybové aktivity je skupina mentálně postižených, jež jakýkoliv pohyb již předem odmítají. Tam se osvědčuje pohyb spojený s jakoukoliv prací, zejména na zahradě
a procházkami po okolí.
U pacientů,kde mentální postižení je navíc komplikované spasticitou,obrnou je situaci třeba konzultovat s rehabilitačním lékařem.Osvědčují se zde na prvním místě uvolnovací cviky,protažení a někdy i s medikamentozně myorelaxantia.
Základním pravidlem je, že cvičení nesmí nikdy bolet či navozovat jiné nepříjemné pocity.
Můj návrh pohybové aktivity u 15.letého chlapce s kvadruspastickou formou DMO a těžkou
mentální rehabilitací
ráno
-při probuzení pozvolna protáhnout končetiny,masírovat pomocí míčků
-rehabilitace Vojtovou metodou
před obědem
-dechová rehabilitace ,míčkování hrudníku, nácvik pasivního sedu
odpoledne
-pobyt na čerstvém vzduchu,sed v invalidním vozíku,uchopování předmětů
-nácvik s uvolnování dlaní-hlazení psa
před večerí
-relaxace ve vodní lázni
Návrh pohybové aktivity pro dětského pacienta s mentálním postižením se zaměřením na udržení váhy
V rodinách se zdravými dětmi jde obezita často omezit díky výchově a učení o správnosti konzumace různých jídel a také díky větší možnosti v rámci pohybové aktivity. S mentálně postiženými dětmi je to těžší. Často nemívají dobré stravovací návyky a vzhledem ke svému postižení se i častěji méně hýbou, což vede k obezitě. Pro zabránění dalšího tloustnutí je dobré vytvořit pro pacienta nejen vhodný jídelníček, ale také vhodný pohybový režim, který by dětského pacienta bavil a zároveň měl pozitivní vliv na jeho kondici i tělesné proporce.
Můj návrh pohybové aktivity pro mentálně postižené dětské pacienty:
Pro běžný den bych pro začátek zvolila nějaké rychlé protažení, např.: ukažte mi, jak vysoko dosáhnete (pacienti natahují ruce co nejvýše), jak trháte kytičky (pacienti si sednou na bobek, kolem nich jsou papírové květiny a jako kačátko se pohybují a sesbírávají květiny). Poté bych si s nimi zahrála na různá zvířátka a to buď tak, že se řekne určité zvířátko a pacienti ho napodobí co nejlépe (had – plazení a syčení, pes – chození po čtyřech a štěkání apod.), a nebo by jeden pacient zahrál nějaké zvířátko a ostatní by ho mohli napodobovat a pokud by věděli, tak by řekli, co je to za zvíře. Dále bychom si mohli zahrát na lachtana, kdy každý dostane míček a pomocí plazení nebo chození po čtyřech postrkávají nosem míček dopředu k cíli. Míček také můžeme použít i u další hry, kdy s ním budeme házet na cíl nebo s trochu větším míčem si mohou pacienti házet mezi sebou. Takové a další podobné hry a variace na tyto hry bych praktikovala s pacienty denně pravděpodobně ve více blocích (2-3x denně) po dobu maximálně 45 minut a to proto, aby pacienti nebyli unavení a stále je bavilo si takto hrát a zároveň se hýbat.
Pokud by byla možnost, jednou za čas bych mezi dětmi uspořádala takovou olympiádu. Soutěžilo by se jak v týmech, tak samostatně a každý by samozřejmě dostal nějakou cenu. Děti by mohly soutěžit například ve štafetě, v běhu, skoku do dálky, v plavání (pokud umí) a také by se dala připravit tzv. opičí dráha, kde by se rozmístili různé malé překážky. Opičí dráhu bychom také využili i pro běžný den pacientů.
Na závěr bych dodala, že každý dětský pacient je jiný a baví ho něco jiného. Pokud by se s ním cvičilo samostatně, je lehké pro něj upravit denní cvičení. Já jsem však v této práci nastínila příklad, kdy děti cvičí společně. To může být přinejmenším přínosné pro jejich socializaci a také trochu pro soutěživého ducha. Na druhou stranu musíme více dbát na to, aby se děti mezi sebou nějak nedohadovaly či dokonce fyzicky nebo psychicky netrápily.
Martina Schmidová
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením, za účelem udržení hmotnosti až s mírnou redukcí hmotnosti
Pro účely zpracování seminární práce byla modelově vybrána pacientka – žena, 40 let, výška postavy 170 cm, váha 75 kg, nemá žádný aktivní pohyb. BMI pacientky vychází jako mírná nadváha.
Pro sestavení pohybové aktivity pacientky mě inspiroval subjekt camphillského společenství, které sídlí v obci, kde bydlím, a vytváří a poskytuje příležitost lidem se speciálními potřebami učit se, pracovat a společně žít v přátelském respektujícím prostředí.
Při využití výpočtové kalkulačky ze stránek http://www.kaloricke-tabulky.cz, byl stanoven doporučený denní kalorický příjem pacientky 7532 kJ, přičemž její bazální metabolismus je 6276 kJ.
Z těchto dvou hodnot vyplývá, že pokud budeme chtít pacientce udržet její současnou váhu, je potřeba dodržovat vhodný jídelníček, který nepřekročí denní příjem 7532 kJ a doplnit její denní činnost např. o hodinovou skupinovou procházku v přírodě. Při této činnosti pacientka spálí 900 kJ (0,2 kJ/kg váhy pacientky/min), pobude na čerstvém vzduchu, a navíc také bude mít kontakt s prostředím obce ve které žije. Pokud se její činnost dále doplní o nějakou pohodovou tvůrčí činnost (výroba svíček, šití, pletení atd. – 0,1 kJ/kg váhy pacientky/min), kterými se společenství se svými svěřenci také zabývá, bude pacientka mít dostatečný výdej energie k dennímu příjmu. Zpestření pohybových aktivit může probíhat např. jednou týdně v podobě plavání v plaveckém bazénu v nedalekém městě, saunováním, jednoduché taneční cviky či prvky.
V případě snížení hmotnosti pacientky, bych pacientku místo do tvůrčí činnosti zapojila do další aktivity, kterou se společenství zabývá, a to je práce na zahradách a pěstování zeleniny a ovoce (zahradničení – 0,2 kJ/kg váhy pacientky/min). Tímto krokem by došlo ke zvýšení aktivity pacientky při zachování jejího denního příjmu a následnému pozvolnému snižování její váhy.
Všechny navržené činnosti by z mého pohledu byly pro pacientku možné, ale pravděpodobně bude potřebné, aby pacientka u sebe měla mentora, který jí denní činností bude provádět a bude jí v případě potřeby pomáhat.
Návrh pohybové aktivity pro pacienta s mentálním postižením
V této seminární práci se zabývám návrhem aktivity pro mentálně postiženého pacienta, která mu napomůže předcházet obezitě a může ho udržovat v kondici.
Jednou z možností, jak se vyhnout obezitě – nebo ji alespoň omezit – u mentálně postižených lidí je taneční terapie. Taneční terapie má již dlouhou historii a byla poprvé použita u pacientů, kteří nebyli ochotni verbálně komunikovat se svými terapeuty. Pomocí tance si pacienti rozvíjí svoje pohybové dovednosti i koordinaci těla. Pohyb má také pozitivní vliv na psychiku, myšlení, zasahuje i do oblasti citů. Terapeut navazuje kontakt s pacienty, napodobováním jejich pohybů a reakcemi vlastními pohyby v pacientech vyvolává pozitivní emoce a dostává je tak z obtížné situace, do které je nemoc dostala. Mimo to, tak jako každý aktivní pohyb, tanec udržuje pacienty v kondici, popřípadě jim pomáhá hubnout.
Jak by program mohl probíhat: V tanečním sále by měly být zrcadla, aby se pacienti viděli a uvědomovali si každý svůj pohyb. Neustálým opakováním cvičení svoje pohyby zdokonalují tak, aby se jim líbili a byli sami se sebou spokojeni. Dále je důležité přizpůsobit tanec stupni mentálního postižení pacientů.
Samotný program může být rozdělený do několika tanečních lekcí. Je dobré na začátku programu vytvořit skupiny pacientů, které už se do konce programu nebudou měnit. Do každé lekce se vybere hudba vhodná ke cvičení. Cvičení budou postupně nabývat na obtížnosti a tak se musí měnit i rytmus hudby v každé nové lekci.
Program by měl začít lehkými cviky, aby se zvýšila sebedůvěra skupiny, které terapeut předcvičuje. Postupem času se náročnost cviků zvyšuje, aby se dostávalo požadovaných výsledků – tedy hubnutí či udržování kondice. Právě díky tomu, že se postupně celá skupinka zdokonaluje a cviky jsou stále obtížnější, by měla být skupinka fixní a noví pacienti by měli tvořit skupinku další, nikoliv se přidat k již vytvořené pokročilejší skupině – hrozilo by to, že nový jedinec nebude skupince stačit a nikdy tak nezíská potřebnou sebedůvěru, cviky by nedělal dostatečně dobře a hlavně by je nedělal rád. Potřebný efekt by nebyl naplněn. Terapeut by se měl na začátku první lekce seznámit s každým pacientem mimo jiné tak, že začne napodobovat jeho taneční pohyby – díky tomu pacient získá pocit, že mu terapeut rozumí a je to další věc, která přispívá k celkovému pozitivnímu vnímání lekcí pacientem.
Taneční lekce může probíhat mnoha možnostmi. První možností je, jak již bylo zmíněno, předvádění určitého pohybu, který pacienti napodobují. Pohyby mohou být na místě nebo se všichni mohou pohybovat směrem, který terapeut určí. Druhou možností je, že terapeut nařídí nepoužívat nějakou část těla, třeba jednu nohu. Pohyby se tak stávají složitějšími.
Taneční terapie je podle mě příjemné zpestření života pacientů, může jim napomáhat jak po stránce psychické, tak po stránce fyzické.
NÁVRH POHYBOVÉ AKTIVITY PRO PACIENTA S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM
1) ÚVOD
Pro každého člověka, který si chce udržet váhu je důležitý zdravý životní styl a fyzická aktivita. To platí samozřejmě i pro lidi s mentálním postižením. Je nutné, abychom pro tyto lidi vybrali vhodnou aktivitu. Důraz musí být kladen na jednoduchost a srozumitelnost. Aktivní život nám pomůže jak po fyzické stránce, tak i po stránce psychické.
2) CVIČENÍ NA GYMNASTICKÝCH BALÓNECH
Cvičení může probíhat ve skupince několika lidí. Postačí nám pouze velký gymnastický balón (viz obrázek). Cvičení na balónech je výborné pro posílení zad, napomáhá správnému držení těla, a také pomáhá v boji s bolavými zády. Toto cvičení lékaři doporučují všem věkovým kategoriím (děti, dospělí, senioři, lidé s postižním, těhotné ženy…).
Pro začátek je důležité zvolit správnou velikost balónu. To znamená, když sedíme na balónu, svírá lýtko se stehnem pravý úhel. Začátečním cvikem je pohupování na balónu. Dáváme pozor, aby všichni cvičící seděli vzpřímeně a nohy měli mírně rozkročené na šířku ramen k udržení stability. Chodidla se dotýkají země celou svou plochou. Tuto část nazýváme klidovou fází, ke které se vracíme po každém cviku. Další cvik je válení se na balónu do stran, kdy stále sedíme na balónu a postupně měníme těžiště doleva a doprava. Těžiště můžeme měnit i dopředu a dozadu. Chceme-li cvik ještě více ztížit, provádíme krouživé pohyby.
Abychom zapojili do cvičení i ruce, můžeme tzv. „sekat dříví“. Spojené ruce zvedneme do výše a provádíme pohyb jako při sekání dříví střídavě na levé a pravé koleno. Dále můžeme „trhat jablíčka“ – střídavě vytahujeme levou a pravou ruku co nejvýše nahoru.
Určitě je správné zvolit i cviky ve dvojicích. Například můžeme „řezat dříví“. Dva lidé sedí naproti sobě na míči, chytnou se pravýma rukama a provádí pohyb jako při řezání dříví. Po té to samé opakujeme s druhou rukou.
Dalším cvikem může být, že cvičící se posadí na zem na karimatku. Nohy jsou rozkročené a mezi ně si položíme balón. Ruce položíme svrchu na balón a kulíme ho dopředu, co nejdále to jde a zpět.
Máme-li k dispozici menší míč, můžeme se zúčastněnými vytvořit kruh. Nejdříve si balónek podáváme kolem dokola a na zvukové znamení (tlesknutí, písknutí…) měníme směr. Další možností je balónek o zem hodit někomu naproti. Pokud to skupince půjde, můžeme zkusit házet i bez dopadu na zem.
Všechny cviky provádíme s individuálním přístupem ke cvičícím a průběžně je kontrolujeme. Cvičení může probíhat každý den, protože není nijak fyzicky náročné a všechny zúčastněné jistě zabaví a budou mít radost, že dělají něco pro sebe. Existuje mnoho a mnoho dalších cviků, které můžeme využít.
3) ZDRAVÁ STRAVA
Dalším důležitým faktorem pro udržení hmotnosti či pro redukci hmotnosti je zdravá strava. Je důležité jíst pravidelně, zhruba v 5 denních dávkách. Snídaně by měla obsahovat 20-25 % denního energetického příjmu, přesnídávka 10%, oběd 30-35%, svačina 10% a večeře 20-30%. Zařazujeme všechny komodity – mléko a mléčné výrobky, maso, ryby (2x týdně), vejce, luštěniny (2x týdně), tuky, obiloviny, brambory, ovoce (200g denně) a zeleninu (400g denně). Základní poměr živin je: 12% bílkovin, 35% tuků, 53% sacharidů (z toho pouze 10% monosacharidů). Nesmíme zapomenout dodržet pitný režim – alespoň 2 litry denně.
Při sestavování jídelníčku hodnotíme mnoho parametrů – pohlaví, věk, výška, hmotnost, BMI, kožní řasa, obvod paže, obvod pasu, oblíbené či neoblíbené pokrmy, harmonogram stravy, zdravotní stav pacienta a hmotnost za poslední 3 měsíce. Tudíž energetický příjem bude pro každého člověka individuální.
4) ZÁVĚR
Po celou dobu cvičení by měla panovat přívětivá, optimistická atmosféra. Na konci každé hodiny se postavíme do kroužku a zatleskáme si. Tím všem zúčastněným ukážeme, že si vážíme jejich odhodlání při cvičení a oni se tak na oplátku budou těšit na další hodiny cvičení, kdy budou moci udělat něco užitečného a zdravého pro sebe samého.
Seminární práce:
Pohybová aktivita pro mentálně postižené dítě
Vzhledem k širokému spektru schopností i limitů osob s mentálním postižením je zapotřebí respektovat řetězec možností pohybových dovedností a později pohybových činností, a to v celoživotním kontextu. Osoby s mentálním postižením trpící sklony k nadváze by měli být obzvláště vedeny k pohybovým návykům a tvorbě jakéhosi pohybového plánu, který by se měl stát běžnou a nedílnou součástí jejich běžného života.
Z toho co jsem měl možnost si o tomto tématu nastudovat se mi nejlépe jeví takzvaná canisterapie.
Jde o terapii, která využívá psů k léčebným účelům. Je to metoda, při které se využívá kontaktu se psem, má vliv na psychomotorický vývoj jedinců zdravých i jedinců se speciálními potřebami, a to všech věkových kategorií. V našem kontextu bych tedy doporučil takovému pacientovi pořídít psa, který bude opravdu jeho a každý den s ním chodit na procházky. Pokud si ho zamiluje což je poměrně pravděpodobné, nebude to brát jako povinnost ale bude se na tuto aktivitu těšit. Zároveň takzvané přemisťovací aktivity čili zejména chůze patří k nejzdravějším a nejpřirozenějším pohybům vůbec.
Dále pokud by byla ta možnost bych určitě zkusil občasné projížďky na koni. Osoby s mentálním postižením mají koně opravdu rády a ani si neuvědomí kolik energie při tom vynaloží.
Určitě nesmí chybět hra s balonem. Můžeme si s ním jen tak házet podle možností jedince, a nebo si třeba i kopat. Dobré je zapojit do hry další kamarády pokud je ta možnost.
Další výbornou sportovní aktivitou pro mentálně postiženého je hra ve vodě. Pokud je dostatečně zdatný a umí plavat, můžeme použít hru s balonem ve vodě. Pokud ne, hodí se různé protahovací a posilovací cvičení.
V případě, že takový jedinec spolupracuje a má k nám důvěru je vhodné mu zkusit vysvětlit a praktivotat s ním každé ráno nějaké protahování pokud možno celého těla. K tomu by mohla dopomoci například nějaká jeho oblíbená hudba.
Důležitou součástí je samozřejmě jídelníček, který nutno řící zřejmě bude muset být v rukou nějaké blízké osoby, která je schopna ho pacientovi poskytovat a dodržovat jej. Samozřejmě je důležité jedinci občas dopřát nějakou odměnu ( například za vyhranou hru v kopání na branku ), ale strava je zkrátka základní stavební kámen úspěchu.
Na závěr bych chtěl podotknout, že nikdy není nic tak přesné jak se to naplánuje a obzvláště ne s lidmi s mentálním postižením. Ale je na nás kolik energie a času jsme ochotni vynaložit pro přiblížení se k těmto cílům.
Obezita
V dějinách lidstva většinou lidé hladověli ,museli vynakládat značné úsilí aby jídlo získali, vypěstovali a uchovávali přes zimní období. V dnešní době nastává opačná situace, kdy ci-
vilizovaný západní svět je takřka zaplaven potravinami různé kvality. Objevují se dva extré-
my-na jedné straně plýtvání,druhým protipólem je pak zoufalý nedostatek a hladovění.
Obezita se nově definuje jako nevhodná adaptace na prostředí s dostatkem potravy.
Smutné je,že léčba obezity je soustředěna převážně do komerčních zařízeních. A tak obezita
se stala výraznou komerční aktivitou,která není mnohdy vedena odborníky s náležitou zdra-
votnickou kvalifikací,jež vlastně ani není legislativně uzákoněna,specifikována a tudíž vyža-
dována a následně kontrolována.
Mám pocit,že se roztáčí spirála-zájem o nadprodukci,prodej,spotřebu potravin a na ní nase-
dající potřeba nabytá nadbytečná kila dostat dolů.Toho často využívají nesmyslné interneto-
vé nabídky,návody,preparáty s radami jak zhubnout.Pokud možno bez námahy a za co nejdraž-
ší peníz.
Pro laika je velmi složité se v situaci orientovat. Obezita se stala epidemií se zdravotnickým i
společenským dopadem a je třeba problém řešit.Nezastupitelnou roli hraje osvěta, předávat zá-
sady správné životosprávy dětem v rodinách.Jak zdůraznuje prof.MUDr.Doleček a doc.MUDr.
Středa, alfou a omegou je prevence, monitorovat svoji váhu a eventuelní redukci zahájit včas.
Samozřejmě, že obezita je dědičné multifaktoriální onemocnění, v naprosté většině je však způ-sobena nepřiměřeným přísunem kalorií,nevhodným složením stravy, špatným stravovacím reži-
mem a nedostatkem zajména přirozeného pohybu.
Existuje celá řada speciálních ověřených diet,ale většinou jejich základ je velmi obdobný.Spočívá v omezení množství sacharidů, nevhodných nasycených tuků a přijímat je ve správném poměru s bílkovinami. Zásadní význam hraje dostatečný přísun vlákniny zejména nerozpustné(doporučuje se 30g denně). Nesmíme zapomínat na režimová opatření-jíst pokud možno 5xdenně v menších porcích.Na dostatečný pitný režim by se též mělo dbát,samozřejmě s omezením sladkých a alkoholických nápojů, což je zcela zásadní.
Pohybová aktivita pro mentálně postižené dítě
Pro tuto práci jsem si vybrala návrh pohybové aktivity pro osobu dětského věku, která trpí mentální retardací. Bude potřeba spolupráce rodičů, kteří by dítěti pomohli s danými aktivitami, podporovali jej, a motivovali k dalšímu cvičení. Jelikož půjde o plán, který má za cíl, aby se pohybová aktivita stala součástí života, doporučuji se daným aktivitám věnovat cca 2krát do týdne.
Na začátek každé aktivity, je důležité, abychom byli správně rozcvičení. Rozcvičku začneme lehkým protažením, začneme od hlavy a postupujeme směrem k patě. Vše se dítěti pokusíme názorně ukázat tak, aby nás mohl kupříkladu napodobovat, a nebyly pro něj jednotlivé úkony obtížné. Začneme tedy hlavou, kterou pomalu zakroužíme do všech stran. Poté přejdeme na ruce, se kterými si pohrajeme. Můžeme se kupříkladu zkusit dotknout země, nebo se naopak podívat do nebe a zkusit se natáhnout co nejvýše. Po rukách přijde na řadu celý trup, se kterým zakroužíme, nejprve na jednu, poté na druhou stranu. Dále přicházejí na řadu nohy. Dítě přidržíme, aby se cítil bezpečně, a řekneme mu, aby se pokusil se dotknout bradou kolene, tedy aby přitáhl koleno k břichu a poté naopak, aby se pokusil patu přitáhnout k hýždím. Samozřejmě vystřídáme obě nohy, aby protažení bylo rovnoměrné. Poté se můžeme přesunout na podložku, sednout si, a protáhnout nohy i v této poloze. Natáhneme nohy, a dítěti řekneme, aby si zkusilo dotknout se svého palce na noze. Samozřejmě vše pomalu, žádné rychlé pohyby, nebo cokoliv co by způsobovalo bolest. Dále může v sedě roztáhnout nohy, a zkusit, kam až by rukama dosáhl, směrem před sebe, jakoby si lehal na břicho, ale s roztáhnutými nohami. Můžeme mu tam dát kupříkladu nějaký předmět, balonek, aby věděl, co je jeho cíl, a kam má své pohyby směřovat.
Po krátkém protažení, které by mělo trvat 5-10 minut se můžeme pustit do pohybových aktivit. Nebudu se věnovat pouze jedné, ale navrhnu pár aktivit, aby se dítě hýbalo. Aktivity můžeme samozřejmě střídat, není nutné se celou dobu věnovat pouze jedné.
1. pohyb s míčem – k tomuto cvičení můžeme použít zahradu, nebo jinou zatravněnou plochu. Dítěti vysvětlíme, že k němu poletí míč, do kterého následně kopne, a my mu jej zase kopneme zpátky. Míč kopeme s přiměřenou rychlostí, aby dítě stíhalo na míč zareagovat, a zároveň se budeme snažit míč kopnout mírně vedle dítěte, aby muselo k balonu udělat pár kroků, a poté odkopnout. Postupem času můžeme zkusit kopat dále od dítěte, aby muselo vynaložit aktivitu a k míči se dostat. Můžeme také využít různé předměty a postavit provizorní bránu. Do brány si buď stoupne rodič, a dítě se musí strefovat právě do rodiče a tedy do brány, a nebo naopak, dítě bude v bráně a míč musí odkopnout, aby nedostal gól. Tím budeme trénovat zároveň jeho postřeh společně s pohybovou aktivitou.
2. plavání – pokud je dítě dostatečně vyspělé, a pobyt ve vodě ho baví, tak je plavání skvělým způsobem, jak jej zapojit do pohybové aktivity. Jako pomůcku můžeme zase použít samotný balon, nebo jiné hračky do vody. Nejprve, aby si plavání trochu osvojil, můžeme se vždy na pár kroků vzdálit a říct, aby doplaval za námi. Tím si osvojíme, jak moc si je dítě ve vodě jisté, a jak dobře se udrží nad vodou. Postupem času si můžeme začít hrát s míčem. Dítěti míč hodíme do vzdálenosti, kterou má uplavat, aby míč chytil, a doplaval s ním za námi nazpět, nebo nám jej hodil zpátky.
3. překážky – aby bylo cvičení trochu zábavnější, přichystáme si různé jednoduché překážky. Ať už takové, které musí dítě přeskočit, nebo postavíme slalom, nebo překážky, které bude muset zdolat. Vše samozřejmě přiměřeně věku a schopnostem dítěte. Například si vezmeme obyčejné pet lahve. Ty rozestavíme cca po 5ti metrech v řadě za sebou, a ukážeme, co s nimi má dělat. V tomto případě musí jednu po druhé dostat na jedno místo, například k nám. Musí tedy vyběhnout, sebrat první lahev a doběhnout s ní k nám, a poté se vracet pro další a další lahve, dokud nebudou sesbírané všechny. Nebo použijeme obyčejné stromy, co nám rostou na zahradě a s dítětem si zahrajeme „na honěnou“. Znamená, že poběžíme první, mezi stromy budeme kličkovat, a dítěti řekneme, že nás musí doběhnout, tedy běžet za námi. Samozřejmě náš běh přizpůsobíme běhu dítěte, a po čase necháme, aby nás doběhl a můžeme si zkusit vyměnit role. V tomto případě necháme dítěti určitý náskok, aby jej bavilo, že před námi utíká a my nejsme schopni jej dohonit.
Na konci každého cvičení, ať už více či méně náročného, by měla následovat závěrečná protahovací pasáž, kde můžeme zopakovat úkony, které jsem uvedla v odstavci o rozcvičce. Protažení na konci je také důležité, aby se svaly protáhly, a nás druhý den nebolely všechny svaly.
Po této závěrečné protahovačce máme splněno. Můžeme si společně zatleskat, jako vyjádření toho, že nás to společně bavilo, a že dítě se snažilo a vedlo se mu skvěle.
A úplně na závěr, hlavně pokud se dítěti do cvičení nechce, nebo jej cvičení nebaví, tak by měla přijít určitá odměna, za provedenou práci. Například můžeme dítěti dovolit jeho oblíbenou činnost, ať už je to hodinka hraní na počítači, nebo koukání na televizi. Dítě si odměnu zaslouží, a může to pro něj sloužit i jako motivace pro další cvičení. S ničím se to však nesmí přehánět. Vše by mělo být úměrné zdraví dítěte a jeho rozvoji. Tedy, že hodinka cvičení nám nevykompenzuje celý den sezení a hraní her. Takže na závěr, všeho s mírou.
NÁVRH POHYBOVÉ AKTIVITY PRO ČLOVĚKA S MENTÁLNÍ RETARDACÍ
V mé seminární práci se budu zabývat tím, jak pomoci člověku s mentální retardací zamezit obezitě a nadváze, či mu pomoci hmotnost redukovat. Důležité je si uvědomit, že pracujeme s mentálně postiženým člověkem, tím pádem by měl být plán na redukci hmotnosti velmi jasný, jednoduchý a srozumitelný.
K práci jsem si vybrala příklad holčičky Emy ve věku 8 let trpící Downovým syndromem. Znám ji osobně, tudíž mohu říci, že celkem dobře dokážu posoudit, co je pro ni dobré, co by mohla zvládnout a co je pro ni naopak velmi obtížné.
Jak jsem již řekla: plán by měl být jednoduchý a jasný. Osobně bych ho stavěla spíše na aktivním pohybu než na redukční dietě, už jen protože je Ema ještě dítě a to navíc s Downovým syndromem. Je také známé, že děti s Downovým syndromem mají spoustu energie, je tedy třeba jim dopřát různé sportovní a jiné aktivity. Pro Emu bych navrhovala především aktivity v kolektivu s jinými dětmi (nejlépe s podobným postižením). Za takové aktivity považuji například různé hry v krytém bazénu, míčové hry s různými říkankami a samozřejmě v tomto případě dát pozor, aby hry nevyvolávaly v dětech agresi (jako je tomu např. u vybíjené).
Mezi další sportovní aktivity bych zařadila například dlouhé procházky do lesa, ve kterém se dá vymyslet také spousta „běhacích“ her (schovávání za stromy, nošení různých předmětů, listů). Navíc jsou děti v klidném prostředí daleko od města, což je dobré jak pro děti s postižením, ale také pro bezpečnost zdravých dětí.
Dále bych sem zařadila například také hry na dětských hřištích (samozřejmě pod dozorem) a to především kolektivní, protože pro děti s postižením je velmi důležitá komunikace. Myslím tím například prolézání průlezek, hledání pokladu, jednoduché hry typu slepá bába apod.
Výše zmíněným aktivitám by mělo vždy předcházet nějaké přivítání, rozcvičení a zahřátí a to např. stylem probouzí se sluníčko (dítě se z kleku zvědá a máchá rukama) nebo hrou na honěnou.
Také časová chronologie aktivit je důležitá: je velmi vhodné rozplánovat dítěti daný týden tak, aby mělo dostatek pohybu a zároveň aby se nepřetěžovalo. Osobně bych navrhovala např. ráno menší procházku do speciální školy, tam samozřejmě za dohledu učitele již zmíněné hry a odpoledne aktivita s rodiči – kolo, plavání nebo jen procházka se psem.
Co se jídla týče, dle mého je u pacienta s Downovým syndromem velmi důležité, ale zároveň i složité udržet váhu v jakési normě (genetická predispozice). Pokud bych ovšem mohla navrhnout, důležitá je určitě snídaně: kus čerstvého ovoce, různé vločky s mlékem (co mají děti rády) nebo například krůtí párky. Dále by následovala malá svačina ve školce ve formě například vánočky a dále oběd, který například ve školce odpovídá potřebám dětí (dané normy). Odpoledne opět nějaká menší svačina a k večeři jen třeba namazaný chléb se zeleninou. Samozřejmě že lze dítěti dopřát i kousek čokolády nebo něco sladkého, ale určitě ne každý den a v rámci mezí.
Na závěr mé seminární práce jsem se snažila dle mého dobrého úmyslu a uvážení vytvořit skromný plán na sportovní aktivity pro dítě s Downovým syndromem. Uvážila jsem v potaz kolektiv a prostor speciální školy.
PŘIVÍTÁNÍ
Děti si stoupnou do kolečka a vzájemně se představí, to provedou tak, že si navzájem budou házet klubíčko a při vyhození řeknou své jméno.
ROZCVIČENÍ
Děti se seběhnou do kolečka, kleknou si a vyskočí – u toho opakují: „Ahoj sluníčko!“
(několikrát opakují)
Dále si zahrají hru na barvy – učitel řekne určitou barvu a děti se musí v danou chvíli dotknout předmětu též barvy (ZELENÁ! → LIST)
HRY
Něco na protažení – děti se snaží dotknout se nebíčka (zvědají ruky jak nejvýše to jde a stojí u toho na špičkách)
Hra na honěnou
Taneční vystoupení – učitel bude předcvičovat různá gesta a děti je opakují, vše se odehrává do hudby (nejlépe z pohádek a říkanek)
(odpočinek, svačina)
Zazpíváme si a zacvičíme říkanku Hlava ramena kolena palce (opakujeme 3x)
Hra na schovávanou – učitel pomůže pikajícímu dítěti s počítáním, pak jdou hledat zbytek dětí, kdo přiběhne poslední, piká znovu
Hra na zvířátka – každé dítě si zvolí jedno zvíře, které napodobí (čáp – stojí na jedné noze apod.) a ostatní děti se snaží přijít na to, jaké zvíře to je
ROZLOUČENÍ
Postavíme se všichni do kroužku, chytneme se za ruce a párkrát se zatočíme na jednu a na druhou stranu
Nakonec se rozloučíme hlasitým AHOJ!
Hudba a dramaterapie pro pohyb mentálně postižených
Téma: Jaro
Cíl: Jednoduchá rytmická cvičení s hudbou a tancem
Pomůcky: Orffovy nástroje, umělý tulipán, laptop s písničkou Jaro, Jaro dělá pokusy, video Jaro kostičky (youtube)
Průběh pohybové aktivity:
1. Motivace:
a) přivítání – dnes je další jarní den a zpříjemníme si ho tady zpíváním a hrou
b) probouzí se příroda
c) otepluje se – zelená se tráva, pučí stromy, kvetou květiny…
d) jaké květiny znáte?
e) co ještě vám připomíná jaro?
2. Vytleskávání slov z motivace:
a) narcis, tulipán, sluníčko, sněženky, teplo,… ( tleskáme, dupeme, pleskáme, luskáme– pohyb slouží jako rozcvičení )
3. Dechová cvičení:
a) pohodlně si sednout, natáhnout nohy, dýchat nosem
b) foukáme do tulipánu – ve vzduchu ( málo x hodně, pak chceme tulipán někomu poslat, tak foukneme hodně )
4. Rytmická cvičení:
a) na jaře začínají létat včely a taky čmeláci – budeme dělat BZZZ a BZUM (musíme dopředu vždy upozornit na změnu)
b) normálně
c) nahlas – jako u ovocného stromu
d) potichu
e) na 1 nádech
f) potichu → nahlas ( přilétají z dálky )
g) nahlas → potichu ( odlétají do úlu )
h) 2x BZZZ a 1x BZUM a opačně ( můžeme klienty rozdělit na 2 skupiny a každá bude říkat jen to své slovo )
5. Procvičení celého těla:
a) vše se probouzí a i my se musíme vzbudit. Protáhneme si celé tělo.
b) říkanku Hlava, ramena, kolena, palce říkáme nejdřív pomalu, rychleji a nejrychleji a můžeme střídat i potichu a nahlas. Přitom se klienti dotýkají části těla, o které se právě zpívá.
6. Rozdávání nástrojů:
a) šeptáme slova z motivace a kdo je slyší, jde si pro nástroj
b) slovo z motivace musí přede všemi zahrát na svůj nástroj
7. Rozehrání:
a) používáme slova z motivace – vybereme slova s různým počtem
slabik a každý nástroj hraje jen to své slovo
b) nahlas x potichu, vše 2x, pozadu
12. Tancování
a) diskotéka, volný tanec na písničky
–Jaro od skupiny (Tata Bojs)
–Jaro dělá pokusy (Uhlíř, Svěrák)
13.
Relaxace s videem
–sledování videa Jaro (Kostičky)
14. Rozloučení
Telechirurgie
Ako tému svojej seminárnej práce som si vybrala telechirurgiu, ktorá je podľa mňa veľmi inovatívna a do budúcnosti má obrovské perspektívy rozvoja. Je založená na fakte, že operujúci nie je v priamom kontakte s pacientom, ale komunikácia (zákrok) previeha prostredníctvom telezariadenia. Konkrétne by som menovala robotiku, prostredníctvom ktorej sú vykonávané operácie. Tá je často nevyhnutná, ak sa jedná o mikrochirurgiu, ktorá by sa bez robotov realizovať nedala, ale tiež je veľmi užitočná aj pri bežnej chirurgickej praxi v moderných zariadeniach. Robotická chirurgia alebo počítačom asistovaná chirurgia využíva robotické zariadenia na vykonávanie operácii a bola vyvinutá na to, aby prekonala možnosti, ktorými je limitovaná klasická chirurgia a aby vylepšila možnosti odborníkov na zasahovanie do organizmu, pri čo najväčšej limitovanosti napáchať škody a eliminovať tak chybu ľudského faktoru.
Princípy fungovania sú založené na dvoch metódach ovládania robotických zariadení telemanipulátoru alebo kontroly prostredníctvom počítaču. Telemanipulátor je ovládač, ktorý pozostáva z hydraulického zariadenia, elektronických patrikúl, ktoré sú mediátorom medzi riadením a výkonnými ramenami a mechanických súčastí, ktoré sú hlavným efektorom a sú v priamom kontakte s telom pacienta. Prvý telemanipulátor bol vyvinutý koncom druhej svetovej vojny a bol určený na manipuláciu s radioaktívnym materiálom. Tu vidíme akou neuveriteľnou rýchlosťou napreduje technika a to, čo sa pred šiestimi dekádami ešte len vyvinulo, dnes slúži na riešenie najchúlostivejších vecí týkajúcich sa ľudského života. Pri počítačom ovládanej metóde doktor nemusí byť v bezprostrednej blízkosti, dokonca môže byť na míle vzdialený od pacienta a prostredníkom medzi nimi bude práve počítač. Súčasťou týchto zariadení môžu byť aj telemanipulátory, ktoré sú zabudované do systému a zúčastňujú sa priamo fyzicky na zákrokoch. Pri náročnej operácií, ktorá zahŕňa napríklad otváranie dutiny brušnej sú klasické chirurgické nástroje nahradené podobnými inštrumentami, morfologicky podobnými a priamo zabudovanými do telezariadení. Benefitom je hlavne presnosť a ľahkosť s akými dané úkony performujú, čo sa ľudskými možnosťami dosiahnuť často nedá a je to prakticky nemôžné. Jemnejšie ťahy, reakcia na zmeny fyIologickych okolností počas operácie, vysoko citlivý a jemný monitoring životných funkcií a podobne. Dôležité to je najmä pri minimalizovaní traumy spôsobenej na tkanivách, ktorá sa neskôr odráža na hojení, bolestivosti rany a pooperačných následkoch. Tiež to umožňuje znížiť invazivitu zákroku, byť robiť menej agresívne úkony.
Telechirurgia je často kritizovaná pre jej finančnú náročnosť, ktorá sa často vyšplhá až do výšok 2000eur za zákrok. Ťažkosti sú so sponzorovaním týchto zákrokov vládou. S rozvojom techniky však môžme v budúcnosti očakávať len zlepšovanie finančných podmienok a zlepšovanie jej dostupnosti pre širokú veřejnost. Ďalším veľmi důležitým faktom, ktorý je bezpochybností dôležité spomenúť je zodpovednosť za úkony, ktoré je potrebné niekomu pripísať. Za prístrojmi stojí doktor, ktorý rozhoduje o ich správaní a priamo im zadáva úlohy, ktoré majú splniť. Plná automatizácia v takýchto prípadoch podľa mňa neprichádza do úvahy. Aj keď u človeka je veľmi dôležitý faktor omylnosti, stáleje nenahraditeľný pri operáciach a prístroje by mali v prvom rade slúžiť nám a nie byť pánom nad ľudskými životmi.
Veľmi zaujímavým príkladom telechirurgie je takzvaný Trauma-Pot projekt, čo je vojnové zariadenie vyvinuté spojenými štátmi, ktoré umožňuje vojakom mať na bojisku prítomných robotov, ktorí ich ošetria pri akútnych situáciach. Tieto roboty sú ovládané doktormi na diaľku, takže lekár nie je v priamom bezprostrednom ohrození svojho života, ale stále vie pomôcť a vykonávať svoju prácu na diaľku. Ďalším spôsobom využitia telechirurgie by bolo využiť počítačom ovládanú chirurgiu napríklad na vesmírnych misiách na diaľku.
Dôverovanie výsledkov online vyhľadávačov.
Mnoho ľudí, ktorí vyhľadávajú informácie o svojom zdraví na internete, si neuvedomujú alebo nevedia prevalenciu ochorenia, v ktorom sa vidia. Väčšina si neuvedomí logaritmy, podľa ktorých fungujú vyhľadávače a veria, že výsledky vyhľadávania z prvej strany, svedčiace podľa príznakov o ich ochorení, sú najpravdepodobnejšie.
Štúdie dokazujú, že len málo ľudí , čo používa online fóra na diagnostiku svojich symptómov berú výsledky ako zrnko soli v mori. Jedna štúdia WK Health zistila, že až 63% ľudí, čo si vyhľadá informácie o svojom stave na internete uviedlo, že sa nikdy nediagnostikovali zle. Majú pocit, že dostali správne informácie v správny čas a môžu veriť tomu, čo našli. Ďalšie prieskumy poukazujú, že iba polovica z nich sa obráti na svojho lekára a informuje sa o svojom stave, čiže mnohí tomu veria a nepotrebujú si to potvrdiť u odborníka. Následne prichádza problém, že sa svoj zdravotný stav pokúšajú liečiť. Či už zmenami v strave alebo berú rôzne doplnky a vitamíny alebo lieky na voľný predaj atď. Alebo podnikajú rôzne procedúry, ktoré ani nepotrebujú.
Zatiaľ čo riešia problém, ktorí ani neodhadli, ignorujú skutočnú príčinu problému a ich pôvodný symptóm prerastá v závažnejší. Uvediem príklad, že si nesprávne liečia alergiu, ktorá môže vyústiť do oveľa vážnejšieho problému napr v astmu. Zlá diagnóza teda môže viesť k chronickým ochoreniam. Okrem iného sa to odrazí aj na duševnom zdraví človeka, cíti sa smutný, má pocit strachu, lebo jeho stav sa nezlepšuje atď..
Na druhú stranu internet môže byť skvelým nástrojom pre tích, čo sa chcú dozvedieť viac o svojom zdravotnom stave, ale je dôležité správne selektovať stránky, z ktorých čerpáme informácie. Najlepšie je držať sa špecifických lekárskych stránok, pričom netreba zabúdať na kozultácie so svojim lekárom. Ten môže diagnózu potvrdiť, alebo naopak vyvrátiť radom testov a pacient odíde s pocitom veľkej úľavy. Online diagnóza môže byť správna a lekár navrhne plán liečby, zmierni príznaky, pomôže sa vysporiadať s ochorením..
V niektorých oblastiach je však konzultácia ťažká, práve pre dlhé čakacie doby a to je potom ten moment, kedy pacient vezme situáciu do vlastných rúk.
Internetové poradny a sebediagnostika
V současné době je velkým trendem hledání řešení zdravotních problémů na internetu a následná sebediagnostika. Stačí napsat své symptomy do vyhledávače a zobrazí se nám velké množství různých internetových poraden a diskuzních fór, zabývajících se nemocemi a jejich symptomy.
Jako modelovou internetovou stránku bych chtěla zmínit například ulekare.cz. Tento web má dnes již svou vlastní aplikaci, je tedy zřejmé, že je lidmi hojně využívaný. Nalezneme zde více sekcí (databáze lékařů a léků, seznam lékáren, první pomoc, různé články týkající se zdraví, popis nemocí od A až do Z), pro diagnostiku a řešení zdravotních problémů však člověk nejvíce využije poradnu lékaře a sekci sebediagnostika. Internetová poradna zde funguje tak, že lidé pokládají různé dotazy, na které následně odpovídají lékaři. Problémem mnohých dotazů však je, že lidé napíšou výčet různých symptomů (a mnohdy velmi obecných), které na sobě pozorují a očekávají, že jim lékař sdělí, o kterou nemoc se jedná. Tím se snaží vyhnout osobní návštěvě lékaře, bez které se však diagnostika onemocnění neobejde. V takovýchto případech pak lékař nemůže odpovědět jinak, než onu návštěvu lékaře doporučit. Sekce sebediagnostika naproti tomu funguje tak, že si člověk vybere oblast, které se jeho problém týká (hlava, krk, hrudník, psychika, celkový zdravotní stav…), a poté má na výběr z různých možností obtíží, které se dané oblasti mohou týkat. Nakonec dojde ke konkrétnímu problému (například bolest břicha, bolest očí apod.), který je následně popsán z hlediska možných příčin. Tím ale pouze získá informace o tom, čím vším by jeho obtíže mohly být způsobeny, nikoliv však přesnou diagnozu, ta opět závisí pouze na lékařském vyšetření.
Kromě stránek fungujících podobně jako výše zmíněná ulekare.cz existují také různá diskuzní fóra, ve kterých si navzájem radí laici. Zde už nejde pouze o problém toho, že nelze stanovit přesnou diagnozu, ale také o problém s věrohodností daných informací. Na základě rady nějakého přispívajícího by mohlo dojít k podcenění příznaků nějaké nemoci, což by mohlo mít zbytečně fatální následky. Bohužel se však i v dnešní době na podobná fóra se svými problémy spousta lidí obrací.
Myslím si, že internetová sebediagnostika není pro většinu lidí přínosná. Pokud má člověk nějaký zdravotní problém, neměl by se spoléhat na rady na internetu, ale jít navštívit svého lékaře. V lepším případě totiž člověk i po několikahodinovém bádání nedojde k jinému řešení, než je návštěva lékaře. V horším případě se spokojí s nějakým banálním vysvětlením svého problému, které si přečetl na internetu, čímž může dojít k zanedbání nějaké závažnější nemoci. Častá sebediagnostika a s tím spojené zjišťování různých onemocnění a symptomů může také z člověka udělat hypochondra.
Teletraumatologie
Jako téma své seminární práce jsem si vybrala obor teletraumatologie, protože traumatologie samotná mě velmi zajímá a v kombinaci s moderními technologiemi mi přijde ještě zajímavější.
Traumatologie, lze použít také název úrazová chirurgie, je obor, při kterém se kontakt lékař-pacient zdá být nezbytný. Jejím úkolem je akutní ošetření akutních poranění a následné doléčení úrazů pacienta. Teletraumatologie v tomto směru využívá technologie k dálkové koordinaci nezbytných úkonů. Jeho pojmenování u nás, přes praktické a časté využívání, však není vžito.
S teletraumatologií se lékaři nejčastěji setkávají při konzultacích zdravotního stavu pacienta, a to v podobě videokonferencí či dálkově poskytovaného poradenství. Dále se s ní mohou setkat medici nebo mladí lékaři, a to v podobě e-learningu.
Online konzultace, poskytované pacientům, umožňují komunikaci mezi lékařem a pacientem, nejčastěji v podobě videokonferencí, kdy pacient nemusí cestovat někdy i několik desítek či stovek kilometrů k lékaři, ale svůj zdravotní stav konzultuje s lékařem z domova.
Dále je možné tento obor využít při převážení pacienta do specializovaného zařízení, která nemá potřebné vybavení, kdy veškerá dokumentace, jako výsledky vyšetření, snímky z RTG a další je možné poslat do následného zařízení elektronickou formou, kdy lékař, který bude pacienta ošetřovat, si jeho anamnézu a poranění předem prostuduje a následně poskytne pacientovi potřebnou pomoc hned po příjmu. Velkou výhodou tohoto systému je to, že se ušetří náklady spojené se zbytečnými převozy pacientů mezi zdravotnickými zařízeními.
Historie teletraumatologie
Jedním z nejznámějších využití teletraumatologie již v jejích počátcích byl takzvaný Space Bridge, což byl americko-sovětský telemost vytvoření v roce 1989 společností NASA. Byl vytvořen po zemětřesení v Arménii, kdy konzultační síť byla vytvořena mezi Jerevanem a dalšími čtyřmi centry lékařské píče v USA. K jeho vytvoření došlo nejen kvůli velkému počtu raněných, ale také kvůli tomu, že došlo k poničení celé zdravotnické infrastruktury. Později byl obdobný telemost vytvořen i v ruském města Ufa, kde došlo k jedné z nejtragičtějších železničních tragédií, k explozi poškozeného plynovodu jen kousek vzdáleného od transsibiřské magistrály. Telemost zde zajišťoval spojení s lékařskými centry, kdy byla dodávána obrazová dokumentace a následně byla konzultována pomoc obětem, kterou zde poskytovali američtí vojenští lékaři.
Významným milníkem byl také telemost mezi lékařskou službou v Douglasu, v Americe a univerzitou v Tucsonu, kdy bylo konzultováno ošetření 18 měsíčního batolete, které po autohavárii utrpělo těžké poranění hlavy a další zranění, a jeho okamžitý převoz nebyl možný. Byla proto využita arizonská telemedicínská síť a po společné konzultaci provedl lékař na pohotovosti v Douglasu několik zákroků pod supervizí traumatologa z univerzity. Po stabilizaci stavu dítěte byl proveden jeho transport na spocializované pracoviště.
Poslední zmiňované využití vedlo k vytvoření teletraumatologického konzultačního centra, které funguje do dnes a je na něj připojeno několik menších nemocnic.
Teletraumatologie dnes
Lídrem tohoto oboru v Evropě je v dnešní době pravděpodobně Norsko, kde již v roce 2006 začal fungovat projekt, který spolu vytvořili Univerzitní nemocnice v severním Norsku a Norské centrum pro telemedicínu. Tento projekt vznikl pro konzultace pacientů se špatně hojitelnými zraněními s lékařem, aniž by museli dojíždět do jeho ordinace. V praxi tento projekt funguje tak, že první konzultaci a prohlídku pacient absolvuje v ordinaci a další kontroly již fungují tak, že pacient své zranění dokumentuje fotograficky, odešle na specializované oddělení a lékař mu následně pošle informace k dalšímu postupu léčby. Tento systém je využíván hlavně pacienty nad 65 let věku.
V České republice se teletraumatologie vyvíjí pomaleji, v jejím využití dominuje hlavně e-learning či videokonference a případně poradenství na dálku. Zásluhu na rozvoji teletraumatologie v Čechách má hlavně doc. MUDr. Leopold Plevy, CSc. Z FN v Ostravě. Díky němu vznikla řada videokonferencí, které propojují nemocnice Moravskoslezského kraje a nemocnice v Praze. Snahou je propojit všechna traumacentra v České republice s cílem organizovat odborné videokonference, kdy by mohlo kdykoli docházet ke konziliárnímu konzultování závažných případů.
Dle mého názoru má teletraumatologie, jako celá telemedicína veliký potenciál a je jenom na nás, lidech, jak s ním naložíme a zda jej dokážeme správně využít. Možnost konzultací mezi odborníky, kteří jsou od sebe vzdáleni několik desítek kilometrů, a jejich cesta za pacientem by byla velmi dlouhá, je velmi přínosná. Osobně si myslím, že i přes pomalý vývoj telemedicína je dnes již hojně využívána a leckdy i tak, že si to lidé ani sami neuvědomují.
Zdroj: Teletraumatologie. 2016. STŘEDA, Leoš a Karel HÁNA. EHealth a telemedicína. Praha: Grada, s. 83-85. ISBN 978-80-247-5764-3.
Farmakoterapie u obezity
Obezitu spousta lidí podceňuje a přitom dokáže být velmi nebezpečná. V Evropě se obezita odhaduje na 10%-40% obyvatel. Česká republika se ve svém popíjení piva a pojídání klobás, jitrnic a dalších tučných pochoutek posunula do nejpřednějších linií evropského žebříčku. Hlavním rizikem obezity jsou hlavně onemocnění a komplikace, které ji doprovází. Obezita zvyšuje celkovou morbiditu a mortalitu, především na kardiovaskulární onemocnění (hypertenze, ICHS, CMP), metabolická onemocnění (DM 2. typu) a některé nádory (CA prsu, dělohy, tračníku). Výrazně zhoršuje životní podmínky postiženého jak po stránce fyzické, tak i psychické. Podávání léků proti obezitě má za úkol snížit nejen tělesný tuk a hmotnost, ale také snížit výskyt přidružených komplikací a chorob a tím zkvalitnit život postiženým obezitou. Základním režimovým opatřením u každé redukce je nízkoenergetická dieta, která má za úkol snížit příjem tuků, aktivní pohyb, zvládnutí nového životního režimu a pak může následovat farmakoterapie či chirurgický zásah.
V dnešní době bývá farmakoterapie velmi důležitou součástí redukce u obézních osob. Zavedení farmakoterapie je doporučováno u osob s BMI nad 30 a u osob s nadváhou s BMI nad 27, jsou-li přítomna kardiovaskulární a metabolická rizika. Cílovými orgány pro působení léků proti obezitě jsou CNS, svaly, tuková tkáň a zažívací trakt. Léky používané v současné době k léčbě obezity můžeme podle mechanismu účinku rozdělit na tři skupiny. Na léky ovlivňující příjem potravy působením na neuropřenašeče CNS, kde vedou k útlumu pocitů hladu nebo zvyšují pocit sytosti. Druhou skupinu tvoří léky, které snižují vstřebávání tuků v trávicím traktu. Poslední skupinou jsou látky, které zvyšují energetický výdej, tzv. termogenní farmaka. Teoreticky se uvažuje o tom, že léčba antiobezitiky by měla být dlouhodobá nebo celoživotní. K maximálnímu poklesu hmotnosti dochází již v prvním půlroce léčby. V současné době jsou doporučovány k dlouhodobé léčbě obezity dva léky: Sibutramin a Orlistat.
SIBUTRAMIN
Je to nejrozšířenější antiobezitikum. Působí v CNS v centru sytosti, kde inhibuje zpětné vychytávání serotoninu a noradrenalinu. Také navozuje pocit sytosti a zároveň i mírně zvyšuje energetický výdej. Mnohé studie prokázaly jeho vysokou účinnost a pozitivní efekt na ovlivnění rizikových faktorů obezity a kardiovaskulárních onemocnění. Vyvolává velký vzestup krevního tlaku, proto se jeho podávání nedoporučuje u pacientů se špatně kontrolovanou hypertenzí. Také se nedoporučuje u pacientů s epilepsií a glaukomem. Nevyvolává stavy závislosti.
ORLISTAT
Orlistat inhibuje lipázy v zažívacím traktu, tím snižuje asi o 30 % vstřebávání tuku z trávicí trubice, a tak navozuje negativní energetickou bilanci. Nevstřebaný tuk pak odchází stolicí. Ve střevě se lék téměř nevstřebává a většina požité dávky je střevem vyloučena. Léčba tímto lékem příznivě ovlivňuje lipidové spektrum, dochází ke snížení poměru LDL/HDL cholesterolu. Je velmi účinný v léčbě obézních diabetiků. Mezi nežádoucí účinky patří steatorea, častější nucení na stolici, plynatost, inkontinence stolice a bolesti břicha.
Dle vlastního názoru si myslím, že jsou tyto léky užitečné a určitě bych je také indikovala pacientům, kteří je nejvíc potřebují. Pořád je ale lepší obezitě předcházet než se dostat do takové fáze, kdy jsou tyto opatření nutná. Pestrou stravou a aktivním pohybem ku zdraví!
ePreskripce (eR)
eHealth a telemedicína je rychle se rozvíjející odvětví zdravotnictví, které souvisí s modernizací a vývojem telekomunikačních technologií. Integrace a zavádění informatizovaného a elektronizovaného zdravotnictví by mělo usnadnit komunikaci a práci lékařů s pacienty. Mezi eHealth ve zdravotnictví lze považovat řadu aplikací, softwarů či inovací, mezi které patří např.: IZIP, online objednávací systémy, feedback, FirstAid aplikace, BMI kalkulátory apod.
Tato seminární práce se zabývá elektronickou preskripcí, zkráceně eR. Jedná se o systém elektronického vytváření lékařských předpisů, což není jediné. Systém by měl být obstarán i tzv. vědomostním systémem, jenž by měl kontrolovat nežádoucí účinky, kontraindikaci a zároveň by měl mít mechanismus, který bude odhalovat falešné recepty, a tím i pomáhat jejich eliminaci.
Samotná realizace systému eR by měla přinášet oboustranné výhody jak pro lékaře, tak pro lékárníky při práci s předpisy. Výsledky jsou však jiné. Názory na preskripci se liší, převážně jde o rozdílný pohled na její realizaci – zejména ve využití jednotného systému, který by vyhovoval lékařům i lékárníkům. Téměř celosvětově jsou zavedené dvě znalostní databáze, HELP a PEPID. Databáze HELP se zabývá hlavně detekcí falšovaných nebo brakovaných receptů, zatímco databáze PEPID se zaměřuje na kontraindikace a možné nežádoucí účinky pro pacienta. Na podobném principu pracuje i náš expertní systém jako je například Vademecum, zabývající se interakcemi mezi léky. Otázka zavedení ePreskripce je také ve financích. V dnešní době je snaha najít systém, který by finančně vyhovoval požadavkům.
Jednou z možných alternativních řešení ePreskripce je systém TRAMIS. V současnosti je systém v pracovní verzi lokalizován jen na několik pracovišť, kde s ním lékaři pracují. Systém je jednoduchý a nevyžaduje žádné nadstandardní vybavení a ani není finančně náročný. TRAMIS, neboli transportní medicinský informační systém. Jedná se o mikroskopický čip, velikosti flash disku, který obsahuje šifrovací modul, pro vytvoření příslušeného receptu. Celý tento systém je chráněn kódem PIN, příslušného lékaře. Tento systém tedy nevyžaduje ani internet či elektronický podpis, ale k vytvoření receptu stačí vlastnit pouze počítač, tiskárnu a TRAMIS. Na druhé straně máme lékárnu, kde je opět mikročip, avšak už s dešifrovacím mechanizmem, který přečte a zkontroluje kód, a vydá přesnou indikaci léku pro daného pacienta. O kontrolu výdeje se stará referenční centrum, které je přístupné přes internet, čímž umožňuje bezproblémovou kontrolu nad výdejem léku lékárníkem.
Dle mého názoru je české zdravotnictví vzhledem k inovacím skeptické. Myslím si, že v době, kdy probíhá komputerizace a celosvětové rozšíření informačních systému, by měl i náš stát pohlížet na tuto věc více otevřeně a nebát se případných změn. Alternativním řešením pro nenáročnost, a po finanční stránce pro stát, systém TERMIS nabízí právě to, co české zdravotnictví potřebuje – inovaci, která usnadní práci lékařům a dokáže evidovat a zároveň předcházet falšovaným receptům. TERMIS totiž řeší i problém se zneužitím osobních dat, které bezpečně zašifruje do čárového kódu, čímž znemožní další práci s údaji.
Dalším problémem je, že stát nezavádí systém hromadně, celostátně. Není se pak čemu divit, že lékaři pracuji s tím, s čím jsou zvyklí. Centrální zavedení eR a dalších inovací by usnadnilo práci celému zdravotnictví. V roce 2013 bylo využití ePreskripce v České Republice limitováno pouze na 1% lékařů, v roce 2015 se toto procentuální zastoupení zvýšilo, avšak stále se nemůžeme srovnávat se státy jako je Estonsko nebo USA, kde je ePreskripce a elektronizované zdravotnictví již zavedené.
Telemedicínský e-learning
V mé seminární práci se budu nejprve zabývat pojmem e-learning jako takovým. Poté popíši jeho základní formy a následně jeho přínos pro lékařské obory. Na závěr uvedu své vlastní zkušenosti s e-learning.
E-learning je forma vzdělávacího procesu, který využívá informačních technologií k distribuci dat. Pod tímto pojmem si lze představit, jak ucelený systém výuky celého předmětu, tak například doplňkový materiál k nějakému tématu. Vývoj tohoto typu výuky koreluje s vývojem informačních technologií. Například možnost rychlého přenosu většího objemu dat, dává tomuto procesu širší spektrum působení. Dříve tento pojem zahrnoval vystavení studijních materiálů na internetu či intranetu, komunikaci prostřednictvím diskusních fór či emailu a jiné. Dnes si pod tímto pojmem můžeme představit komplexní datové a komunikační prostředí, které může značně zefektivnit výukový proces. Tento systém může zahrnovat soubor periodicky se opakujících testů, který slouží k rekvalifikaci pracovníků v určitém oboru. Toto je hojně využíváno v lékařských zařízeních, kde jsou pracovníci nuceni plnit určitý soubor kurzů s danou periodou. Jako příklad bych uvedl Všeobecnou fakultní nemocnici, kde mezi základní testy patří základní a rozšířená první pomoc, nakládání s nebezpečným odpadem, bezpečnost informačních technologií atd. Tímto je umožněna cílená edukace pracovníků v nejdůležitějších problémech, s kterými se mohou při své práci setkat. Díky výše zmíněnému zvýšení objemu přenášených dat, je možné vzdělávání formou audio vizuálních nahrávek nejrůznějšího typu. Zde je přínos enormní, a to nejen pro studenty medicíny, ale i pro lékaře ucházející se o atestaci v daném oboru. Existuje i řada mezinárodních vzdělávacích telemedicínských sítí, které umožnují sdílení dat mezi institucemi po celém světě. V dnešní době je trend této formy výuky rostoucí a lze očekávat jeho větší implementaci do širokého spektra oborů.
Mé vlastní zkušenosti s touto formou výuky jsou bohaté. Jako výborný e-learningový zdroj bych uvedl youtube databázi 3. lékařské fakulty, která obsahuje audio vizuální záznamy z anatomických pitev. Dále jako pracovník Všeobecné fakultní nemocnice mám zkušenost i s výše zmíněnými testy. V neposlední řadě, mám zkušenost s předmětem eHealth a telemedicína, který je až na dvě fyzická setkání, celý veden elektronicky. Dle mého názoru, hlavní přínos tohoto oboru teprve přijde. Je zde schovaný neuvěřitelný potenciál, který je zatím vzhledem k úrovni informačních technologií značně nevyužit.
TELEMONITORING A CHRONICKÁ ONEMOCNĚNÍ
Tato práce se zabývá problematikou telemonitoringu ve spojitosti s péčí o pacienty, kteří trpí chronickými civilizačními onemocněními. Na začátku bude ve stručnosti vysvětleno, co telemonitoring znamená, dále budou uvedeny závěry studie, která se snažila zjistit, zda telemonitoring pacientů s diabetem zlepšuje jejich zdravotní stav a kompenzaci onemocnění.
Prevalence chronických onemocnění, jako je diabetes, kardiovaskulární či respirační onemocnění představuje pro současné zdravotnictví stále větší výzvu. Došlo se k závěru, že je třeba učinit zásadní změny v řízení a poskytování péče pacientům. Domácí telemonitoring (home-telemonitoring – HT) představuje slibný nástroj, kterým by zdravotní stav pacientů mohl být intenzivněji sledován a tím tedy i pacienti nuceni dodržovat režimy doporučené ošetřujícím lékařem.
Domácí telemonitoring spadá do oblasti telemedicíny. Ta může být definována jako přímé poskytování klinické péče, včetně diagnostiky, léčení a konzultací „na dálku“. To se může vztahovat na různé služby péče o pacienty jako je např. telepsychiatrie, teleradiologie, teledermatologie, teleoftalmologie a další. Primární funkcí telemedicíny je však spíše poskytování odborných konzultací do vzdálených míst než vlastní sebe-léčení. Na druhé straně je domácí telemonitoring rychle se rozvíjející doménou zdravotnictví zaměřenou na poskytování péče v domácím prostředí. HT využívá audio, video a další telekomunikační technologie, spolu s různými např. příručními přístroji a sensory, které má u sebe pacient, pro monitorování stavu na dálku.
Hlavním cílem HT je poskytnout lékařům a sestrám přesné a aktuální informace o zdravotním stavu. Díky tomuto sledování se zachytí případné změny stavu dříve než až při další plánované osobní kontrole u lékaře. To umožňuje provést intervence v předstihu a nemusí tak dojít ke zhoršení a komplikacím nebo např. i následné nutné hospitalizaci.
Nedávná americká studie vedená farmaceuty porovnávala 2 skupiny pacientů s diabetem, u kterých sledovala hodnoty krevní glukózy a krevního tlaku. Sledované skupiny se lišily pouze v tom, že jedna byla edukována prostřednictvím telemonitoringu a druhá absolvovala obvyklou zdravotní péči. Během studie došli k závěru, že u první skupiny (telemonitoring) došlo k výraznějšímu poklesu glykovaného hemoglobinu než u skupiny číslo 2. Studie byla sice prováděna pouze na 150 pacientech, ale dá se předpokládat, že využití telemonitoringu může výrazně zefektivnit klasickou zdravotní péči.
Domácí telemonitoring je dle mého názoru velmi užitečnou formou kontroly pacientů s chronickými onemocněními. Dá se díky němu zabránit nechtěnému postupu a rozvoji onemocnění a umožňuje včasný zásah lékaře. Také částečně nutí pacienty více dodržovat předepsaný režim. Myslím si, že další rozvoj telemonitoringu je vhodný a měl by se v budoucnu využívat častěji.
TELEMONITORING A CHRONICKÁ ONEMOCNĚNÍ
Tato práce se zabývá problematikou telemonitoringu ve spojitosti s péčí o pacienty, kteří trpí chronickými civilizačními onemocněními. Na začátku bude ve stručnosti vysvětleno, co telemonitoring znamená, dále budou uvedeny závěry studie, která se snažila zjistit, zda telemonitoring pacientů s diabetem zlepšuje jejich zdravotní stav a kompenzaci onemocnění.
Prevalence chronických onemocnění, jako je diabetes, kardiovaskulární či respirační onemocnění představuje pro současné zdravotnictví stále větší výzvu. Došlo se k závěru, že je třeba učinit zásadní změny v řízení a poskytování péče pacientům. Domácí telemonitoring (home-telemonitoring – HT) představuje slibný nástroj, kterým by zdravotní stav pacientů mohl být intenzivněji sledován a tím tedy i pacienti nuceni dodržovat režimy doporučené ošetřujícím lékařem.
Domácí telemonitoring spadá do oblasti telemedicíny. Ta může být definována jako přímé poskytování klinické péče, včetně diagnostiky, léčení a konzultací „na dálku“. To se může vztahovat na různé služby péče o pacienty jako je např. telepsychiatrie, teleradiologie, teledermatologie, teleoftalmologie a další. Primární funkcí telemedicíny je však spíše poskytování odborných konzultací do vzdálených míst než vlastní sebe-léčení. Na druhé straně je domácí telemonitoring rychle se rozvíjející doménou zdravotnictví zaměřenou na poskytování péče v domácím prostředí. HT využívá audio, video a další telekomunikační technologie, spolu s různými např. příručními přístroji a sensory, které má u sebe pacient, pro monitorování stavu na dálku.
Hlavním cílem HT je poskytnout lékařům a sestrám přesné a aktuální informace o zdravotním stavu. Díky tomuto sledování se zachytí případné změny stavu dříve než až při další plánované osobní kontrole u lékaře. To umožňuje provést intervence v předstihu a nemusí tak dojít ke zhoršení a komplikacím nebo např. i následné nutné hospitalizaci.
Nedávná americká studie vedená farmaceuty porovnávala 2 skupiny pacientů s diabetem, u kterých sledovala hodnoty krevní glukózy a krevního tlaku. Sledované skupiny se lišily pouze v tom, že jedna byla edukována prostřednictvím telemonitoringu a druhá absolvovala obvyklou zdravotní péči. Během studie došli k závěru, že u první skupiny (telemonitoring) došlo k výraznějšímu poklesu glykovaného hemoglobinu než u skupiny číslo 2. Studie byla sice prováděna pouze na 150 pacientech, ale dá se předpokládat, že využití telemonitoringu může výrazně zefektivnit klasickou zdravotní péči.
Domácí telemonitoring je dle mého názoru velmi užitečnou formou kontroly pacientů s chronickými onemocněními. Dá se díky němu zabránit nechtěnému postupu a rozvoji onemocnění a umožňuje včasný zásah lékaře. Také částečně nutí pacienty více dodržovat předepsaný režim. Myslím si, že další rozvoj telemonitoringu je vhodný a měl by se v budoucnu využívat častěji.
Informační technologie ve zdravotnictví, medicínské elektronické aplikace
Ve své seminární práci se budu zabývat využitím informačních technologií ve zdravotnictví, medicínskými elektronickými aplikacemi, jejich přínosem, či naopak úskalími. S rozmachem telekomunikačních médií, jako jsou počítače, televize či smartphony, a v neposlední řadě také s vývojem internetu, došlo též k zavedení komunikace lékařů (popřípadě jiných zdravotnických pracovníků, lékárníků) skrze internet. To vedlo k vytvoření množství medicínských aplikací, umožňujících komunikaci z pohodlí domova. Na internetu můžeme najít velké množství těchto aplikací, ať už jde o internetové online poradny se zdravotnickými pracovníky, stránky, kde nalezneme hodnocení velkého množství lékařů, která poskytují stávající pacienti těchto lékařů, podpůrných aplikací při hubnutí, jako jsou kalorické tabulky, či kalkulačka pro výpočet body mass indexu. Ze své vlastní zkušenosti si myslím, že tyto aplikace mohou velmi ulehčit život a ušetřit čas, a to jak pacientům, tak i samotným lékařům, či jiným zdravotnickým pracovníkům.
Co se týče online poraden, kam můžeme zařadit například internetové stánky http://www.ulekare.cz, http://www.ordinace.cz či http://www.onlineambulance.cz, jedná se z mého pohledu o velmi užitečné aplikace, jelikož je možnost poradit se s lékařem online, proto nemusíme s každým problémem chodit k lékaři do ordinace a můžeme se tak vyhnout kontaktu s jinými nemocnými pacienty. Takto si lze pomoci například v případě běžného nachlazení, kdy si prostřednictvím internetu můžeme nalézt příznaky a podle toho zvolit vhodnou léčbu po poradě s lékařem či lékárníkem online. Na druhou stranu je zde riziko, že pacient tímto jednáním něco zanedbá, protože takováto forma vyšetření se samozřejmě nevyrovná osobnímu kontaktu s lékařem. Dalším rizikem dle mého názoru může být nedostatečná informovanost laické veřejnosti o důvěryhodnosti konkrétní internetové stránky. Může se tedy stát, že doporučení dostaneme od nezdravotnického pracovníka a zvolíme tak nevhodnou léčbu.
Za velké plus považuji možnost online objednání se k lékaři přes formulář, ušetří to především práci zdravotních sestřiček, které se tak mohou zaměřit na jinou práci, než je telefonování s pacienty. Dnes již mnoho lékařů využívá možnost objednání pomocí internetu, avšak toto zaznamenalo rozmach až v posledních několika letech. Nenahraditelné se staly také stránky lékáren, kde můžeme mimo jiné porovnat ceny jednotlivých léků v různých zařízeních.
Dle mého názoru je velice užitečná aplikace Kalorické tabulky, kde si každý může podrobně vést každodenní jídelníček a má tak přehled o denním příjmu kalorií a živin, zahrnout lze také denní aktivity. Aplikace přesně vypočítá, jaký energetický příjem bychom měli mít, a to podle aktuální váhy, váhy, které chceme docílit a podle toho, jak jsme daný den aktivní. Zvláště prospěšné to může být pro jedince, kteří se jinak obtížně kontrolují, jelikož tímto způsobem si lépe uvědomují například zvýšený příjem soli či sacharidů, nebo naopak nízký příjem některých dalších pro tělo důležitých látek. Velkou výhodou je možnost stáhnutí aplikace do mobilního telefonu či tabletu, a tedy kontrolování energetického příjmu po celý den, aniž bychom museli být přítomni u počítače.
Co se týče kalkulačky pro výpočet BMI, pro některé jedince může být tato hodnota prvním krokem k rozhodnutí redukovat váhu, ač není zcela směrodatná, jelikož udává pouze poměr mezi váhou a výškou a nebere v úvahu procenta tuku, vody a svalů.
Vznik telekomunikačních médií měl bezesporu velmi velký vliv na rozvoj lékařství jako takového, jelikož se značně usnadnila komunikace také mezi jednotlivými zdravotnickými pracovníky a zařízeními.
Expertní systémy PC Doctor a AMICUS
V mé seminární práci bych se chtěla věnovat expertním systémům využívaných v ambulantní praxi, konkrétně programům PC Doctor a AMICUS.
Expertní systém je počítačový program, který má za úkol poskytování rad, pomáhat při rozhodování a doporučit řešení v konkrétní situaci. Jde o systém, který využívá znalosti špičkových odborníků v dané oblasti. Cílem je přenos správných (nemylných) informací od expertů k uživatelům. Oblast využití expertních systémů je velmi široká. V praxi se s nimi setkáváme nejen v medicíně, ale i knihovně, ve školství, v obchodě, v armádě aj.
PC Doctor je nejběžněji používaný program v klinické praxi. Je používán praktickými lékaři, pediatry i dalšími specialisty. Mezi výhody patří jednoduché ovládání a je určen pro všechny počítače vybavené operačním systémem Microsoft Windows. Dále dochází k automatické aktualizaci programu. Základní verze PC Doctor obsahuje objednávací kalendář, který přehledně umožňuje objednávání pacientů a přeobjednávání na jiný termín, změnit ordinační hodiny, posílání e-mailů na preventivní prohlídky, zápis pacienta do fronty aj. Nejpoužívanější funkce tohoto programu jsou následující:
1) Vedení kartotéky
– osobní údaje pacienta
– anamnéza
– záznamy z vyšetření, hospitalizace aj.
– tlak, pulz, injekce, očkování
2) Receptura
– magistraliter
– Brevíř
– tisk receptů, aj.
3) Zdravotnické doklady
– lékařská zpráva
– poukaz na vyšetření (RTG, SONO, EKG, EMG, aj.)
– laboratorní žádanka, aj.
4) Komunikace s laboratoří
Dalším programem je AMICUS. Jde o jeden z nejrozšířenějších ambulantních programů v ČR. Principově stejný jak předchozí. Program je určený pro vedení elektronické kompletní zdravotnické dokumentace. Program je přehledný, rychlý, umožňuje rychlý příjem a export dat do jiných systémů a komunikaci s diagnostickými přístroji (EKG, spirometrie, endoskopie, EMG, aj.).
Exportní systémy jsou pro klinickou praxi velkým přínosem. Nejen, že usnadní práci lékařům, ale zrychlí komunikaci mezi klinikami, aj. což zkvalitňuje lékařskou péči o pacienta.
ResearchKit a CareKit
V minulom roku spoločnosť Apple predstavila ResearchKit. Cieľom tejto platformy bolo využitím technológie vyriešiť jeden z najväčších problémov ktorým čelí lekársky výskum a síce zjednodušiť pre ľudí zúčastniť sa výskumnej štúdie a taktiež aby bolo ľahké získať časté a presné dáta zo zariadenia, ktoré už všetci nosíme v našich rukách. Takže, čo sa stalo? Prakticky cez noc, sa stala jednou z najväčších v histórii s desiatkami tisícov registrovaných ľudí. Napríklad štúdia o Parkinsonovej
chorobe, ktorá sa stala najväčšou štúdiou v histórii za menej ako 24 hodín.
Štúdie zlomili geografické hranice. Tradične sú štúdie zamerané okolo výskumných inštitúcii, ale s ResearchKit ktokoľvek a kdekoľvek sa môže zúčastniť. Ale oveľa dôležitejšie ako čokoľvek z toho je že lekári získavajú poznatky, ktoré predtým neboli možné. Zoberte si cukrovku, poznáme cukrovku ako typ I a typ II, ale štúdie Massachusetts General Hospital o cukrovke II. typu zistili že niektorí ľudia reagujú úplne inak k terapii než ostatní, čo podporuje teóriu že sú vlastne podtypy Diabetes mellitus II. typu, čo pomáha pripraviť cestu pre presnejšie liečivá v budúcnosti. Niektoré z najviac rešpektovaných inštitúcií na svete, už vydali štúdie pomocou ResearchKit ktoré pokrývajú širokú škálu ochorení a stavov, ktoré ovplyvňujú miliardy ľudí na celom svete.
Rovnakým spôsobom akým telefón pomáha zlepšiť lekársky výskum, dokáže pomôcť ľuďom s ich starostlivosťou. Dám vám príklad. V Parkinsonovej štúdii mali pacienti niekoľkokrát za deň vykonávať jednoduchý skúšobný „klikací“ test so svojím telefónom, na posúdenie ich symptómov. A lekári môžu vidieť úroveň týchto symptómov, môžu ich vidieť pred a po medikácii v rôznych častiach dňa. Bolo tam veľa pacientov, ako Pacient A, kde sa po užití liekov zlepšili príznaky, inými slovami liek funguje. Ale bolo tam aj veľa pacientov, ako Pacient B, kde sa po užití liekov príznaky vôbec nezlepšili, inými slovami liek nefunguje. Pacient buď potrebuje inú dávku, alebo iný liek, alebo možno vôbec žiadne lieky.
Ale dnes ani jednotlivec, ani opatrovateľ nemá tieto informácie. Preto je tu CareKit. CareKit je platforma v ktorej sa dajú vytvárať aplikácie ktoré umožnia ľudom zaujať aktívnejšiu úlohu v starostlivosti o ich zdravie. Vôbec prvá aplikácia ktorá bola vydaná pomocou CareKit je pre Parkinsonovu chorobu. Popredné inštitúcie začali okamžite používať túto aplikáciu s ich pacientami ktorí trpia Parkinsonovou chorobou, aby mohli mať presnejšiu debatu o individuálnom liečebnom pláne.
Dám vám iný príklad. Operácie. Jedna z najdôležitejších vecí, ktoré ovplyvňujú výsledok operácie je vlastne to, čo robíte počas rekonvalescencie. Napriek tomu že prejdeme sledovaním špičkovo vyškolenými špecialistami pomocou najmodernejších technológii, nakoniec nás prepustia s jedným kusom papiera, so zoznamom vecí ktoré robiť máte či robiť nemáte a v konečnom dôsledku dodržiavanie týchto vecí je zvyčajne veľmi zlé. Ale pomocou aplikácie v telefóne sa dokážete dostať cez tento kritický dôležitý proces úplne odlišným spôsobom. Máte tam Care Card, ktorá obsahuje zoznam vecí ktoré máte robiť každý deň vo forme kontrolovaného zoznamu aktualizovaného v reálnom čase. Ďalej obsahuje Symptom & Measurement Tracker, kde si môžete zaznamenávať informácie o vašom postupe, môžete si sem zaznamenať veci ako je vaša telesná teplota pre monitorovanie infekcie, alebo môžete použiť akcelerometer na telefóne aby ste mohli zaznamenávať rozsah pohybu. A potom môžete tieto informácie zdieľať so svojimi blízkymi ktorý vás môžu podporiť počas tohto procesu rekonvalescencie. A najlepšie zo všetkého, môžete tieto informácie zdieľať so svojím lekárom, ktorý zoberie výsledky o tom, ako a čo robíte a bude dynamicky aktualizovať váš plán starostlivosti, takže sa zmení v reálnom čase, niečo čo jednoducho nebolo možné s listom papiera.
Telepsychiatrie
Telepsychiatrie neboli ePsychiatrie je telemedicínský obor, který se zabývá psychiatrickou pomocí a péčí poskytovanou prostřednictvím telekomunikačních technologií. Prostředníkem pro využívání služeb tohoto oboru je především videokonference, chat nebo e-mail. Hlavním cílem je, poskytnou pacientovi psychiatrickou pomoc, aniž by musel svého lékaře osobně navštívit a fyzicky se s ním sejít.
Ve světě jsou počátky tohoto oboru datovány již v 50. letech dvacátého století, kde bylo hlavní zaměření na teleedukační systémy. První spojení mezi státními psychiatrickými nemocnicemi v amerických mětech Norfolk a Omaha se uskutečnilo v roce 1965. Jeden z hlavních důvodů založení tohoto oboru byl nedostatek psychiatrických odborníku hlavně na dětskou a dorosteneckou psychiatrii. Původní koncept byl myšlen hlavně pro pacienty, kteří mají problémy s dopravní dostupností ke svému lékaři kvůli bydlišti na rozsáhlém území jako je USA, Austrálie a Kanada. Z Evropských zemí je to především Norsko.
V České republice je rozvoj pomalý kvůli nedostatku financí a nedostatečnými zkušenostmi. Projekty a výzkum probíhá především na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a dále Psychiatrické léčebně Bohnice ve spolupráci s Thomayerovou nemocnicí. Je nabízeno velké spektrum služeb – konzultace mezi psychiatry, klinické vzdělávací programy, diagnostika a léčba, organizace medikace či následné kontroly.
V našich podmínkách není nutné využívat telepsychiatrii kvůli vzdálenostem mezi lékařem a pacientem, ale velké využití se najde při poskytování individuálních či skupinových terapií. Výhodou je zapojení více pacientů či více lékařů z různých oborů medicíny. Obory, které patří do telepsychiatrie jsou tyto – domácí telepsychatrie, forenzní telepsychiatrie, urgentní telepsychiatrie, dětská telepsychiatrie, preventivní telepsychiatrie. Domácí telepsychiatrie je vhodná pro pacienty, kteří jsou doma popřípadě v jiném domácím prostředí. Pro uskutečnění terapie na dálku je pouze webová kamera a vysokorychlostní internetové připojení. Forenzní telepsychiatrie je využívána jako konzultace psychiatra, či sestry ve vězení či jiném nápravném zařízení. Urgentní telepsychiatrie pomáhá pacientům se sebevražednými, násilnickými a vražednými sklony. Vhodná je zejména v manických či depresivních fázích daného onemocnění. Dětská psychiatrie je pro dětské a adolescentní pacienty, kde je využívána forma dálkových dotazníků a online rozhovorů pro řešení mentálních a emocionálních poruch. Preventivní psychiatrie je asi nejvíce využívána širokou veřejností. Jedná se o různé dotazníky, které mají rychle a včas rozpoznat varovné příznaky psychických onemocnění. Další využití je pro letecké či vojenské účely.
Velkou výhodou toho oboru je možnost konzultace psychiatra s dalším odborníkem, který není k dispozici v místě bydliště pacienta. Nevýhodou je nezájem pacientů a obtížné shánění licencí odborníků. V některých zemích je péče hrazena zdravotnickou pojišťovnou. V České republice jsou například takto hrazené telefonické konzultace s pacientem.
K oboru telepsychiatrie se řadí i elektronická péče o duševní zdraví. Její definice je „využívání informačních a komunikačních technologií na podporu a zlepšení duševního zdraví“. Řadíme zde on-line diagnostiku a léčbu problémů s chováním jako je drogová závislost, alkoholismus či gamblerství. Služby jsou poskytovány především skrz e-maily, diskuzní skupiny, chat nebo audio videokonference. Řadíme zde různé krizové telefonní linky, které jsou k dispozici jak pro děti tak pro dospělé. Hovor probíhá anonymně a je určen pro krizové situace, které vyžadují neodkladné nebo naléhavé řešení. Jedná se na příklad o Linku bezpečí, která je k dispozici pro děti, dorost, tak i studenty do 26 let. Tato linka je bezplatná a má nepřetržitý provoz.
Hospital System
Rozhodla som sa popísať v mojej seminárnej práci zdravotnícky portál na Slovensku a tým je Hospital system, v ktorom je zaregistrovaný veľký počet lekárov z celého Slovenska. Tento program sa stretol s veľkou obľubou ako u lekárov tak aj u pacientov. EHealth zjednodušuje prácu a rovnako aj život, šetrí čas čo je prínosné ako pre lekára tak aj pre pacienta v dnešnej uponáhľanej dobe. Odteraz môže byť všetko jednoduchšie, vďaka intenzívnejšiemu prenikaniu IT služeb do zdravotnictva.
Zdravotnícky portál Hospital system je jednoduchou internetovou aplikáciou na zjednodušenie práce pre lekárov, kde si môžu sledovať svojich pacientov. Majú prístup a prehľad k ich zdravotným kartám v elektronickej podobe, chorobopisom, môžu si prehliadať rôzne odborné vyšetrenia aj od iných lekárov, pretože lekári si môžu medzi sebou posielať výsledky pacientov. Ďalej za pomoci nainštalovaných webkamier si môžu sledovať situáciu v čakarniach bez toho, aby museli výjsť von,alebo aby musela neustále vychádzať do čakárne sestrička. V tomto systéme si môžu manažovať a sledovať objednaných pacientov a vidieť štatistiky vyšetrených pacientov veľmi prehľadne na jednom mieste, nemusia pri tom vypisovať ručne dlhé štósy papierov a tak majú viac času na svojich pacientov.
IT služieb v zdravotníctve a internetové on-line objednávanie na vyšetrenie sa stáva vo svete jednou z najobľubenejších služieb a zjednodušení života pre pacientov a lekárov. Nakoľko máme nový a jedinečný systém čo sa týka tohto segmentu online objednávania u lekárov, kde objednanie sa pomocou mobilnej aplikácie je ako pre android tak aj pre iOs systém, skrýva sa v tom silný potenciál preraziť na čo najväčšom trhu v zdravotníctve.
Hospital system nie je len obyčajnou online rezerváciou termínov a objednávania sa pacientov, ale je to aplikácia, ktorá pokrýva hneď zopár inovácií v online službách zdravotníctva. Spomínanými sú už ako objednávanie pacientov, online administrácia pre lekárov, štatistiky objednaných a vyšetrených pacientov, zjednodušenie práce lekárom, webkamera v čakárňach, elektronické zdravotné karty, posielanie výsledkov online, komunikácia medzi lekármi online a veľa iného.
Pacient si jednoduchým spôsobom zvolí preferovaný dátum a čas vyšetrenia, ktorý zatiaľ nie je obsadený u lekára, ktorý je v systéme zaregistrovaný a následne systém automaticky potvrdí rezerváciu a zaznamená objednanie na vyšetrenie do systému v ambulancii. Objednávací systém obsahuje aj ďalšie pomocné funkcie, ako sú napríklad automatické e-mailové a notifikačné správy – pripomienky odoslané pacientovi 24 hodín pred objednaným vyšetrením a 1 hodinu pred pripomenutím termínu vyšetrenia.
S Hospital System máte možnosť objednávať sa na vybrané termíny vyšetrení k špecializovaným ale aj k obvodným lekárom, ktorí sú v systéme úplne zdarma pomocou mobilnej aplikácie pre android a iOs. Ďalej už viac nemusíte nosiť zdravotnú kartu so sebou, lekári ju majú online v systéme. Takisto máte online výsledky z vyšetrení. Pomocou webkamery môžete sledovať aký je stav v čakárni z pohodlia domova a kopu iného.
Ak nie ste ošetrený v dohodnutom termíne alebo čakáte na vyšetrenie dlhšie ako 15 minút, informujte o tom na danej infolinke alebo mailom. Na prešetrenie podnetu sú potrebné tieto informácie: Vaše meno a priezvisko, meno lekára, u ktorého ste boli objednaný/á, termín a čas vyšetrenia, dĺžka čakania. Na vyšetrenia príďte včas. Odchýlka vyšetrenia na dohodnutý čas môže byť v rozmedzí 5-15minút, nakoľko sa nikdy nedá docieliť a ovplyvniť aby to bolo na minútu presne. V prípade, že nemôžete prísť na dohodnutý termín, zrušte ho čím skôr, aby mohli tento termín využiť iní pacienti.Pre pacientov je ako stiahnutie aplikácie, tak aj registrácia a následne využívanie našich spomínaných služieb úplne zadarmo.
Veľmi ma zaujala táto eHealth novinka v zdravotníctve, sama s tým ale ešte nemám skúsenosť. Myslím si, že je to príjemný prínos pre spoločnosť a určite sa postupom času stane ešte obľúbenejšou a používanejšou.
eHealth ve Velké Británii
Ve Spojeném Království neexistuje jednotný systém pro poskytování zdravotní péče. Jsou zde tedy čtyři na sobě nezávisle pracující zdravotní systémy (National Health Service), jeden pro každou zemi. NHS v Anglii je na nejvyšší úrovni a dá se říct reprezentativní pro celou Velkou Británii.
Spojené Království jako celek má velmi rozvinutou infrastrukturu eHealth. Téměř všechny ordinace praktických lékařů disponují počítači s internetem, které při práci bez pravidelně využívají. Nesmírně rozšířené je také používání expertních systémů, v angličtině Decision Support Systems. Dle průzkumu pouze jeden z pěti praktických lékařů tento systém nevyužívá. Své místo má v britském zdravotnictví také sdílení dat po síti. Třetina praktických lékařů přeposílá informace jiným poskytovatelům zdravotní péče a téměř polovina vyřizuje finanční administrativu elektronicky.
Anglie
Zde velmi dobře funguje program NHS National Programme for IT (NPfIT), který má za úkol vylepšovat anglické elektronické zdravotnictví. Věnuje se například zavedení a rozvoji elektronických zdravotních záznamů, Electronical Health Record (EHR). Tento systém je digitální databází všech pacientů, zahrnuje široké spektrum informací o pacientech a poskytované péči. NPfIT se nezabývá pouze obvyklými součástmi EHR, ale snaží se také zaručit dostatečné zabezpečení uložených dat a rozšířit jeho možnosti a služby (např. eRadiology). Dalším příkladem mohou být elektronické recepty ePrescription, které se postupně ujímají a začínají se rozšiřovat mezi lékaře.
Skotsko
Ve Skotsku je rozvoj eHealth obdobný, což zahrnuje EHR a také plánované zavedení ePrescription. Skotsko též rozvíjí specializované aplikace sloužící k třídění případů dle naléhavosti, k vzájemnému propojení ambulantních služeb apod. Také se zde uvádí do provozu databáze obrazových materiálů (např. eRadiology) a různé telemedicínské aplikace.
Wales
Ve Walesu byl zaveden program Informing Healthcare, který má za úkol vylepšit zdravotní péči zaváděním moderních způsobů sdílení a využívání informací. Stejně jako v ostatních zemích byl vytvořen systém pro sdílení základních informací o pacientech, zde Individual Health Record, a systém přeposílání dat v rámci různých zdravotnických zařízení. Dalšími projekty je moditorování pacientů v jejich domovech a také pilotní portál pro pacienty v angličtině a ve velštině.
Severní Irsko
Vývoj eHealth v této zemi je podobný jako u předešlých. Hlavním úkolem bylo zavedení databáze pacientů (Electronic Care Records) a systému sloužícímu ke komunikaci mezi různými zařízeními (Electronic Care Communications). Dalším plánovaným projektem je ePrescription.
Ačkoliv každý systém NHS má svou vlastní zdravotnickou politiku a postupy, všechny považují rozvoj eHealth za klíčový. Nezůstává pouze u zavedení různých elektronických služeb a aplikací do provozu, ale neustále je vylepšují, aby se co nejlépe vyrovnaly svým tradičním protějškům.
Historie eHealth a telemedicíny
Co je to vlastně eHealth a telemedicína? eHealth je obor využívající informační a telekomunikační technologie. Je to vlastně elektronické zdravotnictví. Telemedicína je součást eHealth (dá se říci podobor), zabývající se poskytováním medicínských služeb na velké vzdálenosti. Jedná se o souhrné označení pro všechny úkony a služby, které jsou vykonány pomocí informačních a komunikačních technologií, jak za účelem prevence, zdravotní péče, tak i za účelem vzdělávání nebo řízení zdravotnictví.
Z hlediska rozvoje a vývoje nemají tyto obory dlouhou historii. Například pojem eHealth vznikl na přelomu 20. a 21. století, jelikož úzce souvisí s rozvojem počítačových platforem pro komunikaci. Pojem telemedicína, jak nám i napoví překlad z řečtiny tele – na dálku a z latiny medeor – léčit, je poněkud starší, protože není nutné pro „léčení na dálku“ využívat pouze elektronické komunikační technologie. Jako příklad si můžeme uvést kouřové signály kmenů, které hlásily výskyt určité infekce. Díky těmto signálům byly tyto kmeny, dá se říci, v karanténě a zamezilo se tak šíření infekce mezi ostatní. Tento systém dorozumívání byl zaznamenán u kmenů v Africe, u amerických indiánů a také u australských Aboriginců. K dalším příkladům telemedicíny v minulosti lze uvést situaci, kdy jeden z členů rodiny přišel k lékaři a popsal mu symptomy nemocného a od lékaře donesl lék anebo popis doporučeného léčebného postupu. Tento proces se také obešel bez elektonických technologií.
Dle definice Světové zdravotnické organizace WHO však nespadají tyto příklady do telemedicíny. Samotná Světová zdravotnická organizace zdůrazňuje, že součástí telemedicíny musí být telekomunikace nebo přenos informací pomocí telekomunikačních technologií. Za první počin telemedicíny se tedy považuje rádiová komunikace, která byla použita již na začátku 20. století na Antarktidě. Bylo to radiové spojení mezi Antarktidou a Austrálií, díky kterému se mohli spojit lékaři na Antarktidě se svojí domovinou. Tento rádiový přenos probíhal od roku 1911 do 90. let 20. století, kdy byl nahrazen satelitním spojením. Austrálie je kolébkou telemedicíny, protože se jedná o zemi, kde jsou vzdálenosti mezi městy příliš velké a jsou odděleny povětšinou pustinou. Jedním z prvních příkladů telemedicíny v praxi je následující příběh. V roce 1917 v Austrálii nastal incident, kdy ve městě Halls Creek spadl chovatel koňů z koně. Byl ošetøován poštmistrem Tuckettem, který byl instruován pomocí morseovky lékaøem J. J. Hollandem. Holland byl v Perthu a od incidentu byl vzdálen 2 900 km. Záznam této události je jako první zapsán ve Zdravotním vojenském centru.
Velký rozvoj v oblasti telemedicíny souvisel se zahájením kosmického výzkumu, protože bylo nutné monitorovat zdravotní stav kosmonautù. Sovìtské vesmírné programy dálkovì monitorovaly EKG, srdeèní rytmus, dýchání, EEG a EMG. Americká NASA mìla ze zaèátku podobné technologie jako SSSR. Postupem èasu Amerièané pøedèili Sovìty a zamìøili se na pøenos telemedicínských informací v reálném èase do støediska v Houstonu. Šlo o kontrolu spotøeby kyslíku, monitoring oxidu uhlièitého, teplotních zmìn a fonokardiografie. Mimo kosmický prùmysl se v 60. letech také rozšíøilo vzdìlávání v medicínì pomocí oboustranného kamerového systému. Napøíklad spojení mezi Psychiatrickým institutem v Nebrasce s 200 km vzdálenou nemocnicí v Norfolku sloužilo ke konzultacím. V roce 1967 se spustil projekt nepøetržité telemedicínské péèe pacientùm na letišti v Bostonu do vzdálene massachusettské nemocnice pomocí obousmìrného mikrovlného audiovizuálního spojení.
S rozvojem digitalizace dat a poèítaèových sítí se pøed námi otevírají netušené možnosti. Dá se pøedpokládat, že se telemedicína bude v následujících letech více a více využívat.
V mojej seminárnej práci by som sa chcela zamerať na celkový vplyv eHealth s telemedicíny na naše životy a problematiku s nimi spojenú. Pre túto tému som sa rozhodla preto, lebo si myslím, že ich prínos v každodennom živote je pozitívny a nevyhnutný. Najväčší rozvoj v týchto oblastiach nastal s príchodom internetu, ktorý je už ich základnou súčasťou. Vďaka nemu je možné okamžité informovanie lekára či pacienta, alebo dokonca priamy rozhovor tvárou v tvár. Okrem toho sú rožširované aj možnosti vzdelávania, či už sa jedná o určité pokyny ako postupovať pri prvých príznakoch infarktu, alebo priamo o inštruktážne video na tému prvej pomoci. Človek teda už nemusí s každou otázkou ísť k doktorovi, má možnosť si sám spraviť prieskum na internete, a tým pádom do istej miery stanoviť diagnózu. Rôzne výukové videá majú aj praktické využitie na vysokých školách, kde sa môžu študenti priamo z domova dozvedieť dané informácie, a to kedykoľvek im to vyhovuje. Tento trend sa už začína zavádzať aj na prednášky, ktoré bývajú často nahrávané, a tak majú študenti možnosť spätne si prehrať celý záznam, a poprípade si objasniť určité fakty. Za posledných pár rokov sa dostali do popredia aj rôzne aplikácie v smartfónoch, ktoré dokážu naozaj všetko. Vyzdvihla by som hlavne aplikácie, ktoré vám dokážu merať počet krokov, či zabehnutú vzdialenosť, podľa toho vyhodnotiť koľko kalórií ste spálili a koľko by ste ešte mali, aby ste vzhľadom na váš vek, výšku, váhu alebo telesný stav, boli fit. Okrem telefónov existujú aj rôzne iné inteligentné zariadenia, ktoré vám môžu pomôcť s vašim zdravotným stavom. Medzi takéto zariadenia patria napríklad náramky, ktoré okrem vyššie spomínaných funkcií mobilného telefónu, dokážu aj zmerať tep či presnejšie určiť druh práve vykonávanej aktivity. Za zmienku stoja jednoznačne aj inteligentné váhy, ktoré sa dokážu pripojiť na vašu domácu sieť, a v prípade, že sa aktívne zapájate do nejakého programu, tak odoslať vaše údaje priamo lekárovi, ktorý si ich môže potom prehľadne zhodnotiť, a tým pádom lepšie stanoviť diagnózu. Okrem toho, určite podporujem rozvoj elektronickeho systém zdravotných záznamov. Maju niekoľko skvelých výhod, medzi ktoré patrí napríklad rýchle vyhľadávanie určitých kľúčových slov, alebo upozornenia na alergiu, pri predpisovaní liekov. Stáva sa totiž, že lekár prehliadne fakt, že pacient má alergiu na určitú látku, ktorá sa v predpisovanom lieku vyskytuje, a môže nastať problém. Elektronický systém sa však takto pomýliť nemôže, preto by mohol takýmto ľudským omylom zabrániť. Ďaľšou výhodou tohto zriadenia je, samozrejme, šetrenie času, keďže lekár nemusí stráviť čas vzhľadávanim strarších záznamov v karte. S touto modernizáciou však prichádzajú aj pochybnosti a obavy občanov, ktorí si myslia, že keďže by tieto ich osobné údaje išli k lekárovi cez internet, tak by mohlo dôjsť k ich zneužitiu. Tento fakt nemôžeme poprieť, ale taktiež nemôžeme zaručiť, že k ich zneužitiu nedôjde aj keď ich majú zapísané v karte, ktorá je ambulancii. Všetky údaje tohto typu, ktoré idú cez internet, sú šifrované, preto je takmer nemožné, aby sa bežný človek bez špeciálnych odborných znalostí, k nim dostal. Takýto čin by vyžadoval naozaj vysoké znalosti v danej oblasti, čo by musela mať za následok veľká motivácia na zneužitie niekoho osobných údajov. Ale je fakt, že pre človeka s takýmito schopnosťami by nebol žiaden problém získať vaše informácie aj priamo z karty, ktorá nie je v elektronickej podobe. Preto nepovažujem strach zo zneužitia alebo menšej ochrany zdravotných záznamov za pádny dôvod odmietania modernizácie. Práve naopak, vďaka šifrovaniu považujem tento spôsob manipulovania so zdravotnými údajmi za bezpečnejší. Verím, že tento system bude v budúcnosti len a len napredovať.
Databáze léčiv
V mé seminární práci se budu zabývat aplikací Databáze léčiv. Dozvěděla jsem se o ní od známého, který s ní byl spokojený a tak jsem se rozhodla ji taky vyzkoušet. Mám ji už nějakou dobu staženou v tabletu. Často ji používám a doporučuji ji dalším známým.
Mediately databáze léčiv je medicínská aplikace. Jedná se o kompletní databázi léků dostupných v České republice. Tato databáze je kontrolována jednou měsíčně, tudíž se jedná o aktuální informace. Existuje ve dvou formách: jako aplikace a jako internetová stránka.
Na internetové stránce máte několik možností jak vyhledat příslušný lék.
Jednou z variant je hledání léku podle jeho názvu nebo podle názvu jeho účinné složky. Po zadání názvu stránka vyhledá odpovídající léčivé přípravky. Kromě názvů vidíte, zda se jedná o volně prodejný léčivý přípravek nebo zda je to léčivý přípravek na předpis. Po kliknutí na název léku se vám zobrazí podrobný popis o léčivém přípravku. Můžete zde zjistit základní informace o léku, v jakém balení je dostupný a jaké jsou terapeutické indikace pro užívání tohoto přípravku. Dále zde naleznete doporučené dávkování a to jak pro dospělé tak i pro děti. Dozvíte se jaký je nejvýhodnější způsob podání, jaké jsou kontraindikace a zvláštní upozornění týkající se tohoto léčivého přípravku. Zjistíte, zda je možné přípravek užívat během těhotenství, při kojení a jestli přípravek může mít vliv na schopnost řízení a obsluhování strojů. Dále jsou zde vypsány i nežádoucí účinky, které se mohou během užívání léku vyskytovat. Pokud by došlo k předávkování, najdete zde i příznaky a popřípadě léčbu předávkování. Dozvíte se zde něco i o farmakokinetice a farmakodynamice léku. Farmakokinetikou rozumíme to, co dělá organismus s léčivem, naopak farmakodynamikou to, co dělá léčivo s organismem. Kromě všech těchto kategorií jsou zde i odkazy ke stažení a to: Příbalová informace a Souhrn údajů o přípravku. Příbalová informace se stáhne ve formátu pdf a odpovídá příbalové informaci, kterou můžete najít uvnitř balení léčivého přípravku. Na konci příbalové informace se nachází datum, kdy byla příbalová informace naposledy revidována. Souhrn údajů o přípravku se stáhne také ve formátu pdf. Obsahuje základní informace, které jsem popsala výše například terapeutická indikace, dávkování, kontraindikace atd.. Na konci tohoto souhrnu také najdete datum, kdy byl text naposledy revidován.
Dalším způsobem vyhledávání je další záložka: ATC klasifikace. Tato klasifikace obsahuje jednotlivé systémy v lidském těle např.: Nervový systém, Krev a krvetvorné orgány atd.. Po rozkliknutí daného systému se vám zobrazí skupiny, které charakterizují funkci léku. Po dalším rozkliknutí se vám zobrazí další podskupiny, které jsou ještě specifičtější. V těchto podskupinách vybereme příslušný lék. Například rozklikneme Krev a krvetvorné orgány, vybereme skupinu Antikoagulancia, antitrombotika, podskupinu Hepariny, léčivý přípravek Heparin. Po rozkliknutí léčivého přípravku se nám zobrazí jeho základní popis. Tento základní popis je shodný se základním popisem u předchozího typu vyhledávání. Kromě základního popisu je i zde možné stažení Příbalové informace a Souhrnu údajů o přípravku.
Mobilní aplikace funguje na stejný princip jako internetový stránka. Pro používání aplikace je nutná registrace. Tuto registraci můžete poté využít i na internetové stránce. Výhodou aplikace je to, že po stažení nevyžaduje datové připojení, tudíž ji můžete mít pořád po ruce, i když nemáte přístup k internetu. Další výhodou je to, že na SD kartě vám zabere pouze 170 MB. Hodnocení aplikace je také velmi příznivé. Hodnotilo ji přes 250 uživatelů a získala 4,7 hvězdiček z 5.
Osobně více využívám aplikaci než internetovou stránku, neboť aplikaci mám staženou v tabletu a mohu ji využít, i když nemám přístup k internetu. Velmi často ji využívám, a to jak pro studentské účely, tak i pro osobní informovanost ohledně léčivých přípravků, které užívám.
EHealth a expertní systémy ve zdravotnictví
Úvod
Informační technologie nás v dnešní době obklopují všude. Jen málokdo z nás si již život bez nich umí představit. Vyvíjí se stále nové technické i programové vybavení počítačů. Objevují se nové technologie, materiály, procesy a struktury sloužící k jejich propojení. Informatika zasáhla již snad všechny možné oblasti lidské činnosti. A nejinak je tomu i v lékařství. Na přelomu 20. a 21. století se dostává do popředí nový obor eHealth, který se zabývá využitím informačních technologií v lékařství a možnostmi elektronizace zdravotnictví. Model elektronického zdravotnictví v České republice stále nemá konkrétní podobu a pokusy o získání konkrétního modelu, který by umožnil sdílet lékařům, zdravotním pojišťovnám i pacientům údaje o léčbě je stále v nedohlednu. Cílem by mělo být zlepšit zdravotní péči a zároveň ušetřit finanční prostředky.
Informační technologie ve zdravotnictví
Existuje již ale nemálo programů a aplikací, které jsou ve zdravotnictví s úspěchem využívány a tak mají informační a komunikační technologie ve zdravotnictví již i zde své pevné a nezastupitelné místo. Například zdroje informací poskytují lékařské knihovny, které zprostředkovávají např. online verze lékařských časopisů, elektronické učebnice a lékařské atlasy, dále znalostní klinické databáze, které mají pomoci lékařům s diagnostikou a doporučující léčbou pacienta. Velký rozvoj zaznamenaly operace s využitím robotiky a telemedicína.
Expertní systémy ve zdravotnictví
Do popředí zájmu se rovněž dostávají expertní systémy, ve kterých vidíme budoucnost. Jsou součástí vědního oboru umělá inteligence, jehož počátky můžeme spatřovat v roce 1950, kdy Alan Turing, britský matematik, položil ve svém článku otázku „Mohou stroje myslet?“.
Norma ISO 2382-28:1988 definuje umělou inteligenci jako „schopnost stroje simulovat myšlenkové pochody člověka tím, že vykonává činnosti obvykle spojované s lidskou inteligencí, např. uvažování, učení a sebezdokonalování“ (1).
Informační expertní systémy jsou charakterizované nejen databází znalostí, ale jednou z hlavních úloh takového systému je řešení problémů a vyvozování závěrů. Systém se musí rozhodovat, musí vést s uživatelem dialog, to znamená, na otázku musí přijít odpověď, systém musí být schopen vyvodit a vysvětlit svůj závěr. Znalosti experta, které do systému vložil, jsou velmi důležitým základem fungování takového systému. Ten je v průběhu času musí stále doplňovat a aktualizovat. Jen tak má expertní systém šanci na úspěch. Dnes už víme, že proces rozhodování není jednoduchou součástí tohoto systému, a tak člověk ustupuje ze svých nároků a představ, že počítač za něho vše vyřeší a orientuje se v dnešní době na reálnější oblast, a to na zdokonalování znalostních databází, kterými se zabývá znalostní inženýrství.
Expertní systémy v zdravotnictví mohou řešit úlohy zaměřených například na:
a) diagnózu
Takový systém se zaměřuje na nalezení chybných funkcí živého systému. Zástupcem je MYCIN – expertní systém pro oblast vnitřního lékařství.
b) monitorování
Systém umožňuje průběžnou on-line interpretaci signálů a dat a určení okamžiku, kdy je nutný zásah. Příkladem může být VM – expertní systém, který v reálném čase monitoroval pacienta napojeného na umělé plíce.
c) plánování
Systém se zabývá nalezením posloupností úkonů, které vedou k dosažení cíle. Zástupcem je expertní systém MOLGEN – expertní systém pro plánování experimentů v molekulární genetice.
d) předpoklad
Systém se zabývá předpovědí běhu budoucích událostí na základě modelu minulosti a současnosti. Příkladem expertního systému v zdravotnictví může být GLAUCOMA – expertní systém pro predikci vývoje šedého zákalu.
Z dalších systémů bych připomněla ONCOCIN, CADIAG, DM, EEG, HEADMED, PIP, INTERNIST/CADUCEUS, MEDICO, PROTIS, PUFF, RHEUM.(1)
Závěr
V dnešní době je důležité využívat maximum toho, co nám informační technologie nabízejí, jen musíme dávat pozor, aby to bylo k prospěchu každého z nás. Využít informačních technologií k dosažení zdraví, předcházení nemocem a pomoci v léčbě je krásné a posunulo nás někam, o čem před půl stoletím lidé jen snili. Stále bychom měli mít ale na paměti, že člověk – lékař a zdravotnický personál zde bude mít vždy hlavní a nezastupitelné místo.
Zdroje a literatura:
(1) SCHEJBAL, Ctirad, Vladimír HOMOLA, František STANĚK a Vlastimil KAJZAR. Geoinformatika [online]. Ostrava, 2005 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://geologie.vsb.cz/geoinformatika/index.htm. Vysoká škola báňská – technická univerzita.
(2) KARLÍKOVÁ, Lenka a Hana HAŠKOVÁ-MOUALLA. Maturitní otázky z informatiky. Praha: Tutor, 2006. ISBN 80-86700-35-6.
(3) (3) STŘEDA, Leoš. Elektronické zdraví. Zdravotnictví a medicína [online]. Praha, 2013, 2013(10) [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://zdravi.euro.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/elektronicke-zdravi-470441
Obezita u dětí
Svou seminární práci bych zaměřila na dětskou obezitu, což je jeden z největších viditelných problémů dnešní doby, co se týká zdravotní stránky.
Když se dnes rozhlédneme okolo sebe, vidíme spoustu lidí, kteří mají problémy se svým tělem, mají nadváhu a jsou obézní. Podle posledních údajů Světové zdravotnické organizace trpí nadváhou 1,6 miliardy dospělé populace, z toho 400 milionů lidí obezitou. Situace u dětí je taková, že nadváhou trpí přinejmenším dvacet milionů dětí starších pěti let. Podle mého názoru by děti neměly být obézní, protože je to strašný nápor na zdraví a také na tělo jako takové, což se odráží na celkovém stavu těla, tj. na kloubech, tlaku, cholesterolu v krvi, těžkém dýcháním, srdečních problémech atd. Jelikož už toto ale začne u dítěte, jde všechno velmi rychle a problémy má poměrně v brzkém věku. Obezita je celkově velmi podceňovaná, zejména právě u dětí. Lidé to neberou jako problém, jako nemoc už vůbec ne, přitom když se dostane obezita do rizikového stádia, člověk může zemřít. Co se týká obezity u dětí, tak velkou roli v tomto problému hraje genetika. Když má dítě geneticky danou obezitu po rodičích a rodič má k tomu ještě třeba problémy se štítnou žlázou, je téměř nevylučitelná obezita i u dítěte. Samozřejmě se tomu dá předejít tím, že bude jíst zdravější věci, že se bude hýbat a dodržovat určitý režim, i když v tomto věku to může být pro dítě nepředstavitelné, když vidí své kamarády nebo spolužáky se zmrzlinou, čokoládou a on nemůže. Těžko se tomu odolává. Dalším faktorem, způsobujícím obezitu u dětí jsou často rodiče sami, ač si to neuvědomují. Nenutí dítě, aby dělalo, co nechce, nenutí ho sportovat, jíst zeleninu a ovoce, jeho denní program se odehrává u počítače, tabletu a dalších herních konzolí s pytlíky bonbonů a sladkých limonád okolo. To je pak vina rodičů v přístupu a výchově.
V dnešní době je ale asi hloupé házet vše pouze na rodiče, protože faktem je, že se velmi rozvinula technologie, elektronika a dnes je pro spoustu lidí jen těžko představitelné, že by u sebe neměli svůj chytrý telefon, to samé u dětí. Celkově je doba jiná a obezita proto stoupá. Dříve nebyl den, kdy by děti zůstávaly doma, každý den chodily ven s kamarády, jezdily na kole, na bruslích, hrály různé hry, sportovaly, takže měly neuvěřitelný výdej energie a spousta z nich byla jak se říká ‚samá ruka, samá noha’a nepředháněly se v tom, kdo zahraje lepší skóre v počítačové hře. Samozřejmě ne všechny děti jsou dnes obézní a závislé na elektronice. Tento problém je pro některé těžko řešitelným, ale určitě s trochou vůle a kontroly nad dítětem se dá značně zredukovat a zdravotní problémy částečně a nebo úplně eliminovat.
Můj názor je takový, že většina to nemá geneticky dáno, ale prostě nevykonává žádnou činnost a stravuje se kdy chce a čím chce, nikdo ho nekontroluje a dítě postupně přibírá a mnohdy začínají zdravotní komplikace již v útlém věku, největším je cukrovka. Každý, koho se to týká by se nad tím měl zamyslet a jednat pro dobro dítěte. Následky obezity jsou v mnohých případech katastrofální a přitom se to dá odstranit většinou bez problémů. Chce to jen čas, vůli a trpělivost.
Vymezení pojmů eHealth a telemedicíny
Pojem eHealth a eHealth služby se do zdravotnictví a medicíny dostali na přelomu 20/21.století. E je zkratka pro elektronické (electronic) a health zdraví. eHealth se definuje jako elektrizované a informatizované zdravotnictví. V medicíně by mělo být inteligentní a datové komunikační prostředí podřízeno kvalifikované podpoře diagnostiky, prevence a léčby, ale také řízení zdravotnictví a zdravého životního stylu.
Telemedicína se definuje jako spojení lékařské informatiky a telekomunikace. Tele je zkratka pro „na dálku“ a medeor, jako léčení. Telemedicína je součástí eHealth a umožňuje zejména dálkový přenos dat, konzultační činnost a vzdálené poskytování zdravotnických a psychologických služeb.
Jak jsem už psala eHealth se vyvíjela až na přelomu 20/21. století, protože úzce souvisí s rozvojem počítačové komunikace, ale počátky telemedicíny sahají až do vzdálenější historie. Telemedicína byla využívaná i pro dálkovou medicínu ještě před obdobím elektronizace společnosti. Dálková komunikace mezi pacientem a lékařem se objevila už dávno před nástupem počítačů, uvádějí se například kouřové signály různých kmenů (kmenoví šamani varovali náhodné příchozí před infekcí v některé vesnici), nebo člen z nemocné rodiny si došel pro radu k lékaři a přinesl potřebné informace nebo léky. Tento systém byl využíván v armádě a námořnictvu, protože se často nacházela mimo oblast snadno dostupné lékařské péče. V námořnictvu se používá známy vlajkový systém, kde mohou znamenat jednotlivá písmena, nebo jsou vlajky, které mohou mít už předem dané významy, například: žádám lékařskou pomoc nebo mám na palubě lékaře.
Telemedicínské asociace zdůrazňují ve své definici telemedicíny elektronickou komunikaci a přenos informací pomocí telekomunikačních technologií. Podle takové definice lze počátek historie telemedicíny datovat až do období vynálezu radiového a telefonního spojení v 19. století.
První počátky rádiové telemedicíny začínají v Austrálii. Zde nejznámější lékař J.J. Hollanda instruoval poštmistra Tucketta až 2900 kilometrů do vzdáleného městečka pomocí radiového bezdrátového spojení morseovkou, kde ošetřoval vážně poraněného chovatele, který se zranil při pádu z koně.
Dalším významným Australským příkladem bylo umístění základní radiostanice do letadla, kde bylo využití pedálem poháněné vysílačky pro spojení s Královským leteckým servisem v roce 1929. Vynálezcem byl inženýr komunikací Alfred Traeger.
Historie eHealth a telemedicíny
Co je to vlastně eHealth a telemedicína? eHealth je obor využívající informační a telekomunikační technologie. Je to vlastně elektronické zdravotnictví. Telemedicína je součást eHealth (dá se říci podobor), zabývající se poskytováním medicínských služeb na velké vzdálenosti. Jedná se o souhrné označení pro všechny úkony a služby, které jsou vykonány pomocí informačních a komunikačních technologií, jak za účelem prevence, zdravotní péče, tak i za účelem vzdělávání nebo řízení zdravotnictví.
Z hlediska rozvoje a vývoje nemají tyto obory dlouhou historii. Například pojem eHealth vznikl na přelomu 20. a 21. století, jelikož úzce souvisí s rozvojem počítačových platforem pro komunikaci. Pojem telemedicína, jak nám i napoví překlad z řečtiny tele – na dálku a z latiny medeor – léčit, je poněkud starší, protože není nutné pro „léčení na dálku“ využívat pouze elektronické komunikační technologie. Jako příklad si můžeme uvést kouřové signály kmenů, které hlásily výskyt určité infekce. Díky těmto signálům byly tyto kmeny, dá se říci, v karanténě a zamezilo se tak šíření infekce mezi ostatní. Tento systém dorozumívání byl zaznamenán u kmenů v Africe, u amerických indiánů a také u australských Aboriginců. K dalším příkladům telemedicíny v minulosti lze uvést situaci, kdy jeden z členů rodiny přišel k lékaři a popsal mu symptomy nemocného a od lékaře donesl lék anebo popis doporučeného léčebného postupu. Tento proces se také obešel bez elektonických technologií.
Dle definice Světové zdravotnické organizace WHO však nespadají tyto příklady do telemedicíny. Samotná Světová zdravotnická organizace zdůrazňuje, že součástí telemedicíny musí být telekomunikace nebo přenos informací pomocí telekomunikačních technologií. Za první počin telemedicíny se tedy považuje rádiová komunikace, která byla použita již na začátku 20. století na Antarktidě. Bylo to radiové spojení mezi Antarktidou a Austrálií, díky kterému se mohli spojit lékaři na Antarktidě se svojí domovinou. Tento rádiový přenos probíhal od roku 1911 do 90. let 20. století, kdy byl nahrazen satelitním spojením. Austrálie je kolébkou telemedicíny, protože se jedná o zemi, kde jsou vzdálenosti mezi městy příliš velké a jsou odděleny povětšinou pustinou. Jedním z prvních příkladů telemedicíny v praxi je následující příběh. V roce 1917 v Austrálii nastal incident, kdy ve městě Halls Creek spadl chovatel koňů z koně. Byl ošetřován poštmistrem Tuckettem, který byl instruován pomocí morseovky lékařem J. J. Hollandem. Holland byl v Perthu a od incidentu byl vzdálen 2 900 km. Záznam této události je jako první zapsán ve Zdravotním vojenském centru.
Velký rozvoj v oblasti telemedicíny souvisel se zahájením kosmického výzkumu, protože bylo nutné monitorovat zdravotní stav kosmonautů. Sovětské vesmírné programy dálkově monitorovaly EKG, srdeční rytmus, dýchání, EEG a EMG. Americká NASA měla ze začátku podobné technologie jako SSSR. Postupem času Američané předčili Sověty a zaměřili se na přenos telemedicínských informací v reálném čase do střediska v Houstonu. Šlo o kontrolu spotřeby kyslíku, monitoring oxidu uhličitého, teplotních změn a fonokardiografie. Mimo kosmický průmysl se v 60. letech také rozšířilo vzdělávání v medicíně pomocí oboustranného kamerového systému. Například spojení mezi Psychiatrickým institutem v Nebrasce s 200 km vzdálenou nemocnicí v Norfolku sloužilo ke konzultacím. V roce 1967 se spustil projekt nepřetržité telemedicínské péče pacientům na letišti v Bostonu do vzdálene massachusettské nemocnice pomocí obousměrného mikrovlného audiovizuálního spojení.
S rozvojem digitalizace dat a počítačových sítí se před námi otevírají netušené možnosti. Dá se předpokládat, že se telemedicína bude v následujících letech více a více využívat.
Home Monitoring
Obsah
1) Popis systému
2) Popis zdravotnických rizik pacienta
3) Situace Home Monitoring v České republice
4) Závěr
1) Popis systému
Home Monitoring, někde nazýváno také sledování srdce, je bezdrátový monitorovací systém, který pomáhá pacientům s poruchami srdečního rytmu. Umožňuje pacientům klidnější život a nižší počet pravidelných kontrol. Je zejména zhotovený pro domácí použití, je spolehlivý a pacient je s ním soběstačný.
Toto zařízení je obdobou mobilního telefonu. Bezdrátově komunikuje s kardiostimulátorem nebo kardiovertrem a každý den odesílá data na zabezpečenou stránku. Pokud se zdravotní stav pacienta zhorší, okamžitě toto zařízení odešle lékaři upozornění ve formě e-mailu, SMS a nebo faxu. Takto má lékař svého pacienta pod neustálou kontrolou a komplikace pacientova zdravotního stavu se dozví dříve, než k němu pacient přijde na preventivní kontrolu.
Tento vynález se týká obecně systémů a způsobů pro sledování pacientů ve spánku, zahrnuje sledování variability srdeční frekvence tím, že obdrží srdeční tep, může také zahrnovat sledování frekvence očních pohybů, stav dýchání, četnost pohybů hlavy. Na základě těchto údajů vyhodnocuje kardiorespirační riziko.
2) Popis zdravotních rizik pacienta
U zdravých jedinců spánek obvykle působí blahodárným a regeneračním účinkem. U pacientů s respiračním, nebo srdečním onemocněním, naopak spánek může přinést poruchy dýchání, ischemii myokardu, arytmii a dokonce i smrt.
Klidový stav zahrnuje rychlé pohyby očí (REM) a non-REM, nebo pomalou vlnu spánku (SWS). Mozek ve své službě pro pravidelnou excitaci během REM spánku a snění může uložit značné nároky na srdce tím, že přiměje výbuchy sympatické aktivity, které mohou u citlivých jedinců ohrozit koronární průtok krve a spustit život ohrožující arytmii.
Během SWS spánku (pomalé vlně spánku) hypotenze může vést k nedostatečnému prokrvení srdce a mozku v důsledku snížení tlakového gradientu. Také zhoršení dýchání během spánku, obstrukční spánkové apnoe, může způsobit snížení arteriální kyslíkové saturace. Tyto podmínky mohou být zhoršeny srdečními léky, které překračují bariéru mozek-krev, mění strukturu spánku a může vést k nočním můrám.
Pacientům s ischemickou chorobou srdeční hrozí noční zdravotní rizika. Přibližně 25 % případů prvních projevů základního onemocnění koronárních tepen patří katastrofické události, jako je infarkt myokardu a náhlého úmrtí v důsledku respirační tísni. V nedávné studii bylo pozorováno, že se vyskytují přibližně 20% infarktu myokardu a 15% náhlých úmrtí v období mezi půlnocí a 6:00 ráno.
Těmto rizikům může právě zařízení Home Monitoring zamenit.
Systém používají tedy vysoce rizikoví pacienti pro noční akce. Tento systém funguje na principu alarmu signalizující ohrožení a může zachránit život pacienta.
3) Situace Home Monitoring v České republice
Česká republika používá ve více než deseti specializovaných centrech zařízení Home Monitoring a v současné době je takto sledováno cca 2500 pacientů. Od roku 2014 je tato péče hrazena všemi zdravotními pojišťovnami.
4) Závěr
Podle mého názoru se na trh dostala velice prospěšná medicínská pomůcka, která může zachránit život mnoha pacientům. Bohužel, v České republice tento systém není nejspíš zatím zcela rozšířen, ale vzhledem k vysoké statistice koronárních onemocnění naší populace je předpoklad postupného zvýšení zájmu o tuto péči
Seminární práci zpracovala: Andrea Matouchová, zubní lékařství 1. LF, 3102
Důvěryhodnost informací z internetu a televize
Rozhodla jsem se napsat o důvěryhodnosti informací, které nám jsou poskytovány a to z následujících dvou důvodů. Jedna z otázek předmětu eHealth a Telemedicína se ptá studentů, zdali je Wikipedie odbornou znalostní databází či ne. V poslední otázce jsem si vybrala video přednášku Mudr. Kateřiny Cajthamlové, která tvrdí, že jednou z příčin nesprávného stravování je zahlcení informacemi, které si často protiřečí, nebo jsou dokonce nesprávné a člověk není schopen si vybrat spolehlivý zdroj informací. Proto považuji za přínosné pojednat o zdrojích, ze kterých čerpáme znalosti.
Při hledání nových znalostí je velmi důležité zvolit vhodný zdroj informací, na který se můžeme spolehnout a v případě pochybností se na tento zdroj můžeme odvolat. Z tohoto důvodu je Wikipedie jako zdroj informací velmi nespolehlivý, protože články zde může psát kdokoliv, bez toho aniž by měl nějaké vzdělání v daném oboru a jeho text byl kontrolován. Pokud tedy používáme jako zdroj informací internet, tak je vhodnější zvolit alespoň variantu Wikiskript, které jsou kontrolovány a schváleny nějakým znalcem. Pokud je to možně, tak nejlepší variantou je čerpat z odborných textů. Důvěryhodný text by měl být napsán odborníkem, měl by obsahovat všechny zdroje literatury, které byly použity a také datum, kdy byl text napsán, aby čtenář mohl usoudit, zdali je text stále aktuální. Já osobně používám Wikiskripta jako zdroj informací, ale raději si tyto informace někdy ověřím i na jiných stránkách.
Jedním nelehkým úkolem je zvolit spolehlivý zdroj na internetu a jiným, též nelehkým úkolem je se rozhodnout, kterým informacím z televize může divák důvěřovat. O této problematice hovořila Mudr. Kateřina Cajthamlová ve video přednášce. Domnívá se, že lidé jsou zahlceni informacemi od médií. Přitom tyto informace nejsou vždy pravdivé, často slyšíme různé názory a rady týkající se toho stejného tématu a nevíme, čemu máme věřit. Podobně jako je tomu s informacemi na internetu, je nejlepší variantou si vyslechnout názor odborníka v daném oboru. Příkladem tohoto odborníka je sama Mudr. Kateřina Cajthamlová, která lidem radí jak se správně stravovat a udržovat své tělo fit. Jestliže se budeme držet tématu správné životosprávy, tak bych se já osobně obrátila na specialisty, jako jsou trenéři, abych pohyby a cviky dělala správně a tělu naopak ještě více neublížila. Také bych oslovila nějakého výživového poradce a vyhnula bych se tak nedůvěryhodným informacím z médií.
Aplikace
Rozvoj eHealth a telemedicíny je podmíněn rapidním rozvojem moderních komunikačních prostředků, což ovlivnilo a zmodernizovalo život lidí, kterým je nabízeno mnoho přístrojů a zařízení život ulehčující, čímž bývá většinou internetová síť, mobilní telefony a různé aplikace.
Seminární práce představí jednu z komunikačních prostředků, který využívá mnoho lidí a tím je mobilní aplikace, konkrétně Zpilulka pro ženy používající antikoncepci. Tato mobilní aplikace do ‚chytrých telefonů“ je vhodnou, elegantní a hlavně moderní i diskrétní alternativou papírové formy menstruačního kalendáře, kterou mají uživatelky stále při ruce, mohou do aplikace kdykoliv zaznamenávat informace, nebo je získat. Zpilulka pomáhá nejen uživatelkám, ale potažmo i lékařům získat ucelené informace, potřebné pro odebrání anamnézy pacientky. Dozvíme se, jak tato aplikace funguje.
Zpilulka je mobilní aplikace, kterou si uživatelky perorální hormonální antikoncepce mohou stáhnout do svých „chytrých“ mobilních telefonů přes App Store nebo si aplikaci mohou načíst přes QR kód.
Mobilní aplikace připomíná uživatelce antikoncepce užití antikoncepční pilulky ve stejnou denní dobu, aby byla zajištěna co nejlepší kompliance a předešlo se možným problémům s poruchami menstruačního cyklu či dokonce zapomenutí užití pilulky a vystavení se tak riziku selhání antikoncepčního účinku s následným nechtěným těhotenstvím. Najdeme zde klasický menstruační kalendář, kde si dívka/žena může zaznamenat všechny kompartmenty patřící do menstruačního kalendáře (menses, intenzita krvácení, pohlavní styk, či potíže které ženu obtěžují či ji přivádějí k lékaři – dysmenorrhoea, amenorrhoea, špinění,..). Uživatelky hormonální antikoncepce se často potýkají s problémy/otázkami – a aplikace může být tou, která uživatelce může na některé z nich odpovědět (jak se zachovat, pokud si zapomenou vzíti pilulku, jaká rizika mohou vzniknout při užívání antikoncepce a antibiotik zároveň, apod.)
Dle režimu, ve kterém antikoncepci užívá (21 nebo 24+4) a počtu balení, které má, si uživatelka může nastavit připomínku objednání receptu na nové balení antikoncepce před využíváním posledních pilulek, či preventivní kontroly u gynekologa. Může si sem zaznamenat i kontakt na lékaře, jeho ordinační hodiny a případně další termín návštěvy gynekologa.
Dívky a ženy očekávají od hormonální antikoncepce hlavně spolehlivý antikoncepční účinek, ale spousta z nich neví, že některé účinné látky v nich obsažené nabízejí uživatelkám i některé benefity navíc. Touto přidanou hodnotou je např. řešení problematické pleti (akné) a mastných vlasů, dysmenorrhoea, PMS (premenstruační syndrom), retence vody v organismu aj. Informace o tom, že užívanou antikoncepcí můžeme zároveň řešit i tyto zdravotní problémy, najdeme taktéž ve zmiňované aplikaci Zpilulka. Možnost řešení pak mohou konzultovat se svým gynekologem.
Vybrala jsem si toto téma z toho důvodu, že tuto aplikaci hodnotím kladně a jsem pro to, aby ženy nemusely nosit v hlavě nadměrné množství informací, ale měly pomocníka, na kterého se mohou spolehnout. Ať už je to diář či jakákoli jiná forma.
Telemedicínský e-learning
Ve své seminární práci se budu věnovat roli elektronického vzdělávání ve zdravotnictví a školství. Z mnoha zajímavých témat si vybírám právě e-learning z toho důvodu, že má dle mého názoru zásadní úlohu v rozvoji eHealth a telemedicíny.
Elektronické vzdělávání je alternativou pro vzdělávání běžné – takové, které vyžaduje přítomnost učitele a žáka ve stejnou dobu, na stejném místě. Na první pohled by kde kdo mohl namítnout, že interaktivní učebnice či program nemůže v žádném případě nahradit učitele. S takovou námitkou však nelze souhlasit, protože by bylo třeba tvrzení vztáhnout na určité podmínky. Mezi tyto podmínky patří např. cena výuky. V dnešní době každý člověk pracuje s poměrem ceny a výkonu. Všichni se snažíme najít rozumné řešení v situaci, kdy máme zájem o určitý produkt. Tímto produktem může být cokoliv, i vzdělání dospívajících dětí, studentů vysokých škol či zaměstnanců jakéhokoliv podniku. V západním světě se snažíme poskytovat vzdělání všem bez výjimek. Z toho plynou i ohromné náklady a snaha vymyslet strategii, jak bychom mohli ušetřit. Hlavním prostředkem by bylo zavedení e-learningu do vzdělávacích osnov. Odpadla by tak většina nákladů spojená se vzděláváním – zajistit prostor pro výuku, zaplatit učitele apod. Co se týče ceny, nemá e-learning konkurenta.
A teď ten výkon – respektive kvalita. Jak jsem se již zmínil výše, kde kdo by mohl namítnout, že kvalita elektronického vzdělávání je nízká. Proto bych chtěl, abyste si nejdříve položili otázku, kolik jste za svůj život potkali učitelů a profesorů, u kterých by kvalita výuky byla vysoká. Počítám, že průměrný dospělý člověk měl tak tři učitele, kteří byli rozdíloví. A teď si představte, že najdete díky průzkumu ty učitele, kteří mají dlouhodobě nejlepší výsledky a přemluvíte je, aby se zapojili do vašeho e-larningového projektu. Takový úspěšný učitel pak látku zpracuje do elektronické podoby a bude se tak moc podělit o svoji moudrost s celým světem. Učitel, který dostal talent od Boha, pak bude efektivně učit každého, kdo si pustí jeho přednášku nahranou na internetu. Nezní to skvěle?
Naštěstí už mnoho e-learningových projektů úspěšně existuje. Jedním z nejznámějších je Khanova škola, která si získala popularitu po celém světě. Na jejich stránkách najdete přednášky ze všech oborů od certifikovaných učitelů, kteří mají s výukou mnohaleté zkušenosti. V Čechách už dokonce existuje česká verze Khanovy školy a spousta videí je přeložena do češtiny.
Z dalších projektů pak mohu zmínit výuku první pomoci a ošetřovatelství na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Výuka probíhá na internetu prostřednictvím interaktivní učebnice a následného skládání testu. Teprve po absolvování všech nutných kapitol, vás systém pustí k přihlašovacímu systému na praktickou výuku první pomoci. Výsledkem je fakt, že studenti chodí na praktický nácvik už teoreticky připravení a samotná výuka s učitelem je mnohem efektivnější a rychlejší. Všichni si tak šetří vzájemně čas.
Na závěr bych rád zmínil pár obecných předností e-learningu. Kromě nižších nákladů bych se rád vrátil k otázce kvality výuky. Sám mám s e-learningem velmi bohaté zkušenosti a dovoluji si tvrdit, že má generace (do 25let) se dnes mnohem lépe a efektivněji učí na počítači. Důvodem je rozvoj komunikačních technologií, jako jsou sociální sítě a jejich neustálá dostupnost. Mnohem méně žijeme s lidmi, za to všichni vlastníme počítač, notebook, smartphone a tablet. Tedy dle mého názoru, je pro dnešní mládež mnohem více „friendly“ elektronická výuka, protože jsme se do elektronické doby už narodili. Další výhodou je pak vzdělávání studenta na míru. Každý student je jiný a potřebuje na danou látku různé množství času. I v tom má e-learning obrovskou přednost, protože když jste látku nepochopili, můžete si přednášku pustit znovu, nebo si pouze přetočit video na část, které jste neporozuměli.
Do budoucna držím e-learningu palce a pevně doufám, že bude vznikat více projektů, jako je třeba Khanova škola.
Jako téma své seminární práce jsem si zvolila problematiku tzv. online lékařských poraden. Stávají se totiž velkým trendem pro současnou společnost. Jedná se o efektivní způsob šetření času potenciálního pacienta nebo vnáší do už tak uspěchaného života jen další zdánlivé řešení problému, které ale může být zcela zkreslené a nedůvěryhodné?
Abych upřesnila, o čem mluvím, online lékařské poradny (online lékař, ordinace, ale také diskuze u článků internetových portálů pro ženy apod…) mají pomáhat lidem vyřešit jejich zdravotní problémy. Fungují na principu sdílení často citlivých informací s tím, že jakýkoliv („cizí“) uživatel internetu si může tyto údaje přečíst. Lékaři pak na tato sdělení reagují odbornými radami, jak zdravotní problém řešit, nebo ve většině případů „e-pacienta“ ujišťují, že se nejedná o nic vážného. Horší situace nastává, když laici radí laikům, např. v již zmíněných veřejných diskuzích.
Podle mého názoru je celý tento systém špatně. Nejen, že není vždy jistota, že Vám odpovídá kvalifikovaný doktor medicíny, ale navíc se vytrácí osobní kontakt, který je pro hodnocení stavu pacienta zásadní. Pacient může leckterou skutečnost zatajit (přece jen otevírá své soukromí veřejnosti), nebo ve své nevědomosti prostě něco, co by bylo pro lékaře důležité, opomene sdělit. Tato rozmáhající se metoda „online léčby“ jistě usnadňuje lidem život. Nemusí trávit čas objednáváním se ke svému obvodnímu lékaři, cestou k němu a následným nakažením bacily v čekárně, a navíc se tak lehce vyhne živému rozhovoru s lékařem, což někdy jistě může být podstatný důvod pro volbu řešení svých potíží online, protože ne vždy je tento rozhovor příjemný. Mám dojem, že často samotný přístup lékařů k pacientům v nich může vyvolávat negativní emoce a hledají pak pomoc jinde. Nicméně tento způsob komunikace mezi lékařem a pacientem přes internet nikdy nemůže plnohodnotně nahradit osobní styk a naopak spíše představuje potenciální hrozbu, protože laická veřejnost často nedokáže správně posoudit vážnost svého stavu a řešením problému přes internet se může situace podcenit, ale někdy samozřejmě i přecenit. V tomto ohledu jsou nebezpečné online diskuze, kde lidé většinou podle vlastních zkušeností radí jiným. Samozřejmě tento styl informování může člověku pomoci a poněkud ho nasměrovat, ale nesmí být brán jako 100% důvěryhodný zdroj. Bohužel ne všichni občané jsou schopni racionálního úsudku. Každý by měl pečlivě zvážit, jaké informace bude na internetu sdílet (také z důvodu jejich možného zneužití) a také, jestli navštěvuje důvěryhodné portály s hodnotnými informacemi.
eNeschopenka a eRecept – elektronizace lékařské dokumentace
V této seminární práci se chci zaměřit na projekty tkz. eNeschopenek nebo-li elektronických neschopenek, a projekt elektronických receptů. V případě eNeschopenek se jedná o elektronický systém, který umožňuje lékaři zasílat neschopenky na Českou zprávu sociálního zabezpečení (ČSSZ) pomocí programu v počítači.
Tento projekt je spojen s mnohými průtahy, protože se nesetkal s příliš velkou podporou lékařů. Jednou z podmínek zavedení eNeschopenek v daném zdravotnickém zařízení je připojení k internetu, což může být pro mnohé starší lékaře problematické. Dalším důvodem proč lékaři nechtějí přistoupit na tento projekt je, že pro ně se prakticky papírování nezjednoduší. Stará ‚papírová‘ neschopenka tvoří 5 papírů, ta nová by se posílala jako jeden papír, který je však poslán elektronicky. Problém však je, že praktickému lékaři stále zůstanou v ordinaci 4 díly, z té staré neschopenky. Lékař tedy musí opět pracovat s pěti díly neschopenky. Z toho vyplívá, že se mu práce s dokumentací vůbec nezjednoduší.
Po letech posouvání zavedení elektronických neschopenek je postoj lékařů stále odmítavý. Namítají, že proti elektronizaci dokumentace nemají žádné námitky, tato varianta jim práci ale příliš neulehčí.
Požadují nejen jednotnou formu neschopenek pro všechna zdravotnická zařízení, a taky celkové zjednodušení podoby neschopenek. Argumentují tím, že pokud stráví nad dokumentací příliš mnoho času, trpí na tom především pacient v čekárně. Zároveň požadují, aby stará papírová verze neschopenky byla kdykoliv přístupná, když bude potřeba ji použít v některém z krizových případů. Přeci jenom elektronika není vždy spolehlivá a portály, přes které se budou tyto neschopenky posílat na ČSSZ. Pevné datum, kdy se zavede tento systém je stále v nedohlednu.
Roku 2012 začalo projednávání o vzniku elektronických receptů, což se od začátku potýkalo s nespoluprácí lékařů. Používání eReceptů bude platné od 1. 1. 2018. Však i tento systém není podle lékařů ideální. I v tomto případě lékaři požaduji zachování papírové formy pro případ krizového scénáře, protože situace, kdy pacient z jakéhokoliv důvodu nemůže získat léky, není žádoucí. Další otázkou je kdo bude spravovat centrální uložiště těchto receptů, aby jednal v souladu s rozhodnutími Ministerstva zdravotnictví.
Bohužel ani v současné době neprobíhá žádná pilotní verze, která by ověřila funkčnost systému eReceptů. Pokud se však projekt řádně prověří v různých zařízeních včetně nemocnic, mohl by podle lékařů od roku 2018 fungovat ve všech zdravotnických zařízeních v České republice.
V současné době je možné získat elektronicky recept pouze na léčebné konopí. I tento zkušební projekt se však příliš neosvědčil a potýkal se mnohými problémy. Na konci minulého roku bylo možné si na elektronický recept vyzvednout i jiné léky, vznikl ale problém se softwarem. Mnozí pacienti proto museli ještě před svátky znovu k lékaři, aby získali potřebné léky. Během chvíle se podařilo získat náhradní software, který však stál 3,6 miliónů včetně servisu na 6 měsíců.
Mnozí lékaři vidí za zavedením elektronické preskripce pouze snahu ospravedlnit stamilionové výdaje na systém elektronických receptů, nebo snahu získat soukromým firmám zakázky na poli IT.
Téma eNeschopenek a eReceptů se bude spolu s jinými aktuálními tématy, jako je diagnostika virusu zika, projednávat na jubilejní 10. jarní interaktivní konferenci Společnosti všeobecného lékařství v Praze od 22. dubna 2016.
SEMINÁRNÍ PRÁCE
Studijní předmět: eHealth a telemedicína
Téma: Anonymní psychiatrické vyšetření
Zpracovala: Helena Valentová
Obor studia: Zubní lékařství
Ročník: Třetí
Akademický rok: 2015/2016
Vyučující: MUDr. Leoš Středa
Pro seminární práci jsem zvolila téma, které mě zaujalo. Jedná se o anonymní psychiatrické vyšetření, které jako svůj prostředek využívá telemedicíny. Mohlo by se zdát, že anonymní vyšetření prostřednictvím vzdáleného připojení je jen nouzovou možností. Ale opak je pravdou. Je řada informací, které potvrzují, že zejména úvodní anonymní konzultace má větší léčebný dopad než srovnávané běžné vyšetření nebo psychoterapie. Je to podle mého názoru pochopitelné, že anonymně sdělí člověk mnohem víc informací, než když se identifikuje. Obzvlášť když se jedná o nějakou psychickou poruchu, což může být pro mnohé pacienty dosti choulostivou informací.
Současný technický stav umožňuje spojení psychiatra s klientem mnoha způsoby. K nejobvyklejším patří telefonáty nebo emaily. Stále více oblíbenou a přitom jednoduchou možností je videokonference. V podmínkách ČR považujeme za nejjednodušší Skype nebo Google+.
Spojení je snadné. Pokud má pacient o tuto formu péče zájem, jsou mu poslány instrukce pro připojení, případně pro založení uživatelského účtu u poskytovatele služby. Instrukce a založení bývají zdarma. Současně se pacientovi zašle bankovní spojení a variabilní symbol a po připsání kreditu na účet poskytovatele služeb se služba může začít poskytovat. Na vhodný termín je nezbytné se objednat, aby se zajistilo zcela diskrétní prostředí bez rušivých vlivů v soukromí.
Jediná nevýhoda je, že se jedná o placenou službu, což je asi pochopitelné. Přece jen zřízení tohoto systému a čas lékaře také něco stojí. Samozřejmě tím není nijak dotčena možnost telefonické konzultace v rozsahu hrazeném zdravotním pojištěním u pacientů, kteří jsou již v péči daného poskytovatele.
Podle mého názoru se jedná o velmi dobrý nápad, který má jistě své využití. Z toho vyplývá, že telemedicína se dá využít nejen k léčbě a monitoringu známých osob, ale můžeme díky ní vyšetřovat pacienty i anonymně, což se dá právě využít při léčbě choulostivějších nemocí. K nim patří zmiňovaná psychiatrická onemocnění. Dala by se sem zařadit i poradna pro postup mladých dívek v případném otěhotnění, či jak postupovat a jak se léčit s různými nakažlivými chorobami, za které se většina lidí také stydí. To by mohlo přispět k určitému počtu snížení přenosů na další lidi v jejich okolí. Popřípadě ve vyléčení již nakažených osob nebo zmenšení důsledku vzniklé choroby.
Jako téma své seminární jsem si vybral projekt Elektronické zdravotní knížky (IZIP), neboť si myslím, že zmodernizování zdravotnictví a zdravotnické dokumentace je v moderní stále se rozvíjející době třeba.
V roce 2001 vznikla společnost IZIP s. r. o., která zavedla projekt elektronické zdravotní knížky. Nově zavedená elektronická knížka měla obsahovat historii vykázané péče, uhrazených regulačních poplatků či doplatků za léky. Systém IZIP měl sloužit k rychlé a jednoduché možnosti nahlížení lékařů i pacientů do zdravotních záznamů, ale také ke značné úspoře nákladů, neboť zabraňuje duplicitní vyšetření pacientů a umožňuje efektivnější stanovování diagnóz. V době, kdy byl projekt IZIP fukční elektronickou zdravotní knížku používalo přes 2,5 mil. pacientů a přes 20 tisíc lékařů a 8 tisíc zdravotnických zařízení s ní pracovalo.
Na založení společnosti se podíleli politici z Občanské demokratické strany Milan Cabrnoch a Miroslav Ouzký a lékař Pavel Hronek. Tento projekt finančně podpořila Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) ale i další společnosti. V roce 2002 začal tedy zkušení provoz těchto elektronických knížek a v průběhu několika let byl zaváděn do lékařských praxí. V následujících letech se na tuto společnost snášely vlny kritiky, jednak kvůli podezření z korupce v souvislosti se zadávám veřejných zakázek, ale také kvůli nefunkčnosti projektu a především absenci slibovaných úspor. Důležitým momentem pro společnost IZIP byla změna ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost. Roku 2011 VZP získala dlouho očekávaný majoritní podíl ve společnosti, zbytek akcií zakladatelé prodali švýcarské společnosti eHI eHealth International. Na konci téhož roku se stupňuje kritika celého projektu především za financování a špatné využitelnosti v praxi. Vzhledem k neprůhlednosti společnosti si VZP nechá zpracovat audit, ze kterého vyplyne, že desítky milionů korun, určených na provoz IZIP, putuje do firem, které nemají s elektronickými knížkami nic společného, a v účetnictví se nachází řada nejasností. Tento audit je impulzem pro VZP, která začíná jednat se zástupci IZIP o převzetí celého portálu (na který do roku 2012 přispívala přes 5 mil. Kč ročně), ovšem později se to ukáže, jako velmi problematický krok, kvůli komunikaci s menšinovým akciovým podílníkem, a proto se VZP v roce 2015 rozhodne ukončit spolupráci s IZIP a zavede nový vlastní zdravotnický portál pro klienty VZP.
Z mého pohledu měl tento projekt potenciál, vzhledem k technologickému pokroku, s čímž souvisí stále jednodušší sdílení informací skrze širokou škálu moderních elektronických zařízení. Největší problém podle mě spočíval ve špatném financování a fungování tohoto projektu. V současné době není možné, aby nebylo jasné, kam veřejné finanční prostředky určené na provoz projektu putují. Vzhledem k tomu, že většinu financovala veřejná zdravotní pojišťovna můžeme tyto finance považovat za veřejné.
eHealth a telemedicína v ČR
Co je to eHealth a telemedicína? Tyto pojmy nejsou až tak dobře zakořeněny v podvědomí českého obyvatelstva a většina lidi si ani nedokáže představit, co přesně tyto pojmy znamenají.
Ehealth neboli elektronizované a informatizované zdravotnictví je širší pojem, který se nemusí týkat výlučně zdravotníků. Tento pojem zahrnuje mnohem více aplikací nejen ze zdravotnictví. Jedním z mnoha oborů ehealth je také telemedicína Rozdíl mezi eHealth a telemedicínou tedy spočívá v tom, že telemedicína je zaměřena a soustředěna kolem lékařských aplikaci, zatímco eHealth v sobě zahrnuje mnohem více oblasti.
Cílem eHealth je zlepšení komunikace mezi pacientem a lékařem, mezi lékaři a mezi zdravotnickými zařízeními. Všechno to umožňuje při potřebě rychle získáni informaci a záchranu života pacienta. Co se týče telemedicíny, tak díky ní pacient může komunikovat dálkově s lékařem, což je v zemích jako je Austrálie někdy opravdu nezbytné. Mezi služby, které nám telemedicína poskytuje patří: telekonzultace, telemonitorování, telediagnostika, teleprezentace, televzdělávání, telepéče.
U nás se rozvojem elektronického zdravotnictví zabývá Národní plán rozvoje eHealth stanovený Českým národním fórem pro eHealth a ICT Unií. Ovšem se neustále objevuji problémy, které proces rozvoje elektronického zdravotnictví zpomaluji, mezi ně patří nedůvěra v tento systém jak lékařů tak pacientů, problémy s financováním a v neposlední řadě problémy s legislativou. Lékaři i přes to, že tento systém by měl přinést velké zjednodušení administrativní zátěže a mnohem lepší komunikaci s pacientem, s ostatními lékaři i zdravotnickými zařízeními, se obávají zneužití osobních informací pacientů, a také poukazují na to že data nemusejí být spolehlivá. Obavy pacientů zas spočívají zejména ve strachu z neznámého, což působí na úkor jejich lepší informovanosti, kvalitnější péči a celkového ušetření času.
Uplatnění elektronického zdravotnictví v ČR probíhá spíše na lokální úrovní. I přes všechny obavy se rozvoj zastavit nedá a s cílem ulehčení práce zaměstnanců i zjednodušení života pacientů dochází k digitalizaci záznamů o pacientech a úplnému přechodu na bezpapírový provoz. Jako příklad můžeme uvést systém eMeDocS – což je integrovaný záchranný systém kraje Vysočina, kde jsou sdílena data o pacientovi k němuž je vyslaná záchranná služba.
Mezi úspěšné projekty patří systém ePACS – který umožňuje výměnu elektronické dokumentace v obrázkové podobě mezi jednotlivými lékařskými zařízeními.
Zlepšení mělo taky přinést celorepublikové zavedení elektronických receptů. Bohužel tento systém není příliš využíván a stále převládají papírové recepty.
Využívají se také eNeschopenky – rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti mohou lékaři prostřednictvím datové schránky nebo aplikace ČSSZ odeslat elektronicky.
Jednou z největších afér související s eHealth u nás je IZIP. Systém začal fungovat v roce 2004 a měl urychlit stanovení diagnózy a zamezit opakovanému provedení stejných vyšetření zlepšením informovanosti jak lékaře tak i pacienta tím, že veškeré zdravotní informace pacienta byly přítomny nepřetržitě online. Ovšem tento projekt byl ukončen z důvodu nedostatečné průhlednosti ve financování, a také kvůli neostatečné využívanosti jak ze strany pacientů, tak lékařů.
Můžeme konstatovat, že bylo spuštěno hodně projektů s cílem rozvoje elektronického zdravotnictví v ČR. Bohužel hodně z nich zatím nebylo dotaženo do konce nebo není podporována lékaři ani pacienty. Češi zatím nejsou připravené se rozloučit se starým zaběhlým systémem, i když ten nový znamená zjednodušení, zlepšení informovanosti. Ovšem i malé krůčky jako je již větší přechod na elektronické objednávání k lékaři, zasílaní výsledků vyšetření na email atd. znamenají pokrok.
Projekt IZIP
Ráda bych se blíže soustředila na tento projekt, který byl zmíněn i v prezentacích.
Projekt IZIP je velmi známý z médií, které se o něm zmiňují dodnes. Jedná se o projekt společnosti IZIP, a.s. Tato společnost vznikla v roce 2001 původně jako společnost s ručením omezeným. V roce 2006 se stala akciovou společností.
Projekt vznikl za účelem zlepšení komunikace mezi pacientem a lékařem, ale i mezi lékaři. Jednalo se o elektronické zdravotní knížky, které fungovali prostřednictvím internetu. Lékaři mohli mezi sebou sdílet informace o pacientech. Byly zde uloženy přehledy vykázané péče, doplatků za léky a uhrazené regulační poplatky a také historie pojištění pacienta. Klientům zdravotní pojišťovny VZP byly tyto elektronické zdravotní knížky poskytovány zdarma.
Spuštění projektu předcházel zkušební provoz v roce 2002. V roce 2004 byl uveden zcela do provozu.
Od počátku spuštění se projekt musel vypořádávat s kritikou. Postupně se objevovaly stížnosti na nízké užívání v praxi. Dále se stalo terčem kritiky financování. Hlavním investorem byla zdravotní pojišťovna VZP. Ta každý měsíc investovala 6 milionů korun. V roce 2011 si VZP vyžádala audit. Byly zjištěny nepřesnosti v účetnictví a také to, že desítky milionů korun končí u společností, které nejsou nijak spojeny s projektem elektronických zdravotních knížek. V květnu roku 2012 správní rada VZP rozhodla o vypovězení smluv na elektronické zdravotní knížky s firmou IZIP. Projekt skončil 31. prosince 2012. Za celou dobu existence projektu do něj investovala VZP zhruba dvě miliardy korun. Zaregistrováno údajně bylo dva a půl milionů pacientů, přes dvacet tisíc zdravotníku a přes osm tisíc zdravotnických zařízení. Zodpovědnost za to, že po deseti letech projekt nesplnil svůj účel, zatím nikdo nepřijal.
Aplikace IZIP byla spuštěna i pro mobilní telefony se značkou Apple jako mobilní elektronická zdravotní knížka. Zde si každý uživatel zobrazí záznamy o provedených zdravotních vyšetřeních a stav pojištění. Dále přehled alergií, očkování, přehled všech léků i s popisem, seznam lékařů, kteří do knížky zapisují, přehled uhrazené zdravotní péče a plánovač preventivních prohlídek. Je zde i nástroj První pomoc, pro rychlé volání tísňových linek.
Systém funguje až do roku 2015.
VZP spouští od roku 2016 svou vlastní službu s názvem VZP Point. Tato služba je prozatím testována stovkou lékařů a dalších uživatelů. Podle ředitele VZP bude přechod na tuto službu bezproblémový a pro užívání jednodušší. VZP je vlastníkem 51% akcií, a proto může jednat s menšinovým vlastníkem, kterým je švýcarská firma eHI eHealth International, o dalším vývoji.
Lékařské rady na forumech. Je to špatný? Je to bezpečný?
V Londýnu proběhly studie, účelem které bylo zjistit , zda je informace na internetových stránkách je kvalitní a zda je kvalitní informace, kterou můžeme vyčíst z online dialogu na platformách, na kterých lide hledají rady.
Metoda: Celkem bylo vybráno 3 internetové stránky, a vybráno 25 symptomu, které patřily ke klinickým obrazům HIV, diabetu, planých neštovic. Informace musela být hodnocena podle 4 kritérii: přesnost, kompletnost, podle užitečnosti, jak myslí, že v takové situaci choval poradce.
Výsledky: Celkem se do studie dostalo 78 hodnocení 17 dotyčných. 8 z nich byly lékaře, 9 ne. Po analyzování výsledku vyšlo že, 25 měli nejvyšší možnou známku 5 až 10, 38 měli od 11 do 15, 12 měli od 16 do 20, a jen 3 měli nejhorší od 21 do 25. To znamená, že informace prakticky ve většině případů byla kvalitní. Protože jen ve 3 případech byla hodnocena nejnižší známkou, což muže taky záviset i na vyberu nemoci, například doporučení ohledně planých neštovic byla hodnocená nižší známkou nejčastěji. Ale musíme tady uvést, že hodnocení podle kompletnosti informace je subjektivní.
Závěr: Většina informace v této studii byla hodnocená jako kvalitní a užitečná, ale mala část byla hodnocená jako nekompletní a část dotyčných, uváděla, že nemyslí, že sami poradce by sledovaly svým pokynům. To svědčí, že online fórumy můžou byt užitečnou platformou, kde uživatele mohou klást otázky související se zdravím a při tom obdržet kvalitní informaci.
Srovnání telemedicíny v USA a v Evropě
Telemedicína není vlastně nic nového, je to něco, co funguje už po mnoho desetiletí. Celá myšlenka začala v Africe, protože to byl jediný způsob, jak v jednotlivých odlehlý oblastech bylo možné získat alespoň nějakou lékařskou pomoc. Za posledních 15 let se telemedicína začala hodně rozvíjet zejména v zemích USA a Evropy.
Telemedicína je výhodná nejen pro pacienty, kteří mnohdy nemusí dojíždět vzdálené kilometry, aby navštívili doktora, stačí jim pouze zvednout telefon a na danou věc se zeptat. Lékařům to na druhou stranu šetří čas.
Za rok 2015 se nejvíce rozvinula telemedicína právě v USA, protože v Evropě se tato metoda setkala s mnoha problémy.
Na druhou stranu telemedicína má mnoho úskalí, které bych ráda zmínila. Například doktor si za takovouto službu může účtovat pouze velice malou peněžní sumu a zase nemůže být na telefonu 24 hodin denně, tedy musí mít nějakou pracovní dobu. Další problém je dodržování utajení lékařského tajemství.
V Americe již tento problém vyřešili. Existuje databáze pacientů, do které může doktor po přihlášení pacienta nahlížet. Ne každý lékař má automatický přístup do systému. Systém také umožňuje offline-anonymní surfování po serveru za účelem vyhledávání obecných informací.
Tento systém se pyšní perfektní celoglobální přístupností online, hlavně pro pacienty s postižením.
Nyní se podíváme na hlavní faktory, které určují tržní podmínky pro služby telemedicíny:
1. Předpisy
2. Velikost cílového trhu
Obecně platí, že země EU s vysokými výdaji na zdravotní péči na jednoho obyvatele a s velkou částí venkovského obyvatelstva jsou ideálními cílovými trhy z hlediska konzultačních služeb.
3. Úspora nákladů
4. Soutěž
Vznik inovačních telemedicínských platforem po celém světě, jako je VideoMedicine, MeeDoc, zdravotnictví Tap, atd jasně ukazuje, že tento rostoucí trh se ubírá správným směrem.
V Evropě je na tom nejlépe Švýcarsko z následujících důvodů:
1.Stejné zákony pro telemedicínu, jako vyšetření face to face
2.Vsoký počet soukromě pojištěných osob
3.Silná nabídka služeb telemedicíny
Osobně si myslím, že telemedicína bude čím dál tím lépe přijímána i v ostatních oblastech světa. Je to pohodlná a časově ne až tak náročná inovace, bohužel, tak opět zcela pozměňuje tvář klasického pojetí slova medicína. Myslím si, že pro lékaře je také dobré, aby si pacienta mohl prohlédnout i vizuálně, v případě telemedicíny tomu tak mnohdy není. Opět se nám vzdaluje vztah mezi lékařem a pacientem.
Anna Vítovcová
Elektronická knížka IZIP a VZP Point
Ve své seminární práci se budu zabývat tématem již zmíněným v jednom z videí, které sloužily k samostudiu.
Nejprve něco o společnosti IZIP. Společnost IZIP byla založena 8. února 2001 původně jako společnost s ručeným omezením. Dále se z ní v roce 20016 stala akciová společnost s vysokými akcemi.
Celý projekt elektronické knížky IZIP ztroskotal v roce 2012, z důvodu špatné informovatelnosti ohledně financování a svou nevyužitelnost v praxi.
Celý projekt byl od začátku velmi kritizován, právě kvůli svému špatnému financování a neinformovatelnost, jak bylo již výše zmíněno. Ze spousty mediálních zdrojů lze vyčíst, že velmi vysoké částky z celkových financí, si zaměstnanci rozdělovaly jako své odměny a podobně.
Účel projektu byl vytvoření elektronických knížek, které měli fungovat prostřednictvím internetu. Lékaři zde mohli zadávat jednotlivé zprávy, informace o pacientech, tím pádem urychlit konverzaci jak mezi pacientem a lékařem, tak i mezi lékařem a lékařem. Tyto knížky byly bezplatně pro pojištěnce, klienty, Všeobecné Zdravotní pojišťovny. Dále také v nich byla možnost dohledat informace a historii pojištění pacienta a přehledy vykázané péče. Sama ze své zkušenosti vím, že často člověk mohl nalézt falešné informace o svém zdravotním stavu a svých operačních výkonech.
Jak již bylo zmíněno, celý projekt byl od začátku velmi kritizován a sklízel samou kritiku. V roce 2009 si zaměstanci rozdělili 59 miliónů Kč. Dále bylo v listopadu v roce 2011 shledáno, že desítky milion korun končí u společností, které s VZP nemají až tolik společného. Tento verdikt sdělil audit, který si dala zpracovat sama VZP. V květnu roku 2012 Všeobecná zdravotní pojišťovna rozhodla o tom, že vypoví smlouvu se společnosti IZIP, jelikož získali tolik odpůrců, že tento projekt neměl dostatek podpory a stal se zbytečným, jelikož byl velmi nevyužívaný.
Smlouva byla vypovězena k 30. 6. 2012, avšak měla výpovědní lhůtu 6 měsíců. Celkový projekt tedy skončil k 31. 12. 2012.
Od roku 2016 Všeobecná zdravotní pojišťovna spouští vlastní službu VZP Point. V tomto projektu jde VZP o to, aby komunikace byla co nejjednodušší a co nejméně riziková. Tento projekt je na rozdíl od Elektronické knížky IZIP více zabezpečen. Při tvoření toho projektu vývojáři mysleli na jednotlivé, různé potřeby cílových skupin. Mysleli jak na plátce, poskytovatele zdravotních služeb, instituce, soudní exekutory i zdravotní pojišťovny.
Registrace je velmi jednoduchá a je možná z pohodlí domova, prostřednictvím internetu. Avšak je nutné uzavřít Smlouvu o předávání dat s VZP ČR.
VZP se soustředí na maximální zabezpečení a nabízí uživatelům se přihlašovat pomocí certifikátu, který je více bezpečný pro internetové užívání nebo pomocí jména, hesla a SMS klíče.
Hlavním cílem je usnadnění vyúčtování zdravotní péče ambulantním lékařům, zasílání vyúčtování zdravotní péče a předání registračních lístků do VZP ČR a zaměstnavatelům.
Dle mého názoru jsou projekty tohoto typu velkým přínosem pro obyvatele ČR a myslím si, že nový projekt Všeobecné zdravotní pojišťovny VZP Point je velmi dobrý a pro pacienty, klienty, jednoduchý k používání. Velkou výhodou je i to, že registrace do projektu je prostřednictvím internetu. Většina již toto velmi ocení.
Aneta Strádalová, Fyzioterapie
Elektronická knížka IZIP a VZP Point
Ve své seminární práci se budu zabývat tématem již zmíněným v jednom z videí, které sloužily k samostudiu.
Nejprve něco o společnosti IZIP. Společnost IZIP byla založena 8. února 2001 původně jako společnost s ručeným omezením. Dále se z ní v roce 20016 stala akciová společnost s vysokými akcemi. Celý projekt elektronické knížky IZIP ztroskotal v roce 2012, z důvodu špatné informovatelnosti ohledně financování a svou nevyužitelnost v praxi.
Celý projekt byl od začátku velmi kritizován, právě kvůli svému špatnému financování a neinformovatelnost, jak bylo již výše zmíněno. Ze spousty mediálních zdrojů lze vyčíst, že velmi vysoké částky z celkových financí, si zaměstnanci rozdělovaly jako své odměny a podobně.
Účel projektu byl vytvoření elektronických knížek, které měli fungovat prostřednictvím internetu. Lékaři zde mohli zadávat jednotlivé zprávy, informace o pacientech, tím pádem urychlit konverzaci jak mezi pacientem a lékařem, tak i mezi lékařem a lékařem. Tyto knížky byly bezplatně pro pojištěnce, klienty, Všeobecné Zdravotní pojišťovny. Dále také v nich byla možnost dohledat informace a historii pojištění pacienta a přehledy vykázané péče. Sama ze své zkušenosti vím, že často člověk mohl nalézt falešné informace o svém zdravotním stavu a svých operačních výkonech.
Jak již bylo zmíněno, celý projekt byl od začátku velmi kritizován a sklízel samou kritiku. V roce 2009 si zaměstanci rozdělili 59 miliónů Kč. Dále bylo v listopadu v roce 2011 shledáno, že desítky milion korun končí u společností, které s VZP nemají až tolik společného. Tento verdikt sdělil audit, který si dala zpracovat sama VZP. V květnu roku 2012 Všeobecná zdravotní pojišťovna rozhodla o tom, že vypoví smlouvu se společnosti IZIP, jelikož získali tolik odpůrců, že tento projekt neměl dostatek podpory a stal se zbytečným, jelikož byl velmi nevyužívaný.
Smlouva byla vypovězena k 30. 6. 2012, avšak měla výpovědní lhůtu 6 měsíců. Celkový projekt tedy skončil k 31. 12. 2012.
Od roku 2016 Všeobecná zdravotní pojišťovna spouští vlastní službu VZP Point. V tomto projektu jde VZP o to, aby komunikace byla co nejjednodušší a co nejméně riziková. Tento projekt je na rozdíl od Elektronické knížky IZIP více zabezpečen. Při tvoření toho projektu vývojáři mysleli na jednotlivé, různé potřeby cílových skupin. Mysleli jak na plátce, poskytovatele zdravotních služeb, instituce, soudní exekutory i zdravotní pojišťovny.
Registrace je velmi jednoduchá a je možná z pohodlí domova, prostřednictvím internetu. Avšak je nutné uzavřít Smlouvu o předávání dat s VZP ČR.
VZP se soustředí na maximální zabezpečení a nabízí uživatelům se přihlašovat pomocí certifikátu, který je více bezpečný pro internetové užívání nebo pomocí jména, hesla a SMS klíče.
Hlavním cílem je usnadnění vyúčtování zdravotní péče ambulantním lékařům, zasílání vyúčtování zdravotní péče a předání registračních lístků do VZP ČR a zaměstnavatelům.
Dle mého názoru jsou projekty tohoto typu velkým přínosem pro obyvatele ČR a myslím si, že nový projekt Všeobecné zdravotní pojišťovny VZP Point je velmi dobrý a pro pacienty, klienty, jednoduchý k používání. Velkou výhodou je i to, že registrace do projektu je prostřednictvím internetu. Většina již toto velmi ocení.
Význam eHealth v medicíně
eHealth má podle mě v medicíně nezastupitelnou roli. I když je to obor často opomíjený a pod názvem eHealth pro mnoho lidí neznámý, bez něj by to v současné době šlo asi jen těžko. eHealt je poměrně mladý obor, který mohl vzniknout jen díky pokroku na půdě moderních technologií jako je internet a e-mail. Do eHealth patří i mobilní telefony, nedokážu si představit komunikaci mezi pacientem a lékařem nebo mezi lékaři navzájem bez telefonu. Telefon je v současné době v každé ordinaci, díky němu se můžeme objednat k lékaři, zavolat si o výsledky nebo objednat na vyšetření. Je prostě nezastupitelný, ale mnoho lidí ani neví, že patří do eHealth. Další možnosti přišly s vynálezem PC a s ním spojené medicínské přístroje jako jsou MRC a CT. Možnost zasílání výsledků pomocí internetu nebo jen počítačů zapojených do sítě je pro lékaře v dnešní době samozřejmostí. Stav pacienta tak může ovlivnit i lékař vzdálený několik tisíc kilometrů. Díky zaslání výsledků z vyšetření. Je skvělé, že v nemocnicích fungují počítač v propojených systémech, kde si lékaři i sestry předávají informace aniž by se museli nějakým způsobem zkontaktovat. Tento systém ulehčil komunikaci mezi zdravotníky a zároveň pomohl zefektivnit péči o pacienta. Tím se dostáváme ke složce eHealth s názvem telemedicína, což je obor starší než samotné eHealth umožňující zejména dálkový přenos dat a konzultační činnost. Telemedicína se v minulosti i bez technologií, i když dle WHO je definice telemedicíny spojená s elektronickou komunikací a přenos informací pomocí telekomunikačních technologií. Pokud ale budeme brát telemedicínu v hlubší historii, kdy k elektronické komunikaci ještě nedocházelo využívalo se hlavně přenosu informací lidmi – systém poslů. V telemedicíně se velmi často využíval rádiový signál – k přenosu informací např. o léčebném postupu. Využití rádiového signálu bylo např. v místech s nedostupnou lékařskou péčí. S rozvojem eHealth a telemedicíny souvisí i elektronického zdravotnictví konkrétně projekt IZIS – elektronické zdravotní karty. Elektornické karty jsou podle mého dobrý nápad, který měl ale v naší zemi špatnou realizaci. Projekt byl nakonec ukončen kvůli neprůhlednosti a nejasnosti financování. Projekt dával možnost pacientovi „nahlédnout“, co si lékař vlastně vykazuje za výkony, nebo například jaké výkony prodělal. Pacienti by byly určitě lépe informovaní a ulehčilo by to komunikaci mezi lékaři, a všechny zdravotní informace by byly na jednom místě. Kromě neprůhledného financování vidím problém v tom, že hodně lékařů hlavně na vesnicích, nemá počítač a nemá ani zájem vést databázi pacientů v počítači. Většina z nich má ještě stále kartotéku s ručně psanými kartami. Jistou výhodu to má, ale tímto způsobem se nikdy nedostaneme k jednotnému systému ve zdravotnictví. Vyplívá ale i další otázka a to, zda byla, při používání IZIS, naše soukromá data dostatečně chráněna.
eHealth ve Spojeném Království
Ve Spojeném Království neexistuje jednotný systém pro poskytování zdravotní péče. Jsou zde tedy čtyři na sobě nezávisle pracující zdravotní systémy (National Health Service), jeden pro každou zemi. NHS v Anglii je na nejvyšší úrovni a dá se říct reprezentativní pro celou Velkou Británii.
Spojené Království jako celek má velmi rozvinutou infrastrukturu eHealth. Téměř všechny ordinace praktických lékařů disponují počítači s internetem, které při práci bez pravidelně využívají. Nesmírně rozšířené je také používání expertních systémů, v angličtině Decision Support Systems. Dle průzkumu pouze jeden z pěti praktických lékařů tento systém nevyužívá. Své místo má v britském zdravotnictví také sdílení dat po síti. Třetina praktických lékařů přeposílá informace jiným poskytovatelům zdravotní péče a téměř polovina vyřizuje finanční administrativu elektronicky.
Anglie
Zde velmi dobře funguje program NHS National Programme for IT (NPfIT), který má za úkol vylepšovat anglické elektronické zdravotnictví. Věnuje se například zavedení a rozvoji elektronických zdravotních záznamů, Electronical Health Record (EHR). Tento systém je digitální databází všech pacientů, zahrnuje široké spektrum informací o pacientech a poskytované péči. NPfIT se nezabývá pouze obvyklými součástmi EHR, ale snaží se také zaručit dostatečné zabezpečení uložených dat a rozšířit jeho možnosti a služby (např. eRadiology). Dalším příkladem mohou být elektronické recepty ePrescription, které se postupně ujímají a začínají se rozšiřovat mezi lékaře.
Skotsko
Ve Skotsku je rozvoj eHealth obdobný, což zahrnuje EHR a také plánované zavedení ePrescription. Skotsko též rozvíjí specializované aplikace sloužící k třídění případů dle naléhavosti, k vzájemnému propojení ambulantních služeb apod. Také se zde uvádí do provozu databáze obrazových materiálů (např. eRadiology) a různé telemedicínské aplikace.
Wales
Ve Walesu byl zaveden program Informing Healthcare, který má za úkol vylepšit zdravotní péči zaváděním moderních způsobů sdílení a využívání informací. Stejně jako v ostatních zemích byl vytvořen systém pro sdílení základních informací o pacientech, zde Individual Health Record, a systém přeposílání dat v rámci různých zdravotnických zařízení. Dalšími projekty je moditorování pacientů v jejich domovech a také pilotní portál pro pacienty v angličtině a ve velštině.
Severní Irsko
Vývoj eHealth v této zemi je podobný jako u předešlých. Hlavním úkolem bylo zavedení databáze pacientů (Electronic Care Records) a systému sloužícímu ke komunikaci mezi různými zařízeními (Electronic Care Communications). Dalším plánovaným projektem je ePrescription.
Ačkoliv každý systém NHS má svou vlastní zdravotnickou politiku a postupy, všechny považují rozvoj eHealth za klíčový. Nezůstává pouze u zavedení různých elektronických služeb a aplikací do provozu, ale neustále je vylepšují, aby se co nejlépe vyrovnaly svým tradičním protějškům.
Telepatologie
Tématem mé seminární práce je telepatologie. Obor patologie mě jako studenta 3. ročníku vytěžuje v poslední době nejvíce a vzbudil u mě zájem o tuto specializaci. Navíc se účastním projektu WikiSkripta, kde problematiku virtuálního histologického (v budoucnu snad i patologického) atlasu řešíme.
O potřebu zavedení telepatologie do běžného provozu patologických oddělení se opřu o informace z rozhovoru pro televizi a přednášku paní Doc. Evy Honsové. Tato skvělá patoložka z Institutu klinické a estetické medicíny zaměřením na nefropatologii a patologii jater uvádí několik důležitých informací. Patologů je nejen v České republice katastrofálně málo a obor patologie obsahuje tak široký okruh systémů a problematiky, že další specializace, ale i konzultace s kolegy, popřípadě zahraničními patologickými týmy, jsou nutné.
Telepatologie se nabízí jako jedna z možností řešení tohoto problému sdílením určité elektronické formy obrazu a následné konzultace s odborníkem v příslušné oblasti, který se nachází třeba na druhém konci světa nebo z různých důvodů nemůže být přítomen. Vyřešil by se tímto i problém menších patologických oddělení v okresních nemocnicích, kde na úzce specializovanou patologii musí dojíždět odborníci z větších pracovišť.
Telepatologie je obor, který můžeme rozdělit do dvou základních skupin.
První skupinou je tzv. dynamická (nebo reálná) telepatologie, kdy mikroskop s preparátem obsluhuje patolog a obraz je vzdáleně promítán do počítače příslušného odborníka, se kterým konzultuje aktuálního pacienta a probírá možnosti diagnózy, dalšího postupu, léčby pacienta atd. Výhodou této telepatologie je aktuálnost-reálnost a okamžitá odpověď, rychlá komunikace a možnost konfrontace několika odborníků z různých míst najednou. Mezi nevýhody patří horší kvalita obrazu a finanční náročnost celého projektu. To je limitujícím faktorem celé telepatologie, protože obraz, který není dostatečně kvalitní pro vyhodnocení, pozbývá významu. Finanční omezení se týká především malých nemocnic.
Druhou základní skupinou telepatologie je statická (nebo virtuální) telepatologie. Rozdíl spočívá v tom, že konkrétní preparát je nahrán do systému, sdílen a následně v jistém časovém odstupu vyhodnocen. Jedním z kritérií virtuální patologie je, že musí být naskenovaný celý řez. K tomu slouží přístroje zvané Slidescannery (např. v Brně dříve využívaný ScanScope XT a ScanScope CS). Této virtuální možnosti využívají nejen patologická oddělení, ale i výuka některých předmětů na lékařských fakultách (na 1.LF UK – předmět Histologie a obecná embryologie). Z toho plynou výhody: Nasnímaný preparát je uložen v systému a kdykoli a opakovaně si jej může příslušná skupina uživatelů otevřít a prozkoumat. Může posloužit i jako studijní materiál. Je to levnější metoda. Nevýhodou je časová prodleva a v případě potřeby např. jiného barvení preparátu, již v daný okamžik nemusí být tkáň dostupná.
Sdílení digitálního obrazu nemusí být omezeno jen na histologické preparáty, ale může být spolu s ním zaslána i obrazová dokumentace ve formě RTG snímků, CT, záznamy ultrazvukových vyšetření a další pomocné informace, které mohou přispět k odhalení příslušné diagnózy. Stejně tak se omezení nemusí týkat pouze zaměření na telepatologii, ale sdílení digitálního obrazu přes internet může využít kterýkoli lékařský obor, který právě potřebuje konzultaci s odborníky na dálku.
Neustálý technologický rozvoj je významnou podporou telepatologie a telemedicíny obecně. Co se týká telepatologie, tak je to oblast, kterou využijí pravděpodobně jen odborníci. Široké veřejnosti by podle mě ani neměla být volně dostupná.
Závěrem bych dodal pouze to, že telepatologie je úžasný “vynález“ a mně samotnému už virtuální histologické atlasy pomohly ve studiu, konzultaci a následném pochopení mnoha nesrovnalostí. V budoucnu jako patolog možností telepatologie jednoznačně využiji.
Nebezpečí sebe-diagnózy
V dnešní době je celkem běžné se v případě neznalosti, nejistoty nebo zvědavosti obrátit na Internet a jeho obsáhlé zdroje. Děje se to i v případě, že člověk onemocní. Vzniká tedy problém „sebe-diagnózy“, čili vyhledání svých příznaků a poté patřičné diagnózy bez návštěvy lékaře, a to v mnohem rozsáhlejším měřítku než kdy předtím. Je totiž nesmírně snadné zadat všechny své příznaky a čekat, co Internet „vyplivne“. Bohužel se často dočkáme katastrofických scénářů (velmi často nás dovedou příznaky k rakovině), je proto třeba si uvědomit, jak je důležité, aby veřejně přístupné informace a systémy poskytující možnost sebe-diagnózy byly přizpůsobené laické veřejnosti.
Stejně jako existují lidé, které označujeme za hypochondry, v dnešní době už můžeme najít též kyberchondry, kteří se ustavičně pozorují a své symptomy hned konzultují s vyhledávačem. Na českém zpravodajském portálu v roce 2013 dokonce probíhala anketa, podle které více jak 2/3 lidí opravdu hledá příznaky své nemoci na Internetu a dokonce část z nich poté lékaře nenavštíví. Na toto nebezpečí upozorňoval i britský list Daily Mail, kde publikovali výzkum, který ukazovat, že sebe-diagnóza často může lidi odrazovat od návštěvy lékaře, čímž mohou riskovat svůj život. Je tedy možná lepší být kyberchondrem, který se svou nalezenou nemocí lékaře navštíví, než se snažit z Internetu vymámit i vhodnou léčbu a problém s lékařem vůbec nekonzultovat.
Přitom je třeba si uvědomit, že nápad i zpracování kvalitních diagnostických expertních systémů už je na světě, pouze není přístupné široké veřejnosti. Diagnostické systémy jsou sice schopny určit nemoc na základě příznaků, často se shodují s odborníkem a mají konstantní výsledky, ale nejsou upraveny pro používání veřejností. Je to jistě z toho důvodu, že laik není schopen zhodnotit své symptomy objektivně, ale také protože systém není naučen jak užít „selský rozum“ a tak nad ním stále musí být lidská kontrola a odborník zadávající vstupní informace. Přesto ale stávající forma sebe-diagnózy neprobíhá přes expertní systémy, ale mnohdy přes pochybné nebo neodborné stránky, z čehož pak plyne množství rizik.
Ideálně by totiž pacient měl být schopný zjistit, co mu je i z pohodlí domova, to zatím ovšem není momentálně úplně možné. Systémy, které by toto dovolovaly, by totiž musely být schopné odhalit i banální nebo nesouvisející příznaky a také by se musely umět přizpůsobit úrovni znalostí pacienta, stejně tak jako doktor uzpůsobuje svou mluvu. Z těchto důvodů jsou zatím všechny systémy dostupné jen profesionálům.
Věřím ale, že se situace se sebe-diagnózou již v brzké době změní a budeme moci využívat spolehlivých a veřejně dostupných diagnostických expertních systémů, které budeme mít zprostředkované např. přímo od našeho obvodního doktora a budou tak moci využívat jeho záznamů o našem zdraví a do jisté míry s ním komunikovat. Do té míry musíme být obezřetní, abychom nějakému kyberhypochondrovi neuvěřili vše, co vyčetl na Internetu, nebo se jím dokonce sami nestali.
Telemedicína a domácí péče
Rapidní rozvor informačních a komunikačních technologií, řídící se Mooreovým zákonem, umožnil v poslední dekádě rozvoj mnoha oborů. Mezi tyto obory, zpracovávající velké množství dat, se řadí mimo jiné i zdravotnictví. Sběr a zpracování zdravotnických informací má na starosti Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR). Výhody digitalizace medicínských dat jsou zřejmé např. s ohledem na zobrazovací systémy ve zdravotnictví s ohledem na archivaci a správu (PACS využívající standardu DICOM) a pochopitelně i na výměnu mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními (snímek RTG může provést radiologický asistent, zatímco vyhodnocení provádí radiolog v jiném městě).
Technologický rozvoj však nepřináší pokrok pouze ve specializovaných zařízeních, ale umožňuje přenést proces diagnostiky, léčby a dohledu do domácího prostředí, což má své nesporné ekonomické a sociálně psychologické výhody. Mezi možnosti patří např. ePsychiatrie, umožňující kontrolu pomocí videokonference, chatu apod. Vyvíjejí se zároveň algoritmy preventivní telepsychiatrie vyhodnocující stav onemocnění za pomoci dotazníků, které pacient vyplňuje.
Výhody a využití tohoto tzv. telemonitoringu spatřuji především v oblasti gerontologie, jelikož populace zejména vyspělých zemí stárne, což s sebou nese budoucí zvýšení nákladů. Nízká porodnost (ČR 1,45) vytvoří ještě větší tlak na snížení nákladů spojených s projevy stáří. Jednou z možností je využití měření fyziologických parametrů, jako je např. tlak spojený s výskytem kardiovaskulárních obtíží, denně pacientem v jeho domácím prostředí. Výhody jsou zejména snížení nákladů spojených s cestou pacienta, snížení vytíženosti zdravotnického zařízení a včasné zachycení raného stádia onemocnění, které vede k dalším snížení nákladů spojených s léčbou. Mezi nevýhody však musíme zahrnout zejména neosobnost kontaktu s ošetřujícím lékařem a možnost ovlivnění měření pacientem (nechtěné – špatné umístění manžety tonometru, chtěné – důvodné ovlivnění hladiny cholesterolu).
Zvyšující se počet seniorů pochopitelně vytvoří tlak na kapacity domovů seniorů a hospice. Snahou je prodloužit dobu, po kterou bude senior moci zůstat aktivně v domácím prostředí. Důležitá je tudíž zejména kontrola s ohledem na náhlou změnu zdravotního stavu např. v důsledku pádu (riziková skupina – zrakové a pohybové obtíže), nemoci srdce a cév (cca 70 % osob starších 65 let) apod. Je téměř jisté, že tyto aspekty budou mít za důsledek další rozvoj technologických řešení, jako je např. Senior Inspect společnosti Clevertech spojující hardwarové zařízení aktivované seniorem, případně na základě automatického vyhodnocení situace za rizikovou s asistenční službou (Protectu). Cílem v budoucnosti bude zřejmě využít personalizované automatické zpracování a vyhodnocení dat na základě předchozí zkušenosti, které můžou sloužit zároveň jako podpora rozhodování.
Telechirurgie – roboticky asistovaná chirurgie
Telechirurgie čili chirurgie na dálku, využívá satelitního přenosu, počítačů a robotizace k operacím pacientů, kteří jsou vzdáleni. Roboticky asistovaná operace je prováděna chirurgem v sedě u ovládacího přístroje pomocí joysticků, které ovládají pohyb dvou až tří robotických ramen s nástroji a jednoho kamerového ramena ze vzdáleného terminálu. Obraz je zobrazován v trojrozměrném obraze operované oblasti. Jako jedna z nejmladších součástí oboru Telemedicíny je bezpochybně významným přínosem lékařského odvětví vůbec. Využívá se nejvíce v oblastech chirurgie, kardiologie, cévní chirurgie, urologie, gynekologie a otorhinolaryngologie.
Prvním robotem byl Arthrobot, který byl sestrojen a použit v roce 1983 ve Vancouveru v Kanadě, další experimentální robot byl uveden do provozu v USA roku 1995 a od roku 1999 se dostávají do klinické praxe. Historicky první operace se uskutečnila 7. Září 2001, kdy operatér byl v New Yorku v USA a pacient ve Štrasburku ve Francii. V České republice byl první roboticky asistovaný výkon proveden 31. Října 2005 v pražské nemocnici Na Homolce. Po celé České republice je v 7 lékařských zařízeních využíváno 9 robotických systémů da Vinci, jedná se o Nemocnici Na Homolce, kde jsou 2 zařízení, dále Ústřední vojenská nemocnice v Praze, Fakultní nemocnice svaté Anny v Brně, Nemocnice Svaté Zdislavy Mostiště, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, Nemocnice s poliklinikou v Novém Jičíně a Fakultní nemocnice Olomouc. Od počátku do konce srpna 2010 bylo v ČR ošetřeno pomocí této metody 3587 pacientů. Průkopníkem těchto robotických operací je primář cévního oddělení Nemocnice Na Homolce Doc. MUDr. Petr Štádlet, CSc. Na světě je celkově okolo 1850 instalací těchto přístrojů, nejvíce USA, dále Evropa a po té zbytek světa.
Výhodou robotické operace, jak ze strany chirurga, tak i pacienta je již zmiňovaná operace na dálku, pacient ani lékař nemusejí za sebou nikam cestovat. Tím se snižují náklady na přepravu pacienta a ohrožení transportem – infekce. Dále se jedná o pohodlí chirurga, kdy odpadá potřeba stání několik hodin u operace, ale operatér může v klidu sedět, nemusí uskutečňovat časově náročný výkon fyzicky sám a hlavně samotný přístroj se nikdy neunaví. Jsou k dispozici 3 robotická ramena s různými nástroji, která jsou přesná, bezpečná a také automaticky upravují a zpřesňují pohyby lékaře, jako například třes ruky či únavu. Pacient má menší ztráty krve, menší jizvy a tím se i zkracuje doba hospitalizace, snižují náklady za pobyt na nemocničním lůžku a celkově je kratší doba rekonvalescence. Také ohledně vzdělávání je tento způsob velkým přínosem, kdy díky online přenosu se stává nedílnou součástí výuky mediků i lékařů.
Nevýhodou je cena robota, která se pohybuje okolo 70 milionů korun a potřeba speciálně vybaveného operačního sálu. Pořízení jednotlivých nástrojů je také finančně náročné, jedná se o částky okolo 110 tisíc korun. Dalším negativním faktorem je limitované operační pole robota a absence citu a odporu tkáně, kdy operatér si na tento handicap musí zvyknout.
Koncept vedení operace je trojí, první je, že chirurg u vzdáleného terminálu je jediným lékařem provádějícím operaci. Druhý, kdy expert u vzdáleného terminálu vede operaci ve spolupráci s méně zkušenými operatéry, kteří jsou přímo na chirurgickém sále u pacienta. A poslední, že robot provádí operaci sám. Zde však panuje otázka kdo bude zodpovědný za pacienta, zda- li výrobce, či programátor a proto se od této alternativy zatím upouští. Terminál může být kdekoliv na světě, ovšem je nutné zajistit kvalitní komunikační kanál s dostatečnou kapacitou a rychlostí. Druhou možností je, že terminál je v blízkosti operačního sálu, v rámci budovy nebo místnosti.
Myslím, si, že tento způsob výkonů operací je velmi významným mezníkem v lékařství pro možnost širokého využití jak v civilní, tak i ve válečné medicíně.
Telechirurgie, tzv. chirurgie na dálku, je nově vznikající obor, který využívá satelitního přenosu, počítačů a robotizace k operacím pacientů. Do tohoto oboru se dále řadí dálkové konference, chirurgický eLearning, synchronní a asynchronní lékařské konzultace, monitoring pacientů, atd.
Robotické operace jsou nedílnou součástí telechirurgie a někdy jsou také označovány výstižnějším termínem – roboticky asistovaná chirurgie. Zákrok je prováděn lékařem, který dálkově ovládá robota, jenž se nachází obvykle ve stejné místnosti. Dnes už existují i transkontinentálně provedené zákroky. Robot jen přenáší jeho pohyby a odstraňuje jakékoliv odchylky, jako např. třes ruky. Robot má v sobě zabudován počítačový systém, tudíž je přesnější než člověk.
Výhody
• zvýšení přesnosti
• zvýšení kontroly
• zvýšení zručnosti
• minimalizace rizika operace
Nevýhody
• finančně nákladné – řádově miliony korun
• není zpětná hmatová vazba pro lékaře – odkázán na vlastní zkušenosti a zrakový vjem
Robotická chirurgie se začala rozvíjet od roku 1980 a prodělala obrovské změny v důsledku rychlého vývoje informačních technologií, které se neustále vyvíjí a používaná technika se stále zdokonaluje. Jedna z prvních operací byla provedená v USA roku 1985 a jednalo se o neurochirurgickou biopsii. První mezikontinentální operace byla provedena v roce 2001, kdy lékaři z New Yorku instruovali tým lékařů a robota ve Štrasburku. Robotické operace se využívají spíše v oborech jako je obecná chirurgie, urologie, gynekologie, cévní chirurgie, kardiochirurgie a neurochirurgie.
V současné době jsou roboti, používaní především v chirurgii, rozdělováni do 3 základních skupin.
1) Asistivní roboti
plní hlasové příkazy
cílem je nahradit asistujícího lékaře
např. AESOP
• robotické rameno ovládáno hlasem – úkon je proveden jen při správném porozumění příkazu
• používá se k držení laparoskopických nástrojů
• výhoda: dlouho drží nástroje ve stabilní poloze
2) Navádění roboti
jsou naváděni zobrazovacími technikami
např. Cyberknife = kybernetický nůž
• důležitý především pro onkologii
• pomocí robotického ramene vysílá svazek tenkých paprsků
• reaguje i na velmi malé podněty
• ozařované místo je neustále monitorováno
• nasměrování jen na nádor => nedochází k poškození zdravé tkáně
např. NeuroMate
• používán především v neurochirurgii
• pohybuje se po předem dané trajektorii
např. ROBODOC
• příprava femuru při výměně kyčelního kloubu
3) Chirurgičtí roboti
ovládání lékařem ze vzdáleného pracoviště
cílem je vykonat minimálně invazivní operaci
výhody
• kratší doba rekonvalescence
• šetrnější provedení zákroku
• minimalizace procenta chybovosti lékaře
Robotické nástroje jsou dnes dokonale naprogramovaní tak, že jsou schopné se pohybovat stejně jako lidská ruka a poskytují lékařům trojrozměrný obraz. Těmito vlastnostmi se například odlišují od laparoskopických nástrojů, které poskytují jen 2D obraz. Každý operační robot se skládá ze 3 částí – operační konzole, přístrojová věž a ovládací konzole.
V dnešní době se telechirurgie stala neodmyslitelnou součástí medicíny. Díky ní se zlepšují výsledky a snižují rizika operací, zrychluje se komunikace mezi doktory, pacienty a zdravotními pojišťovnami, objevují se nové léčebné postupy a operační zákroky.
Dieta StředaForm
Dieta StředaForm patrí medzi nehladové, redukčné diety. Túto dietu vyvinul Doc. MUDr. Leoš Středa, Ph.D. Jedná sa o aktívnu dieta, ktorá v tele navodzuje odbúrávanie tukov, ale zároveň neprináša pocit hladu a pacient sa môže najesť do sýtosti. Dôraz je kladený na konzumáciu bielkovin a vlákniny a zároveň na redukcii príjmu sacharidov.
Základom diety je dostatočný prísun vlákniny. Funkciou vlákniny je napomáhanie tráveniu, správenj činnosti tráviaceho systém a prevencia niektorých nádorov tráviacej sústavy. Taktiež je dôležité znížiť príjem rafinovaných cukrov, a teda dochádza ku obemedzeniu príjmu múčnych príloh, ovocia, sladkostí a všetkých potravín, ktoré majú vysoký glykemický index. Z tukov sa uprednostňujú omega 3 a omega 6 nenasýtené mastné kyseliny. Táto dieta odpovedá štandardu Easy diet works best. Pacienti sa pri diete môžu najesť do pocitu úplnej sýtosti a nepociťujú hlad. Práve preto sa táto dieta teší značnému úspechu, pretože drasticky nemení stravovacie návyky,vďaka čomu výrazne neobmedzuje pacientov a ľahko sa dodržiava.
Určité potraviny môžu byť konzumvané bez obmedzenia. Isté zníženie príjmu sa týka potravin obsahujúcich mnoho sacharidov a potraviny s vysokým glykemickým indexom. Dieta je navrhntá tak, že po čase dochádza k presmerovaniu metabolizmu k lipolýze ale zároveň nedochádza ku degradácii proteinov vo svaloch ( práve vďaka vysokému príjmu bielkovin v potrave).
Dieta je jednoduchá a ľahko sa dodržuje. Dôraz je kladený na príjem vlákniny, ktorej odporúčaná denná dávka je 30 g/deň. Vláknina je významná zložka potravy ,ktorá sa delí na rozpustnú a nerozpustnú vlákninu. Rozpustná vláknina na seba viaže vodu, bobtná a to vedie ku napnutiu žalúdočnej steny a následne k pocitu nasýtenia. Pôsobí tiež ako prebiotikum, je teda zdrojom živín pre črevnú mikroflóru. Nerozupoustná vláknina naopak skracuje dobu, po ktorú zostáva potrava v črevách. Napomáha ľahšiemu vylučovaniu stolice a tiež ako prevencia zápchy. Zdrojom vlákniny sú napríklad semena psyllia, koreňová zelenina, ovsené vločky, jačmeň, brokolica, bobul , strukoviny, orechy. Ako prevenia pred zápchou slúži samozrejme vláknina, ale aj prečisťujúce čaje. Vláknina sa môže dopĺňať aj vo forme práškov.
Jo-jo efekt, ktorý je prirodzenou reakciou u väčšiny redukčních diet je u tejto diety malý. Dôvodom je fixácia váhy po ukončení diety. Akonáhle sa pacient vráti ku bežnému stravovaniu, telo má tendenciu sa vrátiť ku váhe, ktorú má zafixovanú. Teda tá váha, ktorú mali pred chudnutím. Počas diety sa neodporúča excesívne cvičiť, je potrebné dodržovať pravidlo “minimálne 10 000 krokov denne”. Po skončení diety však treba začať s aktívnym pohybom. Ďalším veľmi dôležitým aspektom je naučiť sa vážiť pravidelne každé ráno. Je to dôležitou súčasťou fixačnej fáze. Každé kilo, ktoré pacienti zhodili,sa telo “učí pamätať približne 2 týždne”. Teda ak zhodíte 5 kg, tak je potrebné fixovať váhu 10 týždňov. Po túto dobu nie je potrebné držať žiadnu dietu, naopak stravovať sa normálne a šport sú kľúčom úspechu. Ak v tejto fázi dôjde ku miernemu zvýšeniu váhy, tak sa okamžite musí nasadiť niektorá rýchla a krátkodobá dieta ( napríklad vajíčkova dieta, hollywoodska dieta). Ich cieľom nie je ďalej chudnúť, ale udržať si novú váhu.
Telemedicínský monitoring obézních
Telemedicína je jedním z podoborů e-health, zažívající v poslední době svou progresi, která jde ruku v ruce s vývojem sociálních zařízení. Telemedicína umožňuje komunikaci lékaře s pacientem na větší vzdálenost. Já bych se ve své seminární práci ráda zabývala využitím tohoto odvětví za účelem hubnutí obézních či pacientů s nadváhou. Pomocí videí, e-mailů a dalších technologií, může být dietolog se svým klientem v kontaktu kdykoliv bude potřeba. V dnešní době se dokonce můžeme setkat s monitory, které jsou malé a skladné, takže nečiní žádný problém nosit je celý den u sebe. Monitory snímají fyzickou aktivitu, spálené kalorie a také to, jestli má klient kvalitní spánek, jenž je také důležitým aspektem během hubnoucího programu. Tento přístroj vše odešle lékaři, který na základě toho může zhodnotit výsledky a probrat je se svým pacientem. V České republice se s tímto stylem lékařských konzultací můžeme setkat od roku 2003, v Americe ale již mnohem dříve. Mě osobně velice zaujal program na hubnutí trenéra Chrise Powella, který telemedicínu svým způsobem využívá, i přesto, že není dietolog či jiný lékař, ale osobní trenér. Jeho klienti jsou morbidně obézní a z důvodu velkého zájmu o jeho program, využívá technologie ke komunikaci s nimi. Zatímco první tři měsíce Powell stráví se svým klientem, následujících devět se setkávají převážně pouze na pravidelném vážení jednou za tři měsíce. Klienti proto s trenérem komunikují videi a pokud nastane problém- zranění znemožňující cvičit či velmi častá ztráta motivace, trenér Chris Powell zasáhne, aby se jeho klienti nevrátili ke svým špatným návykům, které je dovedly až k obezitě ohrožující na životě. Touto formou tréninkového programu se lidé dostanou až na polovinu své původní váhy a mnohdy i mnohem více. Pokud se ale vrátíme zpátky do České republiky, i zde najdeme hubnoucí programy ve stylu telemedicíny. Jako příklad můžeme zmínit program Hubnutí s Orlickým deníkem s podporou Doc. MUDr. Leoše Středy. Odborníci se nejdříve setkali se svými klienty v obezitologické ordinaci v poliklinice v České Třebové, kde hubnoucím čtenářům doporučili nejvhodnější dietu. Soutěž měla velký ohlas a zapojilo se 350 čtenářů. Ti nejúspěšnější zhubli až desítky kilogramů. K tomu, aby se dosáhlo úspěšných výsledků nestačí pouze teoretická konzultace, ale také průběžná komunikace s klientem, podpora, diskuze a změny v plánu na základě výsledků. Další formou mohou být diskuzní fóra, v dnešní době velmi rozšířené a populární. Hubnoucího mohou motivovat výsledky jiných lidí, mohou se vzájemně podporovat a dávat jimi osvědčené rady. Tohoto stylu podpory v hubnutí využívá společnost STOB. Na svém portálu zhodnotí klientův jídelníček barvami semaforu (červená pro zakázané jídlo, zelená charakterizuje to zdravé a oranžová slouží pro označení těch jídel, která sice nejsou zakázaná, zato ale by se neměly v jídelníčku hubnoucího objevovat příliš často). Pokud si pacienti vyberou potravinu, která jejich dietě nevyhovuje, databáze je schopná potravinu jimi vybranou nahradit tou, která vyhovuje jejich dietnímu programu. Důležitými aspekty je obsah živin, glykemický index či kalorická hodnota. Při redukční dietě je také velmi podstatné, aby výdej energie byl větší než příjem. Toho lze dosáhnout fyzickou aktivitou. Databáze STOBu je schopná na základě příjmu zvolit nejvhodnější fyzickou aktivitu, aby pacient tohoto kritéria dosáhl. Tento telemedicínský portál se snaží také o vzdělávání svých klientů v oblasti zdravé výživy formou e-learningu. Portál je rozdělen na tři oddíly, všechny stejně důležité, pokud má pacient dosáhnout svého cíle. První oddíl se zabývá správnou výživou, druhý pohybem a poslední psychikou. Prostředků k monitoringu obézních je ale mnohem více než pouze výše zmíněné. Komunikace může probíhat i přes sociální síť Facebook či přes Skype. V poslední době se můžeme setkat i s nově se vyvíjejícím systémem HomeBrain, spojení počítače s televizí. Komunikace může ale probíhat i přes mobilní telefony, s tím souvisejí i smart aplikace. Pokud bychom se na telemedicínu podívali komplexněji, nemusí sloužit pouze v pomoci při hubnutí. Nejvíce mě ze seznamu všech podoborů telemedicíny zaujala telechirurgie. Jedná se o ovládání robota v rámci jedné místnosti. Veškerou práci odvádí chirurg, robot pouze přenáší jeho pohyby a také je schopný eliminovat výchylky, což může být například třes ruky. Poprvé v České republice si tento způsob operace mohli čeští lékaři vyzkoušet v roce 2005 v Nemocnici Na Homolce v Praze. Systémem da Vinci byla první pacientce provedena bandáž žaludku.
Telemedicína a všechny její podobory jsou přínosné a nejspíše i nevyhnutelné, vzhledem k neustálému vývoji technologií a komunikačních prostředků.
eHealth a telemedicina ako pojem v modernej dobe
Pojem eHealth sa do zdravotníctva a medicíny dostal na prelome 20.a 21. Storočia. Elektronizácia zdravotníctva súvisí s rýchlym rozvojom informačných a komunikačných technológii. Prepojenie výpočtovej techniky s medicínou dalo vzniknúť novému odboru, ktorý používa názov eHealth. Tento termín eHealth bol prijatý do češtiny a slovenčiny bez jazykovej asimilácie.
Telemedicína je považovaná za súčasť eHealth a znamená najmä diaľkový prenos dát, konzultačná činnosť a vzdialené poskytovanie zdravotníckych služieb. Kým počiatky eHealth nemajú dlhú históriu a datujeme ich do posledných dekád, pretože rozvoj elektronického zdravotníctva úzko súvisí s rozvojom počítačovej komunikácie, počiatky telemedicíny naopak hľadať v histórii dávnejšej. Svetová zdravotnícka organizácia definuje telemedicínu ako súhrne označenie pre zdravotnícke aktivity, služby a systémy, vykonávané na diaľku prostredníctvom informačných a komunikačných technológií za účelom podpory globálneho zdravia, prevencie a zdravotníckej starostlivosti, rovnako ako vzdelávanie, riadenie zdravotníctva a zdravotníckeho systému. Tým sa myslí aj vzdialenosť medzi pacientom, v domácom prostredí, a zdravotníckymi pracovníkmi v nemocnici alebo v ambulancii. Zahŕňa nasnímanie aktuálneho zdravotného stavu pacienta, jeho vybraných fyziologických dát, ich spracovanie, prenos, archiváciu a následnú analýzu s cieľom hľadať súvislosti medzi údajmi a ich následného využitia, napríklad na podporu rozhodovania zdravotníckeho personálu. Patrí sem aj nachádzanie korelácií, ktoré môžu indikovať vývoj zdravotného stavu do budúcna, jeho prípadné zhoršenie, riziká.
Využitie telemedicíny v jednotlivých lekárskych odboroch má spoločné prvky. Klinická starostlivosť na diaľku pomáha eliminovať bariéry a zlepšuje prístup k zdravotníckym službám. Je tak s výhodou využiteľná v kritickej a intenzívnej starostlivosti, rovnako ako aj v starostlivosti o chronicky chorých pacientov. Podľa spôsobu, ako sú prenášané informácie, dá sa telemedicínu rozdeliť na štyri oblasti:
• Prenos informácií (transport)
• Diaľkové monitorovanie
• Diaľková terapia
• Telemedicínske vzdelávanie
Aplikácie v zdravotníctve:
• Riadenie
• Vzdelávanie
• Liečebný proces
• Starostlivosť
Riadenie:
Videokonferenčné riešenia pre zdravotníctvo umožnia zabezpečiť lepšiu komunikáciu a spoluprácu medzi zdravotníkmi.
Efektívne plánovanie zasadnutí rady bez cestovných výdavkov.
Vzdialená spolupráca na diaľku.
Zdieľanie obsahu (audio, video) v plnej kvalite.
Podpora ľudských zdrojov.
Vzdelávanie:
Prenos videa a audia priamo z lôžka alebooperačnej sály do školiaceho centra.
Prítomnosť pri zákrokoch vzdialene cez počítač.
Zdieľanie obsahu z počítača alebo periférneho zariadenia.
Živý kontakt konzília s pacientom.
Vzdelávanie zdravotných sestier pri rôznych procedúrach.
Liečebný proces:
Prekonávanie vzdialenostných prekážok uľahčuje komunikáciu medzi pacientmi, lekármi, špecialistami prostredníctvom videokonferenčných riešení.
Mobilné videokonferenčné zariadenia sú určené do nemocničného prostredia, kde na jednej strane je pacient a na druhej lekár. (napr. Polycom Practitioner Cart)
Lekár ta dokáže priamo komunikovať s pacientom, konzultovať stav zo zdravotnou sestrou.
Komunikácia lekárov s pacientmi napr. v nápravových centrách je tak bezpečnejšia a lacnejšia.
Starostlivosť:
Zdravotné sestry dokážu intenzívnejšie spolupracovať s lekármi a tak zlepšovať zdravotnú starostlivosť o pacientov.
Operatívnejšie dokážu riešiť naskytnuté komplikácie.
Mobilita zabezpečí okamžitý prístup ku každému pacientovi.
Usporiadanie virtuálnych konzílií pri určovaní liečebného postupu.
Dánsko je lídrom v eHealth. Telemedicína je jeho súčasťou. Ďalšími súčasťami sú napríklad elektronická zdravotná karta pacienta či ePreskripcia. Dánsko je v tomto najďalej. Dôvodom je aj skutočnosť, že je relatívne malou krajinou s počtom obyvateľov takmer ako Slovensko, preto sa u nich táto oblasť manažuje jednoduchšie ako napríklad v USA, ktoré sú obrovské nielen počtom obyvateľov, ale aj rôznorodosťou regiónov a ich zákonov. Dáni s eHealthom začali asi pred 20 rokmi. Dnes sa môžu pochváliť stopercentnou dostupnosťou elektronickej zdravotnej karty pre ambulantnú a nemocničnú zdravotnú starostlivosť. Majú zavedený aj centrálny kontaktný bod, cez ktorý sa pacienti vedia dostať do svojej elektronickej karty. Pacienti, ktorí majú dlhodobo predpísané užívanie liekov, a potrebujú ďalšie balenie, vedia si cez informačný systém vyžiadať danú preskripciu. Informačný systém je dostupný na národnej úrovni. Pacient vie sledovať rôzne záznamy vo svojej zdravotnej karte, čo sa týka terapie, predpísaných liekov, laboratórnych výsledkov, dostáva tak výborný prehľad o svojom zdravotnom stave.
Verím, že práve telemedicína rozšíri možnosti v komunikácii medzi zdravotníkom a pacientom, napríklad o telekonzultácie, telemonitoring. Telemedicínske služby sa budú iba rozširovať.
Telefarmacie
Pod pojmem telefarmacie si můžeme představit snahu o zjednodušení výdeje léků pacientům na dálku, dále komunikaci s farmaceutickými odborníky a dohled nad předepisovanými léčivy. Ke vzniku takového nápadu došlo logicky v USA, neboť v důsledku rozlohy země nebylo možné zajistit všem obyvatelům pohodlnou a krátkou cestu do kamenné lékárny. Počátek telefarmacie se datuje od roku 1990 a jak již bylo napsáno výše – první zemí, kde byly tyto principy implementovány, byly Spojené státy americké. V dnešní době vzdálený výdej léků funguje také v Austrálii, Singapuru, Malajsii, Velké Británii aj. Jak vlastně takový systém funguje? Pacient si přes internet či mobilní telefon objedná požadovaný lék a ten je mu následně zaslán poštou nebo doručen poslíčkem, který pacienta při předání poučí o způsobu užívání léku. Mimo jiné se jedná i o formu finanční úspory – není kamenná lékárna, tudíž odpadají výdaje na pronájem a personál. Samozřejmě hlavní výhodou je dostupnost léčiv i pro obyvatele žijící v odlehlých oblastech, kteří navíc mohou být z různých důvodů imobilizováni. Dalším plusem je možnost kontroly medikace, kdy si lékárník může v počítači zkontrolovat údaje o pacientovi a jeho předešlých medikacích či zdravotním stavu. Tím se může předejít nežádoucím interakcím léčiv a komplikacím zdravotního stavu. Samozřejmě má tento systém i své nevýhody. Nikdy nelze zcela nahradit osobní kontakt lékaře s pacientem a pak je zde i otázka zneužití zdravotnické dokumentace, která provází téměř všechny telemedicínské obory.
A jaká je situace v ČR? V naší zemi jsou podmínky pro telefarmacii poměrně nepříznivé a to z důvodu legislativních omezení, která jsou v ČR velmi přísná. Na trhu jsou v podstatě pouze 2 formy telefarmacie – internetový prodej volně prodejných léčiv a ePreskripce. Volně prodejná léčiva smí na internetu prodávat pouze lékárna s existující kamennou pobočku a se schválením od SÚKLu. Takto se prodávají nejčastěji vitamíny, produkty na hubnutí a zdravotní pomůcky. Ovšem i tyto zdánlivě neškodné produkty mohou mít svá úskalí. „Internetová lékárna“ nemá žádné informace o zdravotním stavu pacienta, proto se musí spolehnout, že pacient ví, jaké např. vitamíny by užívat měl a jaké naopak ne.
ePreskripce je projekt, který byl odstartován již v roce 2009 a má za cíl zjednodušení vystavení receptů, automatické přiřazení diagnózy a také okamžitou kontrolu receptu. Systém v praxi funguje tak, že před vlastním vystavením papírového receptu musí lékař zaslat všechny základní údaje z receptu (tj. osobní údaje pacienta, předepisované léky, identifikace lékaře) do tzv. Centrálního úložiště elektronických receptů (CÚeR), odkud mu je obratem zaslán identifikační znak receptu o délce 36 znaků. Tento znak pak slouží pacientovi jako kód pro výdej léčiva z lékárny. Stejně jako ostatní projekty má i ePreskripce své výhody a nevýhody. Mezi jednoznačné výhody patří okamžitá kontrola indikace léčiva a předcházení nežádoucím lékovým interakcím. Pro lékárny se jedná o úsporu času a jde i o účinnou prevenci falšování receptů. Nevýhod je bohužel celá řada. Za prvé je systém kritizován pro nutnost rychlého internetového připojení, to samozřejmě znamená pro lékaře další výdaje a navíc, jak lze zajistit, že bude připojení bezproblémově fungovat po celou dobu ordinační doby? To by pak znamenalo prodloužení doby ošetření a samozřejmě i čekacích lhůt. Dále odborníci upozorňují, že by se mohlo jednat o sběr dat o prodaných produktech, což jsou velmi cenné informace pro farmaceutický průmysl. A v neposlední řadě se samozřejmě opět nabízí otázka ochrany osobních údajů. Původním plánem bylo zavedení povinné ePreskripce do roku 2015, bohužel systém zatím nebyl využíván tak, jak se původně předpokládalo a proto byla tato povinnost o několik let odsunuta a dokonce se zvažuje i její úplné zrušení.
Telemedicína a ehealth
V tejto seminárnej práci by som sa chcela zaoberať telemedicínou, konkrétne telerehabilitáciou. Telemedicína ako súčasť eHealth, čo znamená elektronické zdravotnícto, je pojem, pod ktorým by sme si mali predstaviť poskytovanie služieb z oblasti zdravotníctva na veľkú vzdialenosť. Či už z pohladu poskytovania informácii o zdravotnom strave od doktora pacientovi, alebo zdielanie si informácii o pacientovi medzi doktormi s rôznou špecializáciou.
Výhody telemedicíny sú monitorovanie pacientov na väčšie vzdialenosti, čo je spojené s krátkou dobou hospitalizácie a tým pádom pacienti sa môžu liečiť v pohodlí doma. Je možné pacientovi zdielať informácie o jeho zdravotnom stave, či poskytnúť mu určité postupy pri liečbe. Takisto sa skrátia doby čakania u doktora. Tieto projekty však potrebujú rôzne komplikované informačné systémy, moderné prístroje a hlavne znalosti s obsluhou. Medzi telekomunikačné technológie patrí napríklad telefónna sieť, satelitná komunikácia, internetová sieť a iné.
Telemedicína sa začína čoraz viac rozširovať na územi Českej republiky. Vzniklo niekolko projektov. Projekt telekardiológia, teleoftalmológia, telechirurgia, telerehabilitácia a iné.
Pod pojmom telerehabilitácia si môžeme predstaviť poskytovanie rehabilitačných službieb na väčšie vzdialenosti. Zahŕňajú rehabilitačné postupy, ktoré sú sprostredkované pacientovi vizuálne, to znamená v podobe videozáznamu na kazete, DVD alebo na internete, eventuálne online cez webkameru za pomoci rehabilitačného asistenta.
Metódy, ktoré môže telerehabilitácia použiť, sú nasledovné. Prostredníctvom internetových aplikácii kedy pacient si stiahne aplikáciu a môže ju využívať v okolí s prístupom internetu. Pri ďalšej metóde telerehabilitácie sa využívajú moderné prístroje, či už ide o 3D okuliare alebo rukavice. Táto metóda patrí medzi tie zábavnejšie. Využívajú sa „hry“ kde sa pomocou 3D okuliarí zobrazujú predmety, ktoré musíte chytiť rukou, cvičí sa priestorová orientácia, poprípade existujú tanečné podložky, kde máte za úlohu splniť určité tanečné kroky, ktoré sú vám zobrazené na obrazovke. Podľa nastavenej úrovne si môžete zatancovať či už formou pomalého tanca s nie moc náročnými krokmi alebo rytmického tanca s ťažšími prvkami. Pri tejto metóde si pacient cvičí udržiavanie rovnováhy, poprípade udržuje si telesnú kondíciu, teda celkovo si zlepšujú motorické funkcie. Existujú aj hry, pri ktorých si pacienti precvičujú pohyby rúk pomocou robotických rukavíc. Poprípade rozoznávanie jednotlivých predmetov.
Iné metódy slúžia na monitorovanie pacienta a sprostredkovávanie jeho zdravotného stavu priamo lekárovi v určitom časovom intervale. Ide o rehabilitačné náramky, ktoré vznikli za pomoci kliniky rehabilitačného lékarstva 1. LF a VFN v Českej republike v Prahe. Účastnia sa taktiež na riadení rehabilitácie. Je možné do nich naprogramovať konkrétny pohyb, ktorý má pacient vykonať a po správnom vykonaní pohybu zaznie z náramku feedback v podobe melódie. Takýmto spôsobom môže pacient sám pozorovať zlepšenie alebo zhoršenie jeho stavu. Tieto náramky sú určené hlavne pre pacientov s poškodením CNS. Taktiež výhodou tohto náramku je vysielač GPS signálu, ktorý v prípade, že sa pacient stratí, bude ho možné lokalizovať. To znamená, že náramky sú určené pre pacientov s horšou orientáciou alebo pre starších ľudí.
Celkovo telerehabilitácia pomáha pacientovi zlepšiť svoj zdravotný stav, bez toho, aby musel navštíviť rehabilitačné centrum, ktoré môže byť častokrát niekľko desiatok kilometrov od neho vzdialené. Telerehabilitačné metódy sú vedené zábavnou formou, ako hry kde musíte splniť určité úlohy. Hlavnou výhodou teda je rehabilitácia v pohodlí domova.
Ve své seminární práci se budu zabývat tématem telepsychiatrie a eMental health. Tato témata jsem si vybrala proto, že jsou mému oboru adiktologie blízká a současně s nimi mám osobní zkušenost. V práci jsem vycházela hlavně z článku pana doktora Středy.
Obor telepsychiatrie vznikl v 50. let v USA jako důsledek nedostatku psychiatrických odborníků. Z toho vyplývá i to, že se rozvíjel hlavně v oblastech s nedostatečnou dostupností psychiatrických služeb. V České republice je rozvoj tohoto oboru velmi pomalý, i přes stále narůstající počty pacientů s psychiatrickými nemocemi. Důvodem je hlavně nedostatek financí a malá informovanost společnosti. Dle mého názoru je to částečně i obava z něčeho nového, která provází celou telemedicínu a eHealth.
Telepsychiatrie stejně jako všechny obory telemedicíny nabízí služby nejen pro pacienty, ale také pro lékaře a zdravotnické instituce. Má usnadnit komunikaci mezi lékaři, diagnostiku a léčbu pacienta nebo zajistit vzdělávací programy v této oblasti.
Hlavní výhoda telepsychiatrie je dle mého názoru zvýšení efektivity léčby. „Na dálku“ lze například získat názor i jiného lékaře, i když se nevyskytuje v blízkosti pacienta. Nevýhodou je hlavně nedostatek financí, ale také to že ne každý člověk vlastní počítač s webkamerou. Nicméně pro pacienty využívající tuto formu léčby může být příjemné právě to, že nemusí chodit do nemocničního prostředí, které hlavně v oboru psychiatrie může být pro spoustu lidí nekomfortní, a pomoci se jim dostane i z pohodlí domova.
S tímto oborem úzce souvisí obor eMental health, jehož hlavní snahou je zjednodušeně péče o duševní zdraví pomocí technologií. Jedná se zejména o různé diskuzní skupiny, ve kterých naši klienti mohou požádat anonymně o radu. Právě s poradenskými skupinami mám osobní zkušenost. Jako dobrovolník jsem pracovala v HIV centru, které nonstop umožňovalo jak internetovou diskuzi, tak telefonní linku. Internetová diskuze byla lidmi často využívaná hlavně kvůli rychlé odpovědi a anonymitě. Patří sem ale také krizové linky pro děti. Na těchto linkách často pracují sociální pracovníci a psychologové. Důležitost těchto linek je dle mého názoru značná, ale lidé poskytující tento typ pomoci musí být schopní jednat pod tlakem a pomoc člověku v situaci, ve které se často jedná o záchranu života.
Přínos telepsychiatrie a eMental health je dle mého názoru značný a doufám, že do budoucna se v České republice bude více rozvíjet a společností snadněji přijímán, než je tomu doposud.
České národní fórum pro eHealth
České národní fórum pro eHealth je nevládní nezisková organizace, konkrétně občanské sdružení, které bylo založeno v květnu 2007. Má za cíl podporovat a rozvíjet eHealth. eHealth je pojem zahrnující veškeré informační a komunikační technologie, které lze využít ve zdravotnictví či které nějak ovlivňují zdraví.
Do organizace může vstoupit kterýkoliv zájemce, počet členů se momentálně pohybuje okolo padesáti, z toho třetinu tvoří členové korporátní, například Česká lékárnická komora, Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE a další. Z fyzických osob se jedná nejen o lékaře a lékárníky, ale také právníky, informatiky nebo pacienty.
Tato organizace se věnuje propagaci a zvyšování veřejného i odborného povědomí o eHealth, stejně tak podporuje rozvoj a komunikaci v této oblasti, to vše má za cíl lepší zdraví občanů, efektivnější zdravotní péči a bezpečí pacientů. Teze rozvoje eHealth v České republice jsou široké a mají za cíl najít národní koncepci rozvoje eHealth, která by byla ošetřena politicky, tyto teze byly vypracovány již se založením fóra v roce 2007. 17. 11. 2009 získalo fórum statut ProRec-CZ a dostalo se tak do rodiny evropských ProRec center, jejichž aktivitu zaštiťuje belgická organizace EuroRec a má rovněž za cíl propagovat používání kvalitních systémů elektronického zdravotního záznamu. V roce 2011 k tomuto přibyl Národní plán rozvoje eHealth. Iniciativu nad rozvojem eHealth v republice poté převzalo Ministerstvo zdravotnictví a to 19. června 2012 – „Vytvořme hospodárný a funkční eHealth“.
Fórum se snaží dát na vědomí, že účelem není primárně rozvoj eHealth, ale celého zdravotnictví. Má za cíl navýšit kvalitu, dostupnost, efektivitu a bezpečnost zdravotní péče, ale také podporuje péči o zdraví mimo zdravotnická zařízení, tedy preventivní zdravotní opatření. Jde především o návaznost zdravotnické péče, sdílení a předávání informací nebo o dostupnost informací o zdraví a nemocech, koordinaci, řízení a kontrolu sdílení těchto informací. Rozvoj eHealth je nicméně pomalejší než by mohl být a to ve velké míře vinou samotných zdravotníků, kteří cítí ohrožení svých hodnot a zájmů, například vědomostní převahy, „vlastnictví“ informací apod. Stejně tak transparentnost, kterou by elektronické zdravotnictví přineslo a 10-20% plýtvání dnešního systému (tedy asi 25-50 mld. Kč) nejsou mnohým osobám, ať již fyzickým či právnickým, po chuti. Fórum tedy pořádá vzdělávací akce, semináře (například Sestra a počítač nebo Počítač v ordinaci lékaře) a účastní se konferencí a získává partnery pro osvětu v této oblasti, která sníží obavy z cizího a neznámého. Stejně tak se snaží pozitivně motivovat rozdělováním nevyplýtvaných úspor mezi ty, kteří se podíleli na jejich vytvoření.
Rozvoj eHealth v České republice se potýká s mnoha problémy, především nevolí osob, které profitují z netransparentnosti financování zdravotnictví a s netransparentností financování vlastních zakázek z oblasti eHealth, které vedly například ke zrušení obrovského projektu IZIP. Přesto pomalými krůčky pokrok pokračuje, což vidíme na více projektech, jmenujme mezi jinými eNeschopenku.
Kalorické tabulky
Kalorické tabulky je internetová medicínská aplikace, která napomáhá lidem s hubnutím nebo obecně se zdravou životosprávou. Můžete ji používat přes počítač nebo si ji také můžete stáhnout do vašeho mobilního telefonu. Aplikace obsahuje informace o složení ohledně všech jídel, na které si jen vzpomenete. Po otevření aplikace se musíte přihlásit a vyplnit vaše údaje, tzn. jméno, příjmení, věk, vaši skutečnou váhu a vaši cílenou váhu. Na hlavní záložce máte přehled vašeho denního energetického příjmu a výdeje, množství tekutin, který jste za den vypili a vaší hmotnost. Na další záložce máte předpřipravený jídelníček, který zahrnuje snídani, dopolední svačinu, oběd, odpolední svačinu, večeři a druhou večeři. Stačí jen vámi vybraný pokrm zadat do předpřipraveného jídelníčku a ihned vám vyjede, kolik kalorií, bílkovin, tuků, sacharidů, vlákniny, minerálů a vitamínů jste dnes měli k obědu. Tímto stylem si můžete do Kalorických tabulek zapsat každý den a máte přehled, co jste v minulosti snědli. Tato aplikace vám také hlídá vás denní pitný režim. V nastavení si můžete zadat, aby vám chodily upozornění, že se máte napít. Součástí aplikace jsou také fyzické aktivity. Po otevření této záložky vám vyjede seznam cvičení, která jsou nejvíce používaná ostatními uživateli a vy si jednoduše vyberete vaši sportovní aktivitu, kterou máte ten den za sebou. Automaticky se vám pak tento sport projeví ve vašem denním energetickém výdeji. Tímto stylem si můžete přes den hlídat rovnováhu mezi vaším energetickým příjmem a výdejem.
Osobně jsem si tuto aplikaci stáhla do mobilu a počítače a párkrát ji používala, ale ne na dlouho. Zadávání jídel do jídelníčku mi přišlo celkem komplikované a když to děláte každý den 4x, tak i časově náročné. Také je možnost jídla zapisovat až na konci dne, ale já už pak zapomínala, co jsem ráno snídala. Je ale pravda, že některé aplikace podobné kalorickým tabulkám (je možné, že tuto funkci mají už i kalorické tabulky) mají možnost vyfotit si kód daného produktu co zrovna jíte a on se vám sám do vašeho jídelníčku načte. Párkrát se mi ale stalo, že aplikace produkt nenašla, jelikož nebyl uložený v databázi. Také energetický výdej mi nepřišel úplně přesný. Musela bych si měřit každý krok, který jsem udělala, abych měla denní výdej úplně přesně. Na druhou stranu mohu tuto aplikaci určitě doporučit lidem, kteří mají se stravováním opravdu problémy a potřebují shodit desítky kil, což v mém případě naštěstí nebylo a není nutné. Mohou se tímto stylem alespoň trochu ohlídat a kontrolovat si příjem kalorií.
Zdravé stravování ale není jenom o zvolení méně kalorického jídla, jde hlavně o velikost porcí. Říká se, že je jedno co sníme, ale je důležité, kolik toho sníme, a tímto heslem se já osobně řídím. Pokud mě honí mlsná na něco dobrého, například sladké, sním maximálně 2-3 čtverečky čokolády a rozhodně ne celou tabulku. Jelikož jsem také ze začátku měla problém s velikostmi porcí, objednala jsem si u jednoho trenéra jídelníček na míru, abych měla aspoň trochu představu, kolik množství jídla za jeden den bych měla správně sníst. Další faktor ovlivňující zdravý životní styl je dostatek pohybu. S přesunem na kolej a na vysokou školu se mé stravovací návyky opět zhoršily kvůli tomu, že si sama musím na jídlo myslet a připravovat si ho. Pohybu mám taky mnohem méně než jsem měla předtím. Chtěla jsem začít pravidelně chodit na nějaký sport ve fitness poblíž mé koleje, ale mé časové možnosti to nedovolují. Proto jsem přišla na řešení, že si každý den udělám ke koleji půl až hodinou procházku a tím se provětrám a vyčistím si hlavu.